Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Kult dítěte
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
11.11.15 17:16
@Elenloth jo to jo, všechny extrémy jsou špatně. Ale tak může půjčit třeba to, s čím si teď nehraje nebo třeba půjčit později…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.11.15 20:34
@Elenloth píše:
Já s půjčování hraček narážím na opačný extrém. Většina matek, které potkám jsou jak šílené ve snaze, aby jejich děti půjčovaly své hračky kdykoli komukoli. Můj syn třeba projeví zájem o autíčko druhého chlapečka. Ten řekne, že mu to nepůjčí (hraje si s ním). Synovi v klidu vysvětlím, že chlapeček si s autíčkem hraje, že si může vzít jinou hračku. Syn je celkem flegmatik, nedělá scény, hledáme jinou hračku. A maminka osloveného chlapečka přiskočí a začne „No tak Honzku, pujč chlapečkovi autíčko, můžeš si vzít jiné, vždyť víš, že se hračky půjčují, to není hezké, když mu to nepůjčíš atd.“ Výsledkem je plačící Honzík a já se vždycky cítím strašně trapně. Už se mi to stalo nejmíň pětkrát, tak si říkám, kde je chyba.
No to taky, to máš pravdu 
. Ale proti tomu se tak nějak jednodušeji brání, to stačí s díky odmítnout. Případně řeknu, že si nepřeju, aby syn bral dětem hračky z ruky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Elenloth
11.11.15 20:58
@Hoa Mai To jo, jenom je mi potom trapně, jako že bereme jinému dítěti hračku, protože ty maminky jsou někdy dost neústupné a jednou to dopadlo i tak, že tedy donutily své dítě půjčit tu hračku, která ale mého syna už nezajímala, tak z toho byl solidní trapas.
- Citovat
- Upravit
11.11.15 21:21
@Hoa Mai Je, tak to jsem neviděla. Já projela asi 5 videí, které jsem měla pocit, že by mi pomohly. Tento odkaz asi znáš, viď? http://www.nevychova.cz/nevychovatv/
Na fb jsem si to ani nepřidala, tak nevím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.11.15 06:03
@VitHan píše:
Bylo tady psáno, že rodič a dítě jsou si rovni. S tím nesouhlasím. Rodič se o dítě stará, živí ho má odpovědnost. Je platným členem společnosti. To dítě teprve v bude a to kdovíjestli.
Doma mi vyprávěli, že mému dědovi umřela maminka, když děti byly malé. To bylo neštěstí. Smrt dítěte v té době nabyla takový průšvih jako smrt rodiče. A to nemluvím o ztrátě otce.Ten živil a proto byl pro všechny členy rodiny životně důležitý. To jen dnešní nepřirozená doba staví pravidla pro přežití na hlavu.
Co se týká kultu dítěte, není to myslím jen o vztazích doma. Nejhorší je že obdivování dětí se očekává od všech. Cizí lidé musí trpět nevychované děti třeba v restauracích, v dopravních prostředcích. Nedej bože aby se někdo ohradil.Ten by to schytal. Vždyť děti musíme chápat. Jen tady bylo pár diskusí na toto téma." pán v restauraci okřikl mé živé děti" apod.
To je v poslední době velká móda. Dítě se chová jako spratek? Nevadí, nazveme ho živým dítětem a problém je vyřešen. 
Ještě jsem snad neslyšela, že by někdo přiznal, že má nevychované dítě, všichni mají živé.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.11.15 06:09
@Adrasteia píše:
Ráda doplním. Jde o tu situaci, kdy chci, aby šel syn na večeři. Pokud by dohodu nedodržel, klidným hlasem mu řeknu, že jsme se na něčem dohodli (dohodu zopakuji) a že očekávám, že ji dodrží. Řeknu, že budu počítat do tří a do té doby očekávám, že půjde sám a když ne, budu ho muset na večeři odnést já. Na počítání syn zabral vždycky (i když na počítání většinou ani nedojde). Jednou se stalo, že to nezabralo (protože byl unavený a lezla na něj nemoc), tak jsem ho prostě vzala a odnesla. Dítě takovéto jednání rychle pochopí, naučí se domlouvat, dodržovat sliby, je spokojené a nemá důvod dělat dlouhodobě scény.
U tohoto modelu je však důležité to, že se musí dodržovat důsledně dlouhodobě. Pokud bude matka někdy řvát, někdy nabídne dohodu a někdy to prostě nechá být, tak dítě neví, čí je, necítí se spokojené, neví, co se po něm chce a pak se to často projeví „zlobením“. Vina je však v tomto případě jednoznačně na straně matky.
Můžu se zeptat, jak se to praktikuje u větších dětí (třeba 10 let) nebo u situací, u kterých se nevyskytuji? Přeci nemůžu odnést takhle velké dítě nebo zasáhnout v dané situaci fyzickou převahou, když tam nejsem. Příklad, dítě tluče ostatní ve školce. Nerýpám, opravdu mě to zajímá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.11.15 07:38
@Kakachna píše:
To je v poslední době velká móda. Dítě se chová jako spratek? Nevadí, nazveme ho živým dítětem a problém je vyřešen.
no, já znám minimálně jednu která to přizná i když mě to nepřijde že by její dítě bylo nevychované, toto je opravdu velmi živé a klidně jí ho často hlídám protože vidím že to není nevychovaností ale tím že opravdu ač má spousty aktivit, je hodně živé dítě které to dělá protože má spousty energie. Ale je pravdu že matku opravdu nevychovaného dítěte jsem to nikdy říct neslyšela 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.11.15 08:15
Ne živé..oni mají diagnózu dnes velmi rozšířenou ADHD, co druhé rozežrané dítě to má, zajímavé, že ta diagnóza se řešila kdysi několika průplesky přes zadek. U mého syna jsem byla taky chvilku tak hloupá a nechala si to namluvit. Dostal pár na zadek, viděl že mě jeho excesy opravdu nedojímají a ono to pomohlo. Žádné ADHD jak mi tvrdili, moje chyba a ústupky.
- Citovat
- Upravit
12.11.15 08:44
Ja nedavno resila s manzelem podobnou vec, bylo skarede, my meli za sebou narocny tyden, tak jsme den stravili doma, stridave domácími pracemi a valenim se u televize (podotykam ze to je u nas vyjimka, normalne kazdy den nekam vyrazime, na prochazku, keskovat, na kolo…). A manzel mi vecer rika, ze se citi hrozne provinile, ze jsme s dcerou nikde nebyli, ze si cely den jen hrala doma…?! Tak jsem si tak uvedomila, jak jsme zblbli tou dnesni dobou, kdy se ocekava, ze rodice se budou prizpusobovat diteti, porad mu vytvaret nejaky program a podnety. Kdyz ja byla mala, tak si moc nepamatuju, ze by rodice vymysleli nejaky program a deti se proste prizpusobily tomu, co chteli dospeli. Ted se narozenim ditete uplne meni chod rodiny a najednou se dela „vsechno pro dite“, ale k dobru mu to moc neni. V dusledku ma tolik podnetu, ze mu nic neni vzacne, a rodice s nim delaji cinnosti, ktere je az tak nebavi a nemaji svuj vlastní program a zivot…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.11.15 09:08
A k tem „metodam“ vychovy, ja ani nevedela, ze se ta metoda nejak jmenuje , ale taky se mi mi osvedcilo dceru predem pripravit na to, co se bude dit a co po ni budu chtit… Klidne i nekolikrat ji upozornim treba na to, ze pohadka, kterou sleduje, je posledni a jde pak spat, a v 95% pak opravdu neni problem s tim, aby poslechla. Nebo „mas jeste 5 minut na hrani a pak zacneme uklizet hracky“ ji taky pomuze, ma pocit, ze dostala jeste 5 minut hrani k dobru a pak nedela problémy Nebo ji nejakou neprijemnou skutecnost oznamim spolu s kladnou, to taky zabira…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.11.15 09:28
@efka127 Podle mne to je tím, že máme málo dětí a příliš „snadný život“, takže nám zbývá moc času na blbosti. Věřím, že kdyby rodiny měli 12 dětí a hospodářství, o které když se nepostarají, tak všichni umřou hlady, tak tu nic z toho, co tu řešíme, řešit nemusíme. Neříkám, že by to bylo správně, nevěnovat se svým dětem určitě dobře není, ale stádium, do kterého naše společnost dospěla už je zase druhý extrém. Podle mne mají dnešní děti všeho moc (v dobré víře rodičů) a dobré to pro ně není. Příliš mnoho hraček, příliš mnoho pozornosti rodičů,… takže jim nezbývá prostor pro nic vlastního ani pro to to vstřebat. Když má dítě v dosahu jednu hračku, tak se na ni plně koncentruje a vyhraje si s ní jak dlouho, když nemá poblíž žádnou, tak začne prozkoumávat okolí a hledá, čím by se zabavilo. Oboje je podle mne pro jeho vývoj potřeba. Když sedí na zemi uprostřed hromady hraček, tak neví, s čím si hrát dřív, pořádně se nesoustředí na nic a tohle když se nenaučí jako malé, tak pak přijde do školy a rodiče začnou řešit, že se dítě neumí soustředit, je roztěkané… A tak je to se vším. Podle mého názoru současná posedlost dětmi, kdy vše ostatní (hlavně život rodičů) jde stranou, pro děti samotné dost zničující.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.11.15 10:15
@Kakachna píše:
Můžu se zeptat, jak se to praktikuje u větších dětí (třeba 10 let) nebo u situací, u kterých se nevyskytuji? Přeci nemůžu odnést takhle velké dítě nebo zasáhnout v dané situaci fyzickou převahou, když tam nejsem. Příklad, dítě tluče ostatní ve školce. Nerýpám, opravdu mě to zajímá.
Pokud se tato výchova praktikuje od malička, tak si troufnu tvrdit, že dítě nebude dělat scény kvůli večeři (pokud to nemá nějaký jiný vážný důvod jako hádky v rodině, problémy ve škole - tzn. vlastně tím zlobením volá o pomoc.)Pokud by to přesto nastalo, asi by měl následovat přirozený důsledek - tzn. nepůjdeš k večeři? Dobře, tak jsme to dobré kuře všechno snědli a na tebe už nic nezbylo. A po večeři si dáme ještě čokoládu, ale kdo nevečeřel, tak nemůže sladké. Ve škole a školce je odborný personál, který by měl umět situaci kvalifikovaně řešit. Pokud dítě z ničeho nic bije děti ve školce, mívá to většinou nějaký vážný důvod - třeba mu berou hračky a učitelky to neřeší, nebo se mu posmívají apod. Pokud je dítě takto agresivní již v batolecím věku doma, mívá to nějaký důvod - často nejednotnou výchovu, nestabilní rodinné prostředí apod., ale to je na dlouhou diskuzi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.11.15 10:22
@Lama Lama @Nimie @Hoa Mai @Elenloth
S tím půjčováním se to dnes taky dobře přehání. Je to o dobrovolnosti a určitě dítě nenaučím půjčovat ostatním tím způsobem, že mu celé dětství budu vytrhávat hračky z rukou a vykřikovat, že je musí půjčit. To dítě potom k půjčování akorát získá odpor. Mohu se ho zeptat a vysvětlit, že je to hezké, ale dítě to vždy musí udělat dobrovolně. Když ho to chci naučit, musím jít příkladem.
Já mám se synem opačný problém. On je takový moulík, děti mu hračky berou a jemu je to líto, ale do konfliktu se nepouští. Já pak musím jít a tomu cizímu dítěti hračku vzít (většinou nabídnu něco jiného). Jedině tak ho naučím, že není v pořádku, když mu ostatní hračky berou. Někdy ale narazím na maminku, která nejen že neřeší to, že její dítě bere hračky jinému, ale ještě by měla kecy, když si to tedy jdu vyřešit já. 
To že je dítě mladší neberu jako argument. Můj není tak velký, aby to chápal a musí se naučit, že není v pořádku, když mu ostatní hračky berou, chci aby pochopil, že je v právu a je normální, aby si hračku hájil. Ve školce by se pak zbláznil.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.11.15 10:27
@Adrasteia To je fakt, většímu to jde vysvětlit a samo lépe chápe důsledky. U menšího, které to nechápe zase můeš použít tu převahu síli. Už tomu myslím rozumím. Akorát teda úplně nesouhlasím, že agresor má vždy důvod být agresorem a že by to měl zvládnout personál školky i bez spolupráce s rodiči.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.11.15 10:29
@Adrasteia no, to je jeden pohled. ale na druhou stranu- stejně tak by si mohla matka, která dítě nutí půjčit říct, že to dělá ukázkou příkladem - prostě to půjčí za dítě, pokud dítě není tak velké, aby samo pochopilo, že musí půjčovat a msí se naučit, že není vpořádku, když hračky nepůjčuje. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
