Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jsem krkavčí matka
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
11.7.15 16:04
Úplně vlastně nevím, co chceš slyšet…
Ale myslím si, že existuje spousta naplno pracujících maminek, které s dětmi vztah mají, spíš záleží na tom, jak s ní ten čas trávíš, než kolik… Vždyť i ty z nás, které jsou doma na mateřské, potřebují doma uklidit uvařit, postarat se o ostatní děti…nejsi s miminem pořád.
Takže bych se být tebou hodila do klidu, zkus si čas strávený s dcerkou užívat bez stresu a bez výčitek - myslím, že na pohodu dítěte má tvoje duševní pohoda daleko větší vliv, než absolutní počet hodin, které s ní strávíš, možná, že ji prostě stresuje to, že máš výčitky svědomí, mimina tohle vycítí…
Hoď se do klidu, mazli ji, zpívej jí, v noci ji přitul, věnuj se jí a bude to v pohodě…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.7.15 16:30
Já taky při mateřské pracuji, ale ne teda v takovém množství hodin jako ty. Dceru jsem porodila v pátek, v pondělí nás pustili domů a v úterý už ji hlídala babička, protože jsem musela do práce. Nemyslím si, že by tvé dítě nějak strádalo, vidí tě prakticky pořád, takže v tom bych problém neviděla. Spíš se s vaší situací musíš smířit psychicky ty. Dcera tě určitě ráda má a mít bude, teď to ještě neumí dát najevo. Buď trpělivá a uvidíš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.7.15 16:32
Nemůžeš si aspoň část práce nechat na večer, když už malá spí? Nebo třeba ráno hodinku před tím, než se malá vzbudí? Byla bys s ní potom víc času. Malá tě má určitě ráda a krkavčí matka nejsi. Jen bych viděla problém v tom, že na ni nemáš/neznáš ty fígle na krmení ap. Babičky si to dělají podle sebe a ty v tom pak plaveš. A horší to bude až ti ji začnou i vychovávat ony. Na druhou stranu s ni travíš celé víkendy, takže musíš přece vědět jak na ni, ne? Třeba to není tak hrozné a jen tě přepadla momentální depka 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.7.15 16:33
Některý děti jsou prostě takoví „autisti“ zajímá je cokoli jiného než matka. 
Neboj, ona z toho vyroste.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.7.15 16:39
Taky nevím, co chceš slyšet. „Osolit“, že jsi špatná matka? Proč bych to měla dělat? Jestli Ty sama ze sebe ten pocit máš, tak holt to tak asi bude, to já nevím - jestli chceš jenom poklepat po rameni a pochválit, jak jsi skvělá, tak to já neudělám (jiné třeba zase ano), protože se mi to nelíbí. Ze svého osobního pohledu nerozumím, proč si někdo pořizuje děti, když nemá chuť s nimi prožít období nejútlejšího dětství, vychovat je sám za sebe a rovnou od počátku je strčí jiným na výchovu, aby mohl existovat, jako by je neměl. Ale to je můj životní postoj a já plně respektuju, že Ty máš postoj jiný.
Měla jsi - stejně jako každá z nás - možnost volby. Rozhodla ses, jak ses rozhodla, tedy primárně pro svou práci. Dítě, které je od tří neděl hlídáno v takovémto rozsahu, má ke své matce samozřejmě jiný vztah než takové, které je s ní v tomto období neustále. Nejsi to Ty, kdo je pro něj stoprocentní životní jistota a pevný bod. Je zvyklé, že se o něj stará pokaždé někdo jiný.
Jaký vztah se svou dcerou budeš mít, to záleží jen a jen na Tobě a na tom, jakou kvalitu bude mít ta troška společného času, kterou jsi jí ochotna věnovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.7.15 16:55
Máš s dcerou prostě spíš „otcovský“ vztah. Že si s ní nerozumíš stejně jako její primární pečovatelé je normální. Důležité je, aby v téhle roli měla stabilní prostředí, což asi má. Babička je jen jedna a chůvy asi taky nestřídáš. Nejspíš si s ní budeš víc rozumnět, až bude schopnější rovnocenější komunikace. Jestli tě bude respektovat a mít ráda, záleží jenom na tobě v budoucnosti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.7.15 17:07
Také pracuji pořád, ani jsem nepřerušila, ze stejných důvodů, jaké popisuješ. narozdíl od Tebe ale můžu homeoffice využívat jen v omezené míře, většinou musím do práce i jet. Malé bude 5 měsíců, je to naprosto spokojené miminko. Hlídá přítel, když může a hlavně babička, když to jde, beru malou i občas sebou (je společenská, směje se na všechny okolo), všechen čas mimo práci se malé plně věnuju. Rozhodně si nemyslím, že bychom kvůli tomu byly krkavčí matky, to vypadá fakt jinak. To, že budeš s dítětem 24 hod denně, nenecháš ho nikomu hlídat a opustíš vše, co jsi do té doby dělala a co pro Tebe mělo význam, z Tebe lepší mámu neudělá, tomu nevěř.
Buď z tebe cití nervozitu z toho, že se bojíš, že to nezvládáš nebo tě jen „vytáčí“, jako to dělá většina dětí. popravdě neznám kamarádku, která by si občas nestěžovala, že jí dítě doma zlobí, pláče, vzteká se a když hlídá někdo jíný, je úplně v pohodě 
Z mého pohledu se musíš hlavně uklidnit ty, i když pracuješ, jsi dobrá máma. Mě hlídala taky babička (jinak to prostě nešlo) a mám s mámou absolutně perfektní vztah, který by nám mohl kdokoliv závidět.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.7.15 17:31
Nemyslím, že jsou pracující maminky špatné matky. Trochu bych se zkusila zamyslet nad tím, jestli jí v době, kdy jsi s ní nerozmazluješ-jako ve stylu všechno dovolím, jen abych jí neomazila, když jsem s ní méně často, než matky na mateřské. Práci a dítě bych oddělila-naplno pracovala, naplno se jí ve volném čase věnovala-ale s „hranicemi“-to slovo nemám ráda. Nevím, jestli chápeš, prostě být s ní tak, aby bylo dobře tobě i jí. A pak také bych si nic nevyčítala, děti to vycítí, že si nejsi jistá…A že děti vytrapují, tak to je normální. Náš starší kousek je na to specialista. Jde ven s babičkou, je naprosto perfektní, příjde domů a začne mně nezřízeně fňákat a kňourat - no na zabití. Pak ho to zase přejde. Čím to je, nevím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.7.15 17:38
To je takové veřejné sebemrskačství, že? Šla jsi sem, aby sis vyslechla od ostatních, jaká jsi špatná matka? Nebo chceš, aby ti to někdo vyvracel a opakoval to klyšé „spokojená matka - spokojené dítě“?
Tomu klyšé já nevěřím. Nevěřím tomu, že když matka tráví čas bez dítěte, třeba prací nebo koníčky a je spokojená, tak že potom ve vzácných chvílích, kdy jsou spolu to to dítě vycítí a bude taky šťastné… Myslím, že pro děti je důležitý ten čas, který tráví spolu s rodiči.
Já tě neodsuzuji a i s tím, že vím, že nemám žádné právo to hodnotit, tak můj osobní názor je, že je spousta horších matek než jsi ty! Ty o tom aspoň přemýšlíš, o tom, jaký má tvoje práce vliv na tvé dítě a vztah s ním. A není pozdě, je čas cokoliv změnit, kdybys chtěla!
Také bych chtěla říct, že se nad tebe nechci nijak povyšovat, naopak - nejsem „lepší matka“ než ty - do práce jsem se vrátila na plný úvazek v šesti měsících syna, doma je s ním tatínek a já chodím z práce každý den pozdě večer a všechny tři nás prostě živím.
Mám náročnou práci, která mě psychicky vysává a zabírá mi veškerý čas, často pracuji i o víkendech, státních svátcích, pořád…
Vybrala jsem si to tak, tak to tak mám… někdy je potřeba se zamyslet, srovnat si priority a najít sílu něco změnit, když zjistíš, že něco změnit chceš…
Například se rozhodnout, že se na rok vzdáš práce a uskrovníte se, co se týká financí.
Nebo že si najdeš jinou práci na poloviční úvazek v příbuzném oboru. A ušetřený čas věnuješ dceři.
Držím ti palce! I ostatním pracujícím matkám
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.7.15 17:41
Ahoj zakladatelko,
můžu se pokusit ti to napsat z pohledu dítěte, o kterého se VĚTŠINOU starala babička (z mamčiné strany):
moje maminka byla takový - jak se dneska říká - „nemateřský typ“ 
, neuměla halt být s náma doma, když jsme se já a brácha narodili - bydlela u nás natrvalo babička, takže to bylo jasné - velice často nás hlídala, mamka si nikdy nebrala ani očr, když jsme byli nemocní, vždyť „o vše“ se postará babička…mamka se vrátila mezi mým 2. a 3. rokem naplno do práce, já do školky ještě nechodila, takže řešení opět jednoduché - opět babička…Můžu říct, že jako dítě jsem na babičku byla zvyklá daleko více než na mamku. Mamka byla pro mě jenom někdo, kdo odpoledne, případně večer přijde, zkontroluje, zda je „vše v pořádku“ a hotovo…Postrádala jsem ji, byla jsem kolikrát zmatená, nějak se mi to v hlavě „míchalo“, kdo je vlastně kdo…když opravdu drtivou část dne s námi byla babička…navíc mamka měla i po práci svoje zájmy, svoje aktivity, takže ty rituály, které jsou pro dítě tak strašně důležité, zastávala opět babička…
Vztah k sobě navzájem jako matka s dcerou jsme si vytvořily až na prahu dospělosti (babička s námi nebydlela až od mojí 8. třídy), a nejvíc po narození mých dětí…Tenkrát jsem si řekla, že ačkoliv mateřská či rodičovská je prostě náročná, že nikdy nedopustím, aby to bylo tak jako když jsem byla malá, tj. abych denodenně dávala hlídat moje děti někým, ke komu by si děti postupně vytvořily daleko bližší vztah než ke mně…Splnilo se mi to - mám dva chlapce, vypiplala jsem si je od malinka , návštěvy samozřejmě ano, občas malé hlídání (max. 2 hodiny), ale jinak veškerou péči jsem jím dala já, příp. manžel. Kluci jsou úžasní, máme spolu takový vřelý opravdový vztah, takový, jaký má mezi rodičem a dětmi být (nebo podle mých představ „být“) 
.
Takže to shrnu - udělej to tak, jak budeš ty spokojená a hlavně spokojená tvoje dcerka, v dnešní době je ještě víc normální, že maminky hned pracují, mají svoje firmy atd…a nemohou to vše jen tak opustit a 3 roky být doma, to je pochopitelné…ALE - časem se opravdu může stát, že tvoje dcerka bude mít - možná - bližší vztah k lidem, kteří ji valnou část dne obstarávají, jako jsem to měla já a brácha…Můžu říct, že jednu dobu jsem opravdu měla raději babičku než mamku a valnou část té doby jsem spíš měla v hlavě zmatek, kdo je vlastně kdo… 
Brácha se na babičku ještě více upnul a vztah k naší mamince si v podstatě nevytvořil nikdy - ani v dospělosti ne a ještě mamince (už jako dospělý) měl odvahu opravdu říct naplno: „Mami, ale já tě nemám rád.“ 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.7.15 17:46
ano, s tímto souhlasím! Píšeš, o trošce volného času - o té kvalitě tohoto času - ano, můžu potvrdit, že jediná „troška“ času, po který se nám moje mamka plně věnovala, bylo na dovolené - ale týden nebo 14 dnů věnování se oproti zbytku roku, kdy nás viděla jenom večer - bylo žalostně málo…Ano, přesně jak píšeš - chyběl mi ten „pevný bod“, mamce jsem se svěřit nemohla s ničím, nezajímalo ji to, byla kolikrát hodně odtažitá, takže jsem si ty trampoty dospívajících musela nějak vyřešit sama…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.7.15 18:18
@Gerberka
ale to není případ zakladatelky. Každá maminka jde jednou do práce, děti zpravidla od 3 let tráví ve školce i více času. Vaše mamka o vás neměla zájem, radši si chodila po zábavě, než aby volný čas věnovala vám. Nevím, jakou roli hraje fakt, že máma netráví s dítětem ve věku do 3 let většinu času. Podle mě je důležité pro takhle malé děti řád a jistota. Prostě když maminka pracuje, jsem s jiným člověkem, když má volno jsem s ní a to na 100% procent. Kvalita převyšuje kvantitu. Já když jsem s dětima celý den sama, rozhodně to není k prospěchu, k večeru jsem z nich ztahaná, na nervy a spíš víc ječím, než jsem pohodová máma.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.7.15 18:27
Nejsi krkavci matka, simte 
Realne treba stravis primou interakci se svym ditetem vic, nez nektere emiminacky, co jsou s detmi doma, travi hodiny na emiminu a udeluji knizeci rady 
A vztah prece nemuzes prepocitavat jen na hodiny. Kdybys dite videla jednou tydne, tak to bude blby, ale vzdyt si s ni kazdy den nekolik hodin a jeste pracujes z domu. Ja mit takovouhle pracovni moznost, tak vubec nevaham.
Do prace sem sla, kdyz nejmladsimu nebyl rok a sem spokojena maximalne. Prachy jsme nepotrebovali, chtela sem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.7.15 18:28
@Anonymní píše:
Ahoj všem, předem se omlouvám za anonymitu, ale stydím se za sebe… Je mi 35 a nikdy jsem neměla mateřské pudy, kdyby můj partner nechtěl dítě, asi bych ho nechtěla, vždycky jsem se tak nějak bála, že budu špatná matka a svému dítěti zkazím život… Teď mám úžasnou 9 měsíční holčičku, těhotenství jsem měla naprosto v pohodě, na malou jsem se moc těšila a už v břiše ji milovala. Porod proběhl taky dobře, šestinedělí bylo trošku náročnější, ale zvládly jsme to. Malá je zdravé, zlaté, vysmáté miminko, krásně spí a je moc hodná. A co je vlastně můj problém. Mám hodně specifickou a odbornou práci a od jakživa jsem věděla, že i kdybych někdy měla děti, že chci pracovat, protože jsem se bála, že doma zešílím… Pracovala jsem na plný úvazek opravdu až do porodu, rodila jsem v sobotu, od pondělí už jsem zase v trochu omezenějším režimu fungovala dál, takže kdo nevěděl, nikdo z mých klientů by ani nepoznal, že jsem porodila dítě a vyřizuju věci z porodnice a ne z kanceláře. Vlastně jsem nikdy nepřestala pracovat, i od porodu pracuju pořád na plný úvazek, první 3 týdny jsem to zvládala sama, pak už jsem padala na hubu a povolala babičky, které se na miminko hrozně moc obě těšily a jeden den v týdnu chůvu. Pro vysvětlenou - pracuju z domu na počítači, hlídání mám 4 dny v týdnu, ať už babičky nebo chůva hlídají cca od půl deváté do cca 4 hodin, předtím i potom mám malou já. I když pracuju, jsem přes den doma, takže i když malou někdo hlídá, tak mě přes den vidí, takže si ji můžu poňufňat a pochovat. Malou zbožňuju, ale mám pocit, že svoji roli matky nezvládám. Neumím si s ní hrát, neumím ji zabavit, u jídla se mi vzteká, u koupání taky, přijde mi, že se se mnou nechce moc mazlit a celkově mi přijde, že mě snad ani nepotřebuje a jsem jí ukradená. Když je s babičkama, tak se chechtá, za celý den nezabrečí a je šťastné spokojené miminko. Mám depresi, že se mnou takhle šťastná prostě není, chvíleme ano, ale po chvilce mi třeba začne plakat a je vidět, že je otrávená a já nevím, co s ní. Mám hrozný pocit viny za to, že jsem nepřestala pracovat a říkám si, že to mám za to, že jsem krkavčí matka a zasloužím si to… Nějak zásadně si snížit práci nemůžu, protože je to dané buď plný úvazek, nebo nic. Už jsem mockrát uvažovala o tom, že přestanu pracovat, ale máme hodně závazků a bez mého příjmu bychom měli celkem finanční potíže, takže si přijdu jak chycená v pasti… Hrozně mě to všechno trápí, mám strach, že si s dcerou neudělám vztah a ona bude mít radši babičky než mě a jednou mi to osolí jako moje sestra máme (sestra brala drogy a celkově dávala máme dost zabrat…).Klidně mě osolte, vím, že jsem špatná matka a zasloužila bych si pár facek za to, že mám tak úžasné dítě a nevěnuju se mu tak, jak bych měla…
Ahoj, ja teda nevim co bys chtela slyset. Nekdo ti tu napise, ze spatna matka nejsi, nekdo bude mit nazor opacny. Ja si zas myslim, podle toho jak to popisujes si do rodicovske role byla natlacena, protoze partner po mimi touzil. Me osobne to prijde hrozony, nejsi spatna ani dobra matka, ale jen jedna z osob, ktera se o dite stara.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj všem, předem se omlouvám za anonymitu, ale stydím se za sebe… Je mi 35 a nikdy jsem neměla mateřské pudy, kdyby můj partner nechtěl dítě, asi bych ho nechtěla, vždycky jsem se tak nějak bála, že budu špatná matka a svému dítěti zkazím život… Teď mám úžasnou 9 měsíční holčičku, těhotenství jsem měla naprosto v pohodě, na malou jsem se moc těšila a už v břiše ji milovala. Porod proběhl taky dobře, šestinedělí bylo trošku náročnější, ale zvládly jsme to. Malá je zdravé, zlaté, vysmáté miminko, krásně spí a je moc hodná. A co je vlastně můj problém. Mám hodně specifickou a odbornou práci a od jakživa jsem věděla, že i kdybych někdy měla děti, že chci pracovat, protože jsem se bála, že doma zešílím… Pracovala jsem na plný úvazek opravdu až do porodu, rodila jsem v sobotu, od pondělí už jsem zase v trochu omezenějším režimu fungovala dál, takže kdo nevěděl, nikdo z mých klientů by ani nepoznal, že jsem porodila dítě a vyřizuju věci z porodnice a ne z kanceláře. Vlastně jsem nikdy nepřestala pracovat, i od porodu pracuju pořád na plný úvazek, první 3 týdny jsem to zvládala sama, pak už jsem padala na hubu a povolala babičky, které se na miminko hrozně moc obě těšily a jeden den v týdnu chůvu. Pro vysvětlenou - pracuju z domu na počítači, hlídání mám 4 dny v týdnu, ať už babičky nebo chůva hlídají cca od půl deváté do cca 4 hodin, předtím i potom mám malou já. I když pracuju, jsem přes den doma, takže i když malou někdo hlídá, tak mě přes den vidí, takže si ji můžu poňufňat a pochovat. Malou zbožňuju, ale mám pocit, že svoji roli matky nezvládám. Neumím si s ní hrát, neumím ji zabavit, u jídla se mi vzteká, u koupání taky, přijde mi, že se se mnou nechce moc mazlit a celkově mi přijde, že mě snad ani nepotřebuje a jsem jí ukradená. Když je s babičkama, tak se chechtá, za celý den nezabrečí a je šťastné spokojené miminko. Mám depresi, že se mnou takhle šťastná prostě není, chvíleme ano, ale po chvilce mi třeba začne plakat a je vidět, že je otrávená a já nevím, co s ní. Mám hrozný pocit viny za to, že jsem nepřestala pracovat a říkám si, že to mám za to, že jsem krkavčí matka a zasloužím si to… Nějak zásadně si snížit práci nemůžu, protože je to dané buď plný úvazek, nebo nic. Už jsem mockrát uvažovala o tom, že přestanu pracovat, ale máme hodně závazků a bez mého příjmu bychom měli celkem finanční potíže, takže si přijdu jak chycená v pasti… Hrozně mě to všechno trápí, mám strach, že si s dcerou neudělám vztah a ona bude mít radši babičky než mě a jednou mi to osolí jako moje sestra máme (sestra brala drogy a celkově dávala máme dost zabrat…).
Klidně mě osolte, vím, že jsem špatná matka a zasloužila bych si pár facek za to, že mám tak úžasné dítě a nevěnuju se mu tak, jak bych měla…