Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Stalo se vám někdy, že se partner citově úplně odpojil?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
25.5.26 10:07
@Nina19 píše: Více
No tak to máš těžký když se on blokl a nechce přiznat čím to je aby ste to spolu mohli třeba napravit.
Jestli je tak chytrý a posílá tě do práce tak běž, ať je doma on s dítětem a pozná zač je toho loket.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.26 10:09
@Nina19 Taky mám děti se smíšenou VD, ADHD, atd… a je to mazec. Ono pokud v tom člověk není 24/7 tak se to špatně popisuje. U nás pomáha/lo hodně zapojovat manžel / aby s tím dítětem i trávil čas o samotě a pak tedy s námi chodil k těm odborníkům a mohl se ptát. 
Taky řešíme, že dítě nevydrží pracovní dobu ve školce, no nedá to. Já tedy pracuji z domova, nechci pustit svoji práci, ale to znamená, že i on se zapojuje - teď třeba spolu byli u zubaře. Což je náročná akce, ale dali to spolu úplně úžasně, já jim byla na telefonu kdyby byla potřeba.
Já bych na vašem místě zkusila tu párovou terapii. Asi spolu neumíte komunikovat a on nemá zpracované dceru? Ono velmi těžké to je i pro toho druhého rodiče.
Příspěvek upraven 25.05.26 v 10:13
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.26 10:13
@asddsa píše: Více
Včera (nebo v sobotu?) tu byla podobná diskuze a taky se chlap dušoval, že v tom není žádná jiná a taky to byl obrat ze dne na den a pak kápl božskou, že se zakoukal jinde a proto chce konec.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.26 10:20
Já bych mu chtěla věřit. Vím, že tady asi budu znít naivně nebo že mám růžové brýle, ale věřím, že to možné je. On mi sám říkal, že věří, že se člověk může zakoukat někde jinde – jak já, tak on – ale zároveň mi opakovaně tvrdil, že v tom nikdo není. Dokonce mi přísahal na svoji dceru, a upřímně si myslím, že racionální chlap s normálním uvažováním by tohle jen tak neudělal. Říkal, že v tom opravdu fyzicky nikdo není.
Samozřejmě mě napadlo, jestli se třeba jen nezakoukal – nějaká kolegyně v práci, sympatie, jiskra… Neříkám, že mezi nimi něco musí být, ale i na to jsem se ho ptala, protože i tohle je podle mě důležité. A on pořád tvrdí, že opravdu ne.
Nevím. Nepřipadá mi, že by odcházel jen kvůli někomu jinému nebo že by se fyzicky odpojil kvůli jiné ženě. Bylo ale zjevné, že poslední tři týdny předtím byl úplně jiný – odtažitý, nepříjemný, nervózní. Měl před sebou důležité psychotesty, chodil do práce, cvičil, byl pod velkým tlakem, takže jsem si říkala, že je prostě ve stresu. Jenže on pak sám řekl, že ho vyloženě štvala moje přítomnost, že nevěděl proč, že nechtěl být hnusný, ale už jen představa, že přijde domů a budu tam, ho nějak vnitřně rozčilovala. Že vůbec nevěděl, co se s ním děje.
Po těch psychotestech mi pak řekl, že najednou začal mít pocit, že mě nemiluje. Že je tam nějaký blok, že necítí potřebu mě objímat, být fyzicky blízko, dávat mi pusu. Když mi to říkal, brečel. Bylo to asi před třemi týdny. Zároveň ale říkal, že to nechce vzdát a že tomu chce dát šanci, jenže zároveň prý opravdu neví, jestli se to vrátí.
Já jsem to pochopila tak, že na tom budeme pracovat spolu jako pár – že spolu zůstaneme normálně ve vztahu, budeme si blízcí, objímat se, snažit se to znovu najít. Jenže on se úplně odpojil. Fungujeme spolu, bavíme se, smějeme se, děláme si srandu, ale je to spíš kamarádské než partnerské. On sám říká, že mě vnímá jako dobrého spolubydlícího. Že ke mně nějaké city samozřejmě má a vždycky budou, i kvůli malé, ale že tam necítí partnerskou lásku a neví, jak ji získat zpátky. Spíš mu to prý přijde jako nějaké vnitřní odpojení než něco, co přicházelo postupně dlouhodobě.
Ale jasně, můžou to být jen kecy. Už jsem to jednou zažila – bývalý partner mi taky tvrdil, že mě už nemiluje a že je konec, a pak se ukázalo, že rok měl jinou. Takže nevím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.26 10:21
Když ti přísahá, tak mu věř. ale prostě se kdyžtak nediv. stát se může cokoliv. ano běžný průběh je ejhle už tě nemiluju, aha, on má jinou. chlapi jsou v tomhle fakt živočiši. ale to vůbec neznamená, že to tak bude u vás,.. tak se taky trochu odpoj. dej mu prostor a čas. at má čas pro sebe, a taky at je s dcerou sám. někdy čím víc se to maže, tím víc je to zahovněný.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.26 10:30
Já bych mu chtěla věřit. Vím, že tady asi budu znít naivně nebo že mám růžové brýle, ale věřím, že to možné je. On mi sám říkal, že věří, že se člověk může zakoukat někde jinde – jak já, tak on – ale zároveň mi opakovaně tvrdil, že v tom nikdo není. Dokonce mi přísahal na svoji dceru, a upřímně si myslím, že racionální chlap s normálním uvažováním by tohle jen tak neudělal. Říkal, že v tom opravdu fyzicky nikdo není.
Samozřejmě mě napadlo, jestli se třeba jen nezakoukal – nějaká kolegyně v práci, sympatie, jiskra… Neříkám, že mezi nimi něco musí být, ale i na to jsem se ho ptala, protože i tohle je podle mě důležité. A on pořád tvrdí, že opravdu ne.
Nevím. Nepřipadá mi, že by odcházel jen kvůli někomu jinému nebo že by se fyzicky odpojil kvůli jiné ženě. Bylo ale zjevné, že poslední tři týdny předtím byl úplně jiný – odtažitý, nepříjemný, nervózní. Měl před sebou důležité psychotesty, chodil do práce, cvičil, byl pod velkým tlakem, takže jsem si říkala, že je prostě ve stresu. Jenže on pak sám řekl, že ho vyloženě štvala moje přítomnost, že nevěděl proč, že nechtěl být hnusný, ale už jen představa, že přijde domů a budu tam, ho nějak vnitřně rozčilovala. Že vůbec nevěděl, co se s ním děje.
Po těch psychotestech mi pak řekl, že najednou začal mít pocit, že mě nemiluje. Že je tam nějaký blok, že necítí potřebu mě objímat, být fyzicky blízko, dávat mi pusu. Když mi to říkal, brečel. Bylo to asi před třemi týdny. Zároveň ale říkal, že to nechce vzdát a že tomu chce dát šanci, jenže zároveň prý opravdu neví, jestli se to vrátí.
Já jsem to pochopila tak, že na tom budeme pracovat spolu jako pár – že spolu zůstaneme normálně ve vztahu, budeme si blízcí, objímat se, snažit se to znovu najít. Jenže on se úplně odpojil. Fungujeme spolu, bavíme se, smějeme se, děláme si srandu, ale je to spíš kamarádské než partnerské. On sám říká, že mě vnímá jako dobrého spolubydlícího. Že ke mně nějaké city samozřejmě má a vždycky budou, i kvůli malé, ale že tam necítí partnerskou lásku a neví, jak ji získat zpátky. Spíš mu to prý přijde jako nějaké vnitřní odpojení než něco, co přicházelo postupně dlouhodobě.
Ale jasně, můžou to být jen kecy. Už jsem to jednou zažila – bývalý partner mi taky tvrdil, že mě už nemiluje a že je konec, a pak se ukázalo, že rok měl jinou. Takže nevím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.26 10:35
Tak mu řekni, ať se rozhodne kterou, ale že budeš případně chtít střídavku, tak ať si to dobře on i ona rozmyslí. Víc nemám po svých životních zkušenostech co dodat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.26 10:48
@Nina19 píše: Více
Ten už je ( nejen) citově připojený někde jinde … 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.26 10:56
@Nina19 píše: Více
Ja proste nechapu, proc ma potrebu ti porad rikat ze uz te nemiluje, nechce se mu na tebe sahat, dat ti pusu, vadi mu tvoje pritomnost, netesi se domu protoze tam budes 
To mu fakt nedochazi jak moc ti ublizije?
Misto aby se snazil s tim vsim neco delat, tak to vali na tebe, a jak mas fungovat?
Ja si tedy taky myslim ze je bohuzel zakoukanej jinde. On se o zadnou napravu ani nesnazi, protoze uz ma jasno.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.26 10:56
No a jak to vidí dál? Poradnu nechce, tak čeká, že ty k té náročné péči o dítě ještě začneš víc kmitat, aby se zas zamiloval? Ono mít partnera jako kámoše bez velkých vášní vs. že ho štve tvá přítomnost, to jsou rozdílné věci. Nesere ho, že moc pečuješ o dceru, nemyslí, že to přeháníš, když chce, aby chodila naplno do školky (má klasickou školku a asistenta?). Přijde mi, že on si jede dost svoje, víc bych ho zapojila do péče o dceru (chtěl by v případě rozchodu střídavku?), aby taky věděl, čím si procházíš ty a zač je toho loket.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.26 10:57
@Nina19 sno odpojil se protože chce nějsliu jinou, to že s ní zatím nespal, neznamená, že nechce.
Do poradny nechce, neboť by musel kápnout božskou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.26 11:04
Tady to musím upřímně říct – mě taky trápí, že dokáže říct, že mě nemiluje, že se netěšil domů a podobně. Chápu, že doma bylo dusno. Netvrdím, že je to všechno jen moje vina, ale ano, bylo to těžké i proto, že jsem měla pocit, že musím být perfektní ve všem. Mám to v sobě od mala, z domova. Vlastně jsem nikdy neměla možnost být dítětem, musela jsem fungovat jako dospělá, a to si s sebou nesu dodnes. Asi to není dobře, ale zároveň jsme takhle nežili den nebo dva. Žili jsme tak sedm let, byli jsme spolu šťastní a fungovalo nám to.
Já jsem mu pomohla se vším. Byla jsem tu pro něj od začátku a bezmezně ho miluju. Pořád ho miluju. Dokonce jsem si uvědomila, že bych mu byla schopná odpustit i jinou ženu – kdyby prostě udělal chybu, ale chtěl být s námi. Jenže z jeho strany necítím snahu. On o tom mluví otevřeně a upřímně, ale zároveň strašně chladně. A já vlastně nevím proč. Možná to neví ani on sám.
Dcera zatím chodí jen do skupinky. Od září nás čeká běžná školka s asistentem. Největší problém ale je, že je toho na ni moc. Říká to i psycholožka a ostatní odborníci. Potřebuje tam být jen do oběda a potom jít domů. Přes den nespí a potřebuje svoje jistoty a klid. Zkoušeli jsme ji dávat do skupinky častěji, ale mělo to na ni hrozný dopad. I když chodí jen dvakrát týdně, bývá potom ještě den a půl úplně vyčerpaná, přetížená a unavená. Je to náročné.
A já si nechci dávat za vinu, že jsem péči věnovala dceři. Starala jsem se o naši rodinu. On zajišťoval finance a já fungování doma a péči o dítě. Nepřijde mi fér, aby to teď bylo vnímáno špatně.
Pořád mu chci věřit, ale zároveň všichni říkají, že v tom může být jiná žena. Jen mi k němu nesedí, že by byl takový typ člověka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.26 11:10
Pokud odmítá poradnu, má jinou. Jasné jako facka. Mele něco o odpojení, ale dělat vlastně nechce nic. Hlavně nedělej žádné psí kusy, aby tě zase miloval. Akorát tě pak bude mrzet, že ti nezbyla žádná sebeúcta. Tobě dám jedinou radu. Připrav se vnitřně na rozvod, rozmysli si vše kolem a dělej kroky. Tohle je na 100% o milence. Chtěla bych říct, že to bude dobré, ale nebude. Zažila jsem to samé. Kdo jednou vysloví, že nemiluje, má už jiný vztah.
Příspěvek upraven 25.05.26 v 11:14
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.26 11:12
Ještě chci říct, že jsme o tom hodně mluvili. Teda hlavně já jsem o tom chtěla pořád mluvit. On říkal, že nepomáhá se k tomu neustále vracet, protože se mu tím vrací zpátky všechno to chování, které v sobě podle něj dlouhodobě dusil. Nebylo to nic vyloženě hrozného, nechci to stavět tak, že bych byla nějak strašná partnerka. Ale když si to zpětně přehrávám, tak je pravda, že jsem byla často podrážděná, nabroušená a asi i pasivně nepříjemná.
Já jsem se ho ale pořád ptala, co můžu udělat, co můžu změnit nebo zlepšit, aby se to mezi námi vyřešilo. Chtěla jsem pro to udělat maximum. Jenže on říkal, že sám neví. Že neví, co by mu pomohlo, protože se v něm toho za tu dobu nahromadilo tolik, že to teď nedokáže rozluštit ani sám v sobě.
Navrhovala jsem třeba, jestli bychom spolu nemohli víc jezdit na výlety nebo trávit čas jinak. I já sama jsem říkala, že bych možná měla začít víc chodit mezi lidi. Já jsem totiž nikdy moc nikam nechodila. Nedávala jsem malou na hlídání a vlastně jsem ani neměla potřebu někam vyrážet. Ne proto, že by mi to zakazoval nebo že bych nechtěla, ale protože jsem byla nejradši s nimi doma. Stačilo mi, když jsme šli spolu na procházku nebo byli spolu jako rodina. Nepotřebovala jsem nic jiného.
Já si prostě nedokážu představit, že přijdu o svoji rodinu. O něj. Malá nás miluje spolu. A kdo má dítě se speciálními potřebami nebo nemocné dítě, ten ví, jak strašně důležití jsou pro takové dítě oba rodiče a pocit bezpečí domova. Já nechci zůstat sama. Já nás pořád miluju jako rodinu a udělala bych cokoliv, abych to napravila nebo vrátila zpátky. Ale musí chtít i on.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.26 11:25
@Nina19 píše: Více
Nezlob se, ale kdyby o rodinu, o tebe opravdu stál tak to té poradny jde nebo se snaží. Ale on nechce. A nějaké odpovědi typu “nevím”, opravdu není odpověď - on moc dobře ví, jen tě nechce (ještě víc) ranit….
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
