Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Stalo se vám někdy, že se partner citově úplně odpojil?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
26.5.26 07:55
Můj přítel je hodně uzavřený typ člověka a myslím si, že svoje emoce vlastně nikdy neuměl úplně dobře popisovat. Poslední týdny mi pořád opakoval jen „nevím“ a „nic necítím“, ale až teď mám pocit, že se konečně dokázal trochu víc otevřít a pojmenovat, co se v něm vlastně děje.
Naznačil mi třeba, že mě nechce zraňovat tím, že momentálně necítí přirozenou potřebu mě objímat, hladit nebo pusinkovat. A že právě proto je v tomhle tak zdrženlivý, protože se bojí, abych si z každého malého gesta hned nevyložila, že už je všechno v pořádku.
Říkal mi i to, že byl před naším vztahem delší dobu sám a byl zvyklý fungovat hodně samotářsky. Že vlastně nikoho úplně nepotřeboval a byl zvyklý vystačit si sám i v oblasti intimity nebo sexu. A právě proto možná teď funguje jinak než já — já blízkost potřebuju strašně moc, zatímco on umí fungovat i bez ní.
Zároveň řekl, že sex by si asi představit dokázal, ale nechce na mě vytvářet tlak nebo mi dávat falešnou naději, protože má pocit, že z jeho strany by to teď bylo spíš jen fyzické než emocionální. A nechce, abych si pak myslela, že to automaticky znamená návrat citů a že jsme „zase v pořádku“.
Já si navíc myslím, že on často mluví mnohem chladněji, než co se v něm reálně odehrává. Je to takový tvrdší typ člověka a myslím si, že se strašně bojí dávat větší naději, dokud si sám není jistý. A protože neumí svoje emoce moc dobře pojmenovávat, působí to někdy až hrozně definitivně a chladně.
A právě proto pro mě byl ten poslední rozhovor v něčem důležitý. Poprvé totiž neříkal jen „nevím“, ale začal mluvit o tom, že možná existuje nějaký blok, který v něm vznikl postupně během těch let stresu, tlaku a všeho kolem nás.
Neříkám, že to automaticky znamená, že to dobře dopadne. Pořád vím, že to může skončit. Ale strašně moc bych si přála, aby se nám podařilo najít cestu zpátky k sobě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.5.26 07:57
Taky mi včera říkal, že ho mrzí, že mám pocit, že v tom je někdo jiný. Chápal, proč to tak může působit, když se vůči mně tak citově odpojil a je tak chladný, ale zároveň mi opakovaně řekl, že opravdu nikoho nemá a s nikým nic neměl.
Ptala jsem se ho i na to, jestli ho třeba někdo alespoň nezaujal nebo mu nedal nějaký pocit lehkosti, protože bych asi i tímhle způsobem hledala vysvětlení toho všeho. Ale říkal, že opravdu ne. Že je to celé hlavně o tom, co se dělo mezi námi a co se v něm postupně nahromadilo.
Dokonce mi řekl, že kdyby v tom byla jiná žena, tak by se se mnou rozešel hned a vůbec by mě netrápil nějakým „zkoušením šance“. Že by to ukončil rovnou, protože by nechtěl ubližovat mně, sobě ani nějaké třetí osobě.
A prosil mě, ať už tohle téma neřeším a nehledám za tím jinou ženu, protože podle něj v tom opravdu nikdo další není.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.5.26 07:59
@Anonymní píše: Více
Co se týče toho, jak dlouho nad tím přemýšlel, říkal mi, že už zhruba měsíc předtím v sobě měl takové zvláštní pocity a sám nevěděl, co se v něm děje. Nejdřív si myslel, že je to hlavně prací, stresem a tím, že toho na něj bylo celkově moc. Až postupně si začal uvědomovat, že velká část toho souvisí i s naším vztahem a tím, co se mezi námi dlouhodobě dělo.
Než mi to celé řekl naplno, přemýšlel už i nad tím, co by se stalo, kdybychom se rozešli. Ne ve smyslu, že by nás chtěl opustit, ale spíš prakticky — jak by nás zabezpečil, co by dělal, jak by fungoval dál. Říkal mi, že se v životě nechce vykašlat ani na mě, ani na malou, že jsme pořád jeho rodina a vždycky nějakým způsobem budeme.
Taky říkal, že strašně nechce, aby mezi námi vznikla nenávist. Že mu záleží na tom, abychom spolu dokázali fungovat normálně, protože jsme rodiče malé a budeme spolu spojení celý život. A tohle mi vlastně říkal hodně klidně a rozumně a já mu v tomhle věřím.
Zároveň ale řekl, že ví, že pro malou by bylo nejlepší, kdybychom zůstali spolu a fungovali jako rodina. A že i on sám by si přál, aby to mezi námi znovu fungovalo. Právě proto tomu pořád ještě dává šanci a nechce to úplně vzdát hned.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.5.26 08:12
@Sany80s píše: Více
Moje zivotni zkusenost je stejna, chlap, ktery ma rodinu, dite, zacne mluvit o diskomfortu a zmene citu rak uz je zakoukany jinde a neprizna to, protoze priznani jine je ve vztahu konecna, zmena, pruser.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.5.26 08:15
Taky mi samozřejmě proběhlo hlavou, jestli v tom není někdo jiný. Neříkám, že mě to nenapadlo, protože člověk v takové situaci hledá vysvětlení úplně ve všem. A napadlo mě i to, jestli by třeba nemohl mít strach mi pravdu říct — třeba proto, že by se bál mojí reakce, toho, že bych ho začala nenávidět nebo že by přišel o malou.
Jenže upřímně vím, že bych nic takového neudělala. Ano, bolelo by to asi mnohem víc a celé by to bylo ještě těžší, ale rozhodně bych mu nebránila být tátou nebo ho nějak „trestala“ přes dítě.
Na druhou stranu si ale říkám, že pokud teď nedokážu věřit tomu, co mi opakovaně říká, tak už ten vztah vlastně nemá moc šanci. Já vím, že můžu znít naivně, ale chci věřit tomu člověku, kterého znám roky a který mi pořád dokola tvrdí, že v tom nikdo jiný není.
A zároveň si říkám, že pokud by tam opravdu někdo byl, tak by to stejně dřív nebo později vyšlo najevo. Takže momentálně se spíš snažím věřit tomu, co mi říká, než se sama ničit dalšími domněnkami a scénáři v hlavě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.5.26 08:18
@lilith1 píše: Více
Taky mi to tak bohuzel prijde, respektive ze je odpoutany a nedela nic pro to se pripoutat. Jen aby udrzel situaci, jak jemu to nejvice vyhovuje. A ona s malou jsou na druhem miste.
Ja mela zkusenost s odpoutanym partnerem a taky to nedopadlo. Jestli za tim nekdo byl doted nevim. Ale myslim, ze nejaky impulz tam od nekoho byl.
Parovku ex taky odmital, taky mel problem mluvit o citech a otevrit se. A ja mela strasne problemy, protoze fyzickej dotek je pro me velmi dulezitej.
Tez zpetne vidim, jak me ex manipuloval temi svymi jakoby presne nacasovanymi vetami. Aby on to mel tak jak on chce, a ja se prizpusobovala.
- Citovat
- Upravit
26.5.26 08:23
@Nina19 A co pro tu nápravu vztahu aktuálně dělá on?
Nebo jak chce v nejbližší době ten vztah řešit / pracovat na záchraně?
Dal nějaké řešení, hledá nějakou cestu? Nebo čeká až „ono samo se to?“ a ty to máš respektovat?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.5.26 08:28
No z těch manipulací, co tam čtu, mi upřímně trochu přeběhl mráz po zádech. Trochu mě to vyděsilo. Samozřejmě doufám a věřím, že takový hráč není. Možná jsem naivní, ale pořád tomu chci ještě věřit a dát tomu prostor.
I terapeutka mi říkala, že možná jeho současná forma snahy je prostě zatím to, že tady pořád je. Já vím, že to zní hrozně a že to může působit jako strašně málo, ale možná momentálně víc opravdu nedokáže. Je natolik uzavřený a odpojený, že zatím neumí dát víc.
A možná právě ty malé věci jsou teď z jeho strany nějaký první krok. Třeba to, že chce zkoušet trávit víc času společně, že souhlasil s tím, abych si našla svůj prostor a koníčky, že mi sám říká, ať klidně někam jdu, zaběhat si nebo být s holkama, a že s malou zůstane on. Že chce, abych nebyla jen zavřená doma v tom všem.
Tak si říkám, že možná i tohle je určitá forma snahy. Že se v sobě taky snaží něco pochopit a nějak s tím pracovat, i když to neumí projevit klasicky přes city nebo blízkost.
Já vím, že teď jsem hlavně já ta, která za ten vztah bojuje naplno, protože ho pořád miluju a strašně si přeju, aby nám to vyšlo. A zároveň si uvědomuju, že pro něj to musí být v něčem možná paradoxně těžší — protože on je odpojený a sám neví, jak se k těm citům vrátit.
A ano, strašně bolí psát nebo slyšet, že mě momentálně nemiluje. To je asi ta nejtěžší část ze všeho.
Ale i přes všechno ve mně pořád nějaká víra je. Možná je to naivní, možná ne. Jen si zatím pořád neumím představit, že by to mezi námi muselo skončit definitivně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.5.26 08:30
@Ani123200 Tak nechodí. Ne vždy chlap při obou úvazku pečují 50:50. A u specifického dítěte to zřejmě ani nejde, vždy tam jeden bude pečovat více. 
Už jen pro to že to jejich dítě nezvládá aktuálně ani klasickou docházku do MŠ.
U nás třeba roky byl / je schopný pečovat pouze manžel. Čistě proto, že nikdo jiný z rodiny do toho nikdy nešel. Takže kolik času třeba byl schopný dítěte věnovat někdo jiný by byla 0. Náš syn bohužel nezvládal ani chůvu. Prostě specifické dítě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.5.26 08:36
Ano, malá je strašně citlivá i na změny a na to, když je s někým jiným. A právě to je podle mě něco, co spousta lidí zvenku vůbec nevidí. Oni si představí „náročnější dítě“, ale už nevidí ten každodenní stres z toho, že nikdy vlastně nevíte, v jakém stavu se dítě ráno probudí.
U nás to často funguje tak, že jeden den máme pocit, že se všechno zlepšuje, že je klidnější, víc rozumí, líp funguje… a druhý den se vzbudí a je úplně někde jinde. Mentálně, emočně i celkově. A najednou věci, které fungovaly, nefungují vůbec. Nevíte, jak dlouho to bude trvat a musíte se tomu zase celé přizpůsobit.
Kvůli tomu jsme už několikrát museli zrušit hlídání nebo nějaké plány, protože to prostě nešlo. A třeba teď máme poprvé po asi dvou a půl letech domluvené opravdové hlídání na víkend. Jinak to bylo maximálně na dvě hodiny někam rychle na jídlo a zpátky. Většinu času jsme si všechno točili sami mezi sebou, podle doktorů, povinností a podle toho, jak zrovna malá fungovala.
A právě ten kvalitní partnerský čas nám podle mě strašně chyběl. Ne že bychom spolu vůbec nebyli, ale většina času byla jen organizace života kolem dítěte, únavy, práce a stresu.
On mi třeba i říkal, že není typ člověka, který potřebuje velké výlety nebo romantické akce. Že pro něj je nejdůležitější hlavně klid a pohoda doma. Že potřebuje přijet domů a cítit tam bezpečí a klid. A zároveň říká, že chápe, že jsem spoustu věcí nedělala schválně, ale že toho na nás oba bylo asi prostě moc.
A upřímně — já sama nevím, jak to celé dopadne. Strašně ráda bych měla nějakou jistotu nebo věšteckou kouli a věděla, jestli se to mezi námi ještě dokáže otevřít nebo ne.
Jen nechci teď všechno stavět jen na tom, že „on by měl dělat víc“. Samozřejmě vím, že pokud se má něco změnit, musí chtít i on. A snažila jsem se s ním bavit i o tom, co potřebuju já a co by měl dělat i on. Ale možná je momentálně opravdu tak uzavřený a vyčerpaný, že víc zatím prostě nedokáže.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.5.26 08:37
@Snopy123 píše: Více
Tak partner zakladatelky si to ale nemyslí, že to dítě je zase tak specifické, když ho chce dát na full time do školky. To mě přivádí k neustálým otázkám, kolik času věnuje dceři o samotě a jaké má s jejími specifickými projevy zkušenost. Tady všichni řeší jeho city, proč se odmiloval, ale že zakladatelka jela celé ty roky 24/7 a nebyl možná už čas ani síla byt i partnerka, to nikdo neřeší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.5.26 08:46
Je pravda, že partner — neříkám, že se nezapojoval — chodil se mnou k doktorům a doma s námi byl, ale on byl vždycky takový, že „vždyť to není tak hrozný“, protože doma býval třeba jen chvíli během dne, pak byl zase v práci, nebo ji zastihl v lepším období. Ano, zažil i ty špatné chvíle, ale vůbec ne tolik co já, protože já neřídím, takže všude s ní jezdím autobusem, vlakem a trolejbusem, zatímco přítel má auto v práci. Stávalo se, že s námi někdy nemohl jet, takže jsem si všechno musela naplánovat sama a absolvovat cestu autobusem, vlakem, trolejbusem a všude ji tahat. A to s dítětem, které třeba přestane chtít chodit, musíte ho nosit a ještě dělá scény. Jednou mi třeba trvalo osm hodin, než jsem se dostala domů. Bylo to strašně náročné fyzicky i psychicky a byla jsem úplně vyčerpaná.
Partner s ní ven moc nechodí, to je pravda. Spočítala bych možná na prstech jedné ruky — ne, kecala bych, dvou rukou — kolikrát ji vzal sám ven. A vždycky to bylo jednou za dlouhý čas, většinou když se něco dělo. On sám ví, že ji prostě moc nebral ven. Doma je to s ní přece jen trochu jednodušší, protože tam má svoje hračky, je zvyklá a uvolněnější. Jakmile ale přijde situace, kdy se musíte dostat někam ven a dítě už nemá svoje bezpečí, které doma má, je to velmi těžké. A to musím říct, že partner moc nezažíval.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.5.26 08:49
@Nina19 píše: Více
Nechtela jsem te vydesit, muj pripad byl hodne jiny a specificky. Ja ted az po nekolika letech jsem si dokazala pripustit, ze jsem se citila manipulovana. A ze jsem mu hodne verila, ze on by mi tohle prece neudelal. Jenze to byla jen moje vira jak se nakonec ukazalo. Vim totiz, ze takovejhle neprimej zpusob pouzival i na kolegy a ja jsem ho specificky pozadala at to me nikdy nedela. Jenze si myslim ted po tom vsem uzdravovani a zprocesovani, ze to na me pouzival taky. Mozna jemneji a rozhodne jinak na zacatku, ale na konci uz to bylo taky spise jen o preziti.
Neni to o tom, ze by byl hrac nebo manipulator nebo narcis nebo nejaka porucha chovani. Spis se snazil to nejak vyresit, kdyz on uz byl saturovanej od mych citu a odstrihl se. A chtel mit klid, tak abych ja ho citama dal nedusila a zpracovala si to sama v sobe.
Taky mi rikal, at jdu ven, najdu si praci, konicky, jdu za kamoskami, at travime cas oddelene. Jenze to nedelal kvuli mne, ale kvuli sobe. Aby jemu se ulevilo.
Hele, a neni tvuj ex takovej trochu avoidant typove, myslim ze cesky je to vyhybajici? A ty jsi attacher, takze uzkostna/pripoutavajici se? Protoze to by na to docela dost sedelo. On neumi pracovat s emocemi a uz je proste prehlcenej uplne vsim. Tak se odpoutal. A ty naopak nevis co se deje tak se snazis a snazis se k nemu priblizit. Takovej vztah a dynamika je strasne narocnej. Vlastne ty tim jak se snazis, tak ho odhanis. Jak se prestanes snazit, tak on se bude zkouset pripojit. Pisu to tak nejak zhruba jak jsem o tom cetla, doporucuji si to nacist. Je to vlastne takove vnitrni dite a chovani z detstvi, da se to tak nejak vysledovat na dynamice jeho a tve rodine, a na tech vzorcich.
Ja kdyz uz jsem byla nastvana a prestala jsem se snazit, tak ex taky po dvou tydnech byl nervozni co se deje a proc se nesnazim. No jenze ja uz byla na konci, teda spis za koncem svych moznosti.
Kazdopadne ty co vidis na nem jako snahu, tak je vlastne jeho obrana. A ver mi, ty to neprekonas, to musi jen on sam. A je to na dlouho s tim pracovat.
A pozitivni zprava na zaver, tyto veci se prenasi generacne v rodine, takze jeslti uvazujes ze zustanes v takovem vztahu bez emoci a s takovymi vzorci, tak to nejspis predas nevedomky svemu diteti. Tak jen dej i tuhle vec do porovnani si, jeslti zustat nebo odejit.
- Citovat
- Upravit
26.5.26 09:02
@Nina19 píše: Více
A ty si kladeš za vinu, že jsi na něj byla protivná? A doma to s dcerou partner zvládne, třeba i přes víkend, nebo aspoň když má celý den volno, abys ty mohla na tu brigádu?
Já to vidím tak, že jste dlouho měli každý svůj svět, ty dítě, on práci a oba jste to měli náročné, ty ses kousla a ustála to, on chvíli taky, ale teď chce už řešit taky své potřeby, ne jen potřeby rodiny. Otázkou je, jestli dokážete skloubit, aby ty jeho potřeby byly naplněné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.5.26 09:22
Zakladatelko, určitě má jinou, každý tvůj příspěvek a to, co ti říká, mě o tom naprosto přesvědčuje, protože je typický.
Ale dovede krásně zaobalit a říct ty největší humusy, které muži běžně dělají, protože je x generací nedonutilo zcela dospět a nakukávalo jim do hlavy, že stačí, když budou chodit do práce a tím to hasne. Za to jim mají ženy poskyzovat vše a ještě přitom být usměvané a příjemné 24 hodin denně.
On ti v podstatě říká, že mu máš dát pokoj, nic po něm nechtít včetně aktivního trávení volného času a po celém dni s nestandardním dítětem být ještě v 99% času příjemně naladěná. A on ti poskytně nějakou konkrétné podporu (odvoz někam, péči o dítě…) když to zrovna on uzná za vhodné a milostivě tě možná bude milovat, když tohle vše splníš?
Zakladatelko, já chápu, že člověk nerad chodí domů, když je tam stále ve stresu. Ano, je naprosto v pořádku mít požadavek, že se doma potřebuji cítit fajn a v pohodě.
Jenže už je naprosto nesmyslnné podmiňovat to cítění se doma dobře takovými podmínkami, které může splnit možná tak Stepfordská paníčka neboli robot. Přesně takhle poslední dobou vychováváme děti a dříve tak byli ohledně prostředí doma vychováváni zejména muži, že jim odcloníme veškerý stres a problémy i za cenu sebezničení a oni to poté vyžadují a když to nemají, tak to nedávají.
Já věřím, že on to nedal a „odpojil“ se.
Ale reálně by ti to tímto způsobem neřekl, kdyby na obzoru už nebyla jiná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
