Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zajímalo by mě, jak moc jste ambiciózní. Nějak podléhám tlaku okolí. Mám kolem sebe samé ambiciózní ženy a někdy si připadám méněcenně.
Nikde se nerealizuji. Žiji poklidný rodinný život. Mám jednoduchou práci, ale zase mám v 15:00 padla a odcházím s čistou hlavou. Volné chvíle trávím s manželem, knihami, procházkami se psem, trochu sama sportuji. Jsem spíše takový samotář. Okolí často popichuje proč nejdu studovat a kdesi cosi, můj život všem připadá nudný, ale já jsem spokojená. Vím, že to je na tom to nejdůležitější, ale někdy podléhám tomu tlaku a dělám pak věci, které ani ve finále nechci. Jak jste ambiciózní vy?
Jsem stejná… Trvalo mi dlouho pochopit, ze ty ambiciózní „nezávislé“ ženy jsou dlouhodobě nespokojený, nešťastný. Mám proste životní hodnoty jinde a buď se s tím okolí smíří nebo ne. Nemusím se zavděčit všem…
Chtěla jsem napsat, že ambiciózní nejsem, ale pak mě napadlo, že jsem před pár lety chtěla kurz asistenta pedagoga. Neměla jsem na něho peníze a ani z časových důvodů to nešlo, pak jsem si našla práci jako AP, kde jim nevadilo, že si kurz udělám za pochodu a mám ho. A dělám práci, která mě baví.
Kurzů mám víc, všechny za „plný počet bodů“. Když už se do něčeho dám, musím naplno. Škoda, že jsem to tak neměla, když jsem studovala SŠ a nechtěla jsem jít na vysokou ![]()
Teď laškuju se zbrojákem ![]()
Já byla ambiciózní jen do té míry udělat si vysokou. Pak už mi to bylo jedno co dělám právo mě bavilo i když sem byla jen ve státním. Občas sem zavidela že spolužáci šli dělat do soukromého sektoru, ale teď čekám třetí dítě a i když nejsem příliš mateřský tip vím že pro mě mít děti je víc než kariéra. Mám to prostě v povaze sem bazliva a nemám ráda konflikty. Na okolí bych nedala, hlavně ze si spokojena.
Když se nad tím zamyslím, tak je pravda, že většina ambiciózních „nezávislých“ žen, které znám, to má ve vztazích takové zvláštní. Ale možná znám jenom ty nesprávné ženy ![]()
@kdyžnejdeoživot… píše:
Zajímalo by mě, jak moc jste ambiciózní. Nějak podléhám tlaku okolí. Mám kolem sebe samé ambiciózní ženy a někdy si připadám méněcenně.
Nikde se nerealizuji. Žiji poklidný rodinný život. Mám jednoduchou práci, ale zase mám v 15:00 padla a odcházím s čistou hlavou. Volné chvíle trávím s manželem, knihami, procházkami se psem, trochu sama sportuji. Jsem spíše takový samotář. Okolí často popichuje proč nejdu studovat a kdesi cosi, můj život všem připadá nudný, ale já jsem spokojená. Vím, že to je na tom to nejdůležitější, ale někdy podléhám tomu tlaku a dělám pak věci, které ani ve finále nechci. Jak jste ambiciózní vy?
Pokud jsi spokojená, tak proč to měnit? Tlak okolí bych neřešila. Já si o sobě nemyslím, že bych byla nějak extra ambiciózní, příjdu si realtivně průměrně, zkrátka jen člověk, který má vytyčených pár cílů a snaží se jich dosáhnout, ale nijak netoužím po extrémním kariérním růstu, milionech na účtě…
někdo jiný to bude považovat za příliš ambiciózní, někdo to zas bude vidět podobně jako já, je to asi dost subjektivní.
@Marbella píše:
Jsem stejná… Trvalo mi dlouho pochopit, ze ty ambiciózní „nezávislé“ ženy jsou dlouhodobě nespokojený, nešťastný. Mám proste životní hodnoty jinde a buď se s tím okolí smíří nebo ne. Nemusím se zavděčit všem…
Tohle je přeci ale zbytečné házení všech do jednoho pytle. Určitě se nemusíš zavděčit všem, na okolí kašli, na druhou stranu tě to nedělá o moc lepší, pokud je automaticky odsuzuje podobně jako oni odsuzují tebe ![]()
@laducha píše:
Chtěla jsem napsat, že ambiciózní nejsem, ale pak mě napadlo, že jsem před pár lety chtěla kurz asistenta pedagoga. Neměla jsem na něho peníze a ani z časových důvodů to nešlo, pak jsem si našla práci jako AP, kde jim nevadilo, že si kurz udělám za pochodu a mám ho. A dělám práci, která mě baví.
Kurzů mám víc, všechny za „plný počet bodů“. Když už se do něčeho dám, musím naplno. Škoda, že jsem to tak neměla, když jsem studovala SŠ a nechtěla jsem jít na vysokou
Teď laškuju se zbrojákem
No ona je právě otázka, co je ambicióznost a co je prostě jenom zájem nebo snaha nějak smysluplně přežít ![]()
Myslíš tím mít ambice v práci? protože někdo má ambice mít pět dětí a někdo zase má ambice obden sportovat a nebo přečíst všechny klasické knihy
takže pokud se to týče kariéry, tak jo, mám ambice - hlavně se tím jistím v případě krize, že budu mít vždycky větší šanci najít práci než někdo jiný
a taky mě moje práce fakt baví a jsem ráda, když dosáhnu nějaké mety ![]()
Ano, jsem hodně ambiciozní. Všechno, co dělám, tak se snažím dělat pořádně, ať už je to práce, rodičovství, partnerství, sport. A rozhodně nejsem nespokojená a nešťastná. Ty máš ze své neambicióznosti nějaký mindrák, že máš potřebu ty ambiciózní hodnotit a shazovat? Proboha, žij si jak chceš, je to tvůj život!
@kdyžnejdeoživot… píše:
Zajímalo by mě, jak moc jste ambiciózní. Nějak podléhám tlaku okolí. Mám kolem sebe samé ambiciózní ženy a někdy si připadám méněcenně.
Nikde se nerealizuji. Žiji poklidný rodinný život. Mám jednoduchou práci, ale zase mám v 15:00 padla a odcházím s čistou hlavou. Volné chvíle trávím s manželem, knihami, procházkami se psem, trochu sama sportuji. Jsem spíše takový samotář. Okolí často popichuje proč nejdu studovat a kdesi cosi, můj život všem připadá nudný, ale já jsem spokojená. Vím, že to je na tom to nejdůležitější, ale někdy podléhám tomu tlaku a dělám pak věci, které ani ve finále nechci. Jak jste ambiciózní vy?
No úúúplně, ale úplně jsem se v tobě poznala-i s tím, jak si člověk občas nevěří a skoro by občas podlehl pocitu méněcennosti-ale postupem času jsem pochopila, že prostě ambice a hektický život není pro každého, mně osobně vyhovuje to, co tobě-zaklapnout dveře od práce a mít čistou hlavu, relativní klid, protože děti mi ho stejně moc nenechají…mám ráda klid, všechno s rozvahou, loni jsem dodělala maturitu dálkově a můžu říct, že mě to stálo málem duševní zdraví…Neříkám, že se neumím sebezapřít a zvládnout hodně věcí najednou a ještě ve spěchu-ale vím a pochopila jsem, že mě to doslova zabíjí, takže už se tomu pocitu méněcennosti snažím nepoddávat, protože jsem fakt pochopila, že ambice má člověk buď v sobě, nebo nemá a nedá se to lámat přes koleno…Já mám od puberty problémy s úzkostnou a panickou poruchou a při větší zátěži-hlavně psychické se mi tyhle poruchy pěkně rozjíždějí, takže já neee…Nejraději vypadnu na barák, který máme za městem, sednu si na dvorek a jen tak třeba hodinu sedím a koukám na oblohu a čistím si hlavu ![]()
Jsem ambiciózní. Chtěla jsem mít vzdělání, hodného chlapa a děti. A mám to. Číslo 1 je u mně rodina, ale jak děti odrůstají, věnuji se zase svým koníčkům.
Vždyť já ale přeci nikoho neshazuji. Psala jsem jen, že cítím určitý tlak ze strany těch ambiciózních. Asi mám malé sebevědomí, že tomu tak podléhám. Nebo jsem ještě moc mladá a neumím to hodit za hlavu ![]()
V práci nejsem, mám vysokou a dělám práci, která mě baví. V oboru se dal vzdělávam formou seminaru a skoleni, ale rozhodně netouzim po kariérním růstu. Taky je pro mě důležitější být s rodinou než travit víkendy dalším studiem. A co si o tom kdo mysli je mi jedno.
Já nevím… kdy je vlastně člověk ambiciózní? Než jsem měla děti, tak jsem hrozně chtěla hodně uspět v oboru, který jsem dělala. Mít úspěch, být ve všem dobrá, být u toho. Hodně jsem na sobě pracovala, nechápala jsem proč někteří nedělají to samé… Dnes jsem se do oboru vrátila a vůbec nemám chuť lámat rekordy. Vidím kolem sebe mladé dračice a nemám chuť někoho o svých kvalitách přesvědčovat. Vím, že mám radši klid, děti, knihy, zahradu a ostatní ať si myslí co chtějí…