Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Kdy jste si uvědomily, že jste máma?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
12.9.12 12:48
Kdy jste si uvědomily, že jste máma?
Ahoj holky mamky, mam pres dva mesice stareho chlapecka a porad jsem si rikala jak je neuveritelne ze ja uz mam miminko 
. Ale stale neprichazelo to „citeni se“ jako mama. az minuly tyden jsem byla s malym a moji mamkou nakupovat a malej usnul v aute a moje mama ho vezla po obchode a malej se probudil a zacal natahovat 
, zrejme nezmame prostredi a zatim cizi clovek nad nim a ja byla kus dal a jak jsem slysela je vzhuru tak jsem se k nemu nahla a rekla at se neboji ze maminka je tady a ze je vsechno v poradku 
. necekala jsem ze to zachranim, ale on behem par vterin prestal natahovat a byl spokojenej ze jeho maminka tam je 
holky to byl tak uzasny, nadherny pocit 
, ze me poznal, ze ho muj hlas uklidnil. a v tu chvili to prislo - JA JSEM MAMA 
. mozna to neni nejak extra silny pribeh ale ja se vazne citim vic maminkovsky nez pred tim
Co vy holky, kdy jste „vedeli“ ze jste maminkami? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
12.9.12 12:52
Hezký.
Ležela jsem po sekci na JIP, junir na šestinedělí. Přivezli mi ho hodně brzy na první kojení. Zvedla jsem se, ještě jsem ho vlastně neviděla. A když mi ho sestřička nesla, v tý jedný vteřině se naše oči setkaly. Promluvila jsem na něj a vzala si ho do náručí. ten pohled nezapomenu. „Jo, ty jsi ta máma! Jsem si říkal, mně to furt nesedělo, kde jsi byla celou dobu schovaná schovaná… a ted už bych si dal baštu“. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Chocolate
12.9.12 12:54
Naše malá bude mít 9 měsíců a asi mi t pořádně ještě nedocvaklo. Spíše jsou to takové drobné situace, jak jsi třeba popsala, ale jinak se cítím stále „svobodná“- Moje mamka tvrdí, že je to tím, že máme xtrémně hodné dítko. Spí celou noc, přes den si hraje sama a potřebuje mě jen na přebalení a na mlíčko. Jinak o ní nevím. Myslím, že mi to pořádně dojde až s druhým.
- Citovat
- Upravit
12.9.12 12:56
Tak já byla v porodnici docela dlouho. Štěpánek měl nějaké zvýšené zánitlivé projevy v krevním obrazu, tak ho chtěli sledovat. Ale mě už to lezlo na budku. Nebyla jsem v nemocnici asi tak 33 let předtím a byla jsem z toho dost nvynervovaná a to i přesto, že jsem měla nadstandard - jednolůžák s televizí a vlastní koupelnou a záchodem a na chodbu nebo mezi ostatní maminky jsem ani nemusela přijít. Ale ta závislost na rozhodování dokorů o tom, kdy půjdeme domů nebo co s námi dál budou dělat, mě děsně ničila. NAvíc kojení se nedařilo, zkoušela jsem v noci odsávat a ani to nešlo a na mě padla nějaká depka, že jsem se rozbrečela a křičela jsen tak do zdi, že už chci domů, že se z toho zblázním. No sestry asi viděli, že jsem dost na nervy a chtěli si Štěpánka odvézt stejně jako první noc, že ho budou sledovat a nosit mi jen na kojení, ale nedala jsem ho… Díky tomu jsem si uvědomila, že jsem máma a že mám miminko, neb to byl jediný tvoreček, který byl na mé straně, protě ten, kdo je při mě a kvůli komu zvládnu cokloli. Taky to není kdo ví jaký příběh, ale od té doby ve mě mateřská láska už dál jen a jen roste. Za chvíli to už budou dva roky a je pořád silnější a silnější 
Příspěvek upraven 12.09.12 v 12:58
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.9.12 12:57
Hned po porodu. 
To jsem si říkala, že už je to tady, že už to nikdy nebude jako dřív a že už mám navždycky za někoho zodpovědnost a musím se postarat, ať se mi chce nebo nechce.
Příspěvek upraven 03.05.16 v 14:06
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.9.12 12:58
Já s tím mám pořád problém 
a to už je našemu dítku rok a půl. Pořád o tom musím přemýšlet a když si představím, že bude mýmu chlapečkovi třeba 20 
, tak se s tím zatím nějak nemůžu vyrovnat 
, že mu mám být vzorem, oporou, zajistit mu krásné dětství aj. Bojím se, že jsem divná, NEDOSPĚLÁ (a to je mi 30 pryč 
). Pořád si sebe představuju jako svojí mamku, která je naprosto Ú-Ž-A-S-N-Á a myslím si, že se jí nikdy nemůžu vůbec vyrovnat. Je to náádherné mít dítě a vidět, jak mě (oba rodiče) má rádo, ale ty pocity toho uvědomění si té skutečnosti jsou pro mě zžírající. Omlouvám se za anonym, ale mě to fakt trápí.
- Citovat
- Upravit
12.9.12 13:01
Když mě poprvé dítko koplo a začalo tím reagovat na můj dotek nebo hlas. Prostě od chívle kdy jsme mohli nějak komunikovat, silnější to bylo, když jsem ho poprvé uviděla a nejsilnější je to dneska, kdy mi každá večer říká, že mě strašně moc miluje a že jsem jeho největší láska a že nikdy nebudu sama 
je to malej rozumbrada, už jsou mu 4…to to uteklo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Silky123
12.9.12 13:02
@Anonymní píše:
Já s tím mám pořád problém
Souhlas, mám pocit, že moje maminka vždycky ví, kam „sáhnout“ a vždy je to to pravé ořechové. Snažím se být vzorem, ale manžel říká, že jsem strašně trpělivá a je to na škodu. Občas by malé, 14 měsíců, klidně plácnul na plínku nebo přes ručičku. Já to udělala asi 2× a jen tak opravdu malounko a měla jsem z toho tři dny depku. On rodič nervák není výhra, ale moc kliďas asi taky ne…
- Citovat
- Upravit
12.9.12 13:04
@Anonymní píše:
Já s tím mám pořád problém
Tak nějak to mám já Syn je šťastný, já ho miluju, on miluje mne…ale to uvědomění tam není i přes sakra těžkej začátek. Tak nějak pokračuju v dřívějším životě, ale s malým veselým ocáskem
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.9.12 13:06
Mne to taky porad jeste moc nedochazi. Nebo teda spis me zarazi, ze mi takhle v klidu nechali si odnest ty sve deti z porodnice bez odborneho dozoru, MNE!
No tak tu spolu tak valcime 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Silky123
12.9.12 13:09
Holky,
když jsme loni odcházeli s manželem z porodnice, tak mě zachvátila panika, jak se mám starat o to miminko, které furt řve a blije. Dneska už tolik neřve, ale „nadává“ a přestala blít. Já jsem v pozoru pořád…
- Citovat
- Upravit
12.9.12 13:09
Uvědomila jsem si to asi druhej den v porodici a rozbulela jsem se
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
