Jsem tak špatná máma? Už nemůžu

Anonymní
12.3.20 17:56

Jsem tak špatná máma? Už nemůžu.

Dobrý den, potřebuju se už konečně někde vypsat, nemůžu to už držet v sobě. Mám chlapečka, bude mu rok. Miluju ho opravdu nadevše na světě, ale já už prostě nemůžu. Když se narodil, v porodnici mě neskutečně ponižovali, protože se mi vůbec nedělalo mléko, malej mi nepřibiral.. byla jsem na tom psychicky špatně, do toho když jsem přišla s malým domů, každej mě nutil kojit, pořád dokola mi omílali, že prostě kojit musím, že nebude zdravej když bude na UM, prostě každý den dokola.. snažila jsem se všelijak, přes poradkyni, homeopatika. Prostě nic. Měla jsem k tomu strasnej odpor po tom, co mi to každej pořád cpal.. zhroutila jsem se, ale naštěstí jsme laktační psychózu podchytili včas, takže mi dr. nasadila antidepresiva.. od té doby, cca od malýho dvou měsíců bylo všechno v pořádku, já se ze všeho už dostala. No teď k hlavní věci..Moje dítko je takové, že prostě nevydrží ani 5 minut sám. Má hrozný záchvaty i když si chci jen zajít na záchod, nebo si jít nalít hloupý pití. Nemůžu uvarit, nemůžu uklidit. Zkoušela jsem vše, přes nosítko, dala jsem židličku do kuchyně, aby byl se mnou, ale i když krajim hloupou cibuli a pár minutek si ho nevsimam nebo si s ním nehraju, hrozně se vzteká, pláče, je úplně rudej. Nemůžu ho nechat ani o samotě, jelikož když má tyhle záchvaty, dlouho trvá, než se nadechne. :( malýmu se snažím dát naprosto vše, ale tyhle stavy trvají už dobrý 4 měsíce a já už prostě nevím, co dál :,( i když chci uklidit, beru si ho všude, ale jak si s ním chvíli nehraju, tak to zase začíná na novo a táhne se to celej den.. takže já jednoduše vůbec nic nestíhám i když jsem se několikrát snažila zkusit vše možné. Prosím, jak to děláte vy, co máte děti které potřebují neustálou pozornost? A to nechcete vědět co dělá, když přijde návštěva. To nemůžu jít připravit ani kafe, nemůžu si popovídat s kamaradkou, musím si všímat jen a jen malého, takže jsem vlastně celej den sama s malým, chlap do večera v práci a už ani ty návštěvy tady nechci. Jediný, kdy je přes den hodnej, je v kočárku a to jen hodinku max, když spí a jsme na procházce. Já už jsem zase na pokraji zhroucení a přijdu si jako na začátku, když jsem porodila. Mám pocit, že jsem prostě jako máma, jako žena, jako máma v domácnosti úplně vyhořela… Nikdy jsem na malýho nijak nezvýšila hlas, netrasla s ním i když měl sebevětší záchvaty, vždy jsem s ním byla. Jen už je toho na mě prostě moc, už opravdu nevím, co mám dělat. Jsem tak šťastná, že malýho mám, že je zdravej, ale tohle už prostě nezvládám, je to jako jedna velká klec, nevídám kamarádky, rodina je věčně v práci.. chlap přijde z práce, plácne sebou na gauč, ale to už většinou maličkej spí. Jsem psychicky, fyzicky vyřízena, snažím se vše dohnat aspoň večer, když mám víc času, tak uklidím většinou i uvařím. Ale prostě musím jen večer. Přes den to prostě nejde. :,( Asi jsem jako máma úplně vyhořela, že jo? Mele se ve mě jeden takovej pocit za druhým. A chlap mi tohle dává neustále sežrat.. jaká jsem špatná máma, že nic nestíhám. A to kolikrát, když si večer vše udělám, většinou vše mám kolem jedenácté hodiny, tak se malej vzbudí a je vzhůru třeba do tří do rána, kdy prostě nechce ani za nic spat, tak si zase hrajeme.. Děkuji za přečtení a za případné rady

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

163
12.3.20 18:06

Mě připadá (sorry) rozmazlený. Měl by si zvyknout, že není neustále všechno podle něj. Tudíž, pokud chodí aspoň trochu, nechat ho venku chodit, ať se unaví. Dobré by bylo vzít ho do herny v nějakém RC, ale to teď nejde. No a zvykat ho, aby si třeba pár minut hrál sám, nebo prohlížel knížku apod. Pořídit nějakou novou zajímavou hračku/ knihu. Měl by vědět, že máma je tu pořád, ale ne za zadelí. Čím dřív, tím líp.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
4341
12.3.20 18:09

Asi by to chtělo návštěvu dětského psychiatra…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3733
12.3.20 18:09

Ajajaj zivmi je že líto. Jsi úplně normální máma co si nechá kalet na hlavu. Možná nejista a prcek to cítí… A boji se že o tebe přijde… Zkus zapracovat na svém sebevědomí. Manželovi řekni jasně ať si blbé kecie nechá že on jako otec taky stojí za h… Kdo to do toho kecá řekni že je to tvoje věc. Já přestala z psychických důvodu kojit po 8 týdnech… Precti si mě deníčky… A všem jsem napsala je nechci slyšet ani píp na toto téma, a byl klid. Jsi úplně normální, z toho co popisujes by mi hráblo definitivně. Jsi dobrá! Skvělá máma náhodou. Zkus myslet víc na sebe. Rodina nemůže být spokojena když není spokojená máma. Teď s tím stavem ohledně corony to půjde hůř ale délej si radost. Až půjde dítě spát tak e věnuj jen sobě. Chlapa sis asi rozmazlila. A rozmazlila sis asi i potoka? Když byl maličký asi ses mu věnovala furt viď? Zkus mu vymyslet zábavu. Mám ročního též a mám klid když rabuje šuplíky atd :grin: případně se obrát na odborníka. Pro malého by bylo lepší kdybys občas vypadla na kosmetiku nebo na procházku sama než aby ses zhroutila.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
163
12.3.20 18:12

Ještě dodám, že zvýšit občas hlas je v pořádku, i rodič může projevit negativní emoce. A při práci v kuchyni se může trochu “zapojit”- hrát si s hrncem a poklicí, plastovou naběračkou apod. Klidně bych mu půjčila třeba neoloupanou cibuli, bramboru a povídala si s ním o tom, co z nich vařím.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
4341
12.3.20 18:12
@Anonymní píše:
Dobrý den, potřebuju se už konečně někde vypsat, nemůžu to už držet v sobě. Mám chlapečka, bude mu rok. Miluju ho opravdu nadevše na světě, ale já už prostě nemůžu. Když se narodil, v porodnici mě neskutečně ponižovali, protože se mi vůbec nedělalo mléko, malej mi nepřibiral.. byla jsem na tom psychicky špatně, do toho když jsem přišla s malým domů, každej mě nutil kojit, pořád dokola mi omílali, že prostě kojit musím, že nebude zdravej když bude na UM, prostě každý den dokola.. snažila jsem se všelijak, přes poradkyni, homeopatika. Prostě nic. Měla jsem k tomu strasnej odpor po tom, co mi to každej pořád cpal.. zhroutila jsem se, ale naštěstí jsme laktační psychózu podchytili včas, takže mi dr. nasadila antidepresiva.. od té doby, cca od malýho dvou měsíců bylo všechno v pořádku, já se ze všeho už dostala. No teď k hlavní věci..Moje dítko je takové, že prostě nevydrží ani 5 minut sám. Má hrozný záchvaty i když si chci jen zajít na záchod, nebo si jít nalít hloupý pití. Nemůžu uvarit, nemůžu uklidit. Zkoušela jsem vše, přes nosítko, dala jsem židličku do kuchyně, aby byl se mnou, ale i když krajim hloupou cibuli a pár minutek si ho nevsimam nebo si s ním nehraju, hrozně se vzteká, pláče, je úplně rudej. Nemůžu ho nechat ani o samotě, jelikož když má tyhle záchvaty, dlouho trvá, než se nadechne. :( malýmu se snažím dát naprosto vše, ale tyhle stavy trvají už dobrý 4 měsíce a já už prostě nevím, co dál :,( i když chci uklidit, beru si ho všude, ale jak si s ním chvíli nehraju, tak to zase začíná na novo a táhne se to celej den.. takže já jednoduše vůbec nic nestíhám i když jsem se několikrát snažila zkusit vše možné. Prosím, jak to děláte vy, co máte děti které potřebují neustálou pozornost? A to nechcete vědět co dělá, když přijde návštěva. To nemůžu jít připravit ani kafe, nemůžu si popovídat s kamaradkou, musím si všímat jen a jen malého, takže jsem vlastně celej den sama s malým, chlap do večera v práci a už ani ty návštěvy tady nechci. Jediný, kdy je přes den hodnej, je v kočárku a to jen hodinku max, když spí a jsme na procházce. Já už jsem zase na pokraji zhroucení a přijdu si jako na začátku, když jsem porodila. Mám pocit, že jsem prostě jako máma, jako žena, jako máma v domácnosti úplně vyhořela… Nikdy jsem na malýho nijak nezvýšila hlas, netrasla s ním i když měl sebevětší záchvaty, vždy jsem s ním byla. Jen už je toho na mě prostě moc, už opravdu nevím, co mám dělat. Jsem tak šťastná, že malýho mám, že je zdravej, ale tohle už prostě nezvládám, je to jako jedna velká klec, nevídám kamarádky, rodina je věčně v práci.. chlap přijde z práce, plácne sebou na gauč, ale to už většinou maličkej spí. Jsem psychicky, fyzicky vyřízena, snažím se vše dohnat aspoň večer, když mám víc času, tak uklidím většinou i uvařím. Ale prostě musím jen večer. Přes den to prostě nejde. :,( Asi jsem jako máma úplně vyhořela, že jo? Mele se ve mě jeden takovej pocit za druhým. A chlap mi tohle dává neustále sežrat.. jaká jsem špatná máma, že nic nestíhám. A to kolikrát, když si večer vše udělám, většinou vše mám kolem jedenácté hodiny, tak se malej vzbudí a je vzhůru třeba do tří do rána, kdy prostě nechce ani za nic spat, tak si zase hrajeme.. Děkuji za přečtení a za případné rady
:hug:
  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
12.3.20 18:14

Ano, s živějším dítětem to může být frustrující, když jsi navíc na péči sama a nemáš ani psychickou podporu od blízkých, tak člověk snadno vyhoří. Nejsi jediná, kdo to zažil. Já to píšu furt dokola, protože jsem to sama zažila - najdi si na dopoledne spolehlivou hlídačku a dělej si co uznáš za vhodné. Uvař, dojdi si na psychoterapii, zaběhej si, spi, čti, plavej, co já vím. Psychoterapii do kombinace s AD doporučuju velmi, protože očividně ty zážitky z porodnice nemáš zpracované, reakce okolí tomu taky nepomohly a jsi se sebevědomím na dně. Pomůže ti to dostat se zpět na nohy a narovnat si vztah s manželem, se synem i sama se sebou. A ještě mě zaujalo, že jsi nikdy nezvýšila hlas - tyhle živější děti někdy potřebujou pevnou ruku. Neznamená to, že ho budeš mlátit, ale na zvýšení hlasu není nic špatnýho. Dítě potřebuje, aby matka projevovala emoce, a to i ty negativní.

  • Nahlásit
  • Citovat
2290
12.3.20 18:15

Já bych poradila ať si do toho nenecháte kecat ostatními. jedině s manželem řeším věci ohledně výchovy, kojení atd jinak si ráda vyslechnu rady nad kterýma popremyslim, ale zařídím se tak jak cítím já. Jinak já si dělám „vařící den“ kdy navarim třeba tři jidla plus polívku. Ohledně úklidu -nemam ZATIM (dcera je ještě malá)ani jedno z deti kdy sem nemohla na chvilku odejít tak bych to asi rozdělila (něco večer, něco o víkendu, zapojila bych chlapa, něco s dítětem) neboj.. ono se to zlepší. Teď může mít separacku a hold tě potřebuje. Hlavne ty se musíš dát do pohody! Úklid neuteče a někdy studená večeře se nezblázni. :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
12.3.20 18:20
@Anonymní píše:
Dobrý den, potřebuju se už konečně někde vypsat, nemůžu to už držet v sobě. Mám chlapečka, bude mu rok. Miluju ho opravdu nadevše na světě, ale já už prostě nemůžu. Když se narodil, v porodnici mě neskutečně ponižovali, protože se mi vůbec nedělalo mléko, malej mi nepřibiral.. byla jsem na tom psychicky špatně, do toho když jsem přišla s malým domů, každej mě nutil kojit, pořád dokola mi omílali, že prostě kojit musím, že nebude zdravej když bude na UM, prostě každý den dokola.. snažila jsem se všelijak, přes poradkyni, homeopatika. Prostě nic. Měla jsem k tomu strasnej odpor po tom, co mi to každej pořád cpal.. zhroutila jsem se, ale naštěstí jsme laktační psychózu podchytili včas, takže mi dr. nasadila antidepresiva.. od té doby, cca od malýho dvou měsíců bylo všechno v pořádku, já se ze všeho už dostala. No teď k hlavní věci..Moje dítko je takové, že prostě nevydrží ani 5 minut sám. Má hrozný záchvaty i když si chci jen zajít na záchod, nebo si jít nalít hloupý pití. Nemůžu uvarit, nemůžu uklidit. Zkoušela jsem vše, přes nosítko, dala jsem židličku do kuchyně, aby byl se mnou, ale i když krajim hloupou cibuli a pár minutek si ho nevsimam nebo si s ním nehraju, hrozně se vzteká, pláče, je úplně rudej. Nemůžu ho nechat ani o samotě, jelikož když má tyhle záchvaty, dlouho trvá, než se nadechne. :( malýmu se snažím dát naprosto vše, ale tyhle stavy trvají už dobrý 4 měsíce a já už prostě nevím, co dál :,( i když chci uklidit, beru si ho všude, ale jak si s ním chvíli nehraju, tak to zase začíná na novo a táhne se to celej den.. takže já jednoduše vůbec nic nestíhám i když jsem se několikrát snažila zkusit vše možné. Prosím, jak to děláte vy, co máte děti které potřebují neustálou pozornost? A to nechcete vědět co dělá, když přijde návštěva. To nemůžu jít připravit ani kafe, nemůžu si popovídat s kamaradkou, musím si všímat jen a jen malého, takže jsem vlastně celej den sama s malým, chlap do večera v práci a už ani ty návštěvy tady nechci. Jediný, kdy je přes den hodnej, je v kočárku a to jen hodinku max, když spí a jsme na procházce. Já už jsem zase na pokraji zhroucení a přijdu si jako na začátku, když jsem porodila. Mám pocit, že jsem prostě jako máma, jako žena, jako máma v domácnosti úplně vyhořela… Nikdy jsem na malýho nijak nezvýšila hlas, netrasla s ním i když měl sebevětší záchvaty, vždy jsem s ním byla. Jen už je toho na mě prostě moc, už opravdu nevím, co mám dělat. Jsem tak šťastná, že malýho mám, že je zdravej, ale tohle už prostě nezvládám, je to jako jedna velká klec, nevídám kamarádky, rodina je věčně v práci.. chlap přijde z práce, plácne sebou na gauč, ale to už většinou maličkej spí. Jsem psychicky, fyzicky vyřízena, snažím se vše dohnat aspoň večer, když mám víc času, tak uklidím většinou i uvařím. Ale prostě musím jen večer. Přes den to prostě nejde. :,( Asi jsem jako máma úplně vyhořela, že jo? Mele se ve mě jeden takovej pocit za druhým. A chlap mi tohle dává neustále sežrat.. jaká jsem špatná máma, že nic nestíhám. A to kolikrát, když si večer vše udělám, většinou vše mám kolem jedenácté hodiny, tak se malej vzbudí a je vzhůru třeba do tří do rána, kdy prostě nechce ani za nic spat, tak si zase hrajeme.. Děkuji za přečtení a za případné rady

Neboj, jsi dobrá :hug: já teda zatím mimčo nemám, znám případy kdy dítě neposedělo, zkus nosítka, šátky nebo chodítka :think: najít nějaké hračky co ho budou opravdu bavit nebo si najmout někoho na pomoc (ať už paní uklízečku nebo chůvičku pro lumpa) hlavně z toho nebuď psychicky špatná, ono to dítě vycítí a nepřinese to nic dobrého, a chlap by si to měl zkusit, dej mu malýho třeba o víkendu na hoďku nebo dvě a běž si s kamarádkama sednout do kavárny, nevím co poradit je to těžká situace :nevim: ale myslím si že zvýšit hlas můžeš nebo ho ignorovat, nechat vyřvat, on za to nemůže jak se chová, to vy ho musíte pořádně vychovat, i když křiknout na něj tě třeba zamrzí :oops: přeju pevné nervy však ono se to vyřeší :* a nebojte jako maminka jste nepohořela :kytka:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
12.3.20 18:22

Taky mám pocit ze to zkouší a ze ví ze litas podle toho jak si zarve. Kluka jsem od malička vedla k tomu, ze když vařím, tak se musí zabavit. Ono je někdy dobre nechat děti nudit, protože pak samy přijdou s něčím kreativním, aby se zabavili. Taky zvýším hlas, zvlášť teď když se začal vztekat kvůli všemu, ze nechce uklízet hračky, ze chce pustit pohádku a prosazuje těžce svou. Pokud nezacnes být vzorem teď, tak ti pak přeroste přes hlavu.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
12.3.20 18:42

Tohle je hodně povahou dítěte, tam žádná rada nepomůže, z toho musí vyrůst. Já to měla podobně, všichni mi radili a já si připadala jako blbka protože jednak nic nefungovalo a druhak všechny ty rady mě napadly i předtím a už jsem to tak i dělala, ale bez výsledku. Byla jsem později i u psycholožky a ta mi řekla, že se mám prostě jen věnovat dítěti a jak přijde táta z práce abych mu ho dala a šla ven načerpat síly. A holt bude doma chvíli nepořádek. No a fakt, za nějakou dobu se to samo postupně začlo zlepšovat až se z kluka stal super borec.

Je to prostě dítětem. Já si pořád říkala že něco musím dělat blbě, ale ne, ty můžeš být OK, ale to nestačí, když to má dítě jinak,

Ještě víc jsem to uviděla jak jsme měli druhé dítě, nestačila jsem zírat, spokojené, vysmáté, a dělala jsem to naprosto stejně jak u prvního.

Ono to vypadá strašně dlouho, ale ve skutečnosti ta doba kdy je dítě miminko strašně rychle uteče a z toho pláče vyroste sám od sebe, uvidíš.

Přestaň se stresovat a tlačit to, když je den co se s ním nic dělat nedá tak prostě nic nedělej a jen si s ním hrej, k jídlu si dejte něco jednoduchého - instantní polívku, rohlík se šunkou nebo tak, a jen kliďánko počkejte, až se to přežene.

Ty stresy jsou z toho že se vzpíráš realitě, tak to pusť a nech ať to běží samo a klidně v nepořádku si s ním sedni a ukazujte si knížky nebo co má rád. Za pár měsíců se to samo spraví, neboj.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
11819
12.3.20 18:43

Ty jsi ok, manzel je napresdrzku. A ti co rikaji, ze je rozmazleny, takove dite nejspis nezazili. Stejny byl muj prvni, no, nekdy jsem proste nedelala nic, byla jsem s nim cely den (a vzhuru pulku noci), na jidlo si dosla a muz se musel postarat o sebe i domacnost. Ja malemu rikala nalepka, pac se ode me neodlepil. Zvysovani hlasu vedlo pouze k vetsi hysterii, to je nanic. Spis jsem opakovala jako kafemelejnek - mama potrebuje udelat to a to, jsem tady, za chvili jsem u tebe. Nebo jsem neco delala a jemu u toho zpivala a blbla nebo tak. Na zachod chodil zasadne se mnou. Ja s nim chodila hodne ven, pomahalo nam to obema, doma bych si byla taky hodila masli. Mam par fajn kamaradek s detmi, tak jsme podnikaly veci spolu, ven to byvalo klidnejsi. Ono se to bude postupne zlepsovat, jak byl vetsi a chvilku vydrzel, delal veci se mnou, treba v te kuchyni, jak pisou prede mnou - dostal hrnec a drevenou varecku, pozdeji pomahal treba sypat mouku nebo davat nakrajene brambory do hrnce (trvalo to pul dne, ale aspon se zbavil)…proste ja si hrala s nim jeho hry, nebo on moje…a souhlasim, ze z toho obcas potrebujes vypadnout. Drzim palce.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2394
12.3.20 19:08

Ja bych k nemu nebezela hned jak zacne bulet. Tak at se vzteká. Jsi s nim a nikde se ho nezbavujes. Separačka je jiná věc, ale tohle je vynucovani pozornosti. Postupne na to prijde, ze mama proste uvarit musi a poklidit taky. Je to narocny a chapu te, ale neprizpusobuj se ve vsem malemu. Zapoj tatinka, babicky a ve uj se i sama sobe. Je to fakt dulezity :kytka:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Ou
11944
12.3.20 19:13

Nejsi špatná máma, jsi vyčerpaná máma náročného dítěte.

jsi někde v psychoterapii? Někam vstup - mít jednou týdně hodinu jen na to, aby sis s někým, kdo tě podporuje srovnala myšlneky je fakt skvělé. A především pan otec se začne více zapojovat do péče o potomka. Pak bude jednoduší mu ho svěřit na delší časové úseky. A přestane tak hloupě držkovat.

A teda co by určitě stálo za to využít jsou služby videotréninkgu interakcí - aby vám někdo pomohl jak líp řešit a zlvádat složitější reakce vašeho dítka

tady je adresář http://www.spin-vti.cz/…-vti-trenera

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1339
12.3.20 19:43

Ty pocity, že jsem jako matka k ničemu, mícháme snad všechny. Já tedy často, nejsi v tom sama.
Ze situace, v jaké jsi, se po skoro roce, těžko vystupuje. Blbý je, že chlap, místo aby aspoň pomohl, tak tě peskuje. Jednodušší to bude s malým. Ale musíš vydržet. Roční dítě už je opravdu chytrý mrňavý manipulátor, on už ví, že když začne ječet, tak dostane, co chce. Začala bych tím, že když jdu vařit, tak mu v kuchyni na deku rozložím hračky. Vidí mě, já jeho, že se mu nemůže nic stát a pomalu ho „otužovat“. Nejdřív pět minut, než si namažu rohlík, za týden natáhnout na deset, než uklidím nádobí. Klidně mu říct, teď si chvilku hraj sám. Ale je zvláštní, že roční dítě se nezabaví žádnou hračkou ani na pár minut, kdy vaříš. Holky mají pravdu s tím časem pro sebe. Ale já měla období, kdy jsem říkala, že kdybych měla dvě hodiny času na terapii, tak bych ji nepotřebovala. Vydrž, přejde to. Držím palce :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama