Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Kult dítěte
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
11.11.15 13:04
@Adrasteia píše:
Ráda doplním. Jde o tu situaci, kdy chci, aby šel syn na večeři. Pokud by dohodu nedodržel, klidným hlasem mu řeknu, že jsme se na něčem dohodli (dohodu zopakuji) a že očekávám, že ji dodrží. Řeknu, že budu počítat do tří a do té doby očekávám, že půjde sám a když ne, budu ho muset na večeři odnést já. Na počítání syn zabral vždycky (i když na počítání většinou ani nedojde). Jednou se stalo, že to nezabralo (protože byl unavený a lezla na něj nemoc), tak jsem ho prostě vzala a odnesla. Dítě takovéto jednání rychle pochopí, naučí se domlouvat, dodržovat sliby, je spokojené a nemá důvod dělat dlouhodobě scény.
U tohoto modelu je však důležité to, že se musí dodržovat důsledně dlouhodobě. Pokud bude matka někdy řvát, někdy nabídne dohodu a někdy to prostě nechá být, tak dítě neví, čí je, necítí se spokojené, neví, co se po něm chce a pak se to často projeví „zlobením“. Vina je však v tomto případě jednoznačně na straně matky.
jj. s tím souhlasím, taky se to tak snažím dělat. ale třeba u té Nevýchovy tam žádné jasné řešení nabídnuto nebylo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.11.15 13:17
@Lama Lama Ať už se styl výchovy jmenuje jakkoliv, bez důslednosti to prostě není o výchově, ale že dítě roste jako dříví v lese a rodiče si musí uvědomit, že oni i jejich okolí ponesou následky. Ještě bych doplnila, že pokud něco chci po dítěti, musím se tak především sama chovat jako rodič. Tzn. musím dodržovat sliby a dohody, neexistuje, abych něco dítěti slíbila a pak to nedodržela jen proto, že je to přece jen malé dítě a o nic nejde 
Pokud dohodu z nějakého objektivního důvodu nemohu dodržet (např. čas), tak se dítěti omluvím (ano! i takhle malému dítěti!), vysvětlím, proč jsem dohodu nemohla dodržet a hlavně nabídnu řešení - hřiště jsme už nestihli, tak tam půjdeme po obědě (a dodržet!)
Dítě a jeho chování zrcadlí nás samotné. Nemůžu chtít po dítěti, aby neřvalo, když na něj sama ječím, nemůžu chtít, aby bylo v pohodě a veselé, když jsem sama nervózní a vzteklá. Důležité je komunikovat, vysvětlovat, nastavovat spolu s dítětem hranice. Děti jsou chytré, rychle to pochopí. Matka se např. zlobí, že dítě nechce jíst v židličce a vylézá a řve a už si neuvědomí, že ji dítě vidí, jak do sebe něco souká v poklusu a např. tatínek jí na gauči u televize. Co chci po svém dítěti, to musím především sama dodržet.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.11.15 13:44
Osobně ve výchově považuji za jednu z nejdůležitějších právě důslednost. Ale současně také nutnost umět uznat svoji chybu i jako rodič. Už se mi několikrát stalo, že jsem na něčem trvala a pak zjistila, že to je vlastně nesmysl, zbytečný požadavek. Není dobré, aby děti vyrůstaly uprostřed zákazů a příkazů, kterým vlastně vůbec nerozumí. Nechci, aby se můj syn v budoucnu hrbil před autoritami jen proto, „že to prostě řekly“. Chci, aby měl svůj rozum, uměl vyhodnotit situaci a zachovat se dle svého nejlepšího vědomí. Synovi je teprve 2,5 roku, ale už teď vidím, že mnohem častěji mám úspěch, když se mu snažím věci vysvětlit, než když autoritativně bez debaty nutit. Například dnes dohadování kolem čepice - sundával si ve větru čepici, já jsem mu ji nasadila zpět. Plakal, sundal si ji znovu. Vzala jsem ho stranou a vysvětlila mu, že fouká a že by ho mohly bolet ouška. Čepici si nechal nasadit a byl klid.
Sama jsem od jeho narození byla zastánkyní spíše toho autoritativnějšího přístupu, ale když se kolem 2. narozenin z mého andílka stával čím dál častěji vztekající se křikloun, zkoušela jsem různé metody. A zjistila, že od té doby, kdy nechávám syna spolurozhodovat o tom, co se bude dít a jakým způsobem, jsme oba spokojenější. Syn je slušně vychovaný, poděkuje, poprosí, pozdraví, zbytečně si nic nevymrčuje, neječí na mě, ale přesto je všude doma, s každým se domluví a ve společnosti je jako ryba ve vodě. Zatím to funguje. Ale i tak si myslím, že na každé dítě platí něco trošku jiného a sama jsem zvědavá, jak to bude s jeho budoucími sourozenci 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.11.15 14:19
@barca77 Tak nějak by to mělo být. Souhlasím.
Ještě bych doplnila něco k období vzdoru. Za prvé je třeba si uvědomit, že se dítě nevzteká schválně, aby nás naštvalo, ale jedná se o období, kdy postupně dozrává centrální nervová soustava a dítě se postupně učí zvládat své emoce. Proto jakékoli tresty a ječení nejsou na místě, ba mohou situaci i zhoršit. Uvedu příklad se svým synem.
Syn chtěl půjčit drahou věc, která by se snadno rozbila a ještě nebyla naše. Vysvětlila jsem mu (je dobré u vysvětlování vyhledat přímý oční kontakt s dítětem kvůli pozornosti), že mu tu věc půjčit nemohu a vyjmenovala jsem důvody. Syn opakoval požadavek a začínal řvát. Znovu jsem vysvětlila, syn byl vzteklý, ale poslouchal. Řekla jsem, že chápu, jak se cítí a že ho to moc mrzí, ale že si věc půjčit nemůže. A jestli chce, mohu mu místo toho půjčit XY. Nato jsem šla úplně v klidu dělat jinou činnost. Syn ještě malou chvilku pobrekával, pak se sám uklidnil, přišel a povídá:„Už je to lepší!“ Společně jsme se pak zabývali něčím jiným.
Tento přístup se mi velmi osvědčil, vzteklé záchvaty byly u nás velmi řídké a trvaly krátkou dobu. Za důležité považuji netlačit na dítě, aby přestalo za každou cenu řvát, ale počkat, až si své emoce sám zpracuje. Argument, že na veřejnosti to může obtěžovat lidi, beru, ale ani v tomto případě netrvám na tom, aby dítě přestalo řvát, prostě ho v klidu „uklidím“ z doslechu.
Co se týká půjčování věcí, se kterými si dítě nesmí dle našeho názoru hrát, je také dobrá varianta dítěti nabídnout, že mu danou věc podržíte ve své ruce a ono si ji může prohlédnout popřípadě sáhnout. Takto byl u nás např. uspokojen synův zájem o nůž.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
brko
11.11.15 14:40
Nestalo. To je jedna z tech urban legend, co koluji po netu.
@Nimie píše:
- Citovat
- Upravit
11.11.15 15:08
Omlouvám se za OT. @Aries6, psala jsi, že máš projeté videa Nevýchovy. Neviděla jsi náhodou to nedávné video o půjčování hraček, jak předejít bitkám na pískovišti atd.? Tohle video by mě zrovna dost zajímalo, ač Nevýchovu jinak sleduji spíš okrajově, bohužel jsem odkaz na něj na FB zaregistrovala až poté, co proběhlo. Zarazila mě ale diskuze pod ním ve stylu „proč by mělo moje dítě něco půjčovat, já taky nepůjčuju cizím lidem svou kabelku“. Takže by mě zajímalo, jak se tam k tomu postavili.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.11.15 15:16
Ahoj holky, tak jsem ráda, že se diskuse ujala a nezvrhla zase v nějaké hádky a napadání
celý den jsem neměla čas, ale jak jsem to zběžně prolétla, tak jsem ráda, že jsem tu nenašla dva nesmiřitelné tábory, až se na večer všechno zklidní, tak to zkusím dočíst pořádně
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.11.15 15:20
@Hoa Mai píše:
Omlouvám se za OT. @Aries6, psala jsi, že máš projeté videa Nevýchovy. Neviděla jsi náhodou to nedávné video o půjčování hraček, jak předejít bitkám na pískovišti atd.? Tohle video by mě zrovna dost zajímalo, ač Nevýchovu jinak sleduji spíš okrajově, bohužel jsem odkaz na něj na FB zaregistrovala až poté, co proběhlo. Zarazila mě ale diskuze pod ním ve stylu „proč by mělo moje dítě něco půjčovat, já taky nepůjčuju cizím lidem svou kabelku“. Takže by mě zajímalo, jak se tam k tomu postavili.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.11.15 15:21
@Conulka píše:
Ahoj holky, tak jsem ráda, že se diskuse ujala a nezvrhla zase v nějaké hádky a napadánícelý den jsem neměla čas, ale jak jsem to zběžně prolétla, tak jsem ráda, že jsem tu nenašla dva nesmiřitelné tábory, až se na večer všechno zklidní, tak to zkusím dočíst pořádně
Taky mi to příjde podivné 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.11.15 15:39
@Nimie píše:
ja s tim souhlasi..oje deti nic pujcovat na hristi nemusi. a nesmi si vynucovat pujceni od jinych. jina situace je v mc, kde hracky jsou vsech. a ji a dima- tam predem upozornuji na to, ze jine dite si k nam jde pohrat, nemuze si sebou privezt prinest tolik hracek. proto je pujci. pokud nechteji, musime navstevy kamaradu zrusit. a maji pravo oblibene vybrame hracky schovat a nepujcit, neukazovat vsak, sami si s nimi pri navsteve nehraji.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.11.15 16:02
@Lama Lama já taky souhlasím s tím, že nemusí půjčovat všechno a vždy. Ale několikrát se mi stalo, že jsme přišli na pískoviště, já vysypala synovy hračky, přilítlo několik dětí, většinu hraček bez ptaní rozebralo (proto jsem s sebou většinu léta tahala velkou tašku i s hračkami, se kterými si syn nehraje, aby nám v případě rozebrání taky něco zbylo), to bych ještě brala, většina z nich měla kolem dvou let, to spousta dětí ještě nemluví a samozřejmě je zajímají cizí hračky. Že na to rodiče nijak nereagovali, to taky neřeším, ač sama syna učím, že takto ne a když si chce něco půjčit, tak se to dělá jinak. No a pak si chtěl syn něco půjčit, šli jsme se zeptat a bylo nám řečeno striktní ne, případně „no to se musíte zeptat syna, jestli vám to půjčí“ a dvouleťák samozřejmě začal ječet néééééé. Což mě pak trochu mrzí, protože to byly ty samé děti, co nám předtím rozebrali třičtvrtě tašky. My taky máme hračky, které nepůjčujeme, nebo půjčujeme, až se okoukají, ale v takovém případě se to snažím cizímu dítěti vysvětlit a případně nabídnout alternativu (např. nezlob se, ale syn to autíčko dostal včera k svátku/zrovna si s autíčkem hraje, ale můžeme ti půjčit jinou hračku). Tak mě právě zajímalo, jak by se to dalo ev. vyřešit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.11.15 16:04
@Lama Lama píše:
ja s tim souhlasi..oje deti nic pujcovat na hristi nemusi. a nesmi si vynucovat pujceni od jinych. jina situace je v mc, kde hracky jsou vsech. a ji a dima- tam predem upozornuji na to, ze jine dite si k nam jde pohrat, nemuze si sebou privezt prinest tolik hracek. proto je pujci. pokud nechteji, musime navstevy kamaradu zrusit. a maji pravo oblibene vybrame hracky schovat a nepujcit, neukazovat vsak, sami si s nimi pri navsteve nehraji.
Jo, takhle asi ano, ale nepříjde mi v pořádku, aby si dítě všechno syslilo a neumělo se ani rozdělit ani půjčit (nemusí jít o hračku, ale je to takové nejčastější). Neříkám, že každému a pořád, ale v nějaké míře si myslím, že by to mělo být. Ono totiž pak aby nevznikaly takové situace, jako když ve škole takové dítě pak nechce půjčit ani starou ušmudlanou propisku kamarádovi, protože „moje! nedám!“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.11.15 16:53
Tak jsem to dočetla a nezbývá mi než souhlasit. Dneska se většina lidí tak strašně bojí, aby výchovou svému dítěti neublížila, že ho raději nevychovává vůbec. Většinou tito rodiče argumentují mantinely, ale abych řekla pravdu, já tam ty mantinely obvykle nevidím. A nebo jsou tak daleko od sebe, že tam nedohlédnu. 
Jako to, co předvádějí české děti v restauracích jsem jinde v Evropě nezažila. Takže za mne jsem tu Evropu už předstihli. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.11.15 16:59
Ještě k té důslednosti, jak jste tu zmiňovaly. Důslednost a trpělivost považuji za snad nejdůležitější (společně s láskou, samozřejmě) části výchovy. Problém je v tom, že když se nastaví hranice hóóódně široké, jak bývá u moderních způsobů výchovy, tak na ani jedno z toho rodiče už nemívají sílu. Podle toho, co vidím se pak většinou rozdělí na dva tábory. Jeden tábor bezmocně kouká a druhý ječí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Elenloth
11.11.15 17:08
Já s půjčování hraček narážím na opačný extrém. Většina matek, které potkám jsou jak šílené ve snaze, aby jejich děti půjčovaly své hračky kdykoli komukoli. Můj syn třeba projeví zájem o autíčko druhého chlapečka. Ten řekne, že mu to nepůjčí (hraje si s ním). Synovi v klidu vysvětlím, že chlapeček si s autíčkem hraje, že si může vzít jinou hračku. Syn je celkem flegmatik, nedělá scény, hledáme jinou hračku. A maminka osloveného chlapečka přiskočí a začne „No tak Honzku, pujč chlapečkovi autíčko, můžeš si vzít jiné, vždyť víš, že se hračky půjčují, to není hezké, když mu to nepůjčíš atd.“ Výsledkem je plačící Honzík a já se vždycky cítím strašně trapně. Už se mi to stalo nejmíň pětkrát, tak si říkám, kde je chyba.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
