Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Chtěla bych znát Váš názor na to, co tady teď napíšu. S manželem jsme spolu 7 let, z toho skoro rok svoji. O dětech jsme spolu samozřejmě mluvili i dřív,ale nějak obecně. Asi to ale znáte, když se po svatbě na děti začnou ptát i všichni ostatní, taky vy si začnete ostatních párů víc všímat a tak.
Abych to trochu zkrátila, manžel o tom teď po svatbě dost často mluví, plánuje..až je mi to nepříjemné..už jsem tady někde na diskuzi o tom psala.
Jenže mě přijde, že přes to naléhání ani nepoznám, jestli sama taky chci
![]()
Poslední dobou mě třeba napadá, že bych chtěla taky,ale už ani sama nevím, jestli chci opravdu nebo jsem se nechala přinutit
Je to asi hodně zmatené co píšu, přesto, jestli vás něco napadne, napište. Vypsat se - taky pomáhá ![]()
To máš těžký, nás taky všichni tlačili do mimča, ale my ho teda i chtěli. Teď kdyby mě manžel řekl, že chce druhý tak ho pošlu na Mars
Takže pokud si nejsi jistá tak se nenech nutit, je to náročný a možná by jsi si vyčítala, že jsi nepočkala. ![]()
popros manžela, ať na tebe tolik netlačí. Kdyby takto ženská tlačila na chlapa s dítětem, tak uteče
Řekni, že aspoň měsíc nechceš o miminech ani slyšet, že si potřebuješ ujasnit, jak to v sobě máš.
V manželství ať jde o cokoliv, tak je potřeba mluvit, mluvit a být upřímný. Jinak se problémy nevyřeší.
Já si pamatuju kdysi na jednu diskuzi, kde zakladatelka měla tři děti a pak psala, že je vlastně ani moc nechtěla, že ji ukecal muž a že žije život, jaký si pro sebe vůbec nepřála
Takže fakt si to ujasni, ať si to nevyčítáš
Zkus se zamyslet co ti to přinese a co ti to vezme. To první pro mně bylo motivující, rodila jsem ve 28 a chci další dítě, ale máme nějaké komplikace, takže se spíš bojím jestli to ještě půjde. je také dobré vzít v úvahy to, že počít dítě nemusí být otázkou měsíce, protože jak tady čtu, vidím a taky z mé zkušenosti pak už nemusí být zrovna moc času. Přeji příjemné rozhodování a myslím že dítě ti nevynahradí nic jiného na vště. Ten úsměv vždy stojí za to ![]()
Myslím, že byste si měli dát termín - třeba si říci - já si ještě ted nejsem jistá, ale když do května o tom nebudeme mluvit ,tak ti dám sama za sebe vědět, jak na tom jsem , ano?A pak se společně rozhodeme jak s tím naložíme.
Rozhodnutí se týká vás obou, tak se nenech do něčeho v manipulovat..Pokud je manžel rozumný pochopí co tím chceš říci.
Já si nejsem jistá, jestli to má každá tak, že najednou hrozně chce dítě. Já to třeba měla tak, že jsem vždycky věděla, že děti chci, ale spíš než taková ta akutní touha mě hnalo to, že už nemám na co čekat- vzhledem k věku a dosaženým vytýčeným metám v zaměstnání, prostě jsem pochopila, že odkládat by se to dalo furt a pak by bylo pozdě. Pokud jsi mladá a ty oblíbené „biologické hodiny“ tě netlačí, tak si vzpomeň, jestli slintáš nad kočárkama známých, přiblble se usmíváš při pohledu na poskakující batole nebo se muckáš s kamarádky dítětem. Jestli jo, tak už chceš
.
Samamama píše:
Pokud jsi mladá a ty oblíbené „biologické hodiny“ tě netlačí, tak si vzpomeň, jestli slintáš nad kočárkama známých, přiblble se usmíváš při pohledu na poskakující batole nebo se muckáš s kamarádky dítětem. Jestli jo, tak už chceš.
Tohle podle mě není jediný ukazatel ![]()
Mě třeba cizí mimina nic neříkali, že bych čuměla do kočárků, to mě nějak míjelo
Ale našla jsem emimino a začla být děsně zvědavá, hlavně teda na těhotenství, porod… To dál už bylo moc vzdálené
Abych se hodila do obrazu, tak jsem trochu šmírovala stejný měsíc porodu, abych si početla, jak to s těmi miminy chodí, o čem se holky baví (to tu ještě nebyli skoro všechny diskuze zamčený
)
Já tohle znám, manžel by si děti přál, všichni jeho kamarádi mají děti, samozřejmě okolí si taky neodpouští dotěrné dotazy. Já ale vím, že dítě teď nechci, necítím se na to. Ale bylo taky období, kdy jsem o tom uvažovala, ale hlavně s ohledem na manžela. Pak jsem si řekla, že manželovi by se život až tak úplně nezměnil, to mě a to teď zrovna nechci. Promluvili jsem si o tom, oba víme, že děti později chtít mít chceme, ale teď to není.
Díky za reakce. Nechci,aby to vypadalo, že je na mě manžel zlý- naopak - je hodný, tolerantní. Prostě fakt super chlap. Ale když si chci promluvit o tomhle upřímně, tak to vždycky dopadne, že si nakonec připadám jako, že já jsem ta špatná a sobecká, co .
Lizbeth my jsme si termín dali, ale já jsem to pokazila, protože ani po tom termínu jsem pořád nevěděla ![]()
Samamama , kdybych si to uměla takhle zdůvodnit tak by to bylo super.
Já pracuju ve škole, takže mám děti moc ráda, ale miminka teda nějak úplně nemusím, do kočárků nekoukám.
Já myslím, že když už jste se vzali a to s tím, že děti chcete.. tak není proč váhat, ne? Nebo na něco čekáš - třeba dodělání školy, postup v práci, splacení hypotéky, až ti bude víc.. Je nějaký důvod, proč je lepší to ještě odložit?
Lonette píše:
Já tohle znám, manžel by si děti přál, všichni jeho kamarádi mají děti, samozřejmě okolí si taky neodpouští dotěrné dotazy. Já ale vím, že dítě teď nechci, necítím se na to. Ale bylo taky období, kdy jsem o tom uvažovala, ale hlavně s ohledem na manžela. Pak jsem si řekla, že manželovi by se život až tak úplně nezměnil, to mě a to teď zrovna nechci. Promluvili jsem si o tom, oba víme, že děti později chtít mít chceme, ale teď to není.
Tak přesně takhle to mám, až na ten závěr. Protože já manželovi řekla, že teď ještě nechci.A on na to, že on chce. ![]()
rejžička píše:
Já myslím, že když už jste se vzali a to s tím, že děti chcete.. tak není proč váhat, ne? Nebo na něco čekáš - třeba dodělání školy, postup v práci, splacení hypotéky, až ti bude víc.. Je nějaký důvod, proč je lepší to ještě odložit?
No my jsme se spíš brali s tím, že se chceme vzít, než kvůli dětem. Trochu teď máme problém s bydlením, tak to mě možná trošku odrazuje, ale není to nepřekonatelné.
Právě,že když se takhle s manžou bavíme, tak já ani pořádný důvod nemám. Nevím, jestli jsem tak líná nebo sobecká nebo nevím, jen se mi do toho nechce.
No budu nad tím, co jste mi tu všechny napsaly přemýšlet, jsem moc ráda, že jsem to tu mohla probrat.
sarusa4 píše:rejžička píše:No my jsme se spíš brali s tím, že se chceme vzít, než kvůli dětem. Trochu teď máme problém s bydlením, tak to mě možná trošku odrazuje, ale není to nepřekonatelné.
Já myslím, že když už jste se vzali a to s tím, že děti chcete.. tak není proč váhat, ne? Nebo na něco čekáš - třeba dodělání školy, postup v práci, splacení hypotéky, až ti bude víc.. Je nějaký důvod, proč je lepší to ještě odložit?
Právě,že když se takhle s manžou bavíme, tak já ani pořádný důvod nemám. Nevím, jestli jsem tak líná nebo sobecká nebo nevím, jen se mi do toho nechce.
I to že se ti nechce je důvod! Když po xté v noci vstávám, když popadesáté vracím dudlíčka, utěšuju kvičící dítě, když přebaluju nějakou šílenou nálož v plíně a je mi na
, tak představa, že se mi do toho nechtělo, to bych byla asi utekla
Takhle i když jsem vyčerpaná, nevrlá a já nevím co ještě, tak zkrátka vím, že jsem tohle chtěla, zkrátka někde hluboko pod povrchem jsem spokojená, i když je to někdy náročné.