Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Kdy odcházet od závisláka?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
28.2.16 20:38
Naše závislačka se k tomu, že můžu odejít „veřejně“, dopracovala postupně. Zezačátku to byly hrozné scény, řev a hlídající osoba ji nemohla dostat pryč od vchodových dveří. Seděla tam jak pes, brečela a čekala až přijdu. Takže zpočátku jsem se snažila odcházet tajně, pak nebyl problém, teď prostě odcházím jak potřebuju, když u toho malá je, rozloučím se, řeknu že přijdu a jdu. Pochopitelně se snaží jít se mnou, hned si běží pro bundu a pro boty, musím se prostě rychle rozloučit a zmizet a hlídající osoba ji musí najít nějakou dost dobrou zábavu, aby to bylo beze scén.
Jinak teda malá na mě je neskutečně fixovaná, přestože se všemožně snažím ji to odnaučit 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.2.16 20:52
@reinkarnace píše:
smůla žes to nechala dojít tak daleko…této „fixaci“ je třeba předcházet mnohem dřív. Neříkám úplně, ale třeba aby vnímal i jako dostačující přítomnost druhého rodiče, babičky apod.je to jako s odvykáním všeho - dudlíků, prsa..pokud odbouráš vše včas, máš to bez scén a psychické újmy
Uz mel par lepsich obdobi, kdy jsem odchazela, vetsinou teda jen na chvili(1-2h) a normalne si s tatou hral, ale zhruba po hodine uz me hledal a zacinal hystercit. Nejlepsi bylo, kdyz sli s manzelem ven, treba na hriste. To byl spokojeny. Jenze rada bych, aby si zvykal i doma beze mne. Posledni dobou ale zas vyvadi i kdyz jdu bez nej do vecerky pro rohliky. Takze ty verejny odchody moc nedava. Vyzkousim tedy ten odchod na tajno, i kdyz mi to prijde takove „nefer“
- Citovat
- Upravit
28.2.16 20:57
Mám doma to samo, ted v necelých 2 letech by syn zešílel,,když se jen zminim, že chci odejít. Je schopen řvát az přestane dýchat, pootvirat si dveře a pokud by to šlo, uteče v ponožkách na ulic…nepomáhá nic. Dcera má 4 a půl a nedělala scény nikdy, od roku spava u obou babiček, když je potřeba, ted už si to i vynucuje. Vychovávame je oba naprosto stejne, takže moc nechápu tady ten podiv, že to dela dvoulete dite; ze dvouleták to musi pochopit nebo ze je to tvoje chyba, žes ho to tak naučila… každý dítě je jiné a každý má sva obdobi… Můj syn byl ještě před 2 měsíci taky v pohodě, dal mi pusu a utíkal navrch k babičce nebo mi zamával z balkonu. Ted proste stačí si obléct bundu a pro něj nastává konec světa… dřív jsem mu vždy říkala, že odcházím, rozloučila se a šla. Ted jsem samostatne vycházky omezila, když jít musím, tak prostě jdu a on doma sili, když to vyjde, že usne a ja odejdu, je to tak půl na půl. Když se dobře vyspi, hraje si a nehledá mne a z toho se probudí umrcenej a rve máma, máma az než se vrátím…
Já jsem přesvědčena, že ho to přejde, tak to odcházeni fakt omezuju. Za chvilku bude venku teplo a to doufám, že bude lepší, když se zabaví na hřišti a tak a postupně to přejde. A nastane zas nějaký jiný problem 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.2.16 21:13
@Romanetka píše:
Mám doma to samo, ted v necelých 2 letech by syn zešílel,,když se jen zminim, že chci odejít. Je schopen řvát az přestane dýchat, pootvirat si dveře a pokud by to šlo, uteče v ponožkách na ulic…nepomáhá nic. Dcera má 4 a půl a nedělala scény nikdy, od roku spava u obou babiček, když je potřeba, ted už si to i vynucuje. Vychovávame je oba naprosto stejne, takže moc nechápu tady ten podiv, že to dela dvoulete dite; ze dvouleták to musi pochopit nebo ze je to tvoje chyba, žes ho to tak naučila… každý dítě je jiné a každý má sva obdobi… Můj syn byl ještě před 2 měsíci taky v pohodě, dal mi pusu a utíkal navrch k babičce nebo mi zamával z balkonu. Ted proste stačí si obléct bundu a pro něj nastává konec světa… dřív jsem mu vždy říkala, že odcházím, rozloučila se a šla. Ted jsem samostatne vycházky omezila, když jít musím, tak prostě jdu a on doma sili, když to vyjde, že usne a ja odejdu, je to tak půl na půl. Když se dobře vyspi, hraje si a nehledá mne a z toho se probudí umrcenej a rve máma, máma az než se vrátím…
Já jsem přesvědčena, že ho to přejde, tak to odcházeni fakt omezuju. Za chvilku bude venku teplo a to doufám, že bude lepší, když se zabaví na hřišti a tak a postupně to přejde. A nastane zas nějaký jiný problem
Dekuju. Ja prave taky, kdyz vidim ty sceny v posledni dobe, tak to nechci hrotit a moc zas nikam nechodim. Jenze pak si rikam, jestli to tim naopak jeste nezhorsuju.
- Citovat
- Upravit
28.2.16 21:31
U nás byl ted takový náročnější půlrok. Od září nastoupila dcera do školky, takže taha jednoho bacila za druhym a my se vždy vystřídaly s nemocí cela rodina, malý to odnesl vždy nejhůř, dvakrát mel i laryngitidu s noční návštěvou nemocnice a jako bonus si v listopadu zlomil holenní kost, takže si užil dostatek vyšetření, odběru, cizích lidi, kteří mu nejspíš podle jeho mineni chtěli ublizovat a na druhou stranu i konejseni a chování od maminky… Takže mám trošku podezření, že se to castecne projevuje ted v tech jeho scénách…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
