Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše:
Já jsem přece psala že nevím jak to je, nevím jestli chodí sám, ale v 17 letech už asi jo, nevím jestli mu dal žádankuMěli jsme instruktora ve fitku, ani jsem nepsala, že mu doporučil dřepy, to bylo moje myšlení, že pět dřepů denně by ho nemuselo zničit. Chápu že je nutné poradit se s lékařem, jenže jsem tu taky psala že ho k lékaři nedostanou, to je jedno, je to pořád dokola. Prostě budou muset dotáhnout lékaře k němu jinak to nevidím a stejně si myslím, že pokud bude bydlet doma, nic se nezmění a spěchat od mamky podle mě taky nebude
Taky myslím, že zrovna ty dřepy nejsou nejšťastnější, si odrovná klouby s takovouhle váhou…takhle obézní lidé nemůžou začít ze dne na den třeba běhat apod. protože si tím ublíží…to není jako když má někdo deset kilo navíc a chce to dát dolů…V tom má @Kallkapa pravdu…
těch prvních dvacet až třicet kilo půjde lehce jen úpravou jídelníčku - to by jste viděli jakej je to fofr a pak až se přidává pomalu nějaká ta fyzická aktivita…samozřejmě na pomalou procházku může vždycky…Ale nechtít po něm hned, aby svižnou chůzí ušel deset kiláků…
To chce opravdu někam zajít, bez něj a poradit se co a jak…A vytáhnout ho na delší dobu z domu! Možná, že pak až máma uvidí, že dal dolů za prázdniny 15-20 kilo tak bude pokračovat ve vámi zajetých kolejích…předpokládám, že ona sama je štíhlá nebo určitě nemá nadváhu (psala jsi, že je vegetariánka) a já neznám žádnýho vegetariána s nadváhou…
Hele v 17ti pokud nechce sám, tak ho už nikdo k ničemu nedonutí
leda vzít bič a malej dvůr ![]()
Příspěvek upraven 29.04.13 v 16:26
@Bábrdl píše:
Evidentně nátlak na něj nefunguje a do nějakého citového postupu se vám nechce. Tak ho nechte bejt. Třeba na to přijde sám, až přijde první skutečná zdravotní obtíž.
Citový postup se táhl šest let bez žádného efektu a to myslím je dlouhá doba, tohle přesně tenkrát v 11 řekla jeho matka, nechte ho být a takhle to dopadlo. Nejspíš ho necháme být, protože manžel je opravdu hodně naštvanej, spíš s toho nešťastnej a když na veškerá možná řešení slyší odpověď nechci, nebudu, nepůjdu, tak už ani žádná jiná možnost nezbývá
Doufám že na to příjde dřív, než příjdou nějaké komplikace.
@Anonymní píše:
Citový postup se táhl šest let bez žádného efektu a to myslím je dlouhá doba, tohle přesně tenkrát v 11 řekla jeho matka, nechte ho být a takhle to dopadlo. Nejspíš ho necháme být, protože manžel je opravdu hodně naštvanej, spíš s toho nešťastnej a když na veškerá možná řešení slyší odpověď nechci, nebudu, nepůjdu, tak už ani žádná jiná možnost nezbýváDoufám že na to příjde dřív, než příjdou nějaké komplikace.
Nic jinýho vám stejně nezbývá, zvlášť když si citový přístup představuješ jako „nechat ho být“. Tvůj syn to není, tak už to nechej být doopravdy. Když se sám rozhodne, něco se změní. Do té doby ne, zvlášť když už je vlastně dospělý.
Ahoj…jee jak já ti rozumím…
jednak v tom, žejde o nevlastní dítě…u nás je to holka a je jí 14 a váží asi 75 kilo…na nějakých 165cm…
Od mala je „buřt“
Ale jediný komu to vadí a vadilo jsem byla já…pak dlouho nikdo a pak tatínek---který si pořád myslel–to vyběhá, z toho vyrostě
Houby…říkám, bude neštastná, zamindrákovaná–a je
Předloni jsem jí vzala k dietoložce…
u nás teda dodržuje vše jak má…už jezdíme cca jednou za půl roku na KO, ale doma u mámy,??tam jsou brambůrky, k obědu co najdou, protože je máma v práci a nebo rychlovky z mrazáku…
Trvá to dlouho…mě už snaha taky nebaví, když vidím, že doma je to u ní jinak
Ale ona je holka a ví, že se musí hlídat, v tom je to lepší
Zhubla, ted se drží…
Ale pokud to týden u nás jede, pak týden doma na prd, je to blbý
XXX
@Bábrdl píše:
Nic jinýho vám stejně nezbývá, zvlášť když si citový přístup představuješ jako „nechat ho být“. Tvůj syn to není, tak už to nechej být doopravdy. Když se sám rozhodne, něco se změní. Do té doby ne, zvlášť když už je vlastně dospělý.
My si nějak nerozumíme, nepředstavuju si citový přístup nechat ho být, to tenkrát řekla chlapovi exka, chlap ho samozřejmě být nenechal, ale snažil se ho čas od času někam vytáhnout, domlouval mu, mimo nás jen mezi čtyřma očima a v klidu, dělal si pr.el sám ze sebe, že má lejtu, že s tím musí něco dělat, že už si ani nezaváže tkaničky a lákal ho ať jde s ním, že s náma je to naprd, že jsme ucouraný. Párkrát šel, ale většinou neměl čas, nebo byl unavenej ze školy. Jo už je dospělej, musí vědět sám co chce.
@Anonymní píše:
Nemyslím si že stačí nežrat, je potřeba se hýbat a to mi nikdo nevymluví. Jak vymění celý svůj život za nějakou skupinu, nikdo nechtěl aby schodil dvacet kilo, jen trochu projevit snahu, aspoň jít s tátou na tu procházku rychlejší chůzí, nebo to taky nemůže? Kdyby takhle přemýšleli všichni obézní lidi,(jsem tlustej, tak na všechno kašlu, sednu si a budu kynout dál)tak za chvilku vymřeme. Nevím v čem by mu mohl pomoci psycholog, nedostanou ho k obezitologovi, tak ho pošlou k psychologovi, aby si navíc ještě myslel že je magor? On si to totiž o lidech co chodí k psychologovi myslí, stejně jako většina puberťáků.
Nevíš o čem mluvíš, furt si meleš svou.
@Virginia píše:
Nevíš o čem mluvíš, furt si meleš svou.
Mám z tebe pocit, že si to všechno vztahuješ nasebe ![]()
Nevím v čem by mu mohl pomoci psycholog, nedostanou ho k obezitologovi, tak ho pošlou k psychologovi.
Nejsem sama, kdo tu psal, že toto je forma sebepoškozování. Že přejídáním řeší psychické problémy.
Já to nevztahuji na sebe, jen ty nejsi přístupná žádným argumentům. Pořád si meleš svou a souhlasíš s těmi, co píší, že kluk je prostě línej. Nikdo se dobrovolně a pro svou zábavu nevyžere na 150kg, kluk je opravdu nemocnej. Ono kdyby trpěl anorexií, už je dávno někde na psychiatrii, ale tlustí lidi jsou pro okolí holt lenoši, co se nehýbou a neradi mrkev, i když je to jen protipól anorexie. Dělej jak myslíš, dosavadní přístup celé rodiny zjevně k ničemu celé roky nebyl a teď to asi nezachráníte, já tě po zádech plácat nebudu a kluka je mi líto. Chtěla jsi tu radu, ale na rady odborné pomoci máš milion výmluv. To máš říct hned, že chceš jen komentáře, které podpoří tvou teorii o lenochovi.
@Virginia No, ono někdy o tu lenost i jde. Ne všichni se nacpávají jen z psychické újmy.
Netahala bych jej hned k psychologovi, puboši to opravdu neberou dobře, ale pokusila bych se s nějakým třeba poradit, nebo by manžel mohl navštívit jeho obvoďačku. U nás do patnácti musí k dr dítě doprovázet rodiče, potom už ne.
@Virginia píše:
Nevím v čem by mu mohl pomoci psycholog, nedostanou ho k obezitologovi, tak ho pošlou k psychologovi.Nejsem sama, kdo tu psal, že toto je forma sebepoškozování. Že přejídáním řeší psychické problémy.
Já to nevztahuji na sebe, jen ty nejsi přístupná žádným argumentům. Pořád si meleš svou a souhlasíš s těmi, co píší, že kluk je prostě línej. Nikdo se dobrovolně a pro svou zábavu nevyžere na 150kg, kluk je opravdu nemocnej. Ono kdyby trpěl anorexií, už je dávno někde na psychiatrii, ale tlustí lidi jsou pro okolí holt lenoši, co se nehýbou a neradi mrkev, i když je to jen protipól anorexie. Dělej jak myslíš, dosavadní přístup celé rodiny zjevně k ničemu celé roky nebyl a teď to asi nezachráníte, já tě po zádech plácat nebudu a kluka je mi líto. Chtěla jsi tu radu, ale na rady odborné pomoci máš milion výmluv. To máš říct hned, že chceš jen komentáře, které podpoří tvou teorii o lenochovi.
Já si ale nemyslím že by tolik žral, jí špatně a nepravidelně, ale nepřežrává se, dostal se až sem, protože jenom sedí na zadku. Netvrdím že jsem nepřístupná tvým argumentům, kdyby šlo o moje dítě, dotáhnu ho tam třeba za nohu, ale můj není a tak nemám žádné pravomoce jakkoliv se do toho plést. On je nepřístupný, s ním není řeč, matce je to jedno a táta kdyby se rozkrájel, tak mu může sehnat stovky specialistů, ale neuhlídá co dělá když není s ním, jestli se drží jídelníčku atd.Jako nejlepší řešení bych viděla to že si ho sem vezmeme na celé prázniny, jak tu někdo psal.
Jinak jsem sem opravdu nepsala s tím aby mě někdo plácal po zádech, jen jsem hledala inspiraci jak rozhýbat a trochu dostat do života 17 letého kluka, protože je mi ho stejně líto jako tobě, i když ty to vidíš jinak. Nechtěla jsem se dotknout tebe, píšeš že to na sebe nevztahuješ, ale z tvých příspěvků cítím hroznou zlost. Nejsi jediná, která mi tu píše že to děláme všechno špatně, ale jen u tebe mám takový pocit, promiň ![]()
@Anonymní píše:
Já si ale nemyslím že by tolik žral, jí špatně a nepravidelně, ale nepřežrává se, dostal se až sem, protože jenom sedí na zadku. Netvrdím že jsem nepřístupná tvým argumentům, kdyby šlo o moje dítě, dotáhnu ho tam třeba za nohu, ale můj není a tak nemám žádné pravomoce jakkoliv se do toho plést. On je nepřístupný, s ním není řeč, matce je to jedno a táta kdyby se rozkrájel, tak mu může sehnat stovky specialistů, ale neuhlídá co dělá když není s ním, jestli se drží jídelníčku atd.Jako nejlepší řešení bych viděla to že si ho sem vezmeme na celé prázniny, jak tu někdo psal.
Tak jestli se nepřejídá, tak to může být taky nějaká nemoc nebo porucha, tak bych s tím rozhodně něco dělala… pokud by jedl jen tak akorát a nehýbal se, tak nebude hubnout, ale ani tak přibírat… 150 kilo je už opravdu dost, to není jen samo o sobě…
Dřepy a podobné cviky určitě ne, to by si v jeho stavu akorát odrovnal kolena a ostatní klouby… nahnat kluka na brigádu, kde by dřel jak kůň, to je taky blbost… jednak by to nevydržel, když není na fyzickou zátěž zvyklý a pro váš dobrý pocit, že maká a neválí se, to by za to nestálo…
@Anonymní píše:
Jinak jsem sem opravdu nepsala s tím aby mě někdo plácal po zádech, jen jsem hledala inspiraci jak rozhýbat a trochu dostat do života 17 letého kluka, protože je mi ho stejně líto jako tobě, i když ty to vidíš jinak. Nechtěla jsem se dotknout tebe, píšeš že to na sebe nevztahuješ, ale z tvých příspěvků cítím hroznou zlost. Nejsi jediná, která mi tu píše že to děláme všechno špatně, ale jen u tebe mám takový pocit, promiň
Já tě chápu, i když od počítače se těžko posuzuje a radí. Sama mám kamarádku, která má 120kg (byla to krásná ženská, původně měla 65 kg), ale tak nějak je jí to jedno. Taky se nepřežírá, ale jí nepravidelně a šílené věci. Přítel jí říká, ať se sebou trochu něco udělá, snažila jsem se ji vytáhnout na procházku, třeba jen s mým kočárkem a jejím psem, ale vždy má sto důvodů, proč nejít. A u ní je to lenost. Já, kdybych se nehlídala, tak mám sto kilo raz dva. Když jím nepravidelně, jsem schopna za dva měsíce přibrat dvacet kilo. Musím mít pohyb a řád, díky tomu si hlídám ideální váhu a pěkné tělo i po dvou dětech. Několikrát jsem říkala, ať mi manžel řekne „nežer!“ A on nic
U tvého nevlastního syna vidím opravdu pohodlnost a špatné stravovací návyky. Je mi líto, že manžel takto vybouchnul, ale chápu ho. O svého syna má evidentně strach a ty také, jinak by ses na to vykašlala ![]()
@Anonymní píše:
Jinak jsem sem opravdu nepsala s tím aby mě někdo plácal po zádech, jen jsem hledala inspiraci jak rozhýbat a trochu dostat do života 17 letého kluka, protože je mi ho stejně líto jako tobě, i když ty to vidíš jinak. Nechtěla jsem se dotknout tebe, píšeš že to na sebe nevztahuješ, ale z tvých příspěvků cítím hroznou zlost. Nejsi jediná, která mi tu píše že to děláme všechno špatně, ale jen u tebe mám takový pocit, promiň
ja s tebou naprosto douhlasim, chapu jak to myslis a drzim palce
.