Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tohle si asi musíš vyřešit sama v sobě.
Jedno dítě už máš, takže víš, do čeho jdeš… nemá smysl Ti vysvětlovat, že to bude jen a jen super. Víš, že s dalším miminkem Tě zase čekají náročné časy.
Na druhou stranu, nepořídit si dítě jen kvůli tomu, že se mi nechce v noci znova vstávat, to by byla velká škoda. Právě proto, že víš, do čeho jdeš, si to teď budeš schopná mnohem líp zorganizovat… už nebudeš řešit každou maličkost, budeš klidnější, víš, co a jak.
Ty „náročné časy“ pominou… a pak si budeš užívat pohledu na dvě spolu si hrající děti… uslyšíš „máma“ ze dvou stran, budeš dostávat dvě pusinky místo jedné… mně by to za to stálo. ![]()
Já si myslím že to je normální přechodný stav pomatení mysli
to přejde
Já tě chápu, sice to je jiný v tom, že já přítele nepřemlouvám na druhý, ale máme syna, kterýmu bude rok a přítel, že by chtěl ještě jedno, tak jak jsme to jakoby plánovali. Jenže mě se do druhýho nechce, když si představim, co mě zase čeká. Stačí mi jedno dítě.
Myslím, že si uvědomuješ tu pracnost, že to není jen o radosti. tak proto. to víš, tohle za tebe nikdo nerozhodne. a já to tedy citim podobně jako Ty.
@Anonymní píše:
Ahoj devcata,
mozna je to blbost ale mam takove male dilema. Doma uz mam skoro dvouletou holcicku a chtela bych druhe - samozrejme i pritel. Uz se „snazime“ 3 mesice. Az tento cyklus jsem vychytala ovulaci takze by to „teoreticky“ mohlo vyjit. Ale prave az tento mesic jsem zacala sama o sobe pochybovat. Uz jsem „zlenivela“ v noci vstani jen malo kdy a to dam piti a zase jdu spat. Nase holcicka je zlata takze kazdy den vstavame treba v devet nebo v deset hodin. Je hodna a ja nevim co vsechno. Ale problem je v tom, ze se bojim, ze nezvladnu miminko nocni vstavani nevyspani se nemit cas na vareni a uklid atd… Jenze mne to prepadlo az ted pritom uz pul roku pritele premlouvam k druhemu ditku tak jsem z toho ted takova vyjukana ze nevim jestli je dobre mit druhe nebo ne…
Ahoj, mám to trochu podobně, ale ještě ne tak, že už by jsme se snažili. Občas nad tím uvažuju, láká mě to, ale na druhou stranu bych ještě chvíli počkala min. dokud dcera nepůjde do školky, což je 7 měsíců. Od někoho slyším, že je to hrozně náročné a někdo si to zas pochvaluje, že si spolu děti vyhrajou.Tak nevím. No rozhodnout si to budeš muset sama.Ale když už to příjde tak to určitě zvládneš ![]()
Když píšeš, že jsi vyjukaná a že se bojíš, tak to netlač silou. Něco za tvým strachem je. Třeba si potřebuješ víc užít momentální pohody, kterou se svou holčičkou prožíváš - to je cenné pro vás obě. Třeba pociťuješ zpětně tu únavu a tvůj organismus si chce ještě odpočinout. A třeba je za tím ještě něco jiného - nějaká intuice. Tak se opatruj, nech se přítelem hýčkat, buď v pohodě.
Ahoj, tak pořád lepší mít jedno šťastné dítě, než dvě smutné, protože je jejich mamina strhaná. Vždyť není nikde psáno, že dvě děti jsou základ štěstí
Hlavní je, aby jste všichni byli spokojení.
Pokud se na to necítíš, tak to nelámejte přes koleno. U dětí to nejde měřit na výhody a nevýhody, každému člověku vyhovuje něco jiného a každý má jiný styl výchovy. Není zárukou, že si děti budou hrát spolu, tam hraje mnoho faktorů.
Ale jsem zastáncem toho, že pokud lidi chtějí plodit děti, měli by je v první řadě doopravdy chtít a věnovat jim svůj čas. Zvlášť tedy v začátcích jejich života. A pokud je pak máma unavená a nestačí na ně, tak tím netrpí jen děti.
Tak přeji mnoho štěstí při rozhodování
a pokud máš fajn manžela co Ti pomůže, tak se není čeho bát.
Já si myslím, že pokud máte mít miminko, tak si k vám cestu najde. Dřív nebo později. My jsme taky nic neplánovali a máme teď třetí. Nikdy jsem si nemyslela, že budu mít tři děti, kluky
![]()
No já nevim, ale co takhle přestat se „snažit“
já teda jak tohle slovo čtu tak už mi naskakuje husí kůže, to mi příde jak na povel, šup ted´ mám ovulaci tak na to skočíme
![]()
prostě si užívej malé a když dítě přijde, tak přijde, fajn a když nepřijde, tak taky fajn třeba přijde dýl anebo ne…on větší věkovej rozdíl má taky něco do sebe..já mám třeba od sebe kluky 7 let a fakt sme se nesnažili
jinak bych to ani nechtěla no a za dalších třeba 3-5 let se třeba ještě povede holčička
anebo taky ne
… občas mi přijde, že se tu zapomíná na obyčejnej život ![]()
@brumdinka píše:
No já nevim, ale co takhle přestat se „snažit“já teda jak tohle slovo čtu tak už mi naskakuje husí kůže, to mi příde jak na povel, šup ted´ mám ovulaci tak na to skočíme
![]()
prostě si užívej malé a když dítě přijde, tak přijde, fajn a když nepřijde, tak taky fajn třeba přijde dýl anebo ne…on větší věkovej rozdíl má taky něco do sebe..já mám třeba od sebe kluky 7 let a fakt sme se nesnažili
jinak bych to ani nechtěla no a za dalších třeba 3-5 let se třeba ještě povede holčička
anebo taky ne
… občas mi přijde, že se tu zapomíná na obyčejnej život
Hm, no nevim, my se nesnazili a vysledek vidis v metrikach. ![]()
Zakladatelko, ja jsem se vzdycky takhle citila, kdyz uz jsem tehotna byla, u me to byly hormony, s porodem obavy v obou pripadech odesly. Musis vedet sama, kolik deti chces, podle me se ta lenost, ze uz se nechces vracet zpatky k miminku a starani bude jenom zvetsovat. Ted v tom kolotoci jsem a jsem prekvapena, ze to neni zas az tak hrozny, ale ja mam oba kluky klidny, zadny z nich neni rvounek, ale v noci se teda budi oba. Zase si rikam, ze to nevyspani vezmu jednim vrzem.
Přesně tak… ta nechuť vrátit se k miminku bude jen a jen horší… úměrně tomu, jak starší dítě poroste, jak už se s ním bude dát spousta věcí podnikat, bude s ním rozumná domluva… návrat k začátkům bude stále stejný, ale ta nechuť poroste. Navíc, dva sourozenci věkově blíž k sobě, to je skvělá kombinace do budoucna. Dá se s nimi dělat velmi brzo úplně všechno, stačí jen přežít první rok, kdy je to náročné, ale pak je to mnohem jednodušší než třeba prvňák a miminečko.
Jde o priority. Buď dvě děti chci (a jsem ochotná pro to něco udělat a obětovat) - nebo je (z jakéhokoli důvodu) nechci.
@BohunkaP no já bych zas řekla, že je mnohem jednodušší prvňáček a miminečko než dvě děti blízko u sebe…to už můžou bejt pomalu rovnou dvojčata - takhle sem si užila rané nejkrásnější dětství obou, a logicky když mimino zabere víc času, tak to větší dítě to bere mnohem líp i rádo pomůže, než třeba dvouletý, který samo ještě potřebuje vyloženě větší pozornost mámy + navíc sem měla čas na toho prvňáčka při jeho velkym kroku, než uštvaná máma z práce
a užiju si i to třetí jestli nějaké bude…mít je blízko u sebe, tak mě zvlášt´ve vztekacím období prvního vezou
a s tou nechutí nesouhlasim to vůbec nemusí být pravda, že s časem poroste…u někoho je to třeba naopak, když má děti velký chce ještě mimčo…to se prostě nedá takhle říct, u každýho je to čistě individuální záležitost!!
p. s. navíc jaksi zapomínáte, že tim že vy si vzpomenete mít druhý dítě brzo po sobě ještě neznamená, že to zrovna pude tak, jak vy si představujete
deníčků o tom jak ty děti nejdou je tu plný emimino…já bych to prostě nehrotila ![]()
@brumdinka no tak samozrejme to chce si rozmyslet, jaky vekovy rozdil mezi detmi clovek chce. Ja i manzel mame od sourozencu vetsi odstup a bylo (a je) to na prd, proto jsme chteli u nasich deti odstup mensi. Jenom si myslim, ze pristup neresit neni reseni, pripadne nechtene tehotenstvi je mnohem horsi.
@Eli11 ale já tu nepsala nic o neřešení typem nechtěné těhotenství ![]()
navíc dneska sem zrovna věkový rozdíly mezi dětma řešila v jiný skupině na FB
o věku to prostě není je to o lidech..o jejich charakteru, zájmech, názorech, vstřícnosti atd… já mám třeba dvě sestry jedna je o 10 let starší a druhá o 12 let starší než já a s oběma mám super vztahy..můj muž má bratra o 5 let mladšího a nemůžou se ani cítit a když se sejdou tak možná na vánoce…a takových příkladů bych našla spousty včetně sourozenců,. který jsou od sebe rok a taky se nemusej atd…prostě o tom věk. rozdílu to neni. je to uplně o něčem jiném ![]()
Ahoj devcata,
mozna je to blbost ale mam takove male dilema. Doma uz mam skoro dvouletou holcicku a chtela bych druhe - samozrejme i pritel. Uz se „snazime“ 3 mesice. Az tento cyklus jsem vychytala ovulaci takze by to „teoreticky“ mohlo vyjit. Ale prave az tento mesic jsem zacala sama o sobe pochybovat. Uz jsem „zlenivela“ v noci vstani jen malo kdy a to dam piti a zase jdu spat. Nase holcicka je zlata takze kazdy den vstavame treba v devet nebo v deset hodin. Je hodna a ja nevim co vsechno. Ale problem je v tom, ze se bojim, ze nezvladnu miminko nocni vstavani nevyspani se nemit cas na vareni a uklid atd… Jenze mne to prepadlo az ted pritom uz pul roku pritele premlouvam k druhemu ditku tak jsem z toho ted takova vyjukana ze nevim jestli je dobre mit druhe nebo ne…