Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Rozloučit se s babičkou?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
2.1.15 01:33
Rozloučit se s babičkou?
Dobrý večer všem. Jsem spíše pasivní uživatelkou emimina, avšak má momentální rodinná situace mne donutila založit toto téma a požádat o názor, nebo vlastní zkušenost někoho nezainteresovaného. V pražském Motole leží moje babička s posledním stadiem rakoviny. Už jí pouze tlumí bolesti, orgány včetně mozku jí přestávají fungovat a většinu dne spí. Téměř nekomunikuje, protože i to ji velice vyčerpává. Pravděpodobně už ani nevnímá realitu. S jejím blížícím se koncem se nemohu vyrovnat. Pořád čekám, že se stane zázrak a uzdraví se. Podle doktorů má před sebou jen pár dnů. Moji rodiče se za ní byli podívat. Máma se z toho sesypala a zrazuje mě od toho, abych za babi jela. Já sama se nemůžu rozhodnout. S babi jsme si velmi blízké, nedokážu si představit, že mi odejde. To pomyšlení mi působí velkou bolest. Nechci ale zavírat oči před tím, co se děje. Být s ní jen když je dobře a když se blíží takový konec a ona už není jako dřív jen někde daleko čekat, až bude po všem, protože JÁ bych to nedala. Co když na mě babička čeká. Z toho, že ji naposledy uvidím, mám strach. Doma mám skoro čtyřměsíční dceru a ta nemůže mít zhroucenou mámu. Můj manžel by na mém místě nejel a uchoval si babičku ve vzpomínkách tak, jak jsme ji znali. Já se bojím, že když se s ní nestihnu rozloučit, do smrti si to budu vyčítat. Ale asi k tomu nemůžu sebrat odvahu. Jely byste se rozloučit? Procházely jste některá něčím podobným a jak jste se rozhodly?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
2.1.15 01:40
Mám tohle poměrně nedávno za sebou, babička mi umřela v září, ale byla v LDN a jezdila jsem za ní pravidelně. Spíš jsem zvažovala, jestli se jít s ní rozloučit k rakvi. Nakonec jsem šla, ale není to tak, že kdykoliv si na ni vzpomenu, tak vidím jen tohle, to vůbec ne. Ale bolí to moc, i teď po těch 4 měsících…
Když jsem pátrala, jak to udělat, dostala jsem jednu dobrou radu - udělej to tak, jak to budeš cítit v tu konkrétní chvíli, tak to bude nejlepší. A opravdu to tak bylo.
Je to možná Tvoje poslední příležitost vidět ji na tomto světě, rozhodni se podle toho, jak to cítíš Ty a neohlížej se na ostatní.
Hodně síly.
M.
- Citovat
- Upravit
2.1.15 01:42
Ja se s babickou nerozloucila. Byla jsem tehotna, ona po amputaci nohy… Nemyslim, ze jsem se tehdy rozhodla spatne, zkratka jsem na to nemela silu. Kazdy by mel znat sve limity a setkani s ni v tom stavu bylo pro me nad limit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.15 01:51
Já nevím, co poradit, každý se vyrovnáváme s těmito situacemi individuálně.
Já osobně bych se ale rozloučit jela, protože bych měla strach, že bych si to pak pořád vyčítala, že jsem se s babičkou nerozloučila. Zní to asi hnusné, že to tak píšu dopředu, ale i bych přemýšlela s tím, jaký bude mít babička pohřeb. Třeba by stačilo se rozloučit při obřadu, ale fakt nevím 
Hodně sil 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.15 01:54
Já to měla podobné:-( taky jsem se rozhodovala jestli mam jit nebo ne. Nakonec mě přemluvila mamka do ted vidim jak mela babicka radost v ocich a jak mi nepoustela ruku. Jsem rada, ze jsem se sni rozloucila a hlavne kvuli ni. jdi se rozloucit, ona by se stebou urcite rozloucila 
posilam hodne sil.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.15 02:09
Já se s babičkou nemohla jet rozloučit, protože miminu byl 1 měsíc a nežiju v ČR. Zvažovala jsem to, ale musela bych letět s malou, máma mi sama řekla, že je to nesmysl, že to bude s miminem akorát komplikace a nikdo není v rozpoložení přizpůsobovat se miminčím potřebám. Tak jsem nejela. Nevyčítám si to, asi to tak bylo vážně lepší. Ale mám v sobě takový neuzavřený pocit. Moc jsem ji chtěla ještě vidět. I když už nevěděla, kdo jsem, ale vím, jak moc chtěla vidět malou, a říkám si, třeba by zrovna byla měla silnou chvilku a zaregistrovala nás. No asi nezaregistrovala, prý na tom byla hodně zle, máma odtamtud taky chodila úplně vyřízená. Ale kdyby byla situace jiná, letěla bych. Takže za mě ano, rozloučit bych se jela. Ale to je za mě. Neříkám, že je to správné pro tebe. Vím, že to bude bolet, vidět ji tak, a pokud nevnímá, můžeš se s ní rozloučit v srdci i na dálku, ale já bych tam byla ráda byla, držela za ruku a řekla pár slov.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.15 02:11
Ano jela bych se rozloučit - samozřejmě a také jsem to mnohokrát udělala. Ten přístup uchovat si na ni hezké vzpomínky a proti ji raději nenavštívit - to je tak něco odporně sobeckého, až se mi zvedá žaludek jak to čtu. Přestaň myslet na sebe, ale pomysli na babičku - jistě by tě nechtěla vidět, když jste si tak blízké. Co bys chtěla ty na smrtelné posteli? A to, že nevnímá realitu - jak to víš? I člověk v komatu vnímá takových věcí…
No držím palce, abys tu odvahu v sobě našla. Smrt je přirozená součást života, každého to jednou čeká, jenom tahle společnost z toho dělá tabu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.15 04:28
Mi umrela babicka na rakovinu pred dvemi lety. Dokud to slo, tak byla doma a ja za ni chodila trikrat denne krmit ji a prebalovat. Potom se rapidne zhorsila a zkoncila v nemocnici. Naposledy jsem ji videla dva dny pred smrti jak se krouti v bolestech a lapa po dechu… NIKDY na to nezapomenu. Byla jeden z mych nejblizsich a prakticky me vychovala. Pokud se rozhodnes jet, tak se priprav, ze uz nejspis neuvis babicku tak jak jsi ji znala… Hodne se mi ten pohled vraci…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.15 05:02
Určitě bych jela. Vyčítala by sis, že si babičku neviděla a nerozloučila ses. A to jsou věci, které se nedají vrátit.
Znám mnoho lidí, kteří odrazují od toho, aby se druhý šel podívat na člověka, který umírá-se slovy, aby si ho zapamatoval zdravého. Tento názor nesdílím. Manžel měl známého, od malička se kamarádili, jako dospěláci se už jen občas potkávali. Známý měl rakovinu, několik měsíců, možná rok, ležel na LDN. Ochrnutý, hubený, ale při smyslech. A nikdo se za ním nechtěl jít podívat se slovy, že by neunsl pohled na něj. I tchyně každému říkala-nechoďte tam, prý je to hrozné, pamatujte si Aleše takovýho, jako byl…Jedna sestřenice tam přesto šla a říkala-pohled hrozný, ale Aleš mě držel za ruku a plakal, že za ním nikdo nepřijde a přitom by tak rád viděl kohokoli známého. A vždy si uvědomím, jak by bylo mě, kdybych tam ležela a nikdo za mnou nechtěl jít.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
bamba
2.1.15 05:57
Nejela bych, tvůj manžel má pravdu, uchovej si na babičku jen ty hezké vzpomínky. Ta má je mrtvá 30 let, vybavuji si ji jen jak leží v posteli, nevnímá nás. Před rokem a půl mi zemřel táta, jezdili jsme za ním ob den 150km do nemocnice. Stihli jsme se rozloučit, bo nás při jedné návštěvě vnímal. Ten den strašně lilo, cesta byla dost nebezpečná, lékařka nám řekla, abysme neriskovali své životy kvůli návštěvě. Probudili ho z umělého spánku jen kvůli nám. Přístroje řvaly pokaždé, když tátovi v hlavě proběhla jen myšlenka. Bylo to hrozné a věř, že na to nikdy nezapomenu.
- Citovat
- Upravit
2.1.15 06:31
I mě v dětství do cca 6 let vychovávala babička, byla moje všechno. Pak jí dva lékaři napsali dva různé léky, které se nesnesli a babi skončila po mrtvici v LDN. Byla jsem za ní s matkou na návštěvě. Babi byla mimo, mluvila z cesty. Ale přesto jsem jako dítě cítila, že je ráda, že mě tam má. Než jsme dojeli domů /cca 150km/, tak zemřela a mě to strašně ublížilo a zároveň jsem věděla, že na mě čekala, aby mohla odejít.
Pohled na zmatenou babi - kdysi úžasnou ženskou plnou energie-mě nijak nepoškodil ty vzpomínky. Naopak. Já bych jela. I když je Tvá babi utlumená, nikdy nemůžeme vědět, co člověk v takovém stavu cítí a třeba na tebe čeká. A možná to nepoznáš, až tam dojedeš a budeš si říkat-stejně neví.. Ale co když bude vědět, jen nebude mít sílu dát to najevo? Nezaměřuj se na nemoc a to, co babi ta nemoc udělala, ale promítni si do ní to, co bylo před tím. A možná to rozloučení ti potom pomůže překonat ten nejhorší zármutek. Protože pokud nepojedeš, je možné, že do smutku a bolesti ze ztráty se bude promítat ještě bolest a vina? z chybějícího rozloučení. To je podle mě důležité. Zvlášť pokud jde o člověka tak blízkého
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.15 06:41
@Gina108 píše:
Ano jela bych se rozloučit - samozřejmě a také jsem to mnohokrát udělala. Ten přístup uchovat si na ni hezké vzpomínky a proti ji raději nenavštívit - to je tak něco odporně sobeckého, až se mi zvedá žaludek jak to čtu. Přestaň myslet na sebe, ale pomysli na babičku - jistě by tě nechtěla vidět, když jste si tak blízké. Co bys chtěla ty na smrtelné posteli? A to, že nevnímá realitu - jak to víš? I člověk v komatu vnímá takových věcí…
No držím palce, abys tu odvahu v sobě našla. Smrt je přirozená součást života, každého to jednou čeká, jenom tahle společnost z toho dělá tabu.
Souhlasim s kazdym napsanym slovem…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.15 06:41
@Makepeacová87 ja tohle prozivala jako tehotna. S moji babickou to bylo zle a slo to pak uz dost rychle. Byla to jedina osoba v mem zivote kterou jsem tolik milovala - od malicka. vlastne jsem nikoho jineho ani poradne nemela byla pro me vsim!! UPLNE VSIM!!! :'( Ja taky cekala ze se uzdravi a vubec si nepripoustela ze by mela umrit i kdyz to doktori rikali… kazdopadne jssm za ni do nemocnice jezdili defakto porad a jednou jsem byla dost unavena z prace a chtela jsem to odlozit na jindy…pritel me premluvil at za ni jedem a jeste ze jsme jeli. Druhy den rano zemrela. Kdybych se na to vyprdla do smrti bych si to vycitala!! Takhle vim, ze jsem se sni stihla poradne rozloucit.
Byli jsme za ni ten den my s pritelem a kdyz jsme byli na odchodu z nemocnice, tak jsme potkali dedu se se strejdou, ze za ni jdou. Tak jsme se jeste otocili a vratili se za babickou jeste s nimi, dali jsme ji jeste pusu na rozloucenou a sli jsme domu. Za to jsem rada ze jsem se sni opravdu takhle poradne rozloucila a jeste se za ni i ten den vratila dat ji tu pusu. Takze za me neblbni. Jo je hezky si ji nechat v pameti fak jak si ji pamatujes no…ale jako nezlob se na me pokud ji tak milujes mela by ses sni rozloucit. Ja bych si v zivote neodpustila kdybych za tou moji babickou vazne tenkrat nejela 
Příspěvek upraven 02.01.15 v 06:43
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.15 06:42
Jenže k životu patří nejen to hezké ale i to ostatní a to neoddělitelně, přestože by si moderní společnost přála opak. Rozloučit se s někým je slušnost, jedinou vyjímkou by bylo tvé ohrožení, třeba i psychické. To co vydržíš samozřejmě záleží jen a jen na tobě a nikdo to tu neposoudí. Jsi dospělá, měla by si vědět co zvládneš a co ne. Pokud víš, že to nezvládneš nebo si nejsi jistá, nejezdi. Nicméně to, že to není příjemné a bolí není důvod ke zhroucení.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.15 06:47
Rozhodně bych jela. Ale ne kvůli sobě, ale kvůli ní. V životě přijdou i těžší chvíle a pokud by se měl člověk pokaždé hroutit…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
