Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@floyd pinkerton píše:
Zvlastni, ocekaval bych, ze prave ve zdejsim „kolektivu“, da-li se to tak nazvat se setka spise s pochopenim nez s odsouzenim. Ikdyz je asi pravda, ze v tomto nebude asi pohlavi hrat roli…
Prave ze ano. Jde videt, ze zenam nerozumis
Potom co se zena stane matkou tak se ji spatne chodi na potrat. Nekterym i predtim.
Ahoj, dneska se me chlap tesne pred sexem ptal zda zadelavame na dite a pritom dobre vi, ze jeste zadne nechci. Normalne o tom se mnou neni schopen mluvit, jen rika, ze dite urcite a co nejdriv. Nejvic by se mu libilo mit dvojcata. Ale pritom moc dobre vi, ze jeste dite nechci, necitim se. On to vse vi, divne na me tlaci ale promluvit si o tom racionalne nechce. Je mi 25, jemu 36. Ja uz nevim jak mu vysvetlit ze se jeste necitim na rozeni, kojeni, starani o mimino. On rika, ze to spolu zvladnem, ale stejne to budou ze zacatku vic moje starosti. Uz sem z toho zoufala. Prijde mi, ze mu nestacim, ze mu to mimino chybi ke stesti, ale nechci ho do toho nutit. Jak mu toto mam tysvetlit, aby pochopil? Prijde mi, ze mu pripadam sobecka, nebo nevim.
Když je mu 36, nedivím se, že dítě chce. Ale zároveň by v tomhle věku měl mít dost rozumu a pochopit, že jsi mnohem mladší a že na to ještě nejsi připravena. Pouč se z této dva roky staré diskuse: prostě se nenech do ničeho nutit, navíc jsi ještě hodně mladá, tím méně máš důvod se do něčeho takového pouštět. Nikdo z nás tvého manžela nezná, těžko ti poradíme, jak mu to jinak vysvětlit. Ale třeba mu můžeš říct: „Když tobě bylo jako mě (25 let), cítil ses na to mít dítě?“ Nebo něco na ten způsob. Držím palce, ať chápe
.
@D. C. Jenze tato stara diskuse nakonec dopadla tak, ze zakladatelka mela mimco v dobe,kdy ho jeste ,,nechtela” a nakonec se pak asi nechala ,,ukacat” na jeste jedno dite, takze to je trosku jiny pripad…
![]()
Náhodou já holky,které jsou na tom tak jako zakladatelka, chápu.. a chápu i ty,které děti nechtějí a prostě je nikdy nemají, čelí kvůli tomu celý život různým poznámkám okolí, rozejdou se s chlapem, možná i rozvedou… a obdivuji je za to,že se nenechají ,,překecávat”, udyndávat řečma, ovlivňovat… že i když se na ně strhne lavina negací, stojí si pevně za svým názorem,pocitem… vnímaní sebe samu a řídí se intuicí
@2T píše:
@D. C. Jenze tato stara diskuse nakonec dopadla tak, ze zakladatelka mela mimco v dobe,kdy ho jeste ,,nechtela” a nakonec se pak asi nechala ,,ukacat” na jeste jedno dite, takze to je trosku jiny pripad…![]()
Náhodou já holky,které jsou na tom tak jako zakladatelka, chápu.. a chápu i ty,které děti nechtějí a prostě je nikdy nemají, čelí kvůli tomu celý život různým poznámkám okolí, rozejdou se s chlapem, možná i rozvedou… a obdivuji je za to,že se nenechají ,,překecávat”, udyndávat řečma, ovlivňovat… že i když se na ně strhne lavina negací, stojí si pevně za svým názorem,pocitem… vnímaní sebe samu a řídí se intuicí
Dokážu respektovat rozhodnutí ženy která nechce dítě ale naprosto nechápu co je na tom k obdivu. Je to prostě něco naprosto nepřirozené. Můžu respektovat duševně nemocného, alkoholika,...... ale obdivovat ho???!!! ![]()
@Fofrník
Obdivuju je, že se nenechají ukecat a pak to neodnáší nemilované děti rozvedených rodičů, matek alkoholiček,… že od svého rozhodnutí necouvnou ani pokud tím ztratí svého partnera, rodinu apod., každý den jsou s tím konfrontovány, a stejně nekončí v bohnicích… není to snadné,kdokoli kdo vystupuje ,, z davu”, je jiný, je okolím vnímán jinak, většinou špatně…
@2T píše:
@Fofrník
Obdivuju je, že se nenechají ukecat a pak to neodnáší nemilované děti rozvedených rodičů, matek alkoholiček,… že od svého rozhodnutí necouvnou ani pokud tím ztratí svého partnera, rodinu apod., každý den jsou s tím konfrontovány, a stejně nekončí v bohnicích… není to snadné,kdokoli kdo vystupuje ,, z davu”, je jiný, je okolím vnímán jinak, většinou špatně…
To co tu popisuješ je hodné respektu nikoli obdivu. Asi ty hodnoty máme nastavené každý jinak. ![]()
@2T píše:
@D. C. Jenze tato stara diskuse nakonec dopadla tak, ze zakladatelka mela mimco v dobe,kdy ho jeste ,,nechtela” a nakonec se pak asi nechala ,,ukacat” na jeste jedno dite, takze to je trosku jiny pripad…![]()
Náhodou já holky,které jsou na tom tak jako zakladatelka, chápu.. a chápu i ty,které děti nechtějí a prostě je nikdy nemají, čelí kvůli tomu celý život různým poznámkám okolí, rozejdou se s chlapem, možná i rozvedou… a obdivuji je za to,že se nenechají ,,překecávat”, udyndávat řečma, ovlivňovat… že i když se na ně strhne lavina negací, stojí si pevně za svým názorem,pocitem… vnímaní sebe samu a řídí se intuicí
Ono to bylo trochu jinak. Na to první ditě jsem se nakonec nechala ukecat a to druhé jsem už chtěla sama. A i když mám obě děti moc ráda, tak musím říct, že s tím prvním to bylo o hodně těžší psychicky. V těhotenství jsem pořád pochybovala, jestli jsem udělala dobře nebo ne, porod byl neskutečně dlouhý, po něm úzkost, kojení nešlo,poporodní deprese.Nedokážu posoudit, jestli to prostě byla nejistota prvního těhotenství nebo to bylo tíím, že jsem se prostě ještě na to necítila.
Druhé bylo úplně jiné, částečně tím, že jsem věděla do čeho jdu, častečně, protože tam jsem byla rozhodnutá.
Kdybych to mohla vrátit, tak bych si nařidila ještě tak rok až dva počkat, ale kdoví, jestli by to bylo lepší.Takhle jsem taky spokojená ![]()
@sarusa4 píše:
Chtěla bych znát Váš názor na to, co tady teď napíšu. S manželem jsme spolu 7 let, z toho skoro rok svoji. O dětech jsme spolu samozřejmě mluvili i dřív,ale nějak obecně. Asi to ale znáte, když se po svatbě na děti začnou ptát i všichni ostatní, taky vy si začnete ostatních párů víc všímat a tak.
Abych to trochu zkrátila, manžel o tom teď po svatbě dost často mluví, plánuje..až je mi to nepříjemné..už jsem tady někde na diskuzi o tom psala.
Jenže mě přijde, že přes to naléhání ani nepoznám, jestli sama taky chci![]()
Poslední dobou mě třeba napadá, že bych chtěla taky,ale už ani sama nevím, jestli chci opravdu nebo jsem se nechala přinutitJe to asi hodně zmatené co píšu, přesto, jestli vás něco napadne, napište. Vypsat se - taky pomáhá
co přesně znamená, že jste o dětech mluvili obecně ?
a když jste se vzali, tak snad všechno už směřuje k děťátku ? jaký by byl jinak důvod svatby ?
@pohledzdruhestrany píše:
co přesně znamená, že jste o dětech mluvili obecně ?a když jste se vzali, tak snad všechno už směřuje k děťátku ? jaký by byl jinak důvod svatby ?
Omlouvám se, ta diskuze je stará. Jen jsem chtěla napsat, jak to dopadlo.
Ale odpovím- obecně znaméná, jakože mi děti nikdy nevadily,mám práci, kde se starám o děti a nevylučovala jsem, že je někdy sama budu mít.
Důvod svatby byl přece ten, že jsem ho milovala(a miluju), že budeme spolu. Bohužel muži to hned většinou chápou, že když už se oženili, „směřuje to k děťátku“, pro mě a spoustu žen, jsou to dvě různé věci. ![]()
@sarusa4 píše:
Omlouvám se, ta diskuze je stará. Jen jsem chtěla napsat, jak to dopadlo.
Ale odpovím- obecně znaméná, jakože mi děti nikdy nevadily,mám práci, kde se starám o děti a nevylučovala jsem, že je někdy sama budu mít.Důvod svatby byl přece ten, že jsem ho milovala(a miluju), že budeme spolu. Bohužel muži to hned většinou chápou, že když už se oženili, „směřuje to k děťátku“, pro mě a spoustu žen, jsou to dvě různé věci.
a z jakého jiného důvodu by muži dělali pro ně tak nevýhodný akt svatby ![]()
@pohledzdruhestrany píše:
a z jakého jiného důvodu by muži dělali pro ně tak nevýhodný akt svatby
Přece aby si zajistili přísun jídla a čistých ponožek,když už jim to nezajistí maminka
,ale můj to pochopil,jako jdeme na ty děti
@sarusa4 píše:
Přece aby si zajistili přísun jídla a čistých ponožek,když už jim to nezajistí maminka,ale můj to pochopil,jako jdeme na ty děti
no, kdyby tahle debata byla v opačném gardu, tak je dle diskuze ten chlap hajzl, tím neříkám nic negativního o tobě, jen poukazuji na nekorektní genderový přístup zde ![]()
Zvlastni, ocekaval bych, ze prave ve zdejsim „kolektivu“, da-li se to tak nazvat se setka spise s pochopenim nez s odsouzenim. Ikdyz je asi pravda, ze v tomto nebude asi pohlavi hrat roli…