Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Holky,pročetla jsem celou diskuzi a pobrečela jsem si taky…Čekám miminko,takže hormony se mnou pěkně cloumají,už předtím jsem brečela pomalu i u reklamy a tedˇ je to úplně konec ![]()
Jinak toho mýho jsem viděla brečet dvakrát,poprvé to bylo,když jsme se strašně pohádali a řekli si hodně ošklivý věci,podruhý když jsem se s ním chtěla rozejít.Jsme spolu dlouho,tak pár krizí proběhlo,vše už je ok.Jinak se mu v životě nestalo naštěstí nic hroznýho,že by měl důvod brečet.U dojáků nebrečí,je to takovej drsnák navenek.Každou chvíli se nám má narodit malá,tak jsem zvědavá,jak to s ním zacloumá ![]()
Muj manzel breci docela casto. Kdyz se toho deje prilis a ma pocit, ze toho je moc, tak si pobreci. Nebo kdyz se pohadame a on se citi ublizeny, tak take breci (a pak si o tom popovidame a probereme to - tu hadku a jeho ublizeni). Brecel hodne moc, kdyz mu odesel tatinek. Mozna mam hodne citliveho manzela, ale v porovnani s Vasimi zkusenostmi muj manzel breci mnohem casteji. (rekla bych, ze breci asi tak casto jako ja - kdyz mne neco trapi, tak to take obrecim)
Mozna je nas vice, ktere maji citlive partnery. Z okoli vsak vim, ze jsem jedina s podobnou zkusenosti, coz mi vsak nijak nevadi. Muj manzel je moc hodny, chytry a uspesny clovek, lide ho maji radi, take druhym casto pomaha.
Vyrostl v rodine, kde se moc neobjimali a kde se meli radi „zvlastnim vzdalenym zpusobem“, takze mi prijde, ze proste jako maly se s nim dostatecne nemazlili a nedavali mu vedet, ze vsechno bude vporadku a ze je fajn byt takovym, jaky je.
Takhle si to vysvetluji ja, protoze jsem jeho rodinu poznala a jsou zvlastni…
Jeho sestra ma nyni mimiska a byla jsem svedkem nuceneho krmeni, kdy skoro hodinu nutili mimiskovi prikrm (prvni ryba s nejakou kasi a zeleninou smichana dohromady, v cca 6-7mi mesich). Nejak nebrali v potaz, ze dite breci a nechce, proste si sli za svym a jidlo skoro hodinu nutili (ja si sedela na rukou a modlila se, at uz odtamtud vypadnem, nez se na ne rozervu
- clovek nechce nic rikat, aby nezhorsil vztahy v rodine
) Manzel je proste z „jine“ rodiny. ![]()
můj partner brečí teda hodně málokdy… často když se připije, tak si vzpomene na tátu (zemřel, když mu bylo 16, takovej blbej věk, tak mu to přijde líto, že ho v těch telecích letech potřeboval a on tu nebyl) a občas to i obrečí.
A pak když měl hodně velké problémy finanční a nevěděl kudy z toho ven…takže asi z bezradnosti…
taky když nám otrávili našeho prvního společného psa, byla to naše milovaná fenka rotvajlera, navíc březí, týden před vrhem, ani štěňátka se nepodařilo zachránit-byl to dvoudenní maraton kapaček a operací, to sme prořvali celý oba..
když jsem před lety práskla dveřma (měla sem plný zuby jeho chování ke mě), když zjistil, že mě tak jistou zase nemá…a když mi o měsíc později slíbil, že se změní a já tedy kývla, že se vrátím (a mmch, srovnal se, jinak bych s ním nebyla)
a kdy naposledy? no když sem rodila synka, tak sem si všimla, že měl rudý oči, když na mě bezradně koukal do zavřené sprchy (byla mi zima), jak si prodýchávám kontrakce a neměl jak mi pomoct…když sem ho později „zaměstnala“ tím, že mi ve vaně musel držet hlavu, abych se neutopila, otíral mi vodu z očí, podával emetku a sprchou masíroval záda, tak se srovnal, že ani nevím, zda obrečel či neobrečel porod jako takový, to sem měla zamlženo, tak si neuvědomuju, za slzy proběhly nebo ne…zeptám se…
No mě se dneska manžel přiznal, že taky brečel jak se malý narodil… Sice u toho nemohl být, neboť jsme rodili císařem, ale jak mu jej donesli a dali do náruče, tak že mu slzičky ukáply… Potvora jedna, kdybych se nezeptala, tak mi to ani neřekne…
![]()