Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Máte zkušenost s Grada Prvních 6 let ve vývoji a výchově dítěte?
Přidejte zkušenost s Grada Prvních 6 l...Koncept kontinua - absolutní základ, „must-read“ kniha.
Prekopová - Když dítě nechce spát. Nejen kvůli tomu spaní, ale je tam řada jiných podnětných myšlenek.
Nejšťastnější miminko v okolí - obsah knihy by se dal shrnout na jednu A4, ale pro rodiče některých dětí velmi užitečné čtení.
Jinak vlastní mateřské instinkty, samozřejmě ![]()
Příspěvek upraven 25.05.14 v 21:44
@Gallianka Mě by zajímalo, o čem je ta Výchova kluků? četlas? Pomohlo Ti to nějak syna pochopit? (předpokládám že máš syna
)
Ještě mě tak napadá kniha: „Děti potřebují rituály“, autorku si nepamatuji, a le ta kniha dost ovlivnila zase mě.
Naše čerstvě tříletá na rituálech třeba opravdu visí. ![]()
Nejšťastnější miminko (Karp)
a teď jsem dočetla úžasnou knihu od Lidmily Pekařové - Jak žít a nezbláznit se.
je to od batolete až k dospělosti.
Výborně, lidově napsané, příběhy ze života.
Doporučuju
@Lomikára píše:
Koncept kontinua - absolutní základ, „must-read“ kniha.
Příspěvek upraven 25.05.14 v 21:44
Za mě také „Koncept kontinua“ - to by si měli přečíst povinně všichni nastávající rodiče.
A později „Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly - Jak naslouchat, aby nám děti důvěřovaly“ - taky super čtivá knížka a hlavně tento přístup funguje.
@Maleda píše:
Za mě také „Koncept kontinua“ - to by si měli přečíst povinně všichni nastávající rodiče.
Jojo, aby věděli, že když budou dítě správně vychovávat, nestane se z něj homosexuál…
E. pantley Klidne spani a ukladani
jinak muze se proste jednat o separacni uzkost, cim vic budes ted prcka „vychovavat“ a schvalne ho „zvykat na jine lidi“…o to dyl bude tohle obdobi trvat…chce byt u tebe, tak poridte satek nebo ergonomicke nositko a mej ho u sebe…a bude po revu
tohle obdobi uzkosti zas prejde…zas nastanou dalsi obdobi, ktera tkay prejdou a tak porad dokola
no stress ![]()
@zolycka píše:
E. pantley Klidne spani a ukladanijinak muze se proste jednat o separacni uzkost, cim vic budes ted prcka „vychovavat“ a schvalne ho „zvykat na jine lidi“…o to dyl bude tohle obdobi trvat…chce byt u tebe, tak poridte satek nebo ergonomicke nositko a mej ho u sebe…a bude po revutohle obdobi uzkosti zas prejde…zas nastanou dalsi obdobi, ktera tkay prejdou a tak porad dokola
no stress
myslim, ze o ustkost se nejedna. On je celkem spolecensky, smeje se na vsechny a i kdytz si ho vezme na ruky nekdo, koho vidi poprve, tak je v klidu a smeje se na nej. Nesmi me ale videt!
Mam manducu, ale bohuzel se mu tam zatim moc nelibi. Chce videt vsechno co je kolem nej a v manduce musi byt otoceny ke mne.
Příspěvek upraven 26.05.14 v 06:44
Jinak dekuji za tipy. Mrknu na ty knizky.
Koncept kontinua mam v umyslu si urcite koupit a od Karpa mam vsechny tri knizky. Ty mi pomohly prezit obdobi koliky.
@šťastná žena píše:
Já teď čtu Francouzské děti nedělají scény. S humorem psaná kniha která mě naučila jak naučit našeho skoro dvouletého usínat sám.. Hodně jsme díky ní o dětech pochopila (a to jsem tak v půlce
Muzete mi prosim napsat, v cem spociva to samousinani? Jak se vam to podarilo?
@Viking píše:
Jojo, aby věděli, že když budou dítě správně vychovávat, nestane se z něj homosexuál…
Ty jo, to tam fakt je?
Kousek knihy jsem si precetla nekolik let pred narozenim syna (priznam se, ze jsem nedocetla do konce). Neco me zaujalo, neco mene, ale rikala jsem si, ze na tom treba neco bude. Na cestach v Asii jsem si vsimla, ze tamni deti skoro nikdy na verejnosti „nezlobi“ a take se malokdy vozi v kocarcich (v chudsich oblastech je skoro nikdo nema). Takze jsem koupila nositko a satek a planovala jsem si, jak budu miminko porad nosit. Narodil se mi syn a hned od prvniho dne rval jako tur, noseni nenoseni. Satek vubec nesnesl (i kdyz je mozne, ze to bylo spatnym uvazem, po par pokusech me to ale prestalo bavit); manducu jsme celkem vyuzili, ale jenom na ven, nevydrzel v ni dlouho. Tak nevim, jestli me dite je ten spravny material pro „attachment parenting“.
„Francouzske deti nedelaji sceny“ jsem taky cetla (pokud je to cesky preklad „Bringing up bebe“); musim rict, ze hodne postrehu v te knize opravdu sedi. Ale navody pro nas taky jaksi nefungovaly. Muj 15-mesicni stale jeste, navzdory mym vytrvalym snaham, „nedela noci“, i kdyz jako spravny maly Francouz uz by davno mel. A kdyz jsme nekde venku na zahradce nebo v restauraci tak jenom zavistive ziram na ta francouzska ditka odpovidajiciho veku, jak vydrzi sedet jako pecky treba hodinu nez rodice dojedi. Syn vydrzi v klidu sedet jen par minut.
Nechci byt cynicka, ale nabyvam dojmu, ze asijske a francouzske deti jsou „hodne“ hlavne proto, ze se s nimi nikdo moc nepare.
@magistra K @Viking
Taky si nepamatuju, že by tam něco takového bylo, nejspíš jsem to vyfiltrovala jako určitě i jiné drobnosti, které v té knize jsou a pro mne či moje dítě nejsou přímo použitelné. Také je třeba vzít v úvahu, že byla psána v 70. letech. Všechny knihy je samozřejmě třeba číst s rozumem v pohotovostním režimu
.
Ta kniha je důležitá hlavně pro svoje zásadní myšlenky, pro ten koncept, pro ten (na svou dobu) zásadní obrat v myšlení a cítění rodičovství v západní civilizaci. A podle mě je dosud nenahraditelná, i když třeba dílčí tvrzení či příklady mohou být diskutabilní.
Na Francouzské děti kouknu ![]()
@Lomikára Jojo, to tam je… Celkem jsem z té knihy měla pocit, že by se jako ti Karpové dala bez informační ztráty shrnout na stránku (OK, Karp sotva na půl).
Ostatně takový pěkný, relativizující doplněk k té „divošské“ výchově zde: https://067.cz/…at-deti.html
Ja si myslim, že takové knižky spíš stresuji. Prostě poslouchej instinkt a ten tě navede. Lepe než nějaká kniha. Ale jo proti gustu..
@kar-maa Nevím jestli se mi povede to zkrátit, kniha dost dobře popisovala, jak jsme - v dnešní době ovlivněni psychoanalýzema(protože se jich na nás jako na generaci dělalo spousta) a furt řešíme, jestli to děti psychicky neovlivní atd. Což byl můj případ. A že se děti musí naučit vyrovnat i s frustrací, že je to pro život důležité. Je tam toho víc a na základě toho jsem se rozhodla, že to zkusím. Syn bude mít v létě 2 roky, přes den je to pořádné čertisko.
s ním jeden nebo druhý musel chodit spát, držel nás za ruku. Měla jsem pocit, že nás potřebuje a že je ještě maličký atd atd. Díky knize jsem se odhodlala naučit ho usínat sám, a to tak, že první večer jsem ho dala do postýlky, všechno jsem mu vysvětlila(kniha také říká jak děti už od miminka rozumí tomu co říkáme a je důležité vysvětlovat), klidným hlasem, chválila jsem že je šikovný a že to zvládne. řval jak tur, chodila jsem tam nejdřív několikrát po 3 minutách, vždycky jsem mu to zopakovala, pak několikrát po 5min, po 7min, po 10min, 12min… Podala jsem mu dudlík, položila ho, řekla že to zvládne. Vydržel řvát hodinu a 20minut, druhý den to samé 20minut, třetí den 3 minuty a od té doby usíná sám, s lahví mlíka, bez jediného slova. Jsem z toho nadšená! Dále je to o tom, že se musí dítě spolehnout samo na sebe a naučit se něco překonat samo. Je tam psané i o menších dětech, jak francouzské děti většinou od 4 měsíců prospí celou noc… SNad Vám popis stačí, kdyžtak se zeptejte ![]()