Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Konkrétní rady pro vzdor 25m
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
10.12.14 14:31
@Teeeri Tak když jí vychováváš tak jak je možné, že tě neposlouchá xkrát denně?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.12.14 14:34
@Lynette Tak to bych jí fakt musela asi umlátit. A co? Stejně jde a udělá za chvíli něco jiného a čeká na reakci.
Viděla jí kamarádka-dětská psycholožka. Závěr - vzdor, přecitlivělost, vývojově napřed, nemlátit. Ale to si tu poslední radu si přečteš v každé druhé diskuzi. Takže netuším jak dál. Jsem důsledná, když řeknu, že něco bude, tak to bude, ale stejně to nikam nevede.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.12.14 14:41
@jarka712 No a jak jí teda trestáš? Ona čeká an reakci, hledá hranice a ty jí musíš ukázat že ty hranice jsou. Obecně je dobré mít rituály a zaměstnávat jí natolik aby neměla čas na lumpárny. Vysvětlovat ano, kompromisy a ústupky ano, ale ne ve všem - v něčem musíš být tvrdá a neústupná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.12.14 14:45
Vysvětluju a neustupuju. Takže před obědem se uklízí a před večeří taky. Uklízím s ní, říkám kam co patří. Pokud nechce, trvám na tom tak dlouho, dokud není uklizeno. Pomáhá třeba při uklízení kostek jednu já - druhou ty dáme do krabice. Neexistuje, že budu uklízet sama nebo zůstane bordel. Stejně pokaždé končíme řevem, nechutí a stejně to udělá.
Budí mě, řeknu, že se očím zády, abych mohla spát, zklidní se.
Přímý trest ve formě plácnutí ne, spíš se snažím vymyslet důsledek jejího chování - něco nestihneme, co chce vidět, nebude dobrota, protože to zatím koupí někdo jiný…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.12.14 15:04
Ahoj, já bych to neviděla tak dramaticky. Pokud zavolám a malý ke mně nejde (24m), mně to nevadí, přijdu já a vemu ho. Ale neumím si vybavit situaci, aby to pro mě bylo tak důležité, aby na poprvé přiběhl, já ho spíš asi ani nevolám, jdu za ním já. Kdyby začal řvát, abych k němu nešla, tak bych byla jen ráda a dělala si dál svoje věci 
S těmi hračkami, taky na něho vůbec netlačím, aby si uklidil, protože máme opravdu minimum hraček - 3 autíčka, 3 plyšáky, 3 míče a pár blbostí a 5 dětských knížek, to má v obýváku v malé skřínce, a málo kdy to vytáhne všechno a ta 2 autíčka například jsou uklizená za sekundu. (ale uklízí rád, rád zametá, vytírá, srovnává, ale sám od sebe, nikdy ho nenutím, aby uklízel) Takže v tomto směru bych poradila snížit počet hraček na takový počet, aby úklid zabral pár sekund
No a když něco opravdu chce a já nechci, tak je z toho pláč, to je jasné, nechám ho, za chvíli přestane, mně to nevadí, že nemá vždy dobrou náladu.
A s tím honěním po bytě děláme taky (když ho chci někdy přebalit a on začne utíkat a smát se), ale my s manželem to vždy otočíme v srandu, a jakoby za ním utíkáme a smějeme se taky a říkáme, zas namá utekl, ajajaj, to je skandál apod.. až je dost nalítaný tak ho chytnu a on se směje.. Pro mě to je spíš zábavné a beru to jako jeho hru, kterou si vymyslel, nebo když se schováva za gauč apod. Určitě to nebereme, že s nás nemá respekt, panebože to jsou úvahy. Trochu radosti a legrace neuškodí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.12.14 15:10
Ach ta výchova, máme to těžké. Já mám 32m a někdy mám pocit, že období vzdoru začíná a jindy, že jsme snad žádné neměli. Nejsem zastáncem fyzických trestů a své dítě nebiju. Trpělivost a zase trpělivost. Jsem někdy psychicky i fyzicky vyčerpaná, ale každý den se přesvědčuji, že to jde i bez plácnutí přes zadek. Od doby, kdy mě začala vnímat, jsem několikrát za den vysvětlovala, co nesmí dělat a proč ( nebezpečné věci, jako lození po židlích, skákání na gauči atd. )Často jsme si spolu povídaly a povídáme, co na co slouží jako sporák, žehlička, televize ( na sporák sahala, když jsem ji vysvětlila k čemu slouží, sama mi pak říkala, že máma půjde na ten horký sporák uvařit papání a šahat na něj může jen máma a tak to bylo se vším, co jsem ji vysvětlila). Ví, co nemůže dělat, ale jasně, že zkouší, ale někdy už stačí jen pohled, nebo po ni chci, aby mi řekla, co dělá a proč to dělá. A při tom jak mi to vysvětluje si sma uvědomí, že se to nedělá 
. Když jsem nevěděla z které do které, řekla jse ji, že když bude zlobit, máma bude smutná ( dala jsem si hlavu do dlaní ) a nebude si s tebou moct hrát, okamžitě ke mě přiběhla a já už budu hodná, nebuď smutná. A teď se mi osvědčil režim dne, který jsme taky nějakou dobu budovali, nic nejde ze dne na den, ale ví, že ráno vstane, snídaně, kterou si sama odnese na stůl sní, uklidí si po sobě, jdeme se převléct, vše nezvládne, takže asistuji, potom zuby, vlásky. Pak má pohádku, přestane bavit, jde za mnou a vaří se mnou. Opět jídlo, spaní ( jo, někdy uspávám i hodinu 
), pak si s ní hraji atd.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.12.14 15:23
@jarka712 Jsem si ještě jednou přečetla ten úvodní příspěvek a podle mě to neděláš nějak zle. V podstatě píšeš, že nakonec udělá, co chceš (donutíš ji), jen ti vadí, že se to neobejde bez vzteku. To se podle mě zlepší. Jednak časem zjistí, že jí vztek k ničemu nepomůže a jednak se prostě naučí a dospěje k tomu, že se bude umět lépe ovládnout. Jako ztřískat ji (když na plácnutí nereaguje, tak víc a víc)? To je fakt lekce sebeovládání a řešení problémů v klidu jak prase. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.12.14 15:26
Mně se ještě celkem osvědčilo, pokud vím, že se blíží situace, která pravděpodobně vyvolá odpor (třeba oblékání), ho na to připravovat a motivovat - vypij si to pití a pak se oblečeme a půjdeme za tetou - těšíš se na tetu? - ukážeš jí jak kreslíš auto?… atp.. Celkem zabírá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.12.14 18:34
@jarka712
1. Znam velice dobre tuto situaci. vetsinou pokud nefunguje, to co delas ty, zeptam se, co teda chce. Vetsinou to jeste uplne presne nevyjadri (23m), tak to odtusim. Napriklad, chces byt tady v rohu? Ano! Tak te prebalim/obliknu tady v rohu. Nebo chces se tu schovavat? Ano! A co kdyby ses schovala v predsini ke dverim? (V pripade, ze se chystame ven a chci ji oblict). Nekdy teda taky odnasim, trochu se vztekne, ale to ji zas nezabije a me taky ne.
2. Pokud chci aby neco uklidila a nezabira domluva, neni pristupna zadnemu kompromisu, proste si sednu do hernicky k rozhazenym hrackam. Ona za chvili zjisti, ze bez mamy je nuda a prijde a zacne vyzadovat nejakou cinnost. Tu ja podminkm uklizenim hracek, v klidu, bez vycitek, ackoli uz tam treba 10minut cekam uklidime to pak vetsinou spolu a pochvalim ji. Pokud nemam cas cekat, tak po ni uklid nevyzaduju a necham to na dobu, az cas mit budu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.12.14 19:01
@Lynette píše:Řve a válí se po zemi - to prostě neexistuje. Můj to zkusil jednou - chytla jsem ho za ruku, vytáhla jsem ho do stoje, plácla ho po zadku a šlo se. Řval, tak jsem mu řekla že jestli okamžitě nepřestane tak dostane ještě jednou - vtáhnul slzy a šlo se domů.
Avis ze jsi mela kliku jak od blazince? Tvuj postup u nas vyvola jen jeste vetsi rev a vetsi stavkovani. A to fakt nejsem bojacna maminka, ktera by se bala mazlicka dotknout…
Kez bych mela deti, kterym staci jedno placnuti a vychovny problem je vyresen. Ale uz chapu, kde se berou ty nejapne komentare kolemjdoucich, jak by diteti dali na perdel a uz by to nezkusil
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.12.14 19:04
@jarka712 píše:
Holky, díky za rady. Už jsem vyzkoušela:
- odvádění pozornosti, zabavování něčeho, čemu bylo ubližováno - výsledek je takový, že je jí to putna. Najde si něco jinýho, s čím může dělat naschvál.
Nalákat na něco nefunguje, prostě má postavenou hlavu a konec.
Teď už jen vyhrožuju, což je taky blbě, prostě mě nic nenapadá.
musíš si stanovit jednu strategii a tu dodržovat, ono to nezafunguje hned, ani za týdenn ale třeb až za měsíc, ale musíš reagovat jednotně. Děti nedělají vyloženě naschvály, můj syn v tomto věku „zlobí“ když nemá mojí pozornost a nudí se, to je pak uragán 
taky mě zkouší ale neříkej mi že dvouletýmu dítěti nevymyslíš zábavu, která ho bude bavit a nebude u toho dělat krávoviny.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.12.14 19:06
@Bibi239 píše:
Avis ze jsi mela kliku jak od blazince? Tvuj postup u nas vyvola jen jeste vetsi rev a vetsi stavkovani. A to fakt nejsem bojacna maminka, ktera by se bala mazlicka dotknout…
Kez bych mela deti, kterym staci jedno placnuti a vychovny problem je vyresen. Ale uz chapu, kde se berou ty nejapne komentare kolemjdoucich, jak by diteti dali na perdel a uz by to nezkusil
u nás taky nedávám na zadek, ale když se válí po zemi, tka prostě čapnu s naprostým klidem a odcházím s dítětem v podpaží řvoucím z místa incindentu. Případně zabírá i odejít a nevěnovat tomu pozornost, oni když nemají publikum tak je to až tak nebaví 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.12.14 19:09
@Panuška tez odchazim, hlavne z dohledu, ono mu za chvili dojde, ze nevidi maminku a maze za mnou 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.12.14 23:02
Omlouvám se zakladatelce, ale nechci zbytecne zakladat podobne tema. Jak to resite, kdyz ma clovek dve deti? Kdyz vezu kocarek, tak nemuzu popadnout rvouci 14 kilove batole a jit. Nebo kdyz jdem dolu do kocarkarny dve patra, v naruci nesu mimino a tasku, tak co delat, kdyz dvouletak zastavi na schodech, ze proste nepujde? Jak to resite? Ja ho tam necham, at si dojde dolu sam, jenze trnu hruzou, ze mu uklouzne noha a skutali se ze schodu. Odnest ho nemuzu, uz nemam cim, na zvyseni hlasu nereaguje. Tak co s nim?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.12.14 23:59
@Lynette
Ja taky nemlatim a pouzivam jen negativni tresty a to jeste dost sporadicky. Vetsinou staci rict, ze se mi nelibi, co dela a ze se zlobim. A funguje to, neumim si vubec predstavit situaci, ktera by me mohla dovest k tomu, ze bych dceru musela fyzicky trestat 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
