Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Lama Lama Ano, podobně to vidím také. Nedůslednost s volnou výchovou vůbec nesouvisí. I když, na druhou stranu, může to být prostě různost pojmů a můžeme každý v této diskuzi mluvit o něčem jiném.
Já mám hlavně pocit, že pokud to rodičům a dětem nějak funguje a jsou ze vzájemné komunikace spokojeni, tak je to v pořádku, a pak už asi nezáleží na tom, jak by se mělo a co by se přesně mělo.
S křičící scénou v obchodě. Před tím, než jsem měla děti jsem byla taková ta děsná frajerka, co se pohrdlivě dívala na tyhle válející se děti na zemi a říkala si něco o nekompetentnosti matek. Pak jsem jedno takové porodila. Přitom nikdy (ale opravdu nikdy) jsem neudělala ústupek, když jsem řekla, že se nic kupovat nebude. A co používám teď? Je to varianta 5. K dítěti se skloním a tiše mu říkám, že vidím, jak moc by tu věc chtěl, ale že chápu, že ho to velice zlobí. Že je to na něm opravdu vidět. Dřív bych nevěřila, že to zabere. Ale po nějaké chvíli dítě řvát přestane a fungujeme dál, dítě se cítí pochopeno, a kupodivu mu to stačí. Když si uvědomím, jak se někdy velmi tězce vyrovnávám s tím, že sama něco chci a nemůžu to mít, jak to má být jednoduché pro dítě?
@dlouha píše:
@berushkacz jak jsou staré ohledně toho spaní? Pokud nemají potřebu spát, tak bych je nedávala. Pak bych je ale nenechala usnout. Co se týká nalívání v koupelně, párkrát jsem je to nechala uklidit. Pak už schválně necákali. @Rona já nevím, musím je korigovat, nebo by mě sežrali zaživanebo, že bych měla opravdu až takové štěstí?
Je jim 3 a 5, ve školce normálně leží, odpočívají i někdy spí, ale nechodí tam každý den, jiná autorita taky pomůže třeba když jsou u dědy, ale doma prostě ne
Jinak teda večer mi neusínají, ale chodí teď spát v 8, ale přes léto když budou chtít být déle vzhůru, tak když budou brzy vstávat jako teď, tak mi z horka odpadnou určitě v 6 ![]()
Tak ve školce spávají i moji oba dva, kdybych je poslala o víkendu asi by si mi ťukali na hlavu. Tak třeba ti neodpadnou, budou chtít lítat venku po zahradě…A pak si třeba přispí, i když já můžu dát kluky spát v 10, a stejně vstávají okolo 7. jsou teď navyklí na školkový režim. Takže taky je dávám spávat v 8. Zkus, jak zareagují a jak se budou chovat, když je prostě spát nedáš a nenecháš je usnout ani později.
@dlouha píše:
Tak ve školce spávají i moji oba dva, kdybych je poslala o víkendu asi by si mi ťukali na hlavu. Tak třeba ti neodpadnou, budou chtít lítat venku po zahradě…A pak si třeba přispí, i když já můžu dát kluky spát v 10, a stejně vstávají okolo 7. jsou teď navyklí na školkový režim. Takže taky je dávám spávat v 8. Zkus, jak zareagují a jak se budou chovat, když je prostě spát nedáš a nenecháš je usnout ani později.
No tak oni spát nebudou ale v teď 8 odpadnou, ale já bych právě chtěla ať si schrupnou, když to jde jinde, tak proč ne doma. ![]()
Říkám jak to bylo proč bych si měla vymýšlet? co bych z toho měla?
ale je pravda jak se historky rychle šíří v prváku jsem řekla kamarádce jak jedna slečna zažila něco v Hradci a o 4 roky později se ke mě historka vrátila ale už se děj neodehrával v Hradci ale v Praze
@berushkacz
Já jsem v synově 3 letech a dvou měsících se spaním vyhořela definitivně. Taky jsem doufala, že to zvrátím ale asi už fakt nemá potřebu. Ze dne na den - 21.12. spal jako každý den 2 hodiny a 22.12. už neusnul a od té doby nikdy
. Ale pokud jsou děti mladší, tak bych taky tlačila.
Tohle sklonění se na úroveň dítěte a projevení pochopení taky někdy používám - vyčetla jsem to v Nejšťastnějším batoleti v okolí a je pravda, že to občas zabere. Celkově se mi zdá, že se situace po dvou letech (od roka a půl do tří a půl) trochu lepší… Takže mi zítra vystřihne hysterák v krámě, protože pýcha předchází pád ![]()
@batist píše:
@Lama Lama Ano, podobně to vidím také. Nedůslednost s volnou výchovou vůbec nesouvisí. I když, na druhou stranu, může to být prostě různost pojmů a můžeme každý v této diskuzi mluvit o něčem jiném.
Já mám hlavně pocit, že pokud to rodičům a dětem nějak funguje a jsou ze vzájemné komunikace spokojeni, tak je to v pořádku, a pak už asi nezáleží na tom, jak by se mělo a co by se přesně mělo.
S křičící scénou v obchodě. Před tím, než jsem měla děti jsem byla taková ta děsná frajerka, co se pohrdlivě dívala na tyhle válející se děti na zemi a říkala si něco o nekompetentnosti matek. Pak jsem jedno takové porodila. Přitom nikdy (ale opravdu nikdy) jsem neudělala ústupek, když jsem řekla, že se nic kupovat nebude. A co používám teď? Je to varianta 5. K dítěti se skloním a tiše mu říkám, že vidím, jak moc by tu věc chtěl, ale že chápu, že ho to velice zlobí. Že je to na něm opravdu vidět. Dřív bych nevěřila, že to zabere. Ale po nějaké chvíli dítě řvát přestane a fungujeme dál, dítě se cítí pochopeno, a kupodivu mu to stačí. Když si uvědomím, jak se někdy velmi tězce vyrovnávám s tím, že sama něco chci a nemůžu to mít, jak to má být jednoduché pro dítě?
@Rona Tu knihu si budu muset asi přečíst. Zatím jsem o ní neslyšela, ale jak vidím, mohla by se mi líbit. A zažít vztekací se „záchvat“ není selhání rodiče, bych řekla. Takže můžeš být v pohodě
.
@Rona píše:
@berushkacz
Já jsem v synově 3 letech a dvou měsících se spaním vyhořela definitivně. Taky jsem doufala, že to zvrátím ale asi už fakt nemá potřebu. Ze dne na den - 21.12. spal jako každý den 2 hodiny a 22.12. už neusnul a od té doby nikdy. Ale pokud jsou děti mladší, tak bych taky tlačila.
No taky si myslím, že už je nedonutím, ale já jen tak, že prostě nic nezabírá, když některé děti nechtějí a to třeba v jiných věcech je malý super, dá se s ním v pohodě domluvit, žádné velké scény atd. Ale zajímavé, že jinde to jde. ![]()
@batist
Je to psaný takovým tím happy americkým způsobem, ale našla jsem v tom pár, podle mě, dobrých rad ![]()
@Rona
Mně otevřela srdce knížka od Naomi Aldort, sice úplně se vším nesouhlasím, ale naopak spoustu věcí jsem začala aplikovat a funguje to ![]()
Třeba to zmiňované pochopení rozlobení dítěte.
No, já moc happy americké způsoby ráda nemám, ale to se dá přežít, že jo. Mně nejvíc pomohlo, když mi kdosi (asi nějaká kamarádka) řekla, že si mám vždycky představit v té situaci dítěte sebe. A co by mi pomohlo, kdyby udělal ten druhý, a jak bych potřebovala, aby se mnou zacházeli ostatní. A kupodivu, zatím to fakt celkem funguje. Já totiž třeba hrozně nesnáším, když mě něco naštve, a ostatní to banalizují, nebo se mě snaží utěšit. Já taky potřebuju být občas naštvaná
.
@Lama Lama já si myslím, že jeslti jde o volnou výchovu- bez trestu a nebo přísnější s trestama, ta k prostě určité věci by si děti dovolit neměly..
Já si nedovedu představit, že bych nechala dítě kopat někde v autobuse vedle někoho.. Někdo by to řešil asi rázněj- domluva, křik, možná plácnutí, někdo třeba domluva, ale ve výsledku by to mělo dítě toho nechat ![]()
Příspěvek upraven 15.04.14 v 21:28
@kvaček píše:
@Lama Lama já simyslím, že jeslti jde o ovlnou výchovu- bez trestu a nebo přísnější s trestama, ta k prostě určité věci by si děti dovolit neměly..
Já si nedovedu předtavit, že bych nechala dítě kopat někde v autobude vedle někoho.. Někdo by to řešil asi rázněj- domluva, křik, možná plácnutí, někdo třeba domluva, ale ve výsledku by to mělo dítě toho nechat
v tom se shodnem ![]()
@Lama Lama píše:
třeba s tou historkou v ječícím dítětem v obchodě - může být varianta nedůslednosti - lízázka mu koupím 4. Varianta důslednosti - řeknu dítěti, že pokud nepřestane ječet, dostane na pr.del a po chvíli na ní fakt dostane. Ale je tu i právě ta možnost, že lízátko nekoupím, dítě odnesu, nechám ho vyječet, po scéně si to vysvětlíme-to, že ječením lízátko nevymůže máme vyjaasněno, není třeba fyzických ani jiných trestů.
me se tahle metoda taky dost libi a s prvnim deckem to slo jeste celkem i praktikovat. Bohuzel kdyz je deti vic a potrebujes se nekam dostat, mas neodkladne povinnosti, tak na tohle nemas cas.
U nas trebas vypravit se ven - minimalne jedno dite se vzteka, nechce neco uklidit, schvalne dela, jak se nemumi obliknout a podobne - pripadne jeste zacne schvalne zlobit. V tom okamziku by dusledek jeho cinu dolehl na celou rodinu, na nevinne sourozence. Co ted? My bychom kuprikladu s vychovou komunikaci sedeli nekolik let doma. A vypadalo by to tady jak u mensiny na dvorku, protoze by byly vsechny hracky na podlaze.