Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@santape hlavně spravedlivě, mám dva syny plus třetího vyvdaného, jsou ve věku dva starší 6letí a mladší 4 letý. Řekla jsem si, že si je nenechám přerůst přes hlavu a nenechávám, neříkám, že nezkouší, ale já to hned zarazím, takhle se chovat nebudou a hotovo. Nezatěžuju se opakováním dokolečka, řeknu jednou, a to platí. Neposlechnou - nevím příklad - lezou někde kde nemají nebo je riziko, že by si mohli ublížit, tak se neopakuju, řeknu jednou a pokud neposlechnou, prostě dostanou na zadek. Nechceš se oblékat? Nepůjdeš ven, nebudeš jezdit na kole, nechceš uklízet v pokoji, nejsou pohádky…atd, zatrhnu jim to, co zrovna chtějí. V podstatě když nemají uši oni, nemám je ani já. A v tom jsem důsledná a platí to i o tom, že když něco řeknu já nebo manžel, tak to taky platí. Nerušíme si navzájem zákazy. Že jeden zakáže a druhý povolí. A oni to ví. Nedělám mezi nimi rozdíly. Jsou prostě jisté meze, které nesmí překročit, jinak je akce a reakce. Máme stanovené mantinely. Nikdy mi nikde nepředvedli nějakou scénu, všechny je bez problémů vezmu do obchodu, nedělají na mě posunky nebo bléééé. Teď ten mladší řekl tátovi jenom ze srandy - já tě nesnáším. Táta to vyřešil tak: Jo? Tak když mě nesnášíš, nespinkáš se mnou v posteli, v noci za mnou nechoď. Od té doby ho jenom miluje
Vychovávám možná někdy přísně, ale spravedlivě a s láskou.
@kvaček píše:
@Lama Lama já řvu takyto se nedá celý den.. Jakože člověk něco řekne, pak řekne, pak za chivlku klid a pak zase něco a pořád dokola, tak člvoěk je už nervama na prasknutí a stačí málo a odpoledne už prostě řvu
jasně. jenže když se neumím ovládat já, jak se má ovládat dítě. Já mám potřebu řvát a ono se převádět.
@Lama Lama u nás neřvu a pak zařvu pořádně a to se kluk až lekne, ale poslechne..
Já to zase neberu jako osobní ovládání - pokud ot neni celý den, cojiného na dítě?? Pokud ani ne tělěsný trest, tak ani zakřičení?? To nevím co by pomohlo… ![]()
@dlouha píše:
@Katchus moje děti se tak nechovají a nikdy nechovalya něco podobnýho by zkusily jednou viz. plivání na sklo
Však píše, že plival včera na sklo…takže předpokládám, že to nedělá běžně, jen to zkusil.
Co dítě, to originál. Mladší se taky nikdy nevztekal, starší se vztekal strašně a výchovu jsem měla stejnou ![]()
@Lama Lama píše:
jasně. jenže když se neumím ovládat já, jak se má ovládat dítě. Já mám potřebu řvát a ono se převádět.
pěkně napsáno ![]()
Dospělí můžou nadávat a kolikrát se vztekat hůř než dítě, ale po dětech bychom chtěli slepou poslušnost ![]()
A co se týká otázky…ne nejsem spokojená. Dost často vypěním, ve vzteku a beru to jako svoje selhání. Vím, že to bych to mohla vydýchat a pak to pořešit ![]()
@Katchus já něco beru jako selhání něco ne, když se člověk drží celý den a dítě zlobí a prudí a dělá naschvály, tak mi už okolí říká, že by dítěti vynadalo daleko dřív.. pak už teda mi dojdou nervy a zařvu- nenadávám, a nehysterčím, jenom zvýším hodně hlas
@Lama Lama Ano, jsou to blbovinky, ale jak se to naskládá ztrácím nervy, že jsem nervák jsem zjistila pořádně až se synem, manžel mě takto nikdy nevytáčel, dokonce syn předčil i mého otce alkoholika a to je co říct.
@kvaček Ano, takovýto scénář předpokládám po narození druhého prcka, takže jedině se pak rozkrájet ![]()
Jak řeším předvádění ve školce??? V šatně ale jinak chování celkově jde???Jak řeším naštvání stylem, nemáte mě rádi, pořád nńa mě něco vidíte??
Začal takto dělat od narození mimča..předtím zlobí hodně zvýšíme hlas a on nás tímto vydírá.. nevím, jeslti to bere vážně nebo ne.. manžel tvrdí, že ano, že pak jdu za nim si ho udobřovat
@kvaček píše:
@Katchus já něco beru jako selhání něco ne, když se člověk drží celý den a dítě zlobí a prudí a dělá naschvály, tak mi už okolí říká, že by dítěti vynadalo daleko dřív.. pak už teda mi dojdou nervy a zařvu- nenadávám, a nehysterčím, jenom zvýším hodně hlas
Myslela jsem to spíš na toho staršího. S mladším se domluvím v pohodě, nebo ho oblbnu
Ale starší zkouší kdo z koho ![]()
Selhání/ neselhání, těžko říct. Rozhodně to, že řvu neberu jako svůj klad. Spíš než selhání bych to brala jako svůj temperament, povahu, k tomu jistá míra selhání. Někdo to má dané povahou, rozdejchá v klidu kdeco, dokáže bez lamentací zvládnou i složitější situace. Mě třeba vůbec netočí bordel, různé kramaření, rozlitá voda, dítě a celé okolé zapatlané barvama, zmáčené dítě… Nechává mi klidnou vztekající se dítě, byť uprostřed narvaného obchoďáku leží v hysterické křeči a mlátí hlavou do země. A to, že to, že to řeším s naprostým nadhledem neberu jako věc sebezapření, přemáhání a ovládání, ale mé povahy. Na druhou stranu jsem extrémě přecitlivělá na kňourání a vzájemné sourozenecké rozepře. Dítě kníkna a mě to fakt točí. Přála bych si, aby to tak nebylo. Snažím se ovládat, protože vím, že chyba je na mé straně. Na druhou stranu vím, že když to neutnu v začátku a dítě bude kňuchňat klidně půl dne, tak to musím utnout hned v počtku, jinak to budu v sobě půl dne dusit a po půl dni to bouchnu a pak je to ještě stokrát horší. Ale přála bych si, abych to dokázala ignorovat
@dlouha píše:
@santape hlavně spravedlivě, mám dva syny plus třetího vyvdaného, jsou ve věku dva starší 6letí a mladší 4 letý. Řekla jsem si, že si je nenechám přerůst přes hlavu a nenechávám, neříkám, že nezkouší, ale já to hned zarazím, takhle se chovat nebudou a hotovo. Nezatěžuju se opakováním dokolečka, řeknu jednou, a to platí. Neposlechnou - nevím příklad - lezou někde kde nemají nebo je riziko, že by si mohli ublížit, tak se neopakuju, řeknu jednou a pokud neposlechnou, prostě dostanou na zadek. Nechceš se oblékat? Nepůjdeš ven, nebudeš jezdit na kole, nechceš uklízet v pokoji, nejsou pohádky…atd, zatrhnu jim to, co zrovna chtějí. V podstatě když nemají uši oni, nemám je ani já. A v tom jsem důsledná a platí to i o tom, že když něco řeknu já nebo manžel, tak to taky platí. Nerušíme si navzájem zákazy. Že jeden zakáže a druhý povolí. A oni to ví. Nedělám mezi nimi rozdíly. Jsou prostě jisté meze, které nesmí překročit, jinak je akce a reakce. Máme stanovené mantinely. Nikdy mi nikde nepředvedli nějakou scénu, všechny je bez problémů vezmu do obchodu, nedělají na mě posunky nebo bléééé. Teď ten mladší řekl tátovi jenom ze srandy - já tě nesnáším. Táta to vyřešil tak: Jo? Tak když mě nesnášíš, nespinkáš se mnou v posteli, v noci za mnou nechoď. Od té doby ho jenom miluje![]()
![]()
Vychovávám možná někdy přísně, ale spravedlivě a s láskou.
Podobně se to snažím dělat taky, ale někdy mě syn dorazí nečekanou reakcí a je po důslednosti…Např. syn dostane na zadek, on se tomu směje, mě ruka brní, takže málo nedostal a pak mi jednou řekl, že chce ještě
nebo chtěl jít ven nechtěl se oblékat (já už domluvená s kamarádkou) řekla jsem, že tedy nikam nepůjde, on řekl naráz dobře, že chce být doma, takže to taky nezabralo…Někdy mi tedy tato taktika nevychází, ale na druhou stranu, když něco nechce dělat s tátou a pořád vyžaduje máma máma, tak mu řekneme, že když s tátou nekamarádí, tak že ho už táta nevezme na ten traktor a naráz už je s ním největší kámoš ![]()
@dlouha myslím, že to dělám hodně podobně, ale buď to dělám špatně, nebo to nefunguje ne všechny děti. Protože mám pocit, že jsem spadla do koloběhu neustálých zákazů, např. Krteček před spaním byl už zakázaný tak často, že už jsem dvd odnesla z pokoje a schovala, protože když to sečtu, nemá na něj nárok tak do 45 let
. Jenže se zdá, že syn už to má na háku, s klidem se ujistí, který že zákaz platí za nejčerstvější průšvih.
Navíc jsem hrozná cholerička, ve výsledku mě často vytočí kravina, ovšem kravina nakupená, když kluci od rána dělají jednu blbost za druhou, tak na ně ve výsledku ječím za blbost. A pak říkám i věci, které bych určitě neměla, při posledním amoku jsem staršímu vyhrožovala, že ho nechám u popelnic. Takže ne, se svou výchovou spokojená nejsem, většinou vím, co dělám špatně, ale chybí mi trpělivost, to je asi můj největší problém.
Já jsem s výchovou zatím spokojená, protože je to milý, šikovný kluk. Ovšem to zatím nic neznamená, protože moje výchova se pořádně projeví až v pubertě ![]()
@martina.se píše:
Já jsem s výchovou zatím spokojená, protože je to milý, šikovný kluk. Ovšem to zatím nic neznamená, protože moje výchova se pořádně projeví až v pubertě
Ba ne, tvoje výchova se právě projeví až z ní vyleze. V pubertě se často chová jako blbec i to nejlíp vychované dítě. ![]()