Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj. Dotaz. Když máte narozeniny, pozvete třeba sourozence s partnery k vám na oběd nebo řekněte ať přijdou, že posedíte atd? ![]()
Proběhne menší či větší oslava v předem domluveném terminu, ne vždy nutně den narozenin.
Narozeniny slavíme tak, že se sejde blízká rodina (ani dárky být nemusí) a dáme si kafe, zákusky, pokecáme.
S manželem si večer otevřeme víno a něco ani zub.
Tolik se to u nás neřeší, no. ![]()
My to řešíme hromadnou sešlostí. Teď třeba měla sestra a její rodina k nám přijet na Velikonoce a naší taky na pár dní. Teď je nejbližší termín mých a syna narozenin.
Ovšem děti
. Takže se vše odvolalo. Sejdeme se, až bude příznivěji. My takové akce předem plánujeme, že každý žijeme jinde v republice. Na hodinovou odpolední návštěvu a posezení to není.
Vždycky je to na prodloužený víkend nebo volno. To je vždy záchytný bod. Tři měsíce předem jsem měla na Velikonoce zamluvené kremrole, že ty milujeme všichni a všechno špatně. Rodina nepřijede.
@GabinkaCh píše:
Ahoj. Dotaz. Když máte narozeniny, pozvete třeba sourozence s partnery k vám na oběd nebo řekněte ať přijdou, že posedíte atd?
Většinou je hujerpárty u nás doma.
Narozeniny u nás doma neslavíme už 4 roky. Na mužovo oslavě se zhádala jeho sestra s taťkou a my nemáme zapotřebí si takové tyjátry opakovat. Kdo chce, může přijít, ale plánované oslavy se nekonají.
U mé části rodiny oslavy jsou, chodím tam ráda. Obědy se nedělaly nikdy, začíná se vždy až po O. Takže jednohubky, chlebíčky, zákusek nebo dort. Případně na večer mini řízečky.
U mužovo rodiny se spojují narozeniny několika členů dohromady. A tam zase bývá oběd a pak odpoledne teprve zákusek, chlebíček atp. Takhle mi to moc nevyhovuje, protože se oběda raději najím v klidu a ne ve společnosti dalších 10 lidí (I když je znám). Je to strašně chaotické a kolikrát málo talířů.
Zbožňuji oslavy v létě, grilovačky. ![]()
Svoje narozeniny neslavím. Maximálně odpolední káva se zákuskem. Nám se ani nevyplatí dort. Je nás málo a z toho můj táta ani partner sladké nejí. Spíš si dělám relax day. Slavnostní oběd dělám na partnerovi narozeniny pro něj.
Ne, scházíme se když chceme.
Naprosto jsem nesnášela ty nucené sešlosti, když jsem byla malá. Nejdřív se chodilo na narozeniny a svátky vždy přát, pak už jsme jako děcka povyrostly, tetky se odstěhovaly a nebylo tolik volného času, takže v tom, co zbýval se vždy jelo k tetám nebo babičkám, či oni k nám a všichni začali trapně gratulovat všem, kdo měl v okruhu 3 měsíců narozeniny nebo svátek a vyměňovat si tam kávy, flašky, bonboniéry apod. Ale dost jsem pochybovala, že kdyby tyhle ‘události’ nebyly, že bychom za nimi vůbec jezdili.
Za mě je to prostě - chceme se vidět - uvidíme se kdykoliv, nechceme - tak se nebudeme přetvařovat na ‘oslavách’.
Narozeniny (ani nic jineho) neslavim, ani nejblizsi rodina mi nepreje. Jsme tak domluveni. Slavime jen narozeniny deti.