Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Souhlasim s trzenim jaky si to kdo udela takovy to ma. Ja bych se k nasim takhle nikdy nechovala.
Pridam story kde naopak deda se snazil zdimat.
Segra bydlela s pritelem u jeho dedecka v domku. Celou dobu si deda stezoval, ze mu malo plati (platili spotrebovanou elektrinu za cely barak + asi 3 tisice), nesmeli se koupat po osme vecer a nakonec jim odpojil vodu s tim, ze pry nekde tece a po roce je vyhodil z baraku, a kdyz se stehovali tak po nich chtel zaplatit koberce jelikoz je pry osoupali a to ze tam koupili novy bojler a vymalovali ho nezajimalo. Nechapu jak se takhle nekdo muze chovat k vlastnimu vnukovi.
Gladys píše:
Mozna je to prave o tom, ze jak mi se chovame ke svym detem, tak nam pak ony oplati. A co kdyz se clovek honi za penezi v dobe, kdy jsou male, nema na ne cas, neda jim potrebnou lasku, nevytvari vztah partnersky, ale spotrebitelsky. Dohani to tim, ze jim cpe penize, kupuje veci. A ony pak maji pocit, ze toto je tedy ten vztah, rodic dava (materialne) a ony berou. Kdyz se rodic nauci svym detem davat lasku a nauci sve deti vyjadrovat lasku k nim, tak to je partnerstvi, kde obema stranam na sobe navzajem zalezi.
Musíš si uvědomit, že paní, o které jsem psala a jí podobní, kteří jsou dnes v domovech důchodců, své děti vychovávali v padesátých letech, takže tam o spotřebitelském vztahu se fakt mluvit nedá, nejen, že se to tehdá nepěstovalo, ale ony k tomu ani nebyly podmínky, tzn.ty spotřebitelské věci, kterými dnes my zahrnujeme děti.
Souhlasím s Lesinou, buhví jak se choval pán svým dětem a vnoučatům, když byly malé
No to už my tady neposoudíme a on se ti taky nepochlubí, nebo si to ani neuvědomuje. Je mi ho ale i tak líto, přestože si to nejspíš zavařil sám. Jsi moc hodná, že mu chodíš pomáhat.
Anonymní píše:Gladys píše:Musíš si uvědomit, že paní, o které jsem psala a jí podobní, kteří jsou dnes v domovech důchodců, své děti vychovávali v padesátých letech, takže tam o spotřebitelském vztahu se fakt mluvit nedá, nejen, že se to tehdá nepěstovalo, ale ony k tomu ani nebyly podmínky, tzn.ty spotřebitelské věci, kterými dnes my zahrnujeme děti.
Mozna je to prave o tom, ze jak mi se chovame ke svym detem, tak nam pak ony oplati. A co kdyz se clovek honi za penezi v dobe, kdy jsou male, nema na ne cas, neda jim potrebnou lasku, nevytvari vztah partnersky, ale spotrebitelsky. Dohani to tim, ze jim cpe penize, kupuje veci. A ony pak maji pocit, ze toto je tedy ten vztah, rodic dava (materialne) a ony berou. Kdyz se rodic nauci svym detem davat lasku a nauci sve deti vyjadrovat lasku k nim, tak to je partnerstvi, kde obema stranam na sobe navzajem zalezi.
Njn, padesátá léta - ženy do výroby, děti šup do jeslí, nebylo to o nic lepší s tím pěstováním vztahů v rodině ![]()
Gina108 píše:Anonymní píše:Njn, padesátá léta - ženy do výroby, děti šup do jeslí, nebylo to o nic lepší s tím pěstováním vztahů v rodiněGladys píše:Musíš si uvědomit, že paní, o které jsem psala a jí podobní, kteří jsou dnes v domovech důchodců, své děti vychovávali v padesátých letech, takže tam o spotřebitelském vztahu se fakt mluvit nedá, nejen, že se to tehdá nepěstovalo, ale ony k tomu ani nebyly podmínky, tzn.ty spotřebitelské věci, kterými dnes my zahrnujeme děti.
Mozna je to prave o tom, ze jak mi se chovame ke svym detem, tak nam pak ony oplati. A co kdyz se clovek honi za penezi v dobe, kdy jsou male, nema na ne cas, neda jim potrebnou lasku, nevytvari vztah partnersky, ale spotrebitelsky. Dohani to tim, ze jim cpe penize, kupuje veci. A ony pak maji pocit, ze toto je tedy ten vztah, rodic dava (materialne) a ony berou. Kdyz se rodic nauci svym detem davat lasku a nauci sve deti vyjadrovat lasku k nim, tak to je partnerstvi, kde obema stranam na sobe navzajem zalezi.
To je fakt, ale třeba na vesnici bylo běžné, že ženské do práce chodily až když byly děti velké, aby si vydělaly na důchod. Samozřejmě dělaly na poli, ale to ty děti musely taky, takže vlastně rodina celý den pohromadě ![]()
Ja to prave myslela tak nejak jako Gina, dite do jesli, mama do prace, dvoji smena - tj.nejdriv prace, pak vypiglovany domov. A ze veci nebyli - shaneli se. A kdyz se neco sehnalo, to bylo radosti. Ten materialismus byl podle me hodne silny.
Do úmoru se pracovalo odjakživa a i doma uklízelo a přece se děti o rodiče postarali, prostě to tak bylo. Těžko říct, kde se stala chyba.
A s tím materialismem. Člověk je materialisticky založený si troufnu tvrdit taky odjakživa, kdyby tomu tak nebylo, tak dnes sedíme v jeskyni a tesáme pazourky
I když bane pazourek už taky byla materiální záležitost ![]()
S tím sháněním věcí v padesátých letech si mi připomněla manželovo dědu, který měl víc dětí a protože nebyly ani peníze ani věci ke koupi, tak třeba tříkolka jednomu dítěti před vánocemi zmizela a další jí přebarvenou dostalo pod stromeček. I přes tohle nerozmazlování od něj v závěru života 3 děti „daly ruce pryč“ a jedno se k němu chovalo tak, že mi bylo blivno, samozřejmě to bylo to, které získalo majetek po něm za směšnou výplatu ostatních sourozenců, ovšem s tím, že se o dědu postará
A přitom vždycky vzpomínali, jak na ně tatínek byl tak strašně hodný
Kdežto maminka byla metrnice a za jejího života děti držely pospolu a kdyby ona přežila manžela, tak věřím tomu, že tohle by se nikdy nestalo. Čímž jsem se asi dobrala k jádru pudla - vychovávat s láskou, ale dítě musí mít přitom z rodiče respekt.
Nic není černobílé.
Starý a nemocný nerovná se hodný, moudrý a spravedlivý.
Je tisíce scnénářů kdy děti okrádají rodiče a rodič děti, bratři sestru a vnuk tetu..atd..
O jejich rodině Lemaz víš v podstatě prd i kdyby ti stařeček vyprávěl dnem i nocí..To bys s nimi musela žít..
Souhlas s tím, že vybírat ze spořky je hnus, ale nevidíme do toho..
Lizbeth píše:
Nic není černobílé.
Starý a nemocný nerovná se hodný, moudrý a spravedlivý.
Je tisíce scnénářů kdy děti okrádají rodiče a rodič děti, bratři sestru a vnuk tetu..atd..
O jejich rodině Lemaz víš v podstatě prd i kdyby ti stařeček vyprávěl dnem i nocí..To bys s nimi musela žít..
Souhlas s tím, že vybírat ze spořky je hnus, ale nevidíme do toho..
Já vím, že nevidím, ani vidět nechci. jen jsem se pozastavila nad tím, že dcera, která bydlí ve stejném městě na něj několik let kašle, ale teď si přijde pro peníze.
A jen tak mimochodem - teď ho táhla do spořky znovu. je to jen jeho věc, ale vím, že ho to trápí.
Anonymní píše:Gina108 píše:To je fakt, ale třeba na vesnici bylo běžné, že ženské do práce chodily až když byly děti velké, aby si vydělaly na důchod. Samozřejmě dělaly na poli, ale to ty děti musely taky, takže vlastně rodina celý den pohromaděAnonymní píše:Njn, padesátá léta - ženy do výroby, děti šup do jeslí, nebylo to o nic lepší s tím pěstováním vztahů v rodiněGladys píše:Musíš si uvědomit, že paní, o které jsem psala a jí podobní, kteří jsou dnes v domovech důchodců, své děti vychovávali v padesátých letech, takže tam o spotřebitelském vztahu se fakt mluvit nedá, nejen, že se to tehdá nepěstovalo, ale ony k tomu ani nebyly podmínky, tzn.ty spotřebitelské věci, kterými dnes my zahrnujeme děti.
Mozna je to prave o tom, ze jak mi se chovame ke svym detem, tak nam pak ony oplati. A co kdyz se clovek honi za penezi v dobe, kdy jsou male, nema na ne cas, neda jim potrebnou lasku, nevytvari vztah partnersky, ale spotrebitelsky. Dohani to tim, ze jim cpe penize, kupuje veci. A ony pak maji pocit, ze toto je tedy ten vztah, rodic dava (materialne) a ony berou. Kdyz se rodic nauci svym detem davat lasku a nauci sve deti vyjadrovat lasku k nim, tak to je partnerstvi, kde obema stranam na sobe navzajem zalezi.
Moje rodina pochazi z vesnice a babicka v 50.letech chodila do prace normalne. Jesle tam urcite nebyly a vzhledem k tomu, ze mamka je z 5 deti, tak se vzajemne hlidaly. Cela rodina bydlela v 1+1, pozdeji 2+1. Makali na poli a o zadnem materialnim rozmazlovani nemuze byt ani rec, protoze panenku mela mamka z travy. ALE tim, ze babicka i deda makali v praci, pak na poli, deti museli uvarit a postarat se..nejak tam nebyl prostor pro cit a lasku. I kdyz byla babicka uzasna a rekla bych laskyplna, mamka mi rekla, ze ji babicka nikdy nepohladila. Coz me sokovalo, protoze na to babicka vubec nevypadala. V ocich mela strasne moc lasky a v srdci taky, ale mozna to neumela, nebyl cas.. Mozna o to bylo spostu deti v 50.letech ochuzeno. Byl cas budovani a na city nebylo misto..
Takova moje uvaha.. (Nicmene vsechny babicciny deti jsou normalni - zadne ziskuchtive mrchy)