Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Kdyz nevis, kolik mas casu, je lepsi to rict hned. Opakovani nevadi. ![]()
@Anonymní píše:
Kdyz prave ja premyslela, ze to louceni bude finalni. Chci mu rict, ze chapu, ze takhle nechce jit dal a at se neboji, ze se o mamku postaram a o jeho vnoucata taky.
Chci aby to vedel, ale prave nevim zdali je to vhodne rikat opakovane nebo ne tesne pred odchodem
Myslím, že to, co jsi napsala, v žádném případě nevyznívá jako definitivní. Naopak. Podle mne je to velmi hezky a citlivě vyjádřené. Ze zkušenosti vím, že umírající někdy jako by nemohl odejít, například kvůli nevyřešeným vztahúm v rodině. Přeji hodně vnitřní síly.
neboj, ono už tě tam něco napadne. já jsem jezdila za tátou do nemocnice, ze které už se nevrátil, normálně jsme si povídali a vždycky měli radost, že se vidíme. a nemusela jsem mu říkat, že ho mám ráda a podobné samozřejmosti.
Jestli vnímat bude, nebo nebude.Věř, že bude.
Babička která umírala a většinu času nevnimala.Svou smrt,kde okolo ní byla rodina vnimala a věděla, že nastal ten čas. Říkej jak ho máš ráda ráda, že tu vždy bude pro Tebe/ pro Vás.
Držím palečky.Na Tohle se nedá připravit.
Anonym pro citlivé téma
@Anonymní píše:
Prosim poradte mi,
Jsem v tezke situaci, umira mi tatinek. Jsem rozhodnuta se rozloucit, jit i s detma. Ale…
Nikdo nevi kolik ma casu.
Ted nechci aby to vyznalo blbe, ale to pri kazde navsteve se mam loucit a rikat to same? Nebude to brat spatne?
Ja myslim, ze me nevnima, respektive nebude moci odpovedet, ale myslim, ze prave na to rozlouceni bude vnimat.
Snad to pisu srozumitelne
Nerozumím tomu, co míníš výrazem „jít i s dětma“.
Jako že budeš své děti vodit k lůžku dědečka s tím, že „teď už to možná bude naposled, děti, rozlučte se, řekněte mu něco…“… a příště zase znova, když dědeček ještě do příště přežije?
Věřím, že jsem to špatně pochopila.
Rozloučení s člověkem, který odchází, není věcí SLOV. Je to věc duševního smíření, vyrovnání a především souznění s duší, která opouští svět. Určitého napojení se na ni.
Konkrétně toto děti dovedou mnohem líp a přirozeněji než my, dospělí - a je naprosto nesmyslné vodit je k lůžkům, nutit je odříkávat věci, věty… to jsou jen naše představy o tom, jak by „to mělo vypadat“, když se přece loučíme.
Nech tatínka odejít v klidu - poděkuj mu za sebe i za všechny Vám oběma blízké a pak mu řekni jedno definitivní „na shledanou“… on cítí Tvou lásku, i lásku svých vnoučat, ať už je vyjádřena kdekoli a jakýmkoli způsobem.
Není potřeba tyto věci řešit opakovaně, „podle aktuálního stavu pacienta“, není to přece předepsaná terapie, kterou by bylo nutno „aplikovat opakovaným postupem do finálního stavu“.
@Mrakotinka2018 to ze si este aj z takejto temy dokazes robit srandu je tiez vhodne na celodenny plac
To ze otravujes v inych temach, dobre, clovek si cosi pomysli a mavne rukou, ale ze si az takyto dobytok je fakt na prelievanie horkych slz. ![]()
@BohunkaP píše:
Nerozumím tomu, co míníš výrazem „jít i s dětma“.Jako že budeš své děti vodit k lůžku dědečka s tím, že „teď už to možná bude naposled, děti, rozlučte se, řekněte mu něco…“… a příště zase znova, když dědeček ještě do příště přežije?
Věřím, že jsem to špatně pochopila.Rozloučení s člověkem, který odchází, není věcí SLOV. Je to věc duševního smíření, vyrovnání a především souznění s duší, která opouští svět. Určitého napojení se na ni.
Konkrétně toto děti dovedou mnohem líp a přirozeněji než my, dospělí - a je naprosto nesmyslné vodit je k lůžkům, nutit je odříkávat věci, věty… to jsou jen naše představy o tom, jak by „to mělo vypadat“, když se přece loučíme.
Nech tatínka odejít v klidu - poděkuj mu za sebe i za všechny Vám oběma blízké a pak mu řekni jedno definitivní „na shledanou“… on cítí Tvou lásku, i lásku svých vnoučat, ať už je vyjádřena kdekoli a jakýmkoli způsobem.
Není potřeba tyto věci řešit opakovaně, „podle aktuálního stavu pacienta“, není to přece předepsaná terapie, kterou by bylo nutno „aplikovat opakovaným postupem do finálního stavu“.
Cemu nerozumis?
Ano, chci aby se rozloucili i deti. Prijde mi to dulezite. Nebudou mu rikat, ze se vidi naposledy, ze mu prejou stastnou cestu na druhy kraj.
Ale jeho stav se horsi kazdym dnem a uz je tam pak dale brat asi nebudu. Zadny cviceny vety.
Ale chci aby je videl, citil jejich pritomnost
Je mi lito, co zazivas. Poradim Ti jen rict vse, co si prejes, co nejdrive. Mne toto poradil manzel a jsem moc vdecna, ze jsem babicce vse rekla - jak ji mam nesmirne rada, jak vzpominam na detstvi s ni, jak o ni budu vypravet dceri. Myslim, ze jsem byla jedina v rodine, kdo takto “povolil” emoce a jsem moc rada, ze z me strany nezustalo nic nevyrceno. ABC