Poradna o homeopatii
MUDr. Eliška Bartlová
To u nás je spíš chudák kocour. Batole se mu nacpe do pelechu a kocour zhrzeně kouká, jak málo tam má místa. Ale nakonec se tam vejdou oba
. Našim dětem se vždy spalo se zvířecími mazlíčky skvěle. Jednou se náš bernardýn, vlkodav a čuvač natáhli v kuchyni a děti se uvelebily na nich a usnuly. Všichni byli naprosto spokojeni. Někde jsem četla, že když dítě žije od útlého věku se zvířaty, nehrozí do budoucna žádné alergie nebo astma.
@s.y.p.t.a na takových třech telatech by se mi taky spalo dobře, děti chápu ![]()
@elibro
Naši chlupáči fungují jako podlahové topení. Když je chladno od země, řekneme dětem: „Hup na psy!“ A vyřešeno ![]()
Já krásný, když dítě může vyrůstat v soužití se zvířetem. My máme bohužel osmikilovýho agresivního kocoura, který nemůže zůstat o samotě ani s návštěvou. Takže se po narození dětí musel stěhovat z domu. Nechat ho spát s dítětem, tak jsme v černé kronice
.
@JaniceB píše:
@elibro No…asi by mi nejvic vadilo, ze tema tlapkama slape v bedynce s hovn*ma a pak je dava miminku na pusinku…A urcite vtipne tema, na kazdy pad bych nenechala tak male dite s zadnym zviretem jen tak bez dozoru…aby ses za par dnu nedivila, ze na nem fakt lezi…
Kočka stráví třetinu svého života umýváním se. Kdyby dítě olizovalo packy vesnické tulačce, tak bych tvé rozpaky chápala a podporovala, ovšem řešit tlapku domácí kočky na tvářičce dítěte mi přijde cáklý. Na běžné toaletě, v kuchyni, při transportu MHD se dítě dostane do většího ohrožení života než tím, že mu domácí zvíře položí tlapku na tvář. Z dobrého vztahu ke zvířatům pak bude těžit celý život.
Pěkně to máte zařízený
U nás se spí na hromadě naopak, dítě na kočce ![]()
@Hanka1 píše:
zalehnuti ne, i kdyz u mainske myvaly patnactikilove kocky bych tomu i verila, ale pokousani a podrapani jo. U nas v rodine. Museli s miminem skoro tri nedele chodit na prevazy a cisteni a jeste navstevu socialky, mimco byl osklive podrapane na hlavicce, nahlasila je pediatra. Kdyz jsou malou videla, celkem jsem se tomu ani nedivila, nastesti ji kocka nepodrapala v obliceji. Odnesla to osklive pokousana rucicka (ted ve trech letech ta ma viditelne jizvy a par i na hlave…
Běžné maximum u mainek je dvanáct kilo u kocoura. Maximum. Mainky jsou mimo jiné pořizovány do rodin s dětmi právě proto, že jsou neskutečně něžné.
Jinak je to zkrátka a dobře, jako všechno, o zodpovědnosti rodičů. Samozřejmostí je hlídat zvíře i dítě, když si na sebe zvykají, zvlášť, když se nikdy neví, jestli zvíře nezačne žárlit. Nepouštět zvíře a malé miminko k sobě, pokud vím, že kočka běžně škrábe lidi (což by dobře socializovaná, vychovaná kočka dělat neměla). Být zvlášť obezřetný, když je z ležícího miminka plazící se batole a má tendence na zvířeti zkoušet kde co (i když kočka má nepochybnou výhodu oproti psovi, protože se může schovat tak, ať na ni batole nedosáhne). Pravidelně zastříhávat drápky atd. Naše kočky na sobě nechají dříví štípat a když toho mají dost, někam si zalezou. Malý ještě není tak mobilní, aby je pronásledoval.
Naše britka spí běžně s miminem (5m) v postýlce - zhruba od druhého měsíce. Jen přes den a jen v nohách. Samozřejmě chodím kontrolovat + máme monitor, ale stejně, jak se začne mimino vrtět, kočka zdrhá ![]()
@SlečnaDahlia u nás funguje taky zalehávání starším synem:D. Kočka to teda úplně nemiluje, ale drží:). Ta vaše i usne? Ale jinak spí kocour u nás i u dětí rád, i když normálně buď v nohách nebo vysoko za hlavou.
Máme taky kočku, ta se nechává od malé vozit v kočárku na panenky
Moji psi spí v noci se mnou a manželem v posteli, ale přes den (když si jdou děti lehnout) jdou s nimi, přece nevynechají možnost se s někým válet v posteli
S tou hygienou bych to nepřeháněla, já od mala vyrůstala se psy a jinými zvířaty, prázdniny trávila na statku u příbuzných a nikdy mě nic nekouslo, ničím jsem se nenakazila apod.
Vždycky jsem chtěla vychovávat psi společně s dětmi, abych je naučila, jak se ke zvířatům chovat
Když byly děti mladší než ted, tak si často vzaly svoji svačinu (šunku, křupky, sýr apod.), sedly na zem a jely stylem jednou já, jednou psi
To jsem akorát kontrolovala, aby psům nedaly něco, co nesmí.
@elle21 píše:
Tak nevím, jestli bych byla v klidu, kočka má drápy ne..
No to má, ale většinou je má zatažené.
@Kakika píše:
@elibro mě nikdo nehlídal jako dítě, koček kolem baráku tehdy běhalo vždy min. 5, věčně polodivoká koťata, já zvířata milovala vždy, takže jsem je rvala do kočárku pro panenky, koupala je v sudu na dešťovou vodu na zahradě…takže zdrápaná jsem byla věčně a žádná kočka mi cíleně nevyškrábala oči, jak se často všude strašíJasně, může se stát. Ale v mém blízkém okolí si můj kamarád v 5 ti letech zlomil ruku tak nešťastně, že má nepohyblivé zápěstí. Spadl z kola. A katastrofické scénáře kolem koexistenci kola a dítěte většinou mezi lidmi nepanují. Jak říká manžel…nejhorší smrt je z vyděšení.
Pod to se můžu jedině podepsat. Mě v dětství kočky poškrábaly mnohokrát - ne naše, byly to polodivoké kočky u dědy na zahradě, které nás poškrábaly, když jsme je zachraňovali ze sudu s vodou, kam je hodil milý soused, nebo rozmotávali rezavé dráty, které se jim zamotaly(jim je někdo zamotal), kolem krku a nohou. Jednou mě pokousal i můj vlastní pes - když ho srazilo auto a já jsem ho zraněného nesla domů, v šoku mi několikrát prokousl ruku. Jizvy z toho nemám, trauma taky ne. Zvířata mám ráda stále a ráda je mám doma.
Zato jsem měla málem viditelné následky v obličeji z autonehody, hloubka ran se s povrchovým kočičím škrábnutím vůbec nedá srovnat. Volali na to plastického chirurga z jiné nemocnice, štupoval mě dvě hodiny, aby to bylo co nejméně vidět. Naštěstí se to pěkně zahojilo a ten, kdo o jizvách neví, i jich běžně nevšimne. Upřímně bych mnohem raději přestala jezdit autem. Vždycky, když jsme na dálnici a vidím, co ti magoři kolem vyvádějí trnu, aby se nic nestalo, hlavně dětem.
@sladke-mameni To je ale jasná převtělená čarodějnice! Dítě sice není udušené, ale uřknuté určitě ![]()
@elibro píše:
@SlečnaDahlia u nás funguje taky zalehávání starším synem:D. Kočka to teda úplně nemiluje, ale drží:). Ta vaše i usne? Ale jinak spí kocour u nás i u dětí rád, i když normálně buď v nohách nebo vysoko za hlavou.
Je fakt, že naše kočky poškrábou jen, když přeženou hru s námi (neodhadnou tu hranici, kdy už to není hra), ale v zásadě ví, že když vytáhnou drápky, hra končí. Našeho mladého myslím, že berou spíš jako mládě, čistí mu „srst“ (vlásky
), hlídají, když je na zemi atd., jedna s ním občas usne. U cizích dětí jsem ostražitější, tam jeden nikdy neví, co se kočce na dítěti znelíbí, a mezi námi, ani ty děti, co s kočkami nevyrůstají, často nemají ten cit pro zacházení s kočkou. Už tak má jedna z našich pověst krvelačné bestie, protože dítko z rodiny mladšího školního věku nerespektovalo můj pokyn „nenos ji, prosím, nelíbí se jí to a drápne tě“ a ona se po dítku kupodivu drápkem fakt ohnala. Trochu se bojím toho přechodu na batolecí model, kdy tuším, že bude malý zkoušet, co všechno kočky vydrží. Zatím se jen jeden druhému snaží vyžrat misku, tak zatím v pohodě ![]()