Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Kamarádka zahazuje svůj život
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
4.10.22 20:57
Kamarádka zahazuje svůj život
Mám kamarádku, které bude skoro 30. Známe se od narození, jelikož naši otcové se znají od základní školy. Naše rodiny se vždy přátelily a jsme v podstatě jak příbuzní. Už od puberty jsem si na kamarádce začala všímat, že je tak trochu jiná. Možná trochu opožděná, dalo by se říct. Když já jsem se chtěla už bavit o klucích a oblečení, ona si stále chtěla hrát (jsem o dva roky mladší). Takto to pokračuje v podstatě do dnes. Sice už si nechce hrát, ale mentálně je daleko za svými vrstevníky. Nemá ale žádný mentální problém. Pracuje, momentálně bydlí sama (i když vystěhování iniciovali rodiče). Dá se říct, že nikdy neměla muže. Někdy ve dvaceti se seznámila s jedním, co ale hledal jen sex a po týdnu tato epizodka skončila. Žádné jiné zkušenosti nemá. Dá se říct, že němá moc koníčků, její život je jednotvárný a poměrně nudný. Žije sama se dvěma kočkami, její kamarádky se posunuly na jinou úroveň (jsou vdané, mají děti) v podstatě si už nemají co říct. Má jen mě a svoji bývalou padesátiletou kolegyni. My dvě už jsme si poměrně cizí, také žiji jiný život a naše komunikace je hodně omezená, i když se stále snažím ji nějak udržovat. Mrzí mě ji takto vidět. Své rodiče bere dodnes jako velkou autoritu („naši se nesmí vědět, že jsem tam byla“, „musím uklidit, jinak by mi táta vynadal“, „tohle se rodiče nesmí dozvědět“…). Je velmi zatížená na své kočky. Každý milujeme své mazlíčky, ale v jejím případě je to podle mě už nezdravé. Odmítá kvůli nim jezdit na dovolenou („kočky by to doma nezvládly“), odmítá kvůli nim otevírat okna i v tom největším horku („kočky se bojí zvuků z ulice“), dokonce kvůli nim chodí i spát v určitou hodinu. Jednou jsem u ní kvůli rozchodu přespávala a musely jsme jít spát v deset „protože kočky jsou na to zvyklé“. Má také velký problém s muži a sexualitou. Občas mě napadlo, zda si neprožila nějaké sexuální trauma, ale říkáme si všechno a myslím, že by mi to pověděla. Nesnáší všechny přítele/manžely svých kolegyň/známých/kamarádek, všichni jsou podle ní divní. Každý, kdo se o ni kdy pokoušel byl „divný“. Vždy najde důvod, proč člověka (muže) odsoudit. Je pravda, že v dětství byla šikanovaná (je celkem silná). Její vztah s rodiči je komplikovaný. Je jedináček. Matka ji, dá se říct, zavrhla v celkem nízkém věku. Její vztah je tedy mnohem bližší s tátou. S ním řešila v pubertě menstruaci a vše, co by jinak dívky řešily s mámou. Její otec je cholerik, jinak je to moc milý a veselý člověk. Když se ale naštve padají z něho dost silné výrazy a soudy „seš hnusná a tlustá“, „tebe by nikdy nikdo nechtěl“. „zůstaneš na vždycky sama, podívej se na sebe“. Tyto dvě věci ji velmi silně poznamenaly. Několikrát jsme jí navrhovala psychoterapii (sama navštěvuji a beru antidepresiva). Bála se, aby se to nedozvěděli rodiče. Zároveň se domnívá, že jí vlastně nic není.
Poslední dobou je to ještě horší. Čím je starší, tím víc stagnuje. Začíná být zahořklá. O mužích už se vyjadřuje jen jako o prasatech, co chtějí „jen jedno“. Při její poslední návštěvě mě přítel chytil za ruku a pohladil na stehně, což označila za nechutné osahávání, které jí bylo nepříjemné. Snažím se s ní o tom mluvit. Dřív to mělo alespoň nějaký efekt, ale dnes už to nevede nikam. Je mi to líto. Nechci vidět člověka, kterého znám celý život, se takhle ničit. Máte nějaké rady, tipy…cokoli?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
4.10.22 20:58
Je to její život. Nemá smysl pomáhat někomu kdo o to nestojí. Někteří prostě do té propasti na dno chtějí za každou cenu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.10.22 21:01
@Clusia píše:Žádná rada není. Je to její život. Pomoc si ji nabídla. Když nechce, nenaděláš nic.
Mám kamarádku, které bude skoro 30. Známe se od narození, jelikož naši otcové se znají od základní školy. Naše rodiny se vždy přátelily a jsme v podstatě jak příbuzní. Už od puberty jsem si na kamarádce začala všímat, že je tak trochu jiná. Možná trochu opožděná, dalo by se říct. Když já jsem se chtěla už bavit o klucích a oblečení, ona si stále chtěla hrát (jsem o dva roky mladší). Takto to pokračuje v podstatě do dnes. Sice už si nechce hrát, ale mentálně je daleko za svými vrstevníky. Nemá ale žádný mentální problém. Pracuje, momentálně bydlí sama (i když vystěhování iniciovali rodiče). Dá se říct, že nikdy neměla muže. Někdy ve dvaceti se seznámila s jedním, co ale hledal jen sex a po týdnu tato epizodka skončila. Žádné jiné zkušenosti nemá. Dá se říct, že němá moc koníčků, její život je jednotvárný a poměrně nudný. Žije sama se dvěma kočkami, její kamarádky se posunuly na jinou úroveň (jsou vdané, mají děti) v podstatě si už nemají co říct. Má jen mě a svoji bývalou padesátiletou kolegyni. My dvě už jsme si poměrně cizí, také žiji jiný život a naše komunikace je hodně omezená, i když se stále snažím ji nějak udržovat. Mrzí mě ji takto vidět. Své rodiče bere dodnes jako velkou autoritu („naši se nesmí vědět, že jsem tam byla“, „musím uklidit, jinak by mi táta vynadal“, „tohle se rodiče nesmí dozvědět“…). Je velmi zatížená na své kočky. Každý milujeme své mazlíčky, ale v jejím případě je to podle mě už nezdravé. Odmítá kvůli nim jezdit na dovolenou („kočky by to doma nezvládly“), odmítá kvůli nim otevírat okna i v tom největším horku („kočky se bojí zvuků z ulice“), dokonce kvůli nim chodí i spát v určitou hodinu. Jednou jsem u ní kvůli rozchodu přespávala a musely jsme jít spát v deset „protože kočky jsou na to zvyklé“. Má také velký problém s muži a sexualitou. Občas mě napadlo, zda si neprožila nějaké sexuální trauma, ale říkáme si všechno a myslím, že by mi to pověděla. Nesnáší všechny přítele/manžely svých kolegyň/známých/kamarádek, všichni jsou podle ní divní. Každý, kdo se o ni kdy pokoušel byl „divný“. Vždy najde důvod, proč člověka (muže) odsoudit. Je pravda, že v dětství byla šikanovaná (je celkem silná). Její vztah s rodiči je komplikovaný. Je jedináček. Matka ji, dá se říct, zavrhla v celkem nízkém věku. Její vztah je tedy mnohem bližší s tátou. S ním řešila v pubertě menstruaci a vše, co by jinak dívky řešily s mámou. Její otec je cholerik, jinak je to moc milý a veselý člověk. Když se ale naštve padají z něho dost silné výrazy a soudy „seš hnusná a tlustá“, „tebe by nikdy nikdo nechtěl“. „zůstaneš na vždycky sama, podívej se na sebe“. Tyto dvě věci ji velmi silně poznamenaly. Několikrát jsme jí navrhovala psychoterapii (sama navštěvuji a beru antidepresiva). Bála se, aby se to nedozvěděli rodiče. Zároveň se domnívá, že jí vlastně nic není.
Poslední dobou je to ještě horší. Čím je starší, tím víc stagnuje. Začíná být zahořklá. O mužích už se vyjadřuje jen jako o prasatech, co chtějí „jen jedno“. Při její poslední návštěvě mě přítel chytil za ruku a pohladil na stehně, což označila za nechutné osahávání, které jí bylo nepříjemné. Snažím se s ní o tom mluvit. Dřív to mělo alespoň nějaký efekt, ale dnes už to nevede nikam. Je mi to líto. Nechci vidět člověka, kterého znám celý život, se takhle ničit. Máte nějaké rady, tipy…cokoli?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.10.22 21:02
Samozřejmě že má psychické problémy - bude úzkosně depresivní, z rodiny si přinesla velkou zátěže a nepřekvapilo by mě kdy tam bylo ještě hlubší trauma než je šikana.
Jako proti její vůli ji nepomůže, ona sama musí někde najít odvahu čelit svým vlastním démonům.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Janli
4.10.22 21:13
A proč by měla kamarádka žít život podle tebe? Ona má svatý právo žít tak, jak jí vyhovuje. Nech ji dýchat a nesnaž se ji změnit.
- Citovat
- Upravit
4.10.22 21:14
Naposled bych ji nabidla pomoc sehnat psychologa/terapii, mozna bych byla i malicko raznejsi, s tim, ze uz nevis, jak jinak ji pomoci, a rekla, ze vi, kde me najit, kdyby dosla k tomu, ze si necha pomoci. Tim bych to utla a vyckala. Nekontaktovala.
Pokud by se nechytla, asi uz by pro me nemelo toto cenu, kvuli vlastnimu dusevnimu zdravi.
Pratele prichazeji i odchazeji, to je zivot. Jestli ona nepochopi, jakou pomoc ji nabizis s tim, ze i tebe samotnou to bude stat urcitou energii, tak to vazne nema smysl. Akorat by ses tim dusila, a to nepotrebujes.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.10.22 21:16
@Janli píše:
A proč by měla kamarádka žít život podle tebe? Ona má svatý právo žít tak, jak jí vyhovuje. Nech ji dýchat a nesnaž se ji změnit.
Zakladatelka asi spis prave vidi, ze nedycha, je v kreci, zapskla vuci zivotu, je od ni hezk,,ze ji chce pomoct. Jiny by se na to vyprdli. Ale zas samozrejme ne za kazdou cenu. Pokud dotycna nechce, tak bohuzel..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.10.22 21:17
@Janli píše:
A proč by měla kamarádka žít život podle tebe? Ona má svatý právo žít tak, jak jí vyhovuje. Nech ji dýchat a nesnaž se ji změnit.
To samozřejmě chápu. Kdyby takto byla spokojená, neřeknu ani slovo. Každý má právo žít život po svém ať už jakkoli. Ona si ale stěžuje. že je sama a jak je její život o ničem. Stěžuje si vlastně na vše, Jen s tím nehodlá nic dělat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.10.22 21:33
Asi ji to takto vyhovuje, jinak by s tím něco dělala. Každý máme svůj život ve svých rukou. Mám kolegyni podobného ražení a věku. Ona se zas diví, jak žijeme my 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.10.22 21:38
@Clusia píše:
To samozřejmě chápu. Kdyby takto byla spokojená, neřeknu ani slovo. Každý má právo žít život po svém ať už jakkoli. Ona si ale stěžuje. že je sama a jak je její život o ničem. Stěžuje si vlastně na vše, Jen s tím nehodlá nic dělat.
Nehodlá s tím nic dělat, tak proč chceš s tím dělat něco ty???
Je dospělá. Je svéprávná. Je to její život.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.10.22 21:47
Jestli se k ní otec choval popisovaným způsobem, tak se ani nedivím že jí chlapi přijdou všelijací. Způsob jejího života je je věc a nesnažila bych se ho měnit (kočky).
Zřejmě nemá mentálně na to, aby se sama vymanila z područí rodičů a jednotvárného života. Asi by potřebovala aktivnější kamarádku která by ji brala ven, za kulturou a podobně. Ale chápu že ne každý má na to čas a chuť.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.10.22 21:56
Ja Ti rozumim. Mas ji ráda a vidíš jak se ničí. Ja mam zase kamaradku, ktera je pracovitá, špička v oboru… no 2 roky mi trvalo, než jsem ji pro jeji tloušťku namotivovala do nutriční poradny. Už ji slo i o zdraví… No ted se ji snazim podporovat… No radu nemam. Je to pouze o tvoji trpělivosti. Ale ja bych s ni určite už moc nekamaradila…obzvlaste kdyz sama bere AD, to opravdu nemas zapotřebí poslouchat jeste fňukání a námitky..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.10.22 09:14
@Clusia rozhodně to vidím na velkou zátěž z dětství, je mi jí líto. Bohužel tvé možnosti jsou omezené
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.10.22 10:09
Radu nemam, ale chtela bych Ti říct, ze ocenuju, ze Ti její život není jedno a chceš ji pomoct. Nesu si v malé míře podobne veci z dětství jako ona a taky tak trochu většinu lidi odsuzuju jako ona…oproti ni mam sice tuhle etapu dávno za sebou a ziju normálně, ale když jsem na tom byla hůř, strasne mě stvalo, ze lidem je muj osud jedno, nezajimali se, proc jsem taková, jaka jsem, jen mě odsuzovali… Takže palec nahoru za snahu 
A na ty, co tu pisou, ze to je její život a ať ji necháš byt, no comment…
- Citovat
- Upravit
6.10.22 12:05
Ten její táta, že je milej člověk? A nadává jí a ponižuje? Asi má na jejím stavu lví podíl.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
