Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Stalo se vám někdy, že se partner citově úplně odpojil?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
25.5.26 21:57
Teď jsme spolu mluvili. Řekl mi že ho tahle situace netěší ani maličko, že vážně v tom nikdo není. Jen se nakupilo všechno.
Sám mi řekl, že špatně komunikoval nehledal správná slova aby mi pomohl. Říkal že problém je v tom že jsem chtěla být super žena a nikdo to po mě nechtěl. To už jsem zmínila.
Zároveň poprve řekl ze on sam ví ze kdyby nebyla malá. Tak už to vzdá, ale že tu malá je. A on ví že nás miluje spolu. Řekl mi že jeno blok nejspíš pramení v tom že jsem vždy 2-3 mesice snažila v tom nebýt … tak zrychlena perfektní nepříjemná nenašla jsem si nic svého a porad jsem žila jen pro malou a domácnost a ze on ztratil důvěru v tom …. Ze se to změní.
Řekli jsme si že zkusíme si dat šanci. Že nevíme zda to bude fungovat ale je to buď a nebo. Dá mi vic prostoru abych si mohla jít po svém. A ja jemu více prostoru také.
A uviďme.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.26 22:05
@Nina19 píše: Více
Podivej…
Jen muj nazor, alw cwle to ted zavisi na tom, jaks w k tomu postavis ty. Rikas, ze ma kratky dlouhy. A tvrdi ti, zr jeho motivace je dcera. Tak mu rekni, ze s ni musi travit vic casu. Vic sw starat i bez tebe. Ze si zacinas hledat tu brigadu. Ze chces vic jeho zapojeni.
Bud mu dojde, ze je to s dcerou tezke a teosku se mu to v hlave srovná. Nebo (kdybyste se rozesli), tak se aspon nazci o ni starat sám. Případně mu dojde ze tohle cele je na nej moc. Každopádně pro tebe to bude velky krok. Prostě, ok, jsme rodice, starame se o dite. Prenastavis si to v hlave na tohle. Snad. Sma tim, ze zmenis jak ho vnimas, tak taky upravis rozlozeni moci ve vasem vztahu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.26 22:17
Upřímně, já bych mu věřila, že se odpojil. Tohle je totiž dost častá situace v rodinách s malými dětmi. Zvlášť s těmi netypickými, které vyžadují mnoho péče. Háček je v tom, že první se odpojuje žena. Jí to ale nedojde, že veškeré „spojovací kabely“ namíří na dítě a žádné nezbydou pro muže. Ten se snaží připojit, ale ono není kam. Pak se právě stane, že najednou dva žijí vedle sebe a celý vztah je jen o dítěti. Oni jako pár zmizeli. Jsou z nich dva operátoři dítěte, co si večer sednou a proberou co? Věci kolem dítěte. Člověk, který se snaží na vás napojit a není mu to umožněno, se cítí odmítnutý, odstrčený. Zkrátka páté kolo u vozu… A najednou je takový člověk v situaci, kdy ze všech míst, kde tráví čas, je domov to nejhorší, kde je mu nejhůře. Chodí tam už jen z povinnosti. Já vyrostla mezi odpojenými rodiči. Oba se cítili odmítaní, nepochopení tím druhým. A vím, že oba asi chtěli žít rodinný život - ale ne tenhle. Váš muž asi chtěl taky žít rodinný život, proto se nemá k odchodu. Jenom nechtěl, aby vypadal takhle. A co si budeme, nechtěl by to dobrovolně asi nikdo. Nikdo si nepřeje mít náročné dítě. Každý by si přál mít ukázkové dítě, které to bude mít v životě jednoduché a rodinu, ve které je prostor i pro partnerský vztah a lásku - ne jen pro péči o dítě. Jenže stalo se. A nezbývá, než to přijmout. Což je možná to, co váš partner zatím není schopný někde hluboko uvnitř udělat. Možná by nebylo na škodu mu říct, že ani vy jste si to takhle nepředstavovala, i vám se s tím špatně smiřuje, protože jste to chtěla jinak. A proto jste byla často taková, jaká jste byla. Neříkám, že se do vás pak zamiluje. Spousta lidí se už nikdy nezamiluje, jakmile se jednou odmiluje. Ale aspoň byste si sdělili svoje vnitřní pravdy… A jestli v tom je jiná? Možná ano, možná ne. Někdy muži nechtějí ani za nic přiznat, že tam jiná je. Protože zároveň s tím by si museli přiznat, že to na morální úrovni totálně podělali. Museli by snést, že budou za toho špatného. To spousta chlapů neumí ustát. Každopádně pokud muži neposkytnete spojení vy a necháte ho stát v koutě s tím, že musí počkat x let kvůli dítěti, tak on se dřív nebo později pokusí napojit jinde. Spojení potřebujeme všichni. Bez něj vztahy nemají smysl…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.5.26 06:16
@Nina19 píše: Více
A jak jste se domluvili na tom vztahu? Jak na tom budete oba aktivne pracovat? Protoze aby se neco obnovilo anebo se on znova zamiloval, tak nejake rande a vice casu spolu? Nebo jak si to on predstavuje? Tim ze si date oba prostor a budete si delat svoje veci, tak jako pochybuju ze se to zlepsi.
A bavili jste se o fyzicnu? O dotecich a o sexu? Jsi clovek co to potrebuje? A jak to ma on? Dovedes si predstavit ze spolu budete spat i kdyz on neni napojenej? Nebo spolu nebudete nejaky cas spat? Pocitas v tom pripade s frustraci a zmenou nalad? Nebo vydrziz bez sexu uplne v klidu treba pul roku ci rok?
Jestli tedy prostor, tak si vem ten prostor sama pro sebe a udelej si takove cviceni, co bys musela udelat kdybyste se rozesli. Tj na koho je psany byt, jestli na oba tak kolik zbyva na hypo a zvladla bys ty jeho vyplatit nebo on tebe? Kam bys pak pripadne sla? Jak by ses zivila? Vratis se tedy ted zpet do prace? Aspon na ty dva dny v tydnu kdy je mala ve skolce? A partner pokryje treba dalsi den? Jak se on prizpusobi tobe aby ses mohla vratit do prace na nejaky uvazek?
Jako z toho rozhovoru jak to popisujes mi teda vzeslo vice otazek, nez nejakeho jasneho reseni.
- Citovat
- Upravit
26.5.26 06:40
@Nina19 píše: Více
Tak ale pokud dělá dvanáctky krátký/dlouhý, může se určité dny starat o dceru a ty jít na brigádu, ne? Nebo počítá v případě rozchodu, že bys ty měla plnou péči?
Můj manžel měl u PČR směny 8-20/20-8 a střídaly se mu denní noční, dělal tehdy klasického pochůzkáře na místním oddělení. Měl často přes den čas.
Tvůj přítel je podle mě nevyzrálý a sobec. Já když byla v podobné situaci, ani by mě nenapadlo o tom manželovi říct, řešila jsem si to v sobě, u mě to byl způsobeno traumatickým zážitkem v rodině a dlouhodobou péčí o umírajícího. A stále to do určité míry trvá. Na manžela se těším, jsem ráda, že je doma, jsem ráda, když spolu něco podnikáme, když se o něj můžu starat, ale fyzické dotyky a intimita, tam je to horší, ale vím, že je to čistě můj problém. Otřásla bych se i před Liamem Hemsworthem. Muž si samozřejmě všiml, že frekvence sexu je nižší, nepřijdu se tak často sama pomazlit, ale chápe, že toho máme prostě hodně a taky jsem spolu o dost déle než vy.
Soužití jako nejlepší kamarádi je podle mě možné, ale musí to vyhovovat oběma, u vás to teď navíc není jako u kamarádů, protože ti mají emoční intimitu a nedoufají, že ten druhý nebude doma, když přijdou.
My ženy to máme v tomhle ohledu jiné. Tohle by pro nás nebyl důvod rozbít rodinu. Vždyť jsi to četla výše, žena byla nemocná, ztratila jiskru a srdce muže si „řeklo“. Pak se naštěstí dala dokupy a tím manžel nebyl „nucený“ hledat jiskru jinde. Pokud on sám nemá v sobě nastavené, že se bude snažit k tobě najít cestu, tak ty se můžeš na hlavu postavit. Protože on řeší své pocity a co chce on, ale to je vše.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.5.26 06:50
@Nina19 píše: Více
Drzim vam palce. Stalo, nevratilo. Ale to ti stejne nepomuze, jak to maji druzi. Vzdy zalezi jen na tech konkrétních dvou, jestli spolu chteji byt, snazit se znovu tu lasku najit nebo ne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.5.26 07:11
V tomhle jsme se průběžně bavili už dřív – že bychom spolu začali trávit víc času a nebylo to jen o takovém přežívání doma. Chtěla bych, abychom jednou za čtrnáct dní podnikli něco aktivnějšího i s malou. A zároveň bych chtěla jednou za čtrnáct dní mít čas jen pro nás dva, nějaké rande. Koupila jsem i knížku s aktivitami pro páry, kde se vždycky setře políčko a podle toho něco podnikneme. A když nám něco nebude sedět, můžeme vybrat něco jiného.
Včera jsme se bavili i o sexu, protože posledních čtrnáct dní mezi námi nebylo vůbec nic – ani pusa, objetí nebo dotek. Řekl mi, že se bojí mi cokoliv naznačovat, protože má pocit, že si z toho hned dělám závěry. A vlastně má pravdu. Říkal, že mi nechce přes doteky dávat falešné naděje. Že když mě obejme, je to spíš proto, že mu je líto situace a že ho bolí, když brečím. Jenže já si v hlavě stejně začnu říkat, že je to lepší a že se třeba něco mění, takže se toho bojí.
Nemáme v plánu to takhle táhnout rok. Bez sexu bych asi vydržela, ale zároveň ho svým způsobem chci. Vím, že by to nejspíš nebylo citové, ale zároveň vím, že se mu líbím a že nám sex fungoval. Nemyslím si, že by něco spravil, ale možná by to bylo aspoň něco. Těžko se mi to popisuje. Asi bych se jen musela hlídat, abych se k tomu neupínala a nebrala to jako důkaz, že je všechno dobré. Prostě vím, že ho pořád chci a přitahuje mě. On ví, že ho miluju, a já vím, že on to teď necítí stejně. Nevím, jestli je to správný nápad, ale hodně se mi to honí hlavou.
Zároveň chci najít něco svého – nějaké koníčky, práci nebo brigádu. Jednak abych nebyla pořád jen doma, jednak aby měl prostor být s malou i beze mě a já si trochu vydělala a vypadla z toho chaosu. Myslím si, že by nám to mohlo pomoct.
Bavili jsme se i o financích, protože jsem se ho ptala, jak to má v hlavě srovnané, když přišel s tímhle možným koncem. Říkal, že nad tím už přemýšlel delší dobu a že si musel promyslet i praktické věci. Byt na hypotéku by se prodal a dal by mi polovinu. Nebyla by to žádná obrovská částka na nový život, ale něco do začátku ano. Malou by finančně podporoval oficiálně i neoficiálně navíc, jak by mohl. Říkal, že neví, jak by přesně fungovalo střídání péče, protože ho čeká nová práce a zatím netuší, jak to bude časově vypadat. Ale že by se snažil pomáhat co nejvíc.
Také řekl, že malá je pro něj teď velký motivátor, aby se snažil něco cítit a nevzdal to hned. A poprvé dokázal říct, že ten blok je nejspíš z naší dlouhodobé dynamiky – že jeho důvěra byla narušená tím, že jsem vždycky dva měsíce fungovala lépe a pak jsme sklouzli zpátky do stejných kolejí. Zároveň uznal, že i on špatně komunikoval a že problém byl hodně v komunikaci mezi námi.
Možná je to právě ten klíč. Jen je to pro mě těžší v tom, že ho pořád miluju a ty city tam mám. Strašně mi na tom záleží a on to ví. Ale zároveň už o tom nechce mluvit každý den, nechce to pořád dokola rozebírat. Chce tomu teď dát prostor, trochu se nadechnout a vidět, co bude dál.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.5.26 07:12
Mě by zajímalo kolik tady z Vás má zkušenost, že se do rodiny narodí ne úplně zdravé dítě. A ono dítě s těžkou VD a dalšími věcmi může tou rodinou slušně zamávat, hlavně když je to první dítě.
Za mě škoda, že té rodině (rodičům) nikdo nepomohl odborně už dříve, protože tohle je zkouška pro vztah… samo o sobě bez dalších věcí jako jsou finance, atd…
A většinou ji lépe zvládá matka než otec. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.5.26 07:13
@Nina19 Zkus netlačit. Tím že o tom budeš chtít mluvit každý den tu situaci nevylepšíš, naopak.
Ještě mě napadlo, zkus si najít skupinu pro pečující dětí s VD. Za mě všeobecně ta možnost sdílet mezi rodiči se stejnými dětmi je fajn. Zjistíš, že mraky věcí neřešíš jen ty, ale že to řeší i xy lidí a některé pocity, emoce, atd… mají ji ostatní.
Nebo mně to velmi, velmi pomohlo. Člověk zjistil, že v tom není sám. Dozvěděl se mraky příběhů, který byly jiné, ale vlastně podobné v něčem a za mě fajn.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.5.26 07:29
Myslím, že až teď oba zpětně vidíme, jak moc nás poslední roky semlely.
Dítě s náročnějšími potřebami obrátí život úplně vzhůru nohama, a i lidi kolem nás dnes říkají, že si vlastně neuvědomovali, jak náročné to pro nás bylo. Já to vidím i u kamarádek se zdravými dětmi, jak jsou vyčerpané — a u nás to bylo všechno ještě intenzivnější.
Malá je citlivá, má svoje obtíže, ADHD, senzorické přetížení, a já jsem na ni strašně napojená. Když byla rozhozená ona, byla jsem rozhozená i já. A neuměla jsem to oddělit. Neuměla jsem si najít rovnováhu mezi tím být mámou a zároveň být v pohodě jako partnerka a člověk sama pro sebe.
Neříkám, že ses nesnažil. Vím, že ses zapojoval, cvičil s ní, jezdil s námi na vyšetření a dělal maximum, jak jsi uměl. Jen jsme oba byli dlouhodobě strašně přetížení.
Neměli jsme skoro žádný prostor jen pro sebe. Nikdo nám malou moc nehlídal, protože všichni věděli, jak je náročná, a my jsme se postupně úplně ztratili jen v režimu dítě–práce–únava–finance–povinnosti. Když jsi byl doma, všechno se stejně točilo kolem malé. Chyběla nám lehkost, odpočinek, partnerský čas, spontánnost.
A myslím, že jsme si oba dlouho říkali, že je to jen období a že to nějak zvládneme, až jsme možná přehlédli, jak moc nás to uvnitř oba ničí.
Nechci se vymlouvat ani ze sebe dělat oběť. Jen si myslím, že právě ten dlouhodobý chaos, tlak, únava a přetížení mezi námi postupně vytvořily to, co se děje teď. A že jsme v tom vlastně oba na sebe trochu zapomněli jako partneři.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.5.26 07:31
Z pohledu muže:
Bohužel má jinou 
nicméně jedna věc mě zaráží. Píšete, že se snažil, staral, pomáhal s vydělával a vy jste občas byla nepříjemná či,,zla" protože toho bylo moc
A na něj ne? On se staral o zenu, dítě, práci, bydlení atd atd..
Takže bohužel je krutá pravda to, že si našel jinou díky které se cítí zase jako chlap s proto fitko, zdravá strava atd atd
Je to smutný, že to došlo až sem, ale z pohledu chlapa logické.
Však chlap chce jen slova podpory a uznání. V tomhle jsme fakt hrozně jednoduchý a když to chlapovi doma chybí tak se často baví s kolegyní atd atd a ženy jsou jak supi. Dokážou to poznat. Já mám třeba chladnou zenu-ledova královna…ale já si ji tak vybral z pragmatických důvodu a bral to tak, že to prostě je napořád. Jasně, že bych občas rád slyšel něco fakt hezkého, ale jen od manželky. Osobně se s ženami nebavím když jsem zadaný a to ani v práci ( dobrýden, ahoj, sbohem ) protože na pobavení mám svoji ženu a vybral jsem si ji takovou jaká je
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.5.26 07:42
@Nina19 píše: Více
Tak to je dost takovych pozitivnejsi veci. Je dobre, ze dost veci je prodiskutovano. Pokud to mezi vami nedopadne, tak aspon je sance ze se rozejdete jako partneri ale zustanete rodice a bude schopni a ochotni se oba domlouvat ohledne male.
S bytem je to taky dobre, ze nejake reseni je. Jen me zarazi, ze rekl ze nad tim uz premyslel delsi dobu? Vis jak dlouhou? Prijde mi to trochu jako takova exit strategie, ze uz to ma vymyslene?
S fyzicnem je dobre, ze aspon nejak vis jak na tom jsi a jak to citis a co chces. Ale znova me zarazi to, ze ti proste rekl, ze uz te nechce… Jako jak on si bude resit svoje fyzicke a citove potreby? Fyzicke je asi docela jasne, aspon teda na kratkou dobu, ale to emocno? To bude hledat jinde, ci zit sam bez toho? Lidi jsou od zacatku do paru, nejsou delani na to byt sami dlouhodobe.
Znova, tohle jsou jen moje otazky. Je fajn, ze dost veci diskutujete a nejake reseni ci naznak tam je.
- Citovat
- Upravit
26.5.26 07:51
@Nina19 píše: Více
A jak dlouho je schopen/ochoten být s malou sám přítel nebo někdo jiný? Kolik hodin/dnů? Je připraven kromě „pomáhání“ plnohodnotně pečovat 50/50, protože tak to chodí, když oba s malými dětmi pak pracují.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
