Jsem psychicky labilní?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
- Citovat
- Upravit
Malému je rok a občas mám taky takové pocity. Třeba dnes, kdy je celý den protivný, rostou mu zoubky, neví co chce, furt by se choval a já mám tolik práce, všude bordel a jsme maximálně frustrovaná! Schází mi ty doby, kdy jsem si mohla dělat co chci, měla na vše čas (i když jsme tehdy tvrdila, že ne)…teď jsme zavřená mezi 4 stěnami, má životní úroveň rodičákem prudce klesla, na manžela jsme hnusná, i když je tak skvělý a pomáhá, často si ho bere na celý den, hraje si s ním, krmí, přebaluje! Ale pak to naše zlatíčko vidím spinkat v postýlce, úplně obráceně, na peřince s vyšpuleným zadečkem a pootevřenou pusinkou a to mám co dělat, abych ty slzy štěstí udržela! Sice tady zakopávám o kostičky, návštěvě se na fusekle lepí rohlíky, mluvím jak infantilní…ale co! Miluju ho!
- Citovat
- Upravit
Měla jsem to taky tak. Já měla poporodní depresi nebo laktační psychozu, nevim, jedno z toho 
Měla jsem to skrz kojení, jak jsem přestala, tak bylo po problému. Ale úplně v pohodě jsem se začala cítit až tak po půl roce. U nás to od příchodu z porodnice vypadalo asi následovně: dítě řvalo, já nevěděla proč, tak jsem zavolala laktační ligu, kde poradili, ale bylo to k ničemu, děcko stejně dál řvalo Snad každý den se několikrát stalo, že jsem po ní řvala, ať je zticha, nebo jsem si nad ni stoupla a ječela jsem „co chceš? co proboha chceš?“, volala jsem manželovi do práce, ať okamžitě přijede, nebo ji zabiju! Chtěla jsem ji hodit z okna, udusit polštářem, vyhrožovala jsem jí, že ji vrátím do porodnice. Po 14 dnech jsem se psychicky složila, brečela jsem, že ji nechci, že se jí bojím. V ten moment se konečně pořádně probral můj chlap, řekl mi, ať jdu spát, že malou nakrmí, skočil pro Nutrilon, já dostala horečky, které trvaly asi 3 dny, z vyčerpání, ale pak se to spravilo. Každopádně mi hodně pomohl chlap, nebýt toho, že se staral a že mi nenadával, že jsem třeba hysterka nebo psychopatka, ale byl mi oporou, se to časem uklidnilo. Sice jsem pak zase začala pít a mít další vlnu depresí, ale pár návštěv psychiatra a bylo po problému. Přeju, aby se to u vás taky brzo spravilo 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Šestinedělí je hrozné období!! taky jsem si tím prošla…a též mě vůbec nebavilo kojení, pak jsem dostala zánět, přestala kojit a začala malou milovat 
…nechci ti radit, abys nekojila, ale mě to pomohlo(též tedy přítel)…ted tu sedím, malá je v postýlce, povídá si, laškuje se mnou a já můžu říct, že jsem ta nejštastnější máma na světě
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
ANONYM ZAKLADATELKA
Holky, moc děkuju… Já jsem to nechtěla napsat tak na prudko, ale jednou jsem vykřikla, že ji vyhodím z okna už ze zoufalství. Pak jsem ji už i nadala… 
taky jsem ji řekla že ji vrátím do BABYBOXU… Občas na ni vyjedu
Jednou jsem zatřásla i košíkem, ve kterém spí jak ječela jak najatá fakt mě jde z ní občas tresknout…a pak tu stojím a bulím
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Holky, moc děkuju… Já jsem to nechtěla napsat tak na prudko, ale jednou jsem vykřikla, že ji vyhodím z okna už ze zoufalství. Pak jsem ji už i nadala…
Jednou jsem zatřásla i košíkem, ve kterém spí jak ječela jak najatá
hele to se mi taky občas stává..řeším to tak, že prostě něchám malou v postýlce jdu si dát sprchu! fakt to zabírá, pak jsem hned klidnější 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
ANONYM ZAKLADATELKA
@dendule4 píše:
hele to se mi taky občas stává..řeším to tak, že prostě něchám malou v postýlce jdu si dát sprchu! fakt to zabírá, pak jsem hned klidnější
necháš ji plakat a jdeš se spršit?
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
necháš ji plakat a jdeš se spršit?
Ono je někdy lepší nedělat nic jiného, než uklidnit hlavně sebe a dítko holt nechat řvát. Teprve, až se uklidníš, tak řeš, co s děckem. To mi říkali všichni a je to pravda. V afektu je člověk schopnej udělat cokoliv, ale když se jedná o dítě, musí se nějak kontrolovat. Takže nejdřív se rozdejchat, uklidnit, klidně dát i tu rychlou sprchu a pak se teprv znova jít věnovat dítěti a pokusit se zjistit, proč brečí a zkusit ho uklidnit. Nespočetněkrát mi tu takhle řvala dcera, malá sotva narozená, ale prostě já jsem věděla, že k ní nesmím, dokud se neproberu. Ona nakonec třeba po 10 minutách přestala řvát sama od sebe
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
No, ono navíc když už tak k řvoucímu miminu dojdeš totálně nas*aná tak ono to pozná a začne ještě víc. Jsou to potůrky - vycítí úplně všechno 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Podle mě je to naprosto normální, já měla první tři týdny strašné stavy, chtěla jsem malou vrátit do porodnice, brečela jsem vzteklá jsem byla a byla jsem tak unavená, že jsem měla pocit, že nezvednu svojí vlastní ruku a to jsem měla hodné miminko. Co pomohlo? Spát…pomohla mi mamka a když malá spala já šla spát tak, nic moc jsem nedělala a za 3 dny to bylo lepší a začla jsem si užívat mateřství. Někdy mám ještě chmurné myšlenky, ale jen na pár vteřin a hned se z malé těším. Jinak manžel si myslel, že mám laktační psychózu, ale byla to kombinace hormonů a únavy a já myslela, že jsem se zbláznila a že to lepší nebude a ono je…dej tomu čas za to bych dala ruku do ohně
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Uju píše:
Zakladatelko-neboj jsi v pohodě(teda podle mého určitě)
Dlouho jsi čekala na miminko a měla jsi hafo času si to období dost zidealizovat - realita je většinou jiná a myslím, že spousta ženských dost kouká. Navíc já měla podporu mé mámy, která věděla co a jak-pokud bych ji neměla a měla se spoléhat fakt jen na sebe a manžela-tak bych z toho byla vyplesknutá stejně jako ty.
Taky se Ti rovnají hormony-všechno je to dost náročný a na vyčerpání máš plný nárok.
Pokud Ti dělá problém kojení tak se na to vyprdni, je to sice to nejlepší ale když to z jakýokoliv důvodu nejde a je to problém tak se podle mého svět taky nezboří.
Jinak zkus hrací hrazdičku a dávat miminko na deku na zem, tam vidí, kolem a nad sebou má hračky a dost dětí je tam spokojených(teda až na tu naši
Neboj s malou se zžijete a zachvilenku ji budeš rozumět
Hrazdicka je v sestinedeli fakt brzy..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj neboj je to normální, to jsou hormony, já když se malá narodila(a to jsou už dva roky) jsem se cítila úplně stejně..připadala jsem si jak vymaštěná. Malá pořád plakala, já nevěděla co s ní..kojení mě taky nějak nebralo..teda první to byly obavy MÁM-NEMÁM mlíko že tak řve, pak jsem ji dala flašku, ona se sklidnila - byla i hladná, nepřibírala, a hlavně já se taky sklidnila..taky jsem neměla čas se jít ani vykoupat..byla jsem z ní vyčerpaná, ale to jsou opravdu začátky..uvidíš, že jak ti malá trošku povyroste, režim se vám upraví a budeš si to užívat.. musíš být v klidu (i když se to těžko radí, sama vím co to jsou za stresy), protože ta maličká to z tebe cítí.. Takové pocity typu - skočím z balkonu, odvezu ji do babyboxu - to jsem měla taky 
naštěstí jsem měla vedle sebe manžela který mi vždy domluvil a pomohl.. Holky, musíte to vydržet..uvidíš, že časem se to spraví.. starosti už zůstanou celý život, ale uvidíš, že časem se tomu budeš smát a až se na tebe holčička usměje budeš ta nejšťastnější máma na světě.. Držím palce ať se to u vás srovná..a kojení není nejdůležitější věc na světě..hlavně si nic nevyčítej.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jak bych četla o sobě..jak jsme přišly z nemocnice…tak jsem tady šílela, že nemám pro malou mlíko, nebyla jsem si jistá, jestli je najezená…bože zlatý…
- Citovat
- Upravit
Tak hlavně na to nebuď sama, ale obklop se přítelem, maminkou. Ať ti pomáhají. Mě taky první měsíc máma pomáhala, byla jsem z toho hodně mimo, je to logické a přirozené, každý jsme matkou jednou poprvé. Chce to čas, vždyť ten prcek je z toho všeho v šoku!!! Drž se a hlavu vzhůru, vždyť je to dar mít dítě. Ahoj S.
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
necháš ji plakat a jdeš se spršit?
lepší než abych udělala něco, čeho bych pak do smrti litovala…a že už mě kolikrát svrběla ruka, ale díky tomu, že jsem odešla a uklidnila se, se nikdy nic takového nestalo…ted už je to v pohodě ale…ani sprcha není třeba..malá je starší, více vnímá, vydrží si sama hrát a má už zavedený režim, takže vše je ok…neboj, taky to časem bude lepší 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Na mesačné dieťatko je pekne spoločenská
Košíček je fajn, alebo prípadne lehátko, kde by bola malinko naklpená, aby na teba videla. Dávaj si ju tak, aby ťa v vždy mala v dohľade. Dá sa tam zavesiť nejaká hračka, chrastítko?
Tiež sa prihováram za šatku (s nosítkami nemám skúsenosť), v jej veku už môže byť v kríže s kapsou, odtiaľ krásne vidí, aj si tam pospí. Skús vždy robiť v domácnosti vtedy, keď je hore, rozprávať sa s ňou, pustiť hudbu, spievať, mazliť… A keď spí, tak si ľahni alebo aspoň odpočiň i ty.
Spinká cez deň i 4,5 hodiny, to je paráda! V noci sa to dá uspávanie vylepšiť tým, že bude s vami v posteli (ak ste tomu prístupní), nám to veľmi pomohlo, A tiež, keď už v noci nekaká, tak to môžte urobiť tak, že ju najprv prebalíte, potom ju v ľahu nakojíš, a už ju necháš v spať, nikam neprenášaš…