Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše:
Já když ho chytnu hezky, že jezdí auta, tak se vytrhává a když ho držím teda pevně abych ho udržela, tak začne řvát. asi budu muset s ním někam mimo dosah lidí a trénovat:) on třeba je hodnej v tom, že vždycky se domluvíme, kde zastaví a počká, ale pak už je více aut a tam to nejde
tak bude rvat.. syn me take zpocatku rval. Kdyz nekdo blbe koukal, tak jsem ignorovala a nebo maximalne utrousila, ze kdyz mi utika, nebudu riskovat, ze mi skoci pod auto. Syn tak rychle pochopil, ze bud bude poslouchat, nebo ho budu drzet sama a jak jsem psala vyse, nyni si i sam na ulici rika o ruku a jinak, nez za ruku uz pomalu nejde.
@Anonymní píše:
Jde o to, že chci vše v klidu abychom neměli nervy ani jeden. Oblékám ho v pokoji, radši si hraje, ale nakonec za deset minut se nějakým klidným způsobem oblékne, chci aby se snažil sám, nechci mu to znechutit tím, že to bude ve zlém. někdy se prostě seberu a jdu si po svém, horší je když potřebujeme někam odejít a už si dáváme bundy a on pořád běhá po bytě a směje se ale pak když vidí že už fakt někam jdeme tak začne knourat že chce jít taky a pak už to jde, asi jednou odejdu na bytový dveře aby si to uvědomil pořádně. V obchodě nestojím o ostudu, ale je fakt, že musím být přísnější aby věděl že co řeknu to platí
u nás můžu odcházet jak chci, v obchodě vyhrožovat jak chci, počítat do tří a nefugnuje téměř nic, na první fungovalo krásně. Beru to jako období a holt bojuju. ![]()
@Reee Jinak u nás naopak obchod byl super, dítě se frklo do vozíku a bylo
Mnohem horší byl třeba farmářský trh, mezi stánky ji člověk neuhlídal - ale teda u mě to bylo jen kam strká tlapy, naštěstí není utíkací. Ale kšíry jsem si taky pořídila (resp. jsem je zdědila po kamarádce): kdyby dítě bylo zdrhací, není čas na hrdinství, prostě držím a hotovo.
Jinak jako i veřejně přijatelná varianta mi přijde „batoh s vodítkem“ - ani to nevypadá tak blbě, prostě má dítě zavazadlo a místo za kapucu ho držíš za ten batoh. Něco jako toto http://www.cykloprivesy.com/…h-ruzovy.htm
Příspěvek upraven 05.01.15 v 20:37
@Slečna Ferka to je nejlepší přístup! Jako učitelka v MŠ zažívám období vzdoru nebo zkoušení hranic prakticky v kuse. A když řeknu ne, tak NE ![]()
Tím nechci nikoho urazit! jen u nás je to malé město, lidí jsou všelijací
![]()
@Anonymní píše:
Samozřejmě mi jde o výchovu, ale nemusím vypadat jak furie
Tak leda nadopovat práškama nebo nelézt z domu. Děti holt prostě někdy ty scény dělají. Je to takový věk.
Jako není to u nás tak pořád, že bychom nemohli vylézt ven, jen to chci vypilovat:) v obchodě ho baví bud sedět ve vozíku nebo vést košík ale, když ho nemáme tak běhá, nebo v obchoďáku je schopnej si běhat a vůbec se nebojí, to mi uteče z dohledu a nevadí mu to
Já ani nevím, jak jsme si ho „vycvičili“, ale v obchodě se chová slušně… asi to někdy v minulosti zkoušel chodit tam sám a hrabat do věcí, ale vysvětlilo se mu, že když to rozbije, tak to budeme platit a nebudou penízky na nějaký věci co ho budou zajímat… takže v obchodě fakt nezlobí…
Spíš se jednu dobu nechtěl vodit za ruku a to fakt nešlo… stačí krok a je v silnici, po delších domluvách a výhružkách (že tím tedy procházka končí, nebo hodně vysvětlování, že ho přejede auto a že může spadnout do silnice apod.) ale to se upravilo… prostě má smůlu - nenechám ho aby vlítl pod auto. Nejlepší je vysvětlovat, když nezabere tak pohrůžka a když ani to ne, tak prostě na zadeček… on to většinou ale nenechá doběhnout tak daleko, aby dostal
je rozumnej…
@Anonymní píše:
Samozřejmě mi jde o výchovu, ale nemusím vypadat jak furie
Ale ja vse taky resila v klidu. Nikdy jsem pred lidma nedelala sceny ani na ni nekricela, ale tohle byli dve veci, ktere jsem chtela, aby proste vedela, ze se ma chovat, tak jak ma. Ale ja mam vcelku klidne dite, to mozna bude taky tim.
Když holka (kluk chodil za ruku bez kecání) nechtěla jít za ruku, tak buď měla kapucu, za kterou jsem jí tedy chytla, nebo prostě za zápěstí a jde se. Trvalo jí to cca půl roku, než pochopila, že má na výběr buď po dobrém nebo po zlém. V obchodě se mi hrozně osvědčilo je zapojit do nakupování: „podej mi tohle máslo, kdepak jsou asi rohlíčky, najdeš je?, teď budeme hledat maso“ apod.
To že nechce je její problém, nenechám si ji přejet nebo zabít. Prostě ji čapnu za ruku a jde se. Kolikrát ji pomalu vláčím na zemi, řve jako tur a lidi okolo jsou mi fuk. Na oblékání hodně pomohla školka.
Já řeším opačnou situaci, děcka se mě drží jak klíšťata a já je ne a ne odehnat ![]()
I na hřišti musím chodit všude s nima jak ocásek ![]()
@palapa Nejde o to, že by MATKA dělala scény, ale DÍTĚ je občas dělá ![]()
No jak jde o zivot, tak jsem jico chodila perovala a parkrat pted prdku dostala, to kdyz vlitla do silnice. A vysvetlovala jsem proc. A dobry, tak o dvou dvou a pul celkem funguje. A prevlekam ji doted. Vim totiz, ze ve skolce to dela sama, tak se doma zbytecne nenervuju. U oblekani o zivot nejde ![]()