Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Kult dítěte
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
10.11.15 21:41
Kult dítěte
Zdravím všechny rodiče,
nedávno manžel narazil na tento celkem čerstvý článek a dal mi ho přečíst. Zkuste na to mrknout a pobavme se o tom, jak to kdo vidíme a jakým směrem se ubírá výchova dětí v Čechách.
Je pravda, že mě tyto otázky už několikrát napadly, hlavně když se v nějaké diskusi dočtu, jak si maminka stěžuje, že jí dítko ve vzteku mlátí a uživatelky hojně radí nech to být to je období vzdoru, nebo když přijdu na návštěvu ke kamarádce a její 6ti letá dcera místo pozdravu zařve - Tohle jíst nebudu!!!
Mám skoro 9ti m dceru a bojím se…bojím se, že to pohnojím a i já budu mít doma rozmazleného ďábla co nám bude diktovat podmínky, nejsem zastáncem fyzických trestů, ale jak to, že jsem relativně slušně vychovaný člověk a můj muž taky a nepamatuju si, že by na mě někdy naši vztáhli ruku. Proč jsem si to já doma taky takové chování nedovolila…? Nevím, pojďme se o tom pobavit 
Tak co, vidí to autor příliš černě nebo naopak trefil do černého???
http://andrejruscak.blog.idnes.cz/…skoncit.html
P. S Kdybych nereagovala, tak se snažím vychovávat své dítě 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
10.11.15 21:49
Článek jsem četla a v mnohém s ním souhlasím, někde ne. Ale vždy je to o lidech 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.11.15 22:02
Proc by proboha mel byt nekdo dulezitejsi, at uz rodic ci dite. Oba jsou duleziti. Stejne jako jsou stejne duleziti zena a muz ve vztahu. Resenim neni pidrizeni se jedne strany, ale kompromis obou stran.
Je to strasny blabol, dalsi odezdikezdismus. Z blata do louze.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.11.15 22:05
Zkuste se třeba i vyjádřit k tomu jakým směrem se výchovávají děti v ČR. Jestli spíš jako v USA (piedestal) nebo Francie - dítě následuje rodiče a podřizuje se mu, jak psal autor…
já osobně si myslím, že následujeme USA
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.11.15 22:11
@Conulka článek znám, cetla jsem. Je v něm podle mě zahrnuto až moc témat, které třeba mě už s kultem dítěte nesouvisí 
např samostatné cestování/bezpečnost tam je to diskutabilní i s tou „nižší“ kriminalitou…každopádně jinak obecně mi to vadí, všechen rabr, Montessori, svobodná výchova apod. Respektive jejich aplikace většinou matek, z principu s něčím souhlasím, ale zároveň si myslím, že dítě musí mít hranice, pevné body, uz jen proto aby se melo ceho chytit. Kdyz se prijde domu, jdou se umýt ruce a ne ze budu hodinu vysvětlovat proc je POTREBA umýt ruce 
(pouze příklad). Ve vetsine případu z takovýchto „volných“ děti rostou sobci a „tyrani“ bez spravne sociální interakce. Ale je to jen muj nazor. Rozdil je v tom, ze verim ze moje dítě je a bude taky „svobodné“ a soběstačné, ale ta svoboda bude končit se zacatkem svobody nekoho jineho a bude umět zdrave respektovat (nejen me) a spravne se rozhodovat…jen dodám, ze tato svobodná vychova se s věkem mění ve lhostejnost a budování v dítěti dojem, ze ono je neco vic (nez učitel, spolužák, v podstate kdokoliv…) a to je uz nebezpečné - i jim samým. Nerikam ze to tak je vzdy a vsude, urcite ne, ale toto jsem videla a vidim kolem sebe ja…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.11.15 22:21
@saadet Tím, že dítěti vysvětlíš, proč má něco ne/dělat, místo toho, aby dítě tupě plnilo příkaz, aniž by znalo důvod, z něho vyroste sobec a tyran? A čím je to způsobeno? Tím, že místo striktního povelu či zákazu dostalo vysvětlení, PROČ ne?
To NE tam pořád je, ty hranice jsou stanoveny. Jen je rozdíl v jejich vymezování.
Volná výchova nemá s vysvětlovací nic společného. Rodič, který praktikuje volnou výchovu, většinou nevysvětluje nic, jen řekne „ano,“ aby měl klid.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.11.15 22:35
@Fjodorka taky nikde netvrdím, ze volna výchova a vysvětlování je to same, proto jsem zmínila vse. Stejne tak netvrdím, ze dítě ma tupě poslouchat příkazy. To taky myslim nikde nepíšu. ono je hlavne otazka, kolikrat to PROC NE opakuji a o jakou situaci se jedna. Záměrně jsem uvedla příklad s mytim rukou, jelikoz zrovna toto tu jedna maminka v jedné diskuzi obhajovala, ze ditku hodinu vysvětlovala proc je potreba mýt ruce(po několikáté) to je podle me ujeté. Kazdopadne by to bylo na delsi vysvětlování a debaty. Jen jsem v kostce napsala zakl svuj nazor, na ktery se ptala. A cekam mnohem vic podobnych reakci. Obzvláště zde 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.11.15 22:36
@Bibi239 píše:
Proc by proboha mel byt nekdo dulezitejsi, at uz rodic ci dite. Oba jsou duleziti. Stejne jako jsou stejne duleziti zena a muz ve vztahu. Resenim neni pidrizeni se jedne strany, ale kompromis obou stran.Je to strasny blabol, dalsi odezdikezdismus. Z blata do louze.
Naprosto souhlasím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.11.15 22:36
Každý extrém je špatný. Ve výchově dítěte je nejdůležitější důslednost, jasně a srozumitelně nastavená pravidla a spoustu lásky k tomu. Někdy si rodiče, kteří upřednostňují autoritativní a direktivní výchovu myslí, jak budou mít krásně slušné a vychované dítě a často pak bývají zklamáni z výsledku. Poslušné dítě, které slepě plní příkazy rodičů nepovažuji za cíl výchovy. Opačný extrém, kdy dítě nemá žádné hranice a může všechno je samozřejmě také špatně.
ALE! Fyzické tresty, křik, autoritativní přístup k dítěti ještě zdaleka neznamená důslednou výchovu. Naopak v rodinách, kde se nekřičí a dítě nedostalo v životě na zadek může být výchova důsledná a láskyplná.
Hodně se teď začal kritizovat RABR, jenže velmi často zjišťuji, že argumenty odpůrců svědčí bohužel o tom, že knihu buď nečetli důkladně, nebo celý koncept vůbec nepochopili. Já třeba tak vychovávám syna (2 a půl roku) - nevzteká se, je veselý, samostatný, nemáme nejmenší problém.
Příklad: Autoritativní výchova
Dítě si hraje. Matka: Jdeme na večeři. Dítě neposlouchá. Matka zvyšuje hlas, dítě neposlouchá. Matka tahá dítě za ruku, že se jde na večeři a dítě udělá hysterickou scénu. Dostane na zadek, po chvíli se uklidní a matka má fajn pocit, jak to celé zvládla, protože dosáhla svého. Netuší, že nezvládla vůbec nic.
Respektující výchova:
Syn si hraje. Já s předstihem: Ještě si pohraj, za chvíli je večeře. Po malé chvilce zopakuji. Syn: Chci si ještě hrát! Já: Domluvíme se. Postavíš ještě tři tyhle kostky a potom to uklidíme a půjdeme? Syn: Jo. Postaví tři kostky, uklidí je do krabice, odcházíme v pohodě a bez křiku. Učíme se umění kompromisu, domluvy. Funguje to. Pokud někdo argumentuje tím, že u jeho dítěte to nefunguje, tak je to proto, že dítě bylo doposud zvyklé na autoritativní výchovu a ze dne na den to opravdu změnit nelze. Ještě chci doplnit, že u RABRU je důslednost na prvním místě, tzn. na čem se domluvíme, to musíme splnit oba, já i syn.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.11.15 22:38
@Conulka
Taky nejsem zastáncem fyzických trestů, ale občas moje dítko na zadek dostane.
Volím zlatou střední cestu, beru ohledy na přání mého dítěte, ale vocaď pocaď.
Musí pochopit, že si nesmí dovolit všechno a mít úctu k rodičům.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.11.15 22:59
Já nečtu nic, nesleduju nic, je to na mě všechno jakýsi složitý. Asi jsem jednodušší nebo mi zakrněl mozek . Sjížděla jsem videa nevýchovy a něco dělám automaticky, něco jsem zjistila, že prostě nefunguje.
Z toho, co vypisuje @Adrasteia dělám to i to. Častěji se zadaří ta respektující (se starší dcerou), ale taky se dostávám ze snahy o respektující k té autoritativní, protože se prostě nedaří domluvit. Já teda taky vidím velký rozdíl mezi tím mít jedno dítě a více dětí. Domluva s více dětmi naráz je složitější, zvlášť když jsou rozdováděný. To je pak šílený dostat je třeba k obědu, nebo aby se převlékly.
Vím, že je velice tenká hranice mezi strachem z rodiče a respektem a mám sama veliký strach, abych tuto hranici nepřekročila.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.11.15 23:04
@Conulka já s ním vcelku souhlasím. Je možné, že v některých ohledech jde do extrému, ale s hlavní myšlenkou toho, že dítě se stává středobodem vesmíru, souhlasím. Ono nejde ani tolik o to, jestli rodič bude vysvětlovat, autoritativně křičet nebo přistoupí k fyzickým trestům, to je v zásadě druhořadé, protože si osobně myslím, že to, na co chtěl autor hlavně poukázat, je to, že dětem jsou dávány příliš velké pravomoce a rodič je považován za tyrana, když se dítěti nevěnuje 24/7 a nerespektuje plně všechna jeho přání.
Dítě není svéprávné z nějakého určitého důvodu, nemá občanku, nemůže provozovat sex, nemůže řídit auto, nemůže hromadu věcí. Přesto má Evropa tendence názor dítěte upřednostňovat nad názor dospělého a takový přístup dopadá hodně špatně.
Ostatně Ruščák navazuje hlavně na aktuální rozsáhlé problémy např. se severskými dětmi, zvášť asi navazuje na problémy, které jsou aktuálně v Norsku. Tam má dle zákona dítě takové postavení, až to vede k naprosto šíleným výsledkům. Koneckonců jak asi dopadne dítě, kterému nesmíte říct „ne“?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.11.15 23:08
@Adrasteia píše:
Funguje to. Pokud někdo argumentuje tím, že u jeho dítěte to nefunguje, tak je to proto, že dítě bylo doposud zvyklé na autoritativní výchovu a ze dne na den to opravdu změnit nelze.
Podle této teorie by děti např. ve zmiňovaném Norsku nebo např. v Británii měly být tiché, chápavé a poslušné. Jaktože je tedy naprosto běžné setkat se se řvoucím dítětem, případně s dítětem, které nadává dospělým, vyrušuje při výuce nebo odmítá pracovat na zadaném úkolu? Ne všechny děti jsou klidné a ukázněné, samotná výchova to nenapraví a neudělá z rozdováděného dítěte kliďase.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.11.15 23:11
@Fjodorka píše:
@saadet Tím, že dítěti vysvětlíš, proč má něco ne/dělat, místo toho, aby dítě tupě plnilo příkaz, aniž by znalo důvod, z něho vyroste sobec a tyran? A čím je to způsobeno? Tím, že místo striktního povelu či zákazu dostalo vysvětlení, PROČ ne?To NE tam pořád je, ty hranice jsou stanoveny. Jen je rozdíl v jejich vymezování.
Volná výchova nemá s vysvětlovací nic společného. Rodič, který praktikuje volnou výchovu, většinou nevysvětluje nic, jen řekne „ano,“ aby měl klid.
AMEN
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
