Jsem z toho všeho na dně...
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Jsem z toho všeho na dně...
Cítím se na prosto mizerně. Furt jenom brečím.
A lidé okolo mě nemají pro mě pochopení.
Když jsem se snažila se svým rozpoložením svěřit, tak se mi dostalo toho, že si jenom stěžuji a že mám být sakramentsky vděčná za to, že je malá zdravá. A když se mi nelíbí, že ji mám, tak ji mám dát k adopci. Přiznávám, že mě napadají i černé myšlenky týkající se jí.
Malá má problémy s usínáním a prdíky. Neustále se kroutí a brečí mi klidně celé dlouhé hodiny. Ty hodiny, kdy jsem doma úplně sama. Den za dnem. Občas si myslím, že mě nemá ani ráda. Kolikrát mě nebaví ji chovat, mazlit se s ní neustále a ani necítím, že by to mělo nějaký efekt.
Jsem z toho všeho hrozně unavená a vyčerpaná. A když ještě v naději na nějakou pomoc, svěříte, že přemýšlíte o tom… asi to bude dosti blbé, co teď napíšu… že bych i to dítě zabila… toho, že si jako máte přestat stěžovat, držet hubu a být vděčná… Není to něco, co by můj stav zrovna dvakrát vylepšilo… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Reakce:
Prosim tě řekni o těch myšlenkách své rodině hned!!!než se opravdu něco stane.Asi se u tebe rozjela poporodni psychoza.Jdi hned k psychiatrovi ten ti pomuze.
Aha teď čtu že jsi se rodině svěřila s těmi myšlenkami a oni ti řekli že si nemáš stěžovat? Řeš to, jsi unavená a vyčerpaná také z té psychiky, když to řekneš doktorovi uleví se ti a pomůže ti.
Příspěvek upraven 14.07.17 v 16:38
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Dojdi si psychologovi nebo spíše psychiatrovi (pro antidepresiva) a svěř se mu, potřebuješ to, podle mě se může jednat o poporodní depresi (ale opravdu mě nechytej za slovo, nejsem odborník, ale podle všeho to je). Řekni to své mamce, co cítíš, ať není nějaký opravdový průšvih. Každopádně jsi zoufalá, a z toho všeho unavená, potřebuješ si vyslechnout nezaujatý názor odborník (opravdu za psychologa za nestyď 
). Některé matky a ženy to nepochopí, protože pocit tohoto nikdy nezažily, zároveň není peče jen na tobě, ale i na muži (pokud ho máš) a klidně i řvoucí bych jí na půl hodiny a svěřila, a šla bych aspoň se načerpat SAMA čerstvého vzduchu . 
Neboj bude lépe , a hlavně svěř se!! Není to sranda!!
Edit: z důvodu zapomenutí důležitých věcí
Příspěvek upraven 14.07.17 v 16:38
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Vydrž!!! To přejde. Zkus si občas zařídit hlídání, pomoc. Prostě si odpočinout.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Potrebujes pomoc a to co nejdriv. Na tohle nezustavej sama. Co tva mamka, ani ta nepomuze? Pokud neni kdo, vyhledej psychologa. Mas i rozhozeny hormony, nervy, necekej..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Vyhledej pomoc! Řekni to chlapovi a objednej se k psychiatrovi!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Na nic nečekej a okamžitě se objednej k psychiatrovi!! Na co čekáš? Tohle není normální, pokud tě i napadá, že bys ji zabila, tak jsi pro ni nebezpečná, řeš to, očividně se u tebe projevila poporodní psychóza, potřebuješ pomoct!
- Citovat
- Upravit
Všechny rady kromě té poslední totálně mimo. Odpočinkem se to nespraví, psychiatr má objednací lhůty i dva měsíce. Okamžitě ke svému praktickému lékaři nebo gynekologovi, domluví ti další postup a mohou předepsat antidepresiva. Tyhle myšlenky jsou jasně depresivního(chorobného) původu a může to jít dost rychle, zvlášť když v rodině jsou všichni asi tupí. Prosím, nestyď se a jdi, opravdu.
Příspěvek upraven 14.07.17 v 16:49
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Izumi Miyako, nemáš nikoho? Kámošky, nikdo ti malou aspoň nepovozi? Odkud jsi? Jak stará je dcerka? Děti pláčou, je to hrozné, ale vyrostou z toho…mi pomohla Hacka, ta nejúžasnější věc pro mimina…zajdi si k lékaři, hned - vypadá to na poporodní depresi… potřebuješ pomoc… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@amylon píše:
Všechny rady kromě té poslední totálně mimo. Odpočinkem se to nespraví, psychiatr má objednací lhůty i dva měsíce. Okamžitě ke svému praktickému lékaři nebo gynekologovi, domluví ti další postup a mohou předepsat antidepresiva. Tyhle myšlenky jsou jasně depresivního(chorobného) původu a může to jít dost rychle, zvlášť když v rodině jsou všichni asi tupí. Prosím, nestyď se a jdi, opravdu.Příspěvek upraven 14.07.17 v 16:49
Souhlasím. Asi bych šla k obvoďákovi. Nebo na psychiatrii zavolat, popsat jim to a oni ti třeba dají nějaký přednostní termín. Budeš chvilku brát antidepresiva a to ti pomůže, uvidíš. Až se časem dáš dohromady, tak je zas vysadíš.
Hlavně neposlouchej řeči ani kolem sebe ani tady, že máš vydržet a že to přejde 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Počkej, počkej…všechno má druhý břeh a nic se nejí tak horké, jak se uvaří. Jsi vyčerpaná a bez vize na zlepšení. Nepíšeš, co otec dítěte - musí se odpoledne zapojit (i když je malá třeba hodná), měla bys mít čas pro sebe, utřídit si myšlenky, nadechnout se.
Nepíšeš, jestli kojíš - to může zhoršovat jak prdíky/koliky, tak tvůj psychický stav. Nevíme, jestli dodržuješ nějakou dietu při kojení, některým matkám pomůže vysadit mléčné výrobky. Pokud je malá na UM, je možnost změnit značku (ale opatrně, nelítat od jedné značky k druhé). Možná by pomohly nějaké přípravky na úlevu od větrů - je tu určitě dost diskuzí, já už jsem matka puberťačky (taky „super“ období, věř mi ), takže výrobky za tu dobu určitě pokročily a jsou na trhu nějaké nové. Cvičení s nožičkami, poloha na tygříka, nahřívání bříška…
S usínáním by mohlo pomoct zavinutí, bílý šum, přes den šátek/nosítko (nevíme, jak je malá stará). Co v kočárku? Je to lepší nebo horší? Co hudba? Moje dcera milovala opravdu šílenou muziku (nic pro miminka), zkusit, co by se jí líbilo.
Holka, jak ráda bych ti pomohla. Možnosti určitě jsou, jen jsi zatím neobjevila, co funguje.
Moc dobře ti rozumím, protože mě křik dětí neuvěřitelně stresuje - skoro až do agrese 
. Nesnáším ho, i ve filmech musím vypínat zvuk, pokud dítě ječí moc dlouho. Já měla štěstí, že dcera skoro neplakala.
Potřebuješ denně nějaký čas pro sebe, je jedno, jestli zůstaneš doma a malá půjde s někým ven, nebo naopak. Mít každý den tu „světlou“ chvilku a těšit se na ni. Je to naděje, že každý den si můžeš chvíli odpočinout a ne beznaděj, že je to tak každý den bez úniku.
Jestli ale máš pocit, že jsi vyzkoušela všechno, všechny možné rady a postupy a nelepší se to, nebo že odpočinek není možný (například otec dítěte není ve společné domácnosti či pracuje daleko a vrací se jen na víkendy apod.), nestyď se a vyhledej pomoc psychiatra. Nech si napsat žádanku od praktika, nebo rovnou zavolej do nějaké psychiatrické ambulance. Já také měla problém, který mi psychiatrička pomohla vyřešit, ale měla jsem štěstí na lidskou a skvělou doktorku, která mi po akutní fázi doporučila skvělou psycholožku (takže mě neládovala jen práškama, ale řešila příčinu), která mě naučila stát na obou nohách a nebalancovat na jedné na tenounké niti. Hrozně se mi ulevilo, byla jsem z toho balancování strašně unavená.
Moc ti přeju, aby se ti začalo dařit lépe 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@amylon až na to že skoro všechny radily jir k doktorivi hned, jen jedna napsala ať odpočívá, asi blbě čteš. V takto akutnim stavu tě nikdo nenechà čekat dva měsíce! teda pokud řekne že ji napadí myšlenky zabít dítě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Neměla bys s ni byt sama. Než se dostaneš k dr - jed k rodičům, kamarádům - kamkoli, kde budeš pod dozorem, ze ji skutečne neublizis. A co nejdříve naklusej k obvodnímu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Když miminko dlouho brečí (třeba ty prdíky) + do toho unavená nevyspalá matka = někdy pěkný nápor na nervy.
Hodně pomůže být s miminkem v kontaktu - nosit v šátku (to mmch. zabírá na prdíky krásně, kór když je mimčo - samozřejmě správně - navázáno vertikálně), když brečí, dát mu prso, kdykoli..často miminko brečí proto, že chce prostě kontakt s mámou a prdíky jsou jen důsledkem..je to i moje zkušenost. S první dcerou - spala ve své postýlce, uspávání horor - houpala jsem, na míči, dudlík, nic nezabíralo, „vyřvat“ v postýlce už vůbec ne, to bylo ještě horší, nervy, já neustále brečela, na pokraji zhroucení.
Druhá dcerka - vypadalo to zpočátku podobně..ale pak jsem se na všechno vykašlala, co mi kdo radil, postýlka se zrušila, mimčo dostávalo prso kdykoli a spala se mnou v posteli (měla jsem vedle sebe na posteli toto: https://www.fler.cz/…anne-8677380 , spala v tom vlastně vedle mě, ale přitom „ve svém hnízdečku“ - to hnízdo byl nejlepší kup, co jsem na miminko udělala.
Takže jsem ji uspávala u prsa, u něho krásně usnula a pak jen přendala do hnízdečka. A venku jsem ji často nosila v šátku (i když kočárek jsem taky používala).
Tím, že takhle zintenzivníš přirozený kontakt s miminkem, se ti paradoxně hodně uleví, protože bude klidnější miminko a ty taky, navíc se na sebe mnohem líp „naladíte“.
Nevzdávej to. Pokud ale cítíš, že je ti fakt zle, za odborníkem zajdi, jak ti tady holky radí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@amylon nemáš pravdu, vlastní zkušenost, ve velmi akutním případě me vzala psychiatrička za 3 dny od objednání, pokud ji řekne pravdu o tom, jak moc je to akutní, tak už ve středu u psychiatra může sedět.
Zakladatelko, hned v pondělí obvolej psychiatry v okolí, vysvětli akutnost, na víkend se úklid s dítětem třeba k rodičům, ať nejsi a malou sama a pokud se opravdu stane, že tě žádný do týdne nevezme, tak ještě v pondělí zajdi k obvodakovi, hlavně to nenechávej být, uvědom si, že od takových myšlenek můžeš být jen krůček od toho, než se ti,,zatmí" a opravdu se něco stane.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
