Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mne to prijde docela roztomily, takze jsou i lide, ktere to neodradi. Nervozita nakonec opadne, ale na pocatku je fajn a obcas prinese i neco vtipneho ![]()
Takže máš přítele, ale už jsi zamilovaná do jiného a teď cekas, jestli to vyjde a až pak odkopnes stávajícího. Víš co? Jsi nechutná. Nejdřív se snad rozejdi s tím, koho nemiluješ a máš ho jen protože neumíš být sama.
@Anonymní píše: Více
Tak třeba jen zjistil, že máš dítě a jsi zadaná, tak neplýtvá silami, to je normální úvaha… Nemusí být problém v tvé nervozitě. Taky znám chlapy, co jim ta nervozita naopak přijde přitažlivá, takže v tom problém nevidím. ![]()
Chudák chlap. Myslím ten tvůj přítel ![]()
Hele hormony a zamilovanost je krásná věc, ale od toho máme mozek, abychom byli taky trochu racionální. A rozhodně to není záruka hezkého života. Často spíš naopak.
@Anonymní píše: Více
No tak hlavne by ses mela starat o vztah, kde mas dite matko a vykaslat se na motylky s kolegou
Ta omáčka o zamilovanosti a blábolení je úplně k ničemu. Ty tu řešíš obyčejné kalhotkové dilema - podvádět či nepodvádět. Nenalhávej si, že se s ním chceš jen nenuceně bavit, je to kravina. Srovnej si priority sakra, máš doma milujícího chlapa a dítě ![]()
Chudák tvůj chlap. On pro tebe dělá první poslední, plánuje s tebou budoucnost a ty myslíš jen na to, jak nějakému kolegovi roztáhnout nohy…
Si predstav, ze zamilovanost je ako ist 130km/h v aute. Ano, dostanes sa rychlo tam kde chces, ale neda sa tak jazdit vecne a hlavne nie v meste, zakrutach a podobne.
Nie, nie je to nutne byt blaaaaznivo zamilovany na stastny a krasny zivot. Je to pekna skusenost ale OPADNE TO VZDYCKY! Ty si chces kvoli par okamihom dosrat zivot. Dobre, nezazila si to, ale rovnako mozes stratit partnera a mat to zrazu v zivote tazsie. Bacha na to.
Není fér, že když se zamiluju, jsem nervozní, nejde mi vyplodit srozumitelná věta a když už něco řeknu, no
vlastně jsem nikdy “nesbalila” nikoho, do koho jsem se zamilovala. Spíš už sem si pak vybírala z mužů, kteří si vybrali mě. (Nemyslím žádné online seznamování, ale na akcích, zábavách atd… Protože jsem z nich nebyla nervozní a byli mi prakticky jedno, mluvila sem normálně, atd. Postupně se smířila s tím, že vztah s člověkem do kterého se bláznivě zamiluju mít nikdy nebudu. Takto sem se seznámila s přítelem, ano mám ho ráda, je přitažlivý, ale vysloveně zamilovanost sem nepociťovala, ale mám ho ráda. Sme spolu 10 let, mame dítě (7) a před rokem nastoupil do práce nový kolega. A začal mě přitahovat, začala sem pociťovat to, co už dlouho ne. Nervozitu v jeho blízkosti, touhu a i trapnost toho co prožívám. Ze začátku jsem i měla pocit, že se mu líbím, párkrát u mě byl na pokec ale poté s tím přestal. Nemuselo to nic znamen, nebo se mu nelibilo jak mluvim, jaka sem atd… běží mi hlavou zas tyhle nepříjemné otázky a cítím znovu stejnou flustravi jako kdysi a ted s tím rozdílem, že už někoho mám. Přítele opouštět nechci a asi ani nechci přijít o ten dlouho nepociťovaný pocit. Chtěla sem, aby se s ním sama jen prostě nenuceně bavit, nic víc, ale prostě to nejde 

Na druhou stranu si říkám, že kdyby měl skutečný zájem a ví, že sem teď na kanclu sama a je kousek o de mě, tak by sám určitě přišel a nevzal si jen papíry od vedle a odešel
Je bolestivé vidět, že si s jinými ženami pohodověji povídá a u mě to nějak nejde.