Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Kde je hranice pomoci druhým
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
18.3.22 10:19
Kde je hranice pomoci druhým
Ahoj, dnešní chvilkový pohled na jednu sociální síť a diskuse u jednotlivých příspěvků mě přiměl k otázce - kde jsou, podle vás, hranice pomoci druhým? Myslím obecně, ale samozřejmě s tím souvisí i současná vlna solidarity. Prosím diskutuje slušně, děkuji.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
18.3.22 10:28
Nemám problém někomu pomoci když vidím snahu a nějaký vděk z jeho strany. Pokud, ale jen chodí a natahuje ruku tak to ne.
Příspěvek upraven 18.03.22 v 10:29
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
TO_IT
18.3.22 10:28
No, bez tebou udaných mantinelů je ta odpověď poměrně složitá.
Obecně bych vnímala hranice tam, kde se to negativně promítá do naší situace. Tzn. nedám někomu poslední korunu, když pak nebudu mít na chleba.
Ohledně Ukrajiny ale do toho zasahují vstupy, které my neovlivníme. Já jako občan neovlivním kolik jich přijmeme a tak tedy nemohu jako něco co mě ovlivňuje, řešit například vysoký nárůst cizinců na pracovní pozice. Pravda je, že nemám nízkou kvalifikaci, moji práci nikdo z nich nikdy dělat nebude, takže chápu že v někom třeba tohle vyvolává frustraci a obavu.
Mnoho negativních dopadů prostě je a bude, aniž bychom pomáhali.
- Citovat
- Upravit
18.3.22 10:29
@roba18 píše:
Ahoj, dnešní chvilkový pohled na jednu sociální síť a diskuse u jednotlivých příspěvků mě přiměl k otázce - kde jsou, podle vás, hranice pomoci druhým? Myslím obecně, ale samozřejmě s tím souvisí i současná vlna solidarity. Prosím diskutuje slušně, děkuji.
Já myslím, že obecné pravidlo není. Každý má jiné možnosti, ale hlavně vnitřní nastavení. Podle mě lepší pomáhat méně, než dělat kdovíjaké heroické výkony a pak očekávat vděčnost a být frustrován, že se mi to nevrátí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.3.22 10:33
Obecné pravidlo je, že zachránce musí být sám v pohodě, aby mohl zachraňovat někoho jiného (viz obligátní kyslíková maska v letadle). Pokud to vztáhneme na podporu státu občanům státu jiného, neměla by tato podpora mít výrazný negativní vliv na vlastní obyvatele.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.3.22 10:34
No já mám tu hranici tak, že pomůžu, pokud mě to samotnou nestojí nějakou existenční krizi, tzn, že nebudu třeba posílat peníze na pomoc, abych pak sama neměla na rohlík apod. A za druhé pomůžu tam, kde si to někdo zaslouží a nebude tou pomocí opovrhovat nebo nebudu podporovat někoho, kdo je jenom líný, čeká na peníze ze sbírek, pritom by mohl maknout a dávno se zabezpečit sám.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.3.22 10:42
@Lama Lama píše:
Já myslím, že obecné pravidlo není. Každý má jiné možnosti, ale hlavně vnitřní nastavení. Podle mě lepší pomáhat méně, než dělat kdovíjaké heroické výkony a pak očekávat vděčnost a být frustrován, že se mi to nevrátí.
Ano, přesně.
Mě vlastně docela vadí, když někdo pomáhá, ale jak není dostatečně odměněn neskonalou vděčností, tak je ve finále naštvanej.
Buď pomáhat chci nebo nechci, případně pomáhám tak, jak mi žíly netrhá, když to není opětováno.
Nedělám něco jen proto, že chci, aby mi za to někdo nohy líbal, nevypisuju o tom tisíc statusů na FB, neočekávám hvězdičku do notýsku 
Jinak moje hranice pomáhání je rozdílná, podle situace, podle mojí situace, podle toho, co a komu a jak dlouhodobě se pomáhá - ale obecně bych řekla, že dávám, jak už sem psala, tolik, aby mi to žíly netrhalo.
Také se to může měnit v průběhu času.
Když to napasuju na aktuální situaci, tak jsem udělala větší nákup, který jsem přes kamaráda posílala přímo do centra Ukrajiny v rámci humanitární pomoci. Jídlo, náplasti, obvazy, teplé ponožky, rukavice, věci, co byly poptávány pro lidi schované v krytech.
V té první vlně jsem odnesla nějaké teplé oblečení, dvě deky a starší spacák na místní charitu. Pokud nějaké UA potkám na ulici, poradím, pomůžu, ukážu, asi bych i nějakou tu kačku darovala, kdyby na to přišlo.
O bydlení se však dělit nehodlám.
Ale ve chvíli, kdy by šlo fakt do tuhýho a hrozila opravdová genocida, pak bych byla klidně ochotná se i o svý 1+1 podělit, poslední chleba rozpůlit, pokud by druhou možností bylo faktická smrt člověka na ulici, to zase jo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.3.22 10:44
Podle možností, ale obecně tak, že mě to nezruinuje nebo jinak existenčně neohrozí a taky toho nebudu nikdy litovat. Prostě s rozmyslem, ne takové to gesto, teď pomůžu, protože teď pomáhají všichni, tak chci být taky in za každou cenu a pak nadávat, že mi to chybí, že dotyčný si toho stejně neváží a má se vlastně stejně určitě dobře. Nelíbí se mi, pokud se tím někdo opakovaně chlubí, neustále o tom mluví a co je nejhorší, tak pokud si informaci o pomoci nejlépe s fotkami vystaví na sociální sítě a sbírá laiky. Nebo jiného je, pokud hledá někoho, kdo by se k pomoci připojil, ale u některých je to jen chlubeni, jakože hele koukej, taky pomáhám. To mi někdy přijde dost nevhodný, až takový zviditelnění se na cizím neštěstí. To samé platí pro ty, co za to něco čekají. Nemyslím třeba slušné poděkování, to je slušnost, ale někdo čeká, že se mu ten obdarovaný bude pomalu klanit a to je divný podle mě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.3.22 10:45
Hranice je tam, kde to tobě působí nějakou újmu. Pak se můžeš ty sám stát tím, kdo potřebuje pomoc a to je pak kontraproduktivní. Obecně by nikdo neměl přijímat pomoc od „slabých“.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.3.22 10:45
@Lama Lama píše:
Já myslím, že obecné pravidlo není. Každý má jiné možnosti, ale hlavně vnitřní nastavení. Podle mě lepší pomáhat méně, než dělat kdovíjaké heroické výkony a pak očekávat vděčnost a být frustrován, že se mi to nevrátí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.3.22 10:48
@JancaS84 píše:
Nemám problém někomu pomoci když vidím snahu a nějaký vděk z jeho strany. Pokud, ale jen chodí a natahuje ruku tak to ne.Příspěvek upraven 18.03.22 v 10:29
NO, pokud očekávám vděk, tak už mi to přijde za hranou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
TO_IT
18.3.22 10:48
To očekávání a zklamání z nedostatku vděku je teď poměrně časté. Tím spíše je pravidlo, dávám o co si mohu dovolit přijít, případně o co chci přijít.
Z toho důvodu já třeba nedávám čas, tam by mi nevděk vadil. Což není potřeba vděku, jen očividný nevděk by mě naštval.
- Citovat
- Upravit
18.3.22 10:51
Do hranice, kdy je to pro nás výhodné. Ve vztahu k Ukrajině ta výhodnost má hodně široké mantinely:
- víc tím utaháme Rusáky
- občerstvíme lidsky naši společnost, ta asi i trochu zdrsní, ale ve světle okolností to není nutně špatně,
- vytvoříme nárazníkový pásmo proti Rusku,
- rozšíříme „západní“ hodnoty víc na východ,
- posílíme naši sílu v EU i ve světle nějakého budoucího bloku východních zemí.
Příspěvek upraven 18.03.22 v 10:51
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.3.22 10:51
@TO_IT píše:
No, bez tebou udaných mantinelů je ta odpověď poměrně složitá.
Obecně bych vnímala hranice tam, kde se to negativně promítá do naší situace. Tzn. nedám někomu poslední korunu, když pak nebudu mít na chleba.
Ohledně Ukrajiny ale do toho zasahují vstupy, které my neovlivníme. Já jako občan neovlivním kolik jich přijmeme a tak tedy nemohu jako něco co mě ovlivňuje, řešit například vysoký nárůst cizinců na pracovní pozice. Pravda je, že nemám nízkou kvalifikaci, moji práci nikdo z nich nikdy dělat nebude, takže chápu že v někom třeba tohle vyvolává frustraci a obavu.Mnoho negativních dopadů prostě je a bude, aniž bychom pomáhali.
Máš pravdu, že sami toho můžeme ovlivnit poměrně málo. Můžeme pracovat pouze sami na sobě. Ovšem on má pro práci sám na sobě každý jiné podmínky.
Co se týká trhu práce, tak již nyní je vidět zvýšený tlak na některé „vyšší“ pozice. Můžu se zeptat, co za práci děláš, když ji nikdo nepůjde dělat? To mi přijde celkem odvážné tvrzení.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.3.22 10:52
@roba18 píše:
Ahoj, dnešní chvilkový pohled na jednu sociální síť a diskuse u jednotlivých příspěvků mě přiměl k otázce - kde jsou, podle vás, hranice pomoci druhým? Myslím obecně, ale samozřejmě s tím souvisí i současná vlna solidarity. Prosím diskutuje slušně, děkuji.
Pomoc druhému, nesmí zruinovat mě. Protože pak je to naposled, co jsem někomu pomohla. A dostávám se pak sama do situace potřebného. Stát je na tom stejně, jako jednotlivec.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
