Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Rozloučit se s babičkou?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
2.1.15 10:24
Zakladatelko, nečetla jsem celou šňůru příspěvků, ale za mně, JEĎ. Vyčítala by sis to celý život. Po její smrti to zpátky nevrátíš a už nikdy nebudeš mít čas na nápravu. Když jsem měla na LDN dědu, chodila jsem za ním denně. Pak jsem onemocněla, nějaká slabá chřipka a týden jsem tam nebyla. Děda pak umřel a mně to mrzelo strašně dlouho, i když jsem tam nechodila právě proto, abych ho nenakazila.
Neváhej a jeď. Pokud jste měly dobrý vztah, měl by to být vztah v dobrém a ve zlém. Nejde o nějakou „vzpomínku“ v mysli, ty budeš mít stejně. Ale jde o to, abys babičce ukázala, že ji máš ráda. Třeba zrovna na tebe čeká, aby mohla opustit tento svět s klidem, že je milována. Nehleď na sebe, hleď na ni. Uvidíš, že i tobě se uleví, když to v sobě překonáš.
Kdysi jsem řekla svojí mamince: „Nečekej a udělej to hned.“ Měla tenkrát zavolat svému bratrovi, odkládala to, bála se toho hovoru, co se dozví, jak to bude vypadat. Ale zavolala, bratr druhý den umřel. Dodnes mi děkuje za tu větu: Udělej to hned.
Takže i tobě radím: Udělej to hned. Nečekej, nepřemýšlej… Drž se…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.15 10:26
Ahoj, tak psychologie a psychiatrie radi rozloucit se, ze když se clovek nerozlouci, ze je to jakoby neukoncene, clovek nevidi, ze je to finalni a nemůže se s tim vyrovnat. Hezky o tom pise napr. prof. Matejcek.
Jako priklad se uvadi, ze rodice, kterym se ztratilo dite, nikdy se nenaslo, bylo prohlaseno za mrtve, by měli, pokud se s tim chteji vyrovnat, mu vystrojit pohredb.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.1.15 10:33
Můj děda jel na banální operaci do Prahy úplně sám busem. Po operaci nám vrátili miminko byl 3 měsíce v komatu já neměla odvahu za ním jet a vidět ho na hadičkách chtěla sem si ho pamatovat normálního jenže: Pak se probral neuměl mluvit jíst prostě nic dr, říkal že má mozek jako ementál 
od té doby a to si do dnes vyčítám ho šoupli na LDN kde je prostě konec každého člověka jenže já byla dítě a doma už jsme měli jednoho dědu o kterýho jsme se starali druhá půlka rodiny se na něj vykašlali děda tam prostě umíral v proleženinách a s hyenama sestrama který málem dostali přes hhubu :/ děda nemohl nic jen slintal a ona mu sestra dala jídlo před nos a řekla aby jedl a pak mu to sebrala a ještě mu nadávala nevěděla že stojíme na chodbě 
pak přišlo malé zlepšení děda mi řekl jménem nikdo tomu nevěřil a pak nám po Vánocích volali, že je děda mrtví konec prostě.. Lituju toho, že sem za ním nejela i když byl v komatu třeba by mu to pomohlo 
byl to úžasnej děda.. Babičce sem to neodpustila do její smrti kdy sem prostě ani nebrečela bylo mi to jedno že umřela byla zlá a na to jaká byla měla krásnou smrt ve spánku měla si prožít to co děda chudák!
- Citovat
- Upravit
2.1.15 10:38
Určitě bych se jela rozloučit a co nejdříve. Vzít zá ruku, pohladit, říct mám tě ráda. U rakve to už nemusíš. Teď ještě babička žije.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.15 11:19
Holka, tohle za tebe nikdo nerozhodne. Ale… zkus si představit samu sebe. Stará, nemocná, umíráš… sama, protože nikdo z tvých dětí, nebo vnoučat nemá sílu se jít na tebe podívat. Když jsi byla plná sil, vyprávěla jsi jim pohádky, byla tu pro ně a ve chvíli, kdy bys potřebovala vědět, že tvůj život jsi nežila nadarmo, se oni budou vymlouvat na to, že jsou právě těhotné, s miminem, že děti nepotřebují zhroucené matky a otce, že na to nemají sílu, že by je to bolelo, že stejně už nevnímáš, necítíš, nekomunikuješ. Kdybys kouskem mozku ještě vnímala, nebolelo by tě to stejně, jako fyzická bolest?
Víš, zažila jsem svého otce, kdy věděl, že jeho blízký příbuzný umírá. On k němu nešel, nepomohl… prý nechápu, jak špatně se on (otec) cítí, protože ho nemůže takto vidět. Dotyčný tenkát ještě vnímal a trvalo půl roku než zemřel. Po této zkušenosti můj otec v mých očí strašlivě klesnul.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.15 11:32
Myslím, že to zvádneš statečně. Považuji se za „nerváka“, všechno mě vyvede z míry, rozbrečí. Děda nám taky umřel na rakovinu, umíral doma a každá den jsme byli s ním. Viděla jsem jak hubne, má bolesti, jak umírá a jeho poslední vydechnutí. Neříkám, že to bylo snadné, pobrečela jsem si dost..ale žádné následky to na mě nezanechalo a nevidím ho jen v té posteli, pamatuji si ho jako člověka kterým byl… Pozitivního a usměvavého, prostě mého dědečka 
Určitě tam běž 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.15 11:49
Moje babička umřela na celkovou sepsi. Trvalo to tři týdny, byla jsem poslední, kdo s ní mluvil. Pak už byla uspatá. Chodila jsem za ní, četla jí, ačkoliv to nejspíš nevnímala. Pak doktoři zavolali, že umírá, abychom se přijeli rozloučit. Byli jsme u ní celá rodina a drželi jí za ruku, když umírala. Těhotná bych tam nešla, bylo to silně infekční oddělení. Ale jinak bych si vyčítala, že jsem se nešla rozloučit. Loni přítelovi umřela babička na rakovinu. Věděli jsme, že umírá 4 měsíce. Tchyně ji měla doma, dokud to šlo. Poslední asi 3 dny byla v nemocnici. S přítelem jsme je navštěvovali co to šlo. Bydlíme 150 km. Ale několikrát do měsíce tam přítel byl a většinou i já. Bylo mi jí strašně líto, ale určitě bych se jí nevyhýbala. Týden před porodem byl pohřeb a i tam jsem šla. Všichni jednou umřeme a nechtěla bych být sama. Ale ted před vánoci mi umřel děda. Už to s ním bylo horší delší dobu. Vnímal omezeně. A strašně mě mrzí, že jsem se nešla ještě jednou rozloučit. Měla jsem doma nemocný mimino a rozestavěný dům. Nevěděla jsem co dřív, protože přítel se posledních pár měsíců vyskytuje především v práci. Ale zařídit se to dalo, jenom jsem podcenila situaci a myslela si, že tam zajdu přes vánoce. Umřel 18. prosince. Měl mě rád a mě mrzí, že jsem tam nezašla. Jediný co nedělám, nechodím k rakvi podívat se na mrtvého. Nikdy, to mi přijde zbytečný. Mrtvému tím neprospěju a mě by to rozhodilo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.1.15 15:10
Já bych rozhodně šla. Už jsem tu psala, že jsem v podobné situaci - babi je v posledním stadiu rakoviny, leží doma, stará se o ní její sestra a dcera. Nikdo nevíme kdy to přijde, protože už to skoro 5 dní vypadá že má jen hodiny. Je i na kapačkách, výživu dostala jen jednou, jedla naposledy na štědrý den. Nevěděla jsem, jestli zvládnu další návštěvu psychicky, ale nakonec jsem za ní dneska jela. A jsem ráda, i když jsem zrovna přišla, když měla „těžší chvilku“ sice to je náročné, ale ten výraz v očích, který měla, když mě viděla (po hodině návštěvy si mě všimla). Ten výraz nezapomenu. Byla moc ráda a zvedlo jí to náladu. Řekla si o pusu a to mi udělalo obrovskou radost.
M. 
- Citovat
- Upravit
2.1.15 16:53
Jen pro úplnost, protože některé mě zřejmě špatně pochopily - babi není sama. Každý den u ní někdo je. Já jsem se bohužel o tom, že tam je už jen kvůli tišení bolesti a ne chemo dozvěděla jako poslední - před 3 dny. Asi proto se to ve mně tak mele, protože je to pro mě čerstvá zpráva. Tím se neobhajuji, jak jsem už napsala, jsem rozhodnutá. A všem, kdo nezažili něco podobného, ale hned přesně ví, co by udělali, vřele blahopreji. Mně by taky nikdy dřív nenapadlo, že nad něčím takovým vůbec budu uvažovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.15 17:05
Taky nechapu, jak nekdo muze takhle „zavirat oci“,kdyz nekdo blizky umira.Neco o zachovani krasnych vzpominek, nebudu si to kazit,nechapu.Je to sobecky..A co ten umirajici jako, co jeho pocity? A tvrdit, ze nevnima realitu, protoze je pod leky je naivni..
Nechtela bych takhle dopadnout, fakt ne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.15 17:09
To neřešte, holky. Zakladatelka chtěla slyšet, že dělá dobře. Nedozvěděla se to, ale názor si drží. To už není naše věc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.15 17:11
Jela bych. Kvuli babicce predevsim. Pracuji v domove duchodcu a proto vim jak dulezite to pro ty lidi je.Ver,ze umiraji mnohem lehceji a klidneji kdyz se rozloucii. A to nemusi byt rozlouceni slovy, Staci pohlazeni, stisk ruky, usmev, ikdyz smutny…Mam zkusenosti s tim, ze kdyz reknes umirajicimu, ze smi odejit, odpoutat se, ze umrou rychleji a tak se netrapi. Naopak slova jako nesmis umrit ja te potrebuji velmi umirani prodluzuji a trapi se, nakonec umrou s vycitkami svedomi, ze si umrou kdyz je tu preci potrebuji…Ne, pohled na umirajiciho neni lehky, ale ta pritomnost blzkeho je dulezita a svym zpusobem i pro pozustale.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.15 17:13
Zažila jsem něco hodně podobného s babičkou, asi bych si hodně vyčítala, že jsem se s ní nešla rozloučit. Nebylo to lehké, ale určitě to bylo správné a ještě teď po 10 letech vzpomínám na to, co mi řekla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
verulicek
2.1.15 17:17
@Makepeacová87 šla bych se s ní rozloučit, naposled pohladit…zpětně by tě to mrzelo a trápilo. manželovi zemřela maminka v nemocnici a dodnes říká, že kdyby to tušil, že další ráno už nebude, ještě by tam jednou jel. 
- Citovat
- Upravit
2.1.15 17:22
Určitě bych jela. Mám na poslední rozloučení s dědou zvláštní vzpomínku,(skoro jak z červené knihovny )
Děda už nepoznal kdo tam s ním je, byla jsem u něj s babičkou a babi mu dávala lahvičku s brčkem, už nemohl normálně jíst a povídá mu-dědo vem si, to je náš králík-měli králíky celý život ale nikdy ho babi nezabila, to dělal jen děda a ona to tentokrát udělala, uvařila omáčku, namixovala aby to mohl alespon vypít…
A když mu to držela u pusy to brčko tak děda zvedl ruku k té lahvičce a paprsek od slunce jim oboum blýsknul o snubní prsteny…
Dodnes to vidím a dodnes mě to dojímá…
Babi umřela na stesk rok a den po dědovi…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
