Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@alialiali píše:
Záleží taky na věku matky u 1.ditete, zas mít 2.dite už ke 40 tce tak to raději menší věkový rozdíl a být souvisle doma se 2 dětma, je to pro matku náročné, to ne že ne, ale plus je, že to dětství pak mohou prozit spolu jako parťáci a kamarádi, u větší pauzy hrozí víc že z dítěte bude jedináček
Jedináčci jsou podle mě děcka, co jsou třeba 15 let od sebe. Nevím, proč dnes všichni mluví o jedináčcích, jakmile nejsou 2-3 roky od sebe ![]()
@terien jen jsem tím komentářem chtěla říct, že to nejde zobecnit, neděsila bych dopředu černým scénářem - vždy je to o tom člověku, podmínkách, práci manžela, možnostech hlídání atd. To je celé, co z tohomelo vyplynout. Dvě děti za sebou prostě nejsou konec světa = ušišlana paní, která je uhoněná, manželství se jí rozpadá atd.
@cverunka ale ikdyby jedinacci tak co, ty deti taky vyrostou, tak budou partaci pozdeji no ne
. Preci si neporizujeme deti pro deti ![]()
@cverunka píše:
Jedináčci jsou podle mě děcka, co jsou třeba 15 let od sebe. Nevím, proč dnes všichni mluví o jedináčcích, jakmile nejsou 2-3 roky od sebe
Myslela jsem, že zůstanou jen u jednoho dítěte, že už se jim nebude do toho 2.ditete chtít jít nebo to nepůjde tak snadno (ženě už bude i hodně let) tak to vzdají s tím, že jedno dítě je vlastně fajn
@alialiali píše:
Myslela jsem, že zůstanou jen u jednoho dítěte, že už se jim nebude do toho 2.ditete chtít jít nebo to nepůjde tak snadno (ženě už bude i hodně let) tak to vzdají s tím, že jedno dítě je vlastně fajn
Ja si furt rikam ze mych 30 je malo.. kdyz mam starsi kamosky ktere nemaji ani partnery, natoz dite. A ze i kdybych otehotnela za 4 roky treba tak je to jeste v poho ![]()
@alialiali píše: … tak to vzdají s tím, že jedno dítě je vlastně fajn
Ak si žena neskôr uvedomí, že jej stačí jedno dieťa, na tom predsa nie je nič spatne ![]()
Mám děti od sebe 10 let, je mi 37 a musím říct, že si to užívám. Mám víc rozumu, zkušenosti, první je už samostatná jednotka a nemenila bych. První malou miluje, pomáhá a já jsem víc, jak spokojená ![]()
Btw nemusím ráno s mimcem do školky dát starší, ale odejde a přijde samo že školy a při vyletech s kočárem je i samo doma ![]()
@řeřicha píše:
@terien jen jsem tím komentářem chtěla říct, že to nejde zobecnit, neděsila bych dopředu černým scénářem - vždy je to o tom člověku, podmínkách, práci manžela, možnostech hlídání atd. To je celé, co z tohomelo vyplynout. Dvě děti za sebou prostě nejsou konec světa = ušišlana paní, která je uhoněná, manželství se jí rozpadá atd.
Konec světa to není, ale konec normálního života mnohdy ano. Samozřejmě, že jsou výjimky, ale je jich žalostně málo.
@alialiali píše:
Myslela jsem, že zůstanou jen u jednoho dítěte, že už se jim nebude do toho 2.ditete chtít jít nebo to nepůjde tak snadno (ženě už bude i hodně let) tak to vzdají s tím, že jedno dítě je vlastně fajn
Vždyť taky je. Mít jedináčka není žádná diagnóza, ze které se člověk musí léčit.
Jo to se stava, ze druhe budeme mit pozdeji…mezitim prvni vyroste a je samostatne a uz se ti nechce zpatky do kojence. Takze mas jedinacka. Presne tohle me rekla jedna z prace, kdyz sem se ji ptala proc ma jen jedno dite
A nebo se zhorsi zdravotni stav a rikas si ze druhe dite melo byt uz davno, ze ted uz ne.
Každá ti řekne něco jiného. Pro mě jsi ještě pořád mladá, máš klidně i 5+ let čas na druhé. Mě by osobně hráblo, být doma 6 let a víc. Pak hledat novou práci, když se nemáš kam vrátit. Takhle příjdeš na zas na jiné myšlenky, budeš zas jak „člověk“, ne jen jako matka. Já třeba jsem řešila to stejné, teď jsem ráda, že jsme zatím zůstali u jednoho a já můžu pracovat. Já už si připadala jak vygumovaná po tom jednom RD
Ale tím samozřejmě nechci říct, že mít děti hned za sebou je špatné. To vůbec. Zas vidím výhodu v tom, že je to „odbyté“ a další pauza nebude.
Každá ti řekne něco jiného. Pro mě jsi ještě pořád mladá, máš klidně i 5 let čas na druhé. Mě by osobně hráblo, být doma 6 let a víc. Pak hledat novou práci, když se nemáš kam vrátit. Takhle příjdeš na zas na jiné myšlenky, budeš zas jak „člověk“, ne jen jako matka. Já třeba jsem řešila to stejné, teď jsem ráda, že jsme zatím zůstali u jednoho a já můžu pracovat. Já už si připadala jak vygumovaná po tom jednom RD
Ale tím samozřejmě nechci říct, že mít děti hned za sebou je špatné. To vůbec. Zas vidím výhodu v tom, že je to „odbyté“ a další pauza nebude.
@terien píše:
Vždyť taky je. Mít jedináčka není žádná diagnóza, ze které se člověk musí léčit.
Není, sama jsem jedináček ( btw celé dětství jsem si přála sourozence mít, protože kamarádky v ulici jsem neměla), ale já to psala v souvislosti s tím, že pokud 1.dite máš později (třeba v 34 letech) a chceš děti 2 tak si pauzu s 2.ditetem radši nedáš a „sfouknes“ to rovnou (a budeš dle tebe ta vyřízena matka, ale holt jsi třeba partnera na dítě našla pozdeji)
Ja to mela podobne, az ve 3,5 jsem zacala uvazovat vic o druhem, to uz jsem byla davno v praci teda. No pak jsem jeste praci zmenila a za chvili bude druhe, rozdil bude necelych 5 let mezi detmi. S bratrem mame rozdil 6 let a spokojenost. Prvni rodicak jsem si uzila, pak pracovala a tesila se ke konci na druhe tehotenstvi a druhy rodicak, pauzu od prace potrebuju ted jako sul na chvili. Za me ideal. Byt doma 5-6 let a se dvema detmi navic, to bych nedala
No planovat je jedna vec, realita muze byt jinde. Chtela jsem deti kratce po sobe, jak kvuli memu veku, tak kvuli jejich minimalnimu vekovemu rozdilu. Do prace jsem se vracela hned po materske, na rodicaku jsem vubec nebyla a mladsi se zadaril az za pet let, kdyz jsem uz myslenku na druhe pomalu vzdala. Cili nakonec jsem byla stara matka, tehotenstvi jedna komplikace za druhou a kluci jsou od sebe skoro 6 let a z mych puvodnich predstav nezustal kamen na kameni. Vztah maji pekny, ale jsou mentalne jinde, maji jine zajmy a okruh kamaradu, starsi syn funguje uz od 14ti jako treti dospely v rodine. Nejlepsi obdobi na hrani a spolecne blbnuti meli ve veku 4-6 a 10-12 let. Pak sel starsi na gympl a zacali se zase vzdalovat. Ted uz ma starsi nekolik let slecnu, bude maturovat a funguje jako samostatna jednotka a ja mam doma prakticky jedinacka. I kdyz taky velmi samostatneho. Ja jsem s tim srovnana, dopadlo to jak melo. Jen je treba s tim pocitat.