Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Stalo se vám někdy, že se partner citově úplně odpojil?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
em488
26.5.26 13:49
- Citovat
- Upravit
26.5.26 16:48
@Šmoulice píše: Více
To už jsem jí psala včera, a vůbec nereaguje, jen pořád dokola to stejné. Komu není rady, tomu není pomoci 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.5.26 17:57
@em488 píše: Více
Jasně, ale je to těžká situace pro obě strany, ta žena si taky nevybrala, že chce mít náročné/postižené dítě a mužův zápřah trvá v práci, ale její neustále a ještě je na ní tlak, aby nepříjemné projevy dítěte utlumila nebo odklonila kvůli mužově pohodě. Stává se taky, že je obviňovaná, že to zhoršuje její výchova.
Ideální řešení by bylo, kdyby volný čas mimo mužovu práci a ženinu stejně dlouhou směnu u dítěte, byl rovnoměrně rozdělen na volný čas každého z nich, čas každého samostatně s dítětem a čas všech společný, aby se to dalo vydržet, ale to se málokdy děje.
Ono se to krásně projeví po rodičáku, že oba mají plný úvazek, ale starost o děti a domácnost bývá málokdy napůl. Žena zvládá víc, první vstává, poslední jde spát, pamatuje si doktory, kroužky, besídky. Jakto? Ale abych nekřivdila, tak znám naopak i páry, kde žena je přísná a skoro vše dělá naopak muž, ale to je výrazná menšina. A perlička je, že ti muži ještě makají a bojí se, aby jim žena neutekla a nosí je na rukou. Zatímco my uhoněné blbky, co se snažíme vše zvládat, se pak ještě dozvíme, že jsme málo příjemné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.5.26 21:15
Podle me ceka jak to dopadne s tou novou a dela si zadni vratka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.5.26 21:22
Já už nevím. Cela ta situace mě úplně zničila.
Byl to pro mě celkem šok. Teď to musím zpracovat. Musím být silná pro malou, ale ničí mě to. Celkově…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
27.5.26 09:01
@Nina19 píše: Více
Vyuzij podporu, kterou mas, treba kamaradky na vykecani se. Nebo podporu rodiny. A urcite i vyhledej odbornou pomoc. Nesnaz se byt dokonala a vsechno zpracovat hned a fungovat. Tohle je pro tebe velky sok, dej si cas a bud k sobe vlidna/mila.
- Citovat
- Upravit
27.5.26 11:39
@Nina19 píše: Více
Tak tohle je prostě megašok. Taková nálož a směs emocí se musí nějak zpracovat. Já bych se stáhla a věnovala se teď hlavně sobě. Neřeš jeho. Že tě nemiluje, je vlastně jeho problém. Nebála bych se vyhledat třeba on-line terapeutku, která ti pomůže se vším nějak pracovat. Může ti to ušetřit spoustu bolestí a trápení. Posílám hodně sil. A takové klišé na závěr… Ať to dopadne jakkoliv, věř, že jednou bude zase dobře. Protože víš jak… Nezáleží až tak na tom, co člověka v životě potká, ale jak s tím naloží 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.6.26 08:32
Reálně je to jen prodlužování agonie.
Ono je úplně jedno, jestli někoho má nebo nemá…prostě se odpojil a jediné proč zůstává je strach ze ztráty nikoli vztah k Vám.
Vím že je to bolestivé, ale ublížit Vám asi nechce.
Jenže je rozdíl mezi nechci ti ublížit a chci s tebou být. Jeho válcuje vina nikoli touha.
Takže jinak, chcete být s někým kdo Vás nemiluje? Ono je to fakt náročné. Já být Vámi, tak se teď pořeším sama (terapie, práce) abyste se dala do kupy a jela si svůj život…teď bych naopak vůbec neřešila, že spolu musíte trávit čas a znovu se napojit, tím ho jen naopak triggerujete.
Teď nastane totiž klasická smyčka - vy ze strachu ze ztráty začnete tlačit a snažit se aby to bylo zase v cajku a jeho tohle přesně bude odtahovat.
Ať chcete nebo ne (a ono vám to nepújde) musíte se fakt odpojit vy a jet si svou a na něj zvysoka kašlat…on si to musí v hlavě srovnat sám.
Zeptala bych se jen, jestli pro něj můžete něco udělat, že ho máte ráda a chcete aby se cítil spokojený, ale dál bych se nepouštěla…musí chtít bohužel sám.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.6.26 11:30
@Nina19 píše: Více
Ahoj Nino, mas rodice? Muzou ti pomoct? Muzes k nim jit bydlet?
Jsi v tezke situaci, a i kdyz jsem byl v podobne, ze se mi rozpadla rodina a partnerka to nechtela resit, dat nam sanci, resit to v poradne, hledat cestu jak bychom mohli spolu fungovat, a ja s tim uz nemohl nic delat a i kdybych se rozkrajel, tak to nevzdavej i kdyz bys byla s malou sama. Vzdy se najde cesta ven, nemusi byt jednoducha, ale ty to zvladnes!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.6.26 08:14
Ahoj holky,
je mi teď trošku líp, protože ze mě asi odezněl ten úplně největší šok. Bolí to pořád, to jo, ale už nejsem v takovém stavu jako první dny.
Hodně spolu mluvíme. Bavili jsme se o všem možném a znovu mi říkal, že v tom opravdu nikdo jiný není, že by mi to řekl a netahal mě za nos. Řekl mi, že si mě po těch letech váží a že mi nechce ubližovat.
V podstatě jsme se shodli na tom, že jsme teď ve fázi, kdy hledáme cestu zpátky k sobě. On říká, že vidí, jak se snažím a pracuju na sobě, a že se snaží i on sám v sobě některé věci přenastavit. Doma je nám spolu dobře, smějeme se, je mezi námi zase taková lehkost, která tam dlouho nebyla. Na druhou stranu mezi námi pořád chybí ta běžná fyzická blízkost, objetí, pusa a tak. Tvrdí, že to má nějak zablokované v hlavě a že sám úplně neví proč.
Říká ale, že by byl rád, kdyby se to mezi námi spravilo. Takže jsme teď v takové zvláštní fázi, kdy to zkoušíme a hledáme, jestli tu cestu ještě najdeme.
V pondělí to bude měsíc od toho rozhovoru. Já si říkám, že třeba během dalších čtrnácti dnů už by mohlo být vidět, jestli se něco posouvá. Pokud ne, tak nevím, jestli se to bude měnit.
Co se týká intimity, tak mezi námi párkrát proběhla, ale byla to vždycky moje iniciativa. On mi říkal, že se cítí blbě, když mi nedává pusu, neobjímá mě a přitom by se mnou spal, aby to nevypadalo, že mě využívá. Já mu na to řekla, že jsme pořád spolu a pořád partneři, tak mi to přišlo přirozené. Bylo to hezké, líbilo se to nám oběma, ale co bude dál, to fakt nevím.
Pořád jsem ve stavu, kdy o ten vztah nechci přijít a strašně se toho bojím. Zároveň se snažím myslet i sama na sebe. Teď třeba hledám, kde bych mohla nastoupit jako asistentka pedagoga, udělat si kurz a začít si budovat něco svého.
Takže jsme pořád někde mezi. Není to ani dobré, ani špatné. Prostě hledáme, jestli se k sobě ještě dokážeme vrátit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.6.26 10:06
@Nina19 píše: Více
Ahoj zakladatelko,
myslim, ze si v ramci situace vedes dobre. Hlavne ze se snazis a komunikujete spolu.
Zkusila jsi jestli by spis nez to vraceni se k sobe, melo sanci ze aby se partner zamiloval nanovo do tebe? Prijde mi, ze to obnoveni stare lasky u neho nejak dost hapruje. Tak spis treba nove zamilovani, rande, a dalsi nove veci, ktere vas muzou spojit?
A s temi intimnostmi, to je takove divne. Ty chces i emocne a on jen fyzicky. Jako ted je to kratce, a pises ze uvidis za 14dni co a jak. Tak jsem ti jen chtela napsat, at na sebe davas pozor. Abys v tom nezustala moc dlouho a aby to nemelo pak velky dopad na tvoji psychiku. Ono milovat nekoho kdo te nemiluje, je proste strasne narocne.
Drz se.
- Citovat
- Upravit
3.6.26 10:14
Děkuju za zprávu. Snažím se na tom být líp a snažím se z toho všeho brát to dobrý. Přemýšlím nad tím, co vlastně chci. A já nechci, aby se jenom „vrátily city“. Já bych si přála, aby se do mě znovu zamiloval. Aby to byl takovej v uvozovkách novej začátek, novej restart.
Snažím se taky zamýšlet nad věcma, který nás dostávaly do těch dusivejch situací, ve kterých se cítil špatně on i já. Třeba včera jedna taková situace nastala. Zapsala jsem si to do deníčku, protože bych mu to jednou chtěla říct. Ne jako výčitku, ale spíš mu ukázat, že přesně včera nastal ten koloběh, kdy jsem už jela úplně na dřeň a cítila jsem, že by stačil malej impuls a začala bych být nepříjemná.
A já vím, že bych na to vlastně měla právo. Je to přirozená reakce na tu situaci. Ale zároveň jsem si řekla, že přesně tohle už měnit chci. Nechci v těch zajetejch vzorcích pokračovat. Chci si o tom umět říct, ale jinak. Bylo už večer, nechtěla jsem otevírat těžký téma, tak jsem si to napsala a nechala být. Až bude vhodná chvíle, chtěla bych si o tom s ním promluvit. Ne proto, abych hledala viníka, ale protože kdyby to měl být restart, tak bych chtěla pracovat i na věcech, který mezi náma dlouhodobě nefungovaly.
Samozřejmě to ale nemůže být jenom na mně. Nemůžu na tom vztahu pracovat sama.
Pořád si taky říkám, že on je strašně realistickej člověk a s emocema to moc neumí. Možná se tím jenom uklidňuju a možná je to úplně blbě, ale někdy mám pocit, že ty city v sobě někde má, jen je překrývá rozum. Že ho přebíjí všechny ty obavy, důvody a strach z toho, aby se něco nepokazilo znovu. Že je možná neumí dát najevo, nebo nechce, protože se bojí, že by to bylo jen chvilkový.
Nevím. To je jen moje domněnka.
Třeba před dvěma dny jsem ležela na gauči a on kolem mě jen tak prošel a pohladil mě po rameni. Úplně z ničeho nic. Usmáli jsme se na sebe a tím to skončilo. Nijak jsem to nerozebírala, neptala jsem se na to, protože jsem si říkala, že to mohlo být prostě jen milý gesto.
Pak třeba včera v autě. Říkala jsem mu, že bych s ním strašně ráda šla na nějaký kopec na východ slunce. A on mi řekl něco ve smyslu: „Jo jasně, ale počkej, až bude svítat až kolem pátý nebo šestý.“ Tak jsem si v hlavě hned udělala naději, protože mluvil o něčem, co by bylo za několik měsíců.
A pak zase přijde něco, co mě vrátí nohama na zem. Táta mi třeba říkal, že by mi k narozeninám přispěl na wellness, abychom mohli jet s Tomem spolu. Když jsem to Tomovi zmínila, tak mi řekl: „Na wellness můžeš jet i sama, nepotřebuješ k tomu mě.“
A to jsou přesně ty momenty, kdy nevím. Chvíli mám pocit, že se něco hýbe, a pak zase přijde věta, která mě vrátí zpátky do reality.
Nemyslím si ale, že by si se mnou hrál nebo mi chtěl ubližovat. To vůbec. Spíš mám pocit, že v sobě má taky svoje vlny. Chvíli je mu dobře, cítí klid, je otevřenější, a pak mu do toho zase vleze nějaká obava, strach nebo potřeba držet si odstup, aby třeba neřekl něco navíc a já si z toho nedělala větší naděje.
Nevím, jestli to vysvětluju správně.
Jen vím, že to není manipulátor ani hajzl. Je to prostě chlap, kterýho miluju. A pořád mám v hlavě to, co mi řekl — že by byl hrozně rád, kdybychom tu cestu k sobě našli a kdyby se to mezi náma zase spravilo. A asi právě toho se teď držím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.6.26 10:37
@Nina19 píše: Více
Je videt, ze ty se opravdu snazis. U neho to tak nejak nevim.
S tim denickem to delas moc dobre, vypis se ze vseho, pis cokoliv te napadne. Jednak ti to pomuze v tu danou chvili a pak zpetne ti to muze pomoci jako posun. Protoze mozek obcas trochu sali a vybira si jen pekne momenty, ktere si pamatuje. A taky mi prijde, ze to mozek strasne zkresluje co se tyce casu.
S temi vzorci a emocemi u muzu, tak bud opatrna. To co si ty myslis je jedna vec. Ale on treba proste emoce vubec nevi a neumi resit, a treba ani nechce. Takze jen obcas predstira a to ti treba prijde jako ten zablesk.
A co ten terapeut pro tebe ci pro vas?
Mozna ty jsi ta co opravdu hodne doufa a on uz to ma vyresene. Chlapi takovi jsou, ten muj ex to mel taky taky. Ja videla nadeji i v malem gestu a jemu uz slo o ten komfort a bal se, ze by se muselo hodne veci vyresit v ramci pripadneho rozchodu. Tak radsi o tom vsem mlcel. A nechal me doufat. Coz jsem tenkrat nevidela, ale ted to vidim a o to vic me to stve, ze jsem to nevidela a ze jsem mu verila. Treba mi varil o vikendu snidane, staral se o me a tak. Proste ty logisticke veci delal, zbytek uz ne. Daval mi tim porad nadeji. Anebo jsem si ji davala ja sama a odmitala to videt.
S tim svitanim jsem to nepochopila, proc cekat na patou a sestou? Mne to teda osobne prijde jako odkladani. Proste on nechce ale nechce ti to rict naprimo, tak to odlozi?
S welnessem je to teda kruty, to te chapu, ze te to vzalo. Proste to s tebou nechce sdilet?
Chlapi dost casto uprednostnuji klid, nez aby neco resili. A tim ze mu ten klid davas a snazis se netlacit, tak on se cejti dobre. A jakmile prijde neco takoveho jako nabidka s welness nebo vychod slunce, tak hruza panika ze tlacis a budou emoce a bum bac a ty se z toho cejtis spatne. A on se tomu vyhne.
Jestli on si spis nezvykl na komfort s tebou? A proste to nechce rozseknout?
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Apropos, taketo rozhodnutie nepada zcista-jasna. Kym s tym clovek vyrukuje, trva to nejaku dobu. Pre toho druheho to vsak byva sokove prekvapenie.
Aj mne to dlho trvalo, kym som si uvedomil, ze takyto zivot mi nevyhovuje a este dlhsie mi trvalo, kym som to dokazal povedat svojej polovicke. Tiez to bol pre nu sok.
Obaja sme ho prezili, potom to par rokov vyzeralo tak-nejak taliansky, kym sa situacia ukludnila. Uplne spokojny nie som, ale uz kvoli tomu tolko nenervacim.