Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
sarusa4 píše:Jajul, je mi to jasné, ale nechtěla bych tu třeba časem psát ještě něco horšího než danyk, já bych se z toho chtěla těšit, ne stresovat.
Sarus, já teda doufám, že se to zlepší, třeba až se na mě usměje, když mě ráno uvidí a ne že bude plakat. Nebo až ho vezmu do náruče, že mě vezme ručičkama kolem krku (jen nevím, kdy to bude, protože máme lenouška). Problém je, že s mojí profesí (dělala jsem na JIPu), nejde asi moc dělat nějaká práce z domu. Snad se nedopracuju k romu, že založím téma, „Který baby box je nejblíž?“ ![]()
Příspěvek upraven 05.12.14 v 10:28
Lonette píše:
Lizbeth tou nudou jsi mě pobavila, protože tohle nám minule říkala tchýně, že když byli s manželem tak dlouho jako jsme my dva, tak už jim bylo samotným smutno. Já si myslím, že se hlavně musí rozmyslet ta ženská, jeslti se na to cítí, protože i když jsou někteří chlapi báječní rodiče, je to ta žena, kdo bude s tím děckem nejvíc, ona bude muset odejít z práce, těm chlapům se ten život až na nezměrnou lásku k dítěti moc nezmění. Saruso muusíš to chtít hlavně ty sama. Ale třeba mám kamarádku a její maminka nikdy nepociťovala touhu mít děti, jen si ve 30řekli, že už jsou staří(tehdy byla opravdu nejstarší m atka v porodnici) a šli do tohoa děti milovala. Ale tam šlo o to, že neměla tu pověsné tikání,a le ta představa jí nevadila, tak do toho šla. Tebe podle mě dost děsí i ta možnost.
Děsí- to asi úplně ne. Ale strach mám. Nevím, jaká bych byla maminka a i v těch věcech předtím, jako těhotenství a porod - já jsem dost srab a bolestýnek- takže asi tak
Na druhou stranu jsem zvědavá jaký by to bylo a děti mám moc ráda (mimča moc ne), ale malý děti jsou dokonalý, všechno řeknou na rovinu,přijdou se přitulit, no někdy se taky vztakají,ale ty „půjčený“ vcelku zvládám
danyk píše:sarusa4 píše:Jajul, je mi to jasné, ale nechtěla bych tu třeba časem psát ještě něco horšího než danyk, já bych se z toho chtěla těšit, ne stresovat.Sarus, já teda doufám, že se to zlepší, třeba až se na mě usměje, když mě ráno uvidí a ne že bude plakat. Nebo až ho vezmu do náruče, že mě vezme ručičkama kolem krku (jen nevím, kdy to bude, protože máme lenouška). Problém je, že s mojí profesí (dělala jsem na JIPu), nejde asi moc dělat nějaká práce z domu. Snad se nedopracuju k romu, že založím téma, „Který baby box je nejblíž?“
Jéé danyk, tak jsem to prosimtě nemyslela, jako že bys byla pro mě odstrašující případ. Promiň jestli to tak vyznělo. Ale já to mám prostě tak, že malý plačící dítě mě právě nenadchne, spíš nevím,co s nima.
To víš, že to bude jen lepší.Když už se smějou, tak jsou super.
Sarus, neboj, nevyznělo to tak. Největší dvě kraviny, co jsem kdy četla „novorozenec spí 22 hodin denně“ " a „matka vždy pozná, proč dítě pláče“. Náš maloch nikdy nespal 22 hodin, ani jako novorozenec a dodnes nevím, proč pláče. Prostě zkouším - najíst (podle toho, kolik uplynulo času), kouknu do plíny, pochovat, pohoupat, prdy a někdy prostě nevím. Nevím, nevím.
Příspěvek upraven 05.12.14 v 10:29
sarusa4 píše:jajul píše:Jajul, je mi to jasné, ale nechtěla bych tu třeba časem psát ještě něco horšího než danyk, já bych se z toho chtěla těšit, ne stresovat.sarusa4 píše:No, stojí za to tomu, kdo si ho opravdu přeje!!!! Ale na druhou stranu počítej s tím, že až začneš chtít, nemusí miminko přijít na zavolání.
Když mu řeknu něco z toho, co tu Lizbeth uvedla na seznamu, tak mi přesně řekne, že kdybych chtěla, tak by mi tohle nepřipadalo tak hrozné. Mimčo za to přece stojí.
No já jsem to tak jak Ty taky myslela, psalas, že Ti manžel na námitky říká, že mimino za to stojí. Proto říkám, že stojí za to, pokud si ho přeješ. Co si budeme povídat, dítě je závazek hlavně pro matku.
danyk píše:
Sarus, neboj, nevyznělo to tak. Největší dvě kraviny, co jsem kdy četla „novorozenec spí 22 hodin denně“ " a „matka vždy pozná, proč dítě pláče“. Náš maloch nikdy nespal 22 hodin, ani jako novorozenec a dodnes nevím, proč pláče. Prostě zkouším - najíst (podle toho, kolik uplynulo času), kouknu do plíny, pochovat, pohoupat, prdy a někdy prostě nevím. Nevím, nevím.
Pod to se klidně i podepíšu.
![]()
Většinou se tu řeší, že manžel dítě nechce. ![]()
Vždycky jsem chtěla děti. Ne, že bych to cpala klukům na potkání, ale když mezi mnou a manželem začalo vznikat cosi vážnějšího, tak tohle jsme si vyjasnili. Manžel tehdá prohlašovat něco o tom, že nechce přivést děti do tohoto světa a td. Jasně jsem mu řekla, že jestli děti mít nechce, tak já s ním nebudu. Nebylo to vydírání, ale fakt. A opravdu bych nebyla. Pak jsme spolu začali žít a asi po roce jsme začali plánovat. Kdyby mi i tehdá řekl, že chce ještě rok počkat - asi by se mnou nevydržel, ale ten rok bych mu ještě dala. Ale pak, když by zas nechtěl, bych odešla a hledala jiného vhodného tatínka. ![]()
Fakt nevím, co na tvém místě. Když jsem chtěla dítě, tak jsem o něm mlela dokola a pořád. Proto mám pochopení pro řeči tvého manžela. Fakt nevím. Podle mě dítě ještě sama nechceš - no, budeš mu to muset říct. Ale taky možná riskovat?
Jenže ty jsi do toho vztahu šla s tím, že děti jednou ano. Proto si tě vzal. Byl by s tebou i tehdy, kdy by věděl, že děti nebudou..?
Mně přijde, že pokud s ním chceš zůstat, tak by bylo lepší mít děti teď. Když on je zamilovaný, dítě chce, vše klape, jsi mladá, neopotřebovaná, neutahaná… Jestli bys děti chtěla, ale děsí tě to těhotenství a porod, tak to holt budeš muset vzít rozumově a nějak to „přežít“, protože dítě si prostě nikde nekoupíš. Prostě mi to přijde, že když si to stejně jednou budeš muset prožít, tak čím dřív, tím líp.
Něco jiného by bylo, kdybys třeba chtěla jiného partnera, velkou kariéru, cestu kolem světa a tak, to by bylo lepší zpřetrhat vazby a prchnout.
Ja vzdy prohlasovala,ze deti nechci.Pak jsem potkala sveho nynejsiho pritele a on se me uz na prvnim rande ptal co deti?S neurcitosti jsem rekla ze nekdy asi jo.Za dva mesice u me nastali gynekologicke potize,muj se o me vzorne staral a zacal se bavit o tom,ze az budu ok,mohli by jsme se zacit snazit,dokonce jsme uz vybrali i jmeno.No a po 7 mesicich vztahu jsem mela pozitivni testik.Dnes mame uzasnou holcicku a doma me to i bavi.Takze za me jo,dite bych si poridila,stoji to za vsechny problemy v tehu a za probdele noci.A jako parnery nas to stmelilo.
Když chce ženská dítě je to velmi silný pocit, že bez dítěte už nepřežije. Nenechte se vnutit do situace, kterou nechcete. I když, jestli vám je okolo 30, neváhala bych - vždyt to taky nemusí být hned, že?! A děti jsou príma - úplně vás změní.
Lucie_Sx píše:
Jenže ty jsi do toho vztahu šla s tím, že děti jednou ano. Proto si tě vzal. Byl by s tebou i tehdy, kdy by věděl, že děti nebudou..?
Mně přijde, že pokud s ním chceš zůstat, tak by bylo lepší mít děti teď. Když on je zamilovaný, dítě chce, vše klape, jsi mladá, neopotřebovaná, neutahaná… Jestli bys děti chtěla, ale děsí tě to těhotenství a porod, tak to holt budeš muset vzít rozumově a nějak to „přežít“, protože dítě si prostě nikde nekoupíš. Prostě mi to přijde, že když si to stejně jednou budeš muset prožít, tak čím dřív, tím líp.
Něco jiného by bylo, kdybys třeba chtěla jiného partnera, velkou kariéru, cestu kolem světa a tak, to by bylo lepší zpřetrhat vazby a prchnout.
Jsem ráda i za tvůj názor.
Já jsem do toho vztahu určitě nešla s tím, že děti jednou ano, jak píšeš. A vím, že si mě manžel nebral jen kvůli tomu. Brali jsme se, protože jsme chtěli být vždycky spolu.
Pokud bych měla děti mít, tak by bylo asi lepší je mít teď, proto to tu rozebírám. Ale zase nesouhlasím s tím, že bych to udělala, abych s ním mohla zůstat..tak to vůbec není.
Jestli by byl se mnou, když by věděl, že děti nebudou? Doufám, že ano. Ale asi by ho to hodně trápilo.
Mě docela překvapuje, že si lidé před svatbou neřeknou alespon výhledově , zda děti ano či ne a zda jim to vadí.. ![]()
Myslím, že přestože jste si to neřeli, tak se nemůže nikdo manželovi divit..Většina lidí ( samozřejmě né všichni) prostě děti mají, tudíž jeho postoj je lépe obhajitelný než tvůj..
Opravdu to chce prohovořit mezi vámi více do hloubky.
Sarus - A nechceš děti teď nebo vůbec? Jestli děti nechceš, asi by to měl manžel vědět. ![]()
Já jsem děti chtěla a manžel to od začátku věděl. Byla to jedna z věcí, kvůli kterým bych nešla do vážného vztahu. Kdysi jsem chodila s někým, kdo měl v rodině vážnou dědičnou - smrtelnou nemoc. Děti mít radši nechtěl - i když je to genetická nemoc a jde eventuelně zjisit v prenatálním životě a člověk se podle ní může zařídit. Milovala jsem ho a i tak bych s ním byla. Jenže i tak bych dítě chtěla. Vlastní nebo adoptovat - to už jsou ale jiný úvahy.
Aladina píše:
Liz, sejdeme se někdy v létě na písku, jo?![]()
V létě jdu do práce - béééééé ![]()