Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Křest dítěte - co je potřeba
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
1.1.17 23:11
@Anonymní píše:
Prosím, prosím, prosím musí rodiče mít nějaký proslov při křtu jejich dítěte???
jako v kostele? tam jen odpovídáš knězi…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.1.17 23:59
@Anonymní píše:
S manželem jsme se tak i dohodli, že se do toho nebudu míchat a své názory si nechám před dětmi pro sebe.
Přetrpěla jsem přípravu na svatbu, církevní obřad jsem víceméně obrečela, protože jsem si odmala představovala svatbu na jiném místě a zkrátka jinak. Nevzpomínám na něj ráda. Korunu tomu nasadil arogantní farář, který nás odmítl oddat. Ale to je na jiný příběh.
já se ty divím. On své názory ( lásku k bohu ) prosazovat bude, ale ty nemužeš říct ani n…co když se dítě dětí budou ptát proč nejdeš taky do kostela. Jako křestanka a ted už naštěstí ateistka se ty divím že se nechaš do toho vnutit a neprosadíš svou. Já už ted odmítam svatbu v kostele..faraž klidně, ale ne v kostele. Prostě já ustupek ty ustupek a v budoucnu dětí at se sami rozhodnou budou chtít jít do kostela půjdou, ale žadné vedení k víře.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.17 00:04
@nikdo1 píše:
já se ty divím. On své názory ( lásku k bohu ) prosazovat bude, ale ty nemužeš říct ani n…co když se dítě dětí budou ptát proč nejdeš taky do kostela. Jako křestanka a ted už naštěstí ateistka se ty divím že se nechaš do toho vnutit a neprosadíš svou. Já už ted odmítam svatbu v kostele..faraž klidně, ale ne v kostele. Prostě já ustupek ty ustupek a v budoucnu dětí at se sami rozhodnou budou chtít jít do kostela půjdou, ale žadné vedení k víře.
pokud jsi aktivní věřící, nejspíš se chováš jako věřící… a děti se nejlíp vychovávají příkladem, je skoro nemožné je ke své víře, nebo nevíře nesměřovat, pokud s nimi nějáký čas trávíš…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.1.17 01:20
Díky za všechny postřehy. Takže, jestli to chápu správně, to farář má volnou ruku, žádná centrální, nadřazená, zkrátka pevná pravidla nikde dána nejsou? Alespoň základní?
@Gosi Nedělní výlety byly doposavad až po mši, případně manžel zajel na mši v podvečer po návratu. Když jsme úplně mimo domov, tak zajde do kostela v místě pobytu. Na to jsem dávno zvyklá, v tom problém nebude. 
Obnovitelka diskuze
- Citovat
- Upravit
Anonymní
2.1.17 01:42
@nikdo1 Tak to vůbec není, že nemůžu říkat ani ň. Do ničeho se nenechávám vnutit a v čem si mám jako prosadit svou? Když jsem si manžela brala, tak s plným vědomím toho, že víra je jeho nedílnou součástí a že se tomu nevyhnu. On si mě bral s tím, že jsem zatvrzelá ateistka a že i on se mi bude muset přizpůsobit. Jak píšeš „já ústupek, ty ústupek“. Svatbu jsem chtěla na zámku, on v kostele. Chtěli jsme kompromis, vybrali si zámeckou kapli. Bohužel to nevyšlo z technických důvodů. A kompromis mezi „jedině kostel“ a „jedině zámek“ prostě udělat nelze a já svatbu chtěla víc než on. Obřad jsme měli nakonec beze mše v kostele, který jsem si vybrala já. Kdyby bylo na něm, máme ho v jeho domovském, se mší, tak jako všichni jeho příbuzní. Jenže ač mnou vybraný kostel krásný, stále to nebyl ten můj vysněný zámek. Mimochodem arogantní farář nás odmítl oddat kvůli tomu, že jsem chtěla říct pouze „Ano“, případně manželi říct slib svými slovy. Jenže místo slušného vysvětlení, že to nelze, nebo hledání řešení byl na mě vysloveně hnusný, nechtěl nic poslouchat a ukončil to tím, že o sňatku nic nevíme, že si nás nevezme na svědomí, a ať se vezmeme na úřadě. Druhý farář nás vyslechl a nabídl řešení, který byl kompromisem jak pro nás, tak z hlediska církve. Zachránila nás verze pro lidi s vadou řeči 
Já na svatbě souhlasila… (viz výše), on souhlasil, že mě do ničeho nebude nutit. Musel si mě prosadit doma, protože jeho rodiče se mnou nadšení rozhodně nebyli. Naši na tom taky nebyli nijak nezávadně, z manžela si dělali srandu a jak to budu mít s ním těžký…
Párkrát mě přemlouval, ať chodím do kostela s ním (ale nijak úpěnlivě, spíš to jen zkoušel), já mu vysvětlila, že je to to samé, jako kdybych já ho přemlouvala, ať se mnou zůstane doma. A byl klid, respektujeme se - on chodí, já nechodím, neřešíme to. Další kompromis například modlení doma. Tchánovci jsou zvyklí se modlit před jídlem, večer před spaním (dlouho), visí jim tam několik křížů. U nás doma jsme se domluvili na pomodlení před jídlem ve výjimečných případech (Velikonoce, Vánoce) a jeden menší křížek v ložnici. On chtěl víc, já nic - kompromis. Mně církev a náboženství obecně vadí jen a pouze od té doby, kdy se mi ho někdo snaží vnutit nebo mě do toho zatáhnout. Takže ať si děti pokřtí, když je to pro něj důležité, ale já se na tom podílet nechci. Pokud bude před křtem nutná příprava a bez mé přítomnosti se křest neobejde, tak budeme teda hledat jiného faráře nebo se křest odloží.
Výchova dětí k víře - ano, bude, ale já ho v tom podporovat nebudu. Ale ani mu nebudu házet klacky pod nohy. Upřímně nevím, co dětem odpovím, až se mě zeptají. Bude záležet asi na situaci a věku dítěte. Předpokládám, že nejdéle na základce samy zjistí, jak to ve společnosti funguje. A do té doby jim budu asi říkat, že nemůžu jít, protože musím vařit. 
- Citovat
- Upravit
2.1.17 01:48
@Anonymní píše:
Díky za všechny postřehy. Takže, jestli to chápu správně, to farář má volnou ruku, žádná centrální, nadřazená, zkrátka pevná pravidla nikde dána nejsou? Alespoň základní?@Gosi Nedělní výlety byly doposavad až po mši, případně manžel zajel na mši v podvečer po návratu. Když jsme úplně mimo domov, tak zajde do kostela v místě pobytu. Na to jsem dávno zvyklá, v tom problém nebude.
Obnovitelka diskuze
jsou rámcové „podmínky“ aspoň jeden věřící a praktikující rodič, který ví k čemu se zavazuje a plánuje to dodržet, praktikující a věřící kmotři a pokud je nevěřící rodič, tak ten se zavazuje, že výchově dítěte ve víře nebude bránit, to všechno splňujete… my ještě nejsme vzití ani mimo kostel a kněz tak nabídl, že bysme to mohli sfouknout zaráz, ale když jsme s díky odmítli, nebyl problém, jinej by nás odmítnout mohl…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.17 07:45
@Aenne píše:
Vím. že sa vám to mnohým nebude líbit, co říkam, ale my rodiče nejsme majitelé našich detí…staráme se o ne, milujeme je, vychovávame, ale jsou přesto slobodné bytosti a my nejsme jejich majitelé…mužeme dát svím detem informace, ale nechme je samé v dospělosti rozhodnout, jestli chtejí jít cestou naboženství, jestli chtejí být katolici, budhisté, hindusite, nebo protestanti…křest nemá se spiritualitou nic společné, nezajístí, že díte bude úprimne věříci…je to neco jako zapsáni do klubu a je to navždy…ale co, když vaše díte nebude chtít být katolíkom, co když se třeba rozhodne pro budhizmus, nebo spiritualitu bez náboženství, nebo bude třeba agnostikom, nebo se bude cítit být ateistom? Je to takové znásilnení jeho svobody a jeho cesty, kterou musí najít každý sám…múžete díteti poskytnout katolíckou, nebo kŔesťanskou výchovu, ale nechte ho, ať se vaše díte rozhodne pro křest až dospeje a bude úprimne cejtit ve svém srdci, že zrovns katolícke náboženství je pro nej to pravé.
Není to navždy, existuje zde svobodná volba konverze nebo tzv. „odpad od víry“. Křesťanství je nadřazený termín pro katolíky, evangelíky, pravoslavné… Není to něco úplně jiného. Je evidentní, že se v této oblasti moc nevyznáš - to neber špatně, každý umí a zná něco jiného. Navíc vidíš to moc jednoduše, otázka víry není stejná jako si vybrat např. školu, povolání nebo oblíbenou politickou stranu (ačkoliv i tam vnímáš vzory od rodičů). Nejsou tam jen ty pragmatické důvody, ale právě i ty duševní, kterým ateisté (včetně mě) moc nerozumí. Také jsem sama nejdříve chtěla, aby si naše děti o (ne)víře rozhodly samy, ale nakonec jsem pochopila, že to právě přece neznamená, že by se dítě jednou nemohlo samo rozhodnout ke změně. Pro nevěřící pokřtěné lidi stejně nemá samotný křest žádný význam a nijak je to neomezuje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.17 10:03
@Aenne píše:
Vím. že sa vám to mnohým nebude líbit, co říkam, ale my rodiče nejsme majitelé našich detí…staráme se o ne, milujeme je, vychovávame, ale jsou přesto slobodné bytosti a my nejsme jejich majitelé…mužeme dát svím detem informace, ale nechme je samé v dospělosti rozhodnout, jestli chtejí jít cestou naboženství, jestli chtejí být katolici, budhisté, hindusite, nebo protestanti…křest nemá se spiritualitou nic společné, nezajístí, že díte bude úprimne věříci…je to neco jako zapsáni do klubu a je to navždy…ale co, když vaše díte nebude chtít být katolíkom, co když se třeba rozhodne pro budhizmus, nebo spiritualitu bez náboženství, nebo bude třeba agnostikom, nebo se bude cítit být ateistom? Je to takové znásilnení jeho svobody a jeho cesty, kterou musí najít každý sám…múžete díteti poskytnout katolíckou, nebo kŔesťanskou výchovu, ale nechte ho, ať se vaše díte rozhodne pro křest až dospeje a bude úprimne cejtit ve svém srdci, že zrovns katolícke náboženství je pro nej to pravé.
Pkkud bude vychova v poradku, moje dite se dobrovolne rozhodne pro birmovani… pokud budu v castem kontaktu s mym ditetem, jako ze jsem, tak ji prirozene budu jako katolicku vychovavat a soucasti te vychovy je i krest… neni to vitani obcanku ve smyslu sejdem se v kostele a pam pudem na party zapit spunta, ale urcita paralela tu je, dite se stava soucasti spolecenstvi a rodiny ve spiritualni slova smyslu… sice dite nevlastnis, ale zvetsiny mu rodice vybiraji jmeno a pokud se mu to jmeno opravdu nebude libit, muze si ho sam zmenit, ale to prvni mu rodice stejne vyberou bez konzultace s nim…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.17 10:14
@Anonymní píše:
@nikdo1 Tak to vůbec není, že nemůžu říkat ani ň. Do ničeho se nenechávám vnutit a v čem si mám jako prosadit svou? Když jsem si manžela brala, tak s plným vědomím toho, že víra je jeho nedílnou součástí a že se tomu nevyhnu. On si mě bral s tím, že jsem zatvrzelá ateistka a že i on se mi bude muset přizpůsobit. Jak píšeš „já ústupek, ty ústupek“. Svatbu jsem chtěla na zámku, on v kostele. Chtěli jsme kompromis, vybrali si zámeckou kapli. Bohužel to nevyšlo z technických důvodů. A kompromis mezi „jedině kostel“ a „jedině zámek“ prostě udělat nelze a já svatbu chtěla víc než on. Obřad jsme měli nakonec beze mše v kostele, který jsem si vybrala já. Kdyby bylo na něm, máme ho v jeho domovském, se mší, tak jako všichni jeho příbuzní. Jenže ač mnou vybraný kostel krásný, stále to nebyl ten můj vysněný zámek. Mimochodem arogantní farář nás odmítl oddat kvůli tomu, že jsem chtěla říct pouze „Ano“, případně manželi říct slib svými slovy. Jenže místo slušného vysvětlení, že to nelze, nebo hledání řešení byl na mě vysloveně hnusný, nechtěl nic poslouchat a ukončil to tím, že o sňatku nic nevíme, že si nás nevezme na svědomí, a ať se vezmeme na úřadě. Druhý farář nás vyslechl a nabídl řešení, který byl kompromisem jak pro nás, tak z hlediska církve. Zachránila nás verze pro lidi s vadou řeči
Párkrát mě přemlouval, ať chodím do kostela s ním (ale nijak úpěnlivě, spíš to jen zkoušel), já mu vysvětlila, že je to to samé, jako kdybych já ho přemlouvala, ať se mnou zůstane doma. A byl klid, respektujeme se - on chodí, já nechodím, neřešíme to. Další kompromis například modlení doma. Tchánovci jsou zvyklí se modlit před jídlem, večer před spaním (dlouho), visí jim tam několik křížů. U nás doma jsme se domluvili na pomodlení před jídlem ve výjimečných případech (Velikonoce, Vánoce) a jeden menší křížek v ložnici. On chtěl víc, já nic - kompromis. Mně církev a náboženství obecně vadí jen a pouze od té doby, kdy se mi ho někdo snaží vnutit nebo mě do toho zatáhnout. Takže ať si děti pokřtí, když je to pro něj důležité, ale já se na tom podílet nechci. Pokud bude před křtem nutná příprava a bez mé přítomnosti se křest neobejde, tak budeme teda hledat jiného faráře nebo se křest odloží.
Výchova dětí k víře - ano, bude, ale já ho v tom podporovat nebudu. Ale ani mu nebudu házet klacky pod nohy. Upřímně nevím, co dětem odpovím, až se mě zeptají. Bude záležet asi na situaci a věku dítěte. Předpokládám, že nejdéle na základce samy zjistí, jak to ve společnosti funguje. A do té doby jim budu asi říkat, že nemůžu jít, protože musím vařit.
A jinak jo, je nutne abys dosla s manzelem za fararem, abys mu potrvdila, ze souhlasis se krem a nebudes branit… no a neslysela jsem, ze by se jeden z rodicu neucastnil krtu, mozna by to slo, ale jako partner bych v tom videla bojkotovani ty vychovy uz od zacatku, knez muze taky… a teda neco jste pred manzelstvim slibili, ne? nebo to byla podstata toho osekaneho obradu, ze jsi se takhle nemusela zavazovat k vychove deti? tak to byla asi trochu chyba kneze, ze vas tehle podminek oddal…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.17 11:25
@Aenne píše:
Vím. že sa vám to mnohým nebude líbit, co říkam, ale my rodiče nejsme majitelé našich detí…staráme se o ne, milujeme je, vychovávame, ale jsou přesto slobodné bytosti a my nejsme jejich majitelé…mužeme dát svím detem informace, ale nechme je samé v dospělosti rozhodnout, jestli chtejí jít cestou naboženství, jestli chtejí být katolici, budhisté, hindusite, nebo protestanti…křest nemá se spiritualitou nic společné, nezajístí, že díte bude úprimne věříci…je to neco jako zapsáni do klubu a je to navždy…ale co, když vaše díte nebude chtít být katolíkom, co když se třeba rozhodne pro budhizmus, nebo spiritualitu bez náboženství, nebo bude třeba agnostikom, nebo se bude cítit být ateistom? Je to takové znásilnení jeho svobody a jeho cesty, kterou musí najít každý sám…múžete díteti poskytnout katolíckou, nebo kŔesťanskou výchovu, ale nechte ho, ať se vaše díte rozhodne pro křest až dospeje a bude úprimne cejtit ve svém srdci, že zrovns katolícke náboženství je pro nej to pravé.
naprostý souhlas já jsem musela chodit ovinně do kostela a to bylo to nejhorší pro mě co mohlo být. A jsem velmi ráda ted kdy už nemusím
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.1.17 13:12
@Gosi To klidně zajdu a potvrdím. Ve dřívějších dobách se matky křtu dítěte nikdy neúčastnily, protože v době šestinedělí do kostela kvůli své „nečistotě“ nesměly. Takže možná tohle by byla cesta, nechat dítě pokřtít do šesti týdnů od porodu. Manžel to jako bojkotování rozhodně nevidí, hledáme společně řešení, a s knězem jsme se před svatbou o naší situaci včetně plánované výchovy dětí samozřejmě bavili. Vysvětlila jsem mu to, co tady Vám, slíbila, že nebudu proti, ale že nemohu aktivně podílet. O slibech před manželství jsem psala výše - já budu vychovávat dle svého nejlepšího vědomí a svědomí (tj. nechám výchovu čistě na otci - kněz v pohodě) a manžel, že mě nebude do ničeho nutit. Kromě ústního slibu jsme tohle i podepsali do snubního protokolu. A žádný osekaný obřad jsme neměli, byl pouze bez mše jako ostatně většina církevních sňatků. Já bych byla jedině ráda, kdybychom se v kostele nemohli vzít, ale manžela by to hodně mrzelo a na to ho mám moc ráda. Já zase manžela nenutím jít na vítání občánků (a taky zřejmě nepůjde), což je zase důležité pro mě a v žádném případě bych o to nechtěla přijít.
- Citovat
- Upravit
2.1.17 15:22
@Anonymní píše:
@Gosi To klidně zajdu a potvrdím. Ve dřívějších dobách se matky křtu dítěte nikdy neúčastnily, protože v době šestinedělí do kostela kvůli své „nečistotě“ nesměly. Takže možná tohle by byla cesta, nechat dítě pokřtít do šesti týdnů od porodu. Manžel to jako bojkotování rozhodně nevidí, hledáme společně řešení, a s knězem jsme se před svatbou o naší situaci včetně plánované výchovy dětí samozřejmě bavili. Vysvětlila jsem mu to, co tady Vám, slíbila, že nebudu proti, ale že nemohu aktivně podílet. O slibech před manželství jsem psala výše - já budu vychovávat dle svého nejlepšího vědomí a svědomí (tj. nechám výchovu čistě na otci - kněz v pohodě) a manžel, že mě nebude do ničeho nutit. Kromě ústního slibu jsme tohle i podepsali do snubního protokolu. A žádný osekaný obřad jsme neměli, byl pouze bez mše jako ostatně většina církevních sňatků. Já bych byla jedině ráda, kdybychom se v kostele nemohli vzít, ale manžela by to hodně mrzelo a na to ho mám moc ráda. Já zase manžela nenutím jít na vítání občánků (a taky zřejmě nepůjde), což je zase důležité pro mě a v žádném případě bych o to nechtěla přijít.
Pokud jste tedy meli klasicky cirkevni snatek, pak uz tam jsi slibila, ze je budes vychovavat ve vire(respektive tomu nebranit) pro tebe to znamena souhlas se krtem, nejspis i ucast na nem a aspn o svatky navsteva mse s detma, protoze deti se uci priklafem, jestli budes bojkotovat viru vpodtate tim branis vychove v ni… takze je to na tobe, jestli dodrzis, co si slibila, nebo se na to vykasles…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.17 15:29
@Gosi píše:
Pokud jste tedy meli klasicky cirkevni snatek, pak uz tam jsi slibila, ze je budes vychovavat ve vire(respektive tomu nebranit) pro tebe to znamena souhlas se krtem, nejspis i ucast na nem a aspn o svatky navsteva mse s detma, protoze deti se uci priklafem, jestli budes bojkotovat viru vpodtate tim branis vychove v ni… takze je to na tobe, jestli dodrzis, co si slibila, nebo se na to vykasles…
Já to tak třeba nevnímám, podle mě „nebránění ve víře“ neobnáší chození na mši a dokonce ani účast na křtu. Mám za to, že tím, že zakladatelka souhlasí se křtem a zároveň nehodlá dětem vykládat, že tatínek je „pošuk“, ale nechá ho děti vést k víře, tak má splněno. Podotýkám, že sama jsem praktikující katolík
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.17 15:42
@AndilekOli píše:
Já to tak třeba nevnímám, podle mě „nebránění ve víře“ neobnáší chození na mši a dokonce ani účast na křtu. Mám za to, že tím, že zakladatelka souhlasí se křtem a zároveň nehodlá dětem vykládat, že tatínek je „pošuk“, ale nechá ho děti vést k víře, tak má splněno. Podotýkám, že sama jsem praktikující katolík
Vetsinou se krty a vitani foti, myslis, ze si dite nevsimne, ze na jedny akci chybi mama, na druhy tata? Jak mu to budou vysvetlovat? Pokud ze jeden zrovna fotil, nebo byl nemocny, ok treba to detem neprijde divny… ale rict rovnou, ze tatinkovi prislo jako zbytecne vitania mamince krest(ktery se pri jinyh svatostech i trochu pripomina) je bojkot a defakto braneni ve vire, stejne jako tvrzeni, ze mama nemuze do kostela a musi doma varit pokazde a na co se vymluvi jestli pak pudou na obed nekde na vylete? Uz jen to, ze maminka nemusi vstavat do kostela je cesta k tomu, aby tam nevstavaly i deti, tudiz nedodrzeni slibu… nemusi rikat nahlas, ze tatinek je posuk z duvodu viry, uplne staci, kdyz se podle tiho bude chovat…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.17 15:51
@Gosi píše:
Vetsinou se krty a vitani foti, myslis, ze si dite nevsimne, ze na jedny akci chybi mama, na druhy tata? Jak mu to budou vysvetlovat? Pokud ze jeden zrovna fotil, nebo byl nemocny, ok treba to detem neprijde divny… ale rict rovnou, ze tatinkovi prislo jako zbytecne vitania mamince krest(ktery se pri jinyh svatostech i trochu pripomina) je bojkot a defakto braneni ve vire, stejne jako tvrzeni, ze mama nemuze do kostela a musi doma varit pokazde a na co se vymluvi jestli pak pudou na obed nekde na vylete? Uz jen to, ze maminka nemusi vstavat do kostela je cesta k tomu, aby tam nevstavaly i deti, tudiz nedodrzeni slibu… nemusi rikat nahlas, ze tatinek je posuk z duvodu viry, uplne staci, kdyz se podle tiho bude chovat…
To už je riziko, které věřící rodič podstoupí když s vezme nevěřícího. Pokud by se tomu chtěl vyhnout, má si brát také praktikujícího věřícího stejného vyznání. Mimochodem, i spousta pokřtěných katolíků se v kostele objeví jen na Velikonoce a Vánoce - tolik k výchově příkladem. Já bych dětem normálně řekla, že druhý rodič věřící není, to přece není nic proti ničemu, on má rád svojí manželku, i když je ateistka. A popravdě si myslím, že víra se nebuduje tím, že budu dítě tahat násilím do kostela, ale tím, že budu žít víru každý všední den - pořád.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
