Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Stalo se vám někdy, že se partner citově úplně odpojil?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
25.5.26 18:18
Někdy si říkám, že je možné úplně všechno. Sama už nevím a začínám se v tom ztrácet, protože strašně chci věřit tomu, že jiná žena v tom není. Zároveň ale cítím obrovskou úzkost a strach z toho, že jsme možná skončili. Že i přes všechnu snahu to nakonec nevyjde.
A přitom ho miluju. Miluju nás, miluju naši rodinu. Chtěla bych, abychom byli spolu, protože mám pocit, že jsme ani nedostali šanci zažít ty lepší časy.
Celých sedm let jsme vlastně pořád něco řešili. On byl student, já pracovala, měli jsme málo peněz, šetřili jsme. Pak se nám podařilo koupit byt, otěhotněla jsem a rozjel se kolotoč kolem dítěte. Do toho jsme zjistili, že malá má speciální potřeby, takže přítel musel hodně zabrat v práci, protože to pro nás bylo i finančně náročné.
Teď jsou malé tři a půl roku a já už jsem půl roku měla být zpátky v práci, jenže místo toho jsme pořád doma. Dostali jsme jen čtyři tisíce příspěvek na péči a finančně je to pořád náročné. Přítel si proto začal hledat novou práci, protože to, co máme teď, už nám stačí jen tak tak na přežití. Ne na normální život. Nezbývá nám na výlety, společné zážitky ani na takový ten aktivní život, kdy člověk opravdu žije a ne jen funguje.
A možná je i tohle všechno strašně moc. Letos bylo příteli třicet a mně třicet dva. A já mám pocit, jako bychom se posledních několik let jen snažili všechno ustát, ale skoro vůbec neměli prostor být jen spolu a být šťastní.
A právě tohle mě na tom možná bolí nejvíc. Mám pocit, že jsme vlastně celou dobu jen přežívali a řešili povinnosti, stres, peníze a všechno kolem. A teď, když už to konečně mohlo začít být trochu lepší — kdy mohly přijít lepší peníze, víc klidu, víc času pro nás, možnost trochu žít a ne jen fungovat — tak mám pocit, že to najednou mizí dřív, než jsme vůbec dostali šanci to zažít.
Jako bychom celou dobu bojovali, abychom se jednou měli dobře, a když to konečně mohlo přijít, tak je najednou konec. A to mě strašně bolí. Já jsem jen chtěla, abychom dostali šanci to spolu opravdu zkusit. Ne jen přežívat, ale taky spolu žít.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.26 18:19
@Krákora997 píše: Více
Tak to proste chodi, doma protivna zena, plno naroku, porad prudi, furt neco.
A pak je mila mlada kolegyne, bez zavazku, furu casu, mila, ochotna… vis jak 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.26 18:19
No ale terapie by mohla aspoň pomoci v případném rozvodu. Jako nám.
Já měla odpor takto k manželovi, ale on byl alkoholik a vždy jak po napití byl hnusny ke mě tak se to časem bloklo. Poslední bylo to, že už jsem se o něj nebála…byl mi jedno. Jinak nám to doma fungovalo i s*x a utla jsem to pak ráz na ráz.
Pak se už během terapie objevil můj současný ( jen kamarádsky zatím) ale to už byl utrum konec když jsem viděla, že je někdo normální. Nejsem na to hrdá ale můj manžel nedodržel 3 měsíce bez alkoholu tak jsem řekla dost. Do tý doby jsem byla ochotná s tím něco dělat.
Takže se přikláním k někomu jinému na obzoru…
Třeba ještě sám neví jestli něco bude nebo ne. Pokud je zamilovaný nic nevyřeší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.26 18:30
Nemusí v tom být jiná. Spíše se konečně vyrovnává se stavem dcery, protože pokud člověk o takové dítě nepečuje přímo tak jsou ty problémy trošku vzdálené.
To co popisuješ, zakladatelko, že je chce dítě dát na 8h do školky a ty abys šla do práce je toho ukázkový příklad… prostě chce mít normální rodinu a nedokáže se s tímhle extrémem srovnat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.26 18:35
Zakladatelko takhle ufňukaná a zaseklá jak gramofonová deska jsi i doma? 
Pročítám si diskuzi a musím říct, že mě vytáčíš i přes ty písmenka. To je fakt něco hroznýho.
Takhle do něj jedeš i doma?
Já si asi nedivím, že nějak ztrácí zájem …
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.26 18:44
Nemyslím si o sobě, že bych byla nějak ufňukaná. Spíš se snažím objektivně popsat situaci tak, jak ji vnímám a jak prostě je. Je pravda, že někdy věci opakuju třeba i několikrát, a vím, že je to můj problém nebo zlozvyk, na kterém se snažím pracovat. Občas si například něco řeknu několikrát po sobě, třeba „musím vyčistit lednici“. Ale nemyslím si, že bych nějak přeháněla nebo do něj jela.
Každopádně beru tvůj názor
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.26 18:49
@Nina19 píše: Více
Ty to ale opakuješ pořád dokola jako kolovrátek 
. To spolehlivě odradí úplně každého.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.26 18:51
Já jsem nečetla celou diskuzi, ale stalo se mi to vloni. Cítila jsem, že se něco děje a několikrát jsem se ho na to ptala. Nic, je jen unavený, má toho hodně atd. že potřebuje čas, že se to možná spraví nakonec samo. Byl i dost protivný a postupně to gradovalo, kdy na mě začal být i fakt nepříjemný. No, já jsem to nakonec jeden večer natvrdo otevřela a dostalo se mi odpovědi, že už to prostě mezi námi vyprchalo. Že ví, že je protivný a že si to nezasloužím (bla bla). A že by nebylo špatné, kdybychom třeba žili spolu, ale každý měl nekoho jiného 
Tak jsem z toho byla úplně hotová, protože jsem se celé předchozí měsíce snažila jako ty. Být hodnější a pozornější, doma jsem fungovala na 200 %. No a druhý den po této diskuzi jsem si řekla, že to nemůže přece být jen tak. Znám ho už více než 10 let. Tak jsem mu vlezla do mobilu, což normálně nedělám. No, bylo to tam. Zakoukal se prostě jinde. Zatím to bylo v platonické fázi, takže jsem na to přišla za 5 minut 12. Co následovalo byl horor. Já jsem nemohla jíst ani spát, byla jsem už úplná troska. Vyhodila jsem ho z domu. Po týdnu se vrátil s tím, že mu to upřímně bylo líto. Najednou mu docvaklo, o co by přišel (máme spolu děti). Já jsem ho vzala na milost a následovalo několik fajn měsíců. Pak se to začalo pomalu vracet do starých kolejí, i když je to už vůči mě lepší. Jako snaží se, ale některé životní problémy, které jsme měli předtím, máme samozřejmě i teď. Momentálně chodíme na párovou terapii, která je moc fajn. Říká, že chce být se mnou. Je to proces na dlouho. Kdybychom neměli děti, jsme asi od sebe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.26 18:52
V tomhle si myslím, že máš asi částečně pravdu, protože něco podobného mi říkal i přítel. Vnímal jako problém hlavně to, že některé věci pořád omílám a opakuju. Taky říkal, že chvíli jsem úplně v pohodě, pak zase nervózní a za chvíli zase dobrá, a že pro něj bylo těžké ustát ty moje časté změny nálad.
Vlastně tomu i rozumím a dává mi to smysl. Říkal také, že i když jsem pak byla v pohodě, už se mu nevracel ten pocit, který k tomu měl předtím. Neříkám to proto, abych to znovu rozebírala dokola, spíš jen chci zdůraznit, že i on v tomhle viděl určitý problém.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.26 18:56
@yoshua tohle mi na to vlastně sedělo. Takové to „platonické“, kdy už člověk cítí, že k tomu chybí jen kousek. A v dnešní době mizejících zpráv, tajných konverzací a všeho možného člověk stejně nikdy neví.
Na počítači měl ale všechno normálně otevřené — Facebook, Messenger, Instagram — a měla jsem k tomu v podstatě plný přístup. Jenže dneska se dají vypnout upozornění, zprávy můžou mizet a podobně. Do telefonu jsem se ale nedívala.
Co se týče věcí, které byly přihlášené na počítači, tak to jsem viděla. A právě proto mi to celé přijde matoucí, protože si myslím, že on sám musel vědět nebo čekat, že když tam budu a budu mít nějaké podezření, tak se podívám. Takže mi to vlastně celé nedává úplně smysl.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.26 19:05
@Nina19 jo a taky jsem mu před tím, než jsem to zjistila, navrhovala, že bychom měli trávit více času jen my dva. Třeba jít na večeři atd. No nechtěl. A co se týká těch přístupů do aplikací. Já ti nevím. Dnes se dají diskuze uzamknout tak, že se ti zobrazí jen když zadáš heslo (to můj chlap nevěděl, teď už to třeba ví 
). Jako nemusí v tom u vás být ženská, ale většinou to tak je. Co bych ti doporučila a co hodně pomohlo mně, je kniha od Klimeše „Partneři a rozchody“. Jsou tam krásně popsané rozchodové fáze obou partnerů. V této fázi ho nepřesvědčíš ničím. Čím budeš milejší, tím víc ho budeš utvrzovat v tom, že s tebou nebude chtít být. Zkus si to přečíst a budeš mít před ním trochu náskok.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.26 19:12
@Nina19 píše: Více
Jeste takovy postreh… Chlapu (ok, lidi, prijde mi, ze chlapu to tak maj vic) jsou lini. Domov berou neco jakonkde maj mit defaultne klid. Vem si, jaks e nasnazi v prsci, muzou se casto pretrhnout kvuli buhvijaky bkbosti pro prsci nebo pro kamarady, ale jak prijdou, tak vypnou. Prostě maj nejak vnitrne pocit, ze doma by nemuseli nic řešit, tak je vse otravuje. Proste to citi tak, ze se uz pres den nadelali dost a mají právo na pohodičku.
Tohle ale neni na tobe zakladatelko, abys tohle opravovala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.5.26 19:49
Zakladatelko, asi bych ti po zkusenostech a precteni diskuze poradila at s nim vyrazis dvere. A pak uvidis, co se bude dit.
Jeslti si uvedomi, ze mu chybis a zacne se opravdu snazit.
Jeslti nekoho ma anebo je jen platonicky zakoukanej asi nezjistis sama.
Dulezite je, ze on se nesnazi. A to je vetsinou zacatek konce. Nema proc se snazit, ma te jistou. On je odmilovanej a vi, ze ho milujes, a ma te jistou.
Jesllti mate nejakou sanci na to byt spolu. Tak se nesnaz byt ta hodna a chapajici a doufat, ze se to casem obnovi. Samo od sebe se nic nestane. A ze se snazis jen ty, tak to bohuzel je malo. Musi se snazit oba.
Dle meho nejde obnovit laska. Ale jde se znova a nove zamilovat. Ale to by on musel chtit.
Treba fakt te chce jen za spolubydlici a nechce se mu resit pripadne veci ohledne rozchodu, hypoteky, ditete a tak.
Spis ti ale poradim at to resis co nejdriv. Kdyz ti nekdo rekne ze uz te nemiluje a ty jeho stale ano, to je case silenej napor na psychiku. A cim dele v tom setrvas, tim hure pro tebe a tim dele se z toho budes dostavat.
A neopetovana laska ci odmitani, kdyz spolubydlite, taky dost casto vede k nenavisti. A pak bude extremne tezke byt rodici vasemu diteti.
- Citovat
- Upravit
25.5.26 20:05
@Nina19 píše: Více
Takže ti poradila ať čekáš až se to samo vyřeší a on najednou objeví tu lásku a zájem o tebe, jo? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
