Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@PaniBovaryovaaa píše:
@Lainaire8 každý chce možná opak toho, co zažil, já sourozence mám a jako introvert jsem chtěla být vždycky jedináček nebo aspoň sama v pokoji.
Měla jsem to stejně. Mám sestru ale žádné extra pouto mezi sebou nemáme, i když se máme rády.
@Nmdl píše:
To je sice naprostá pravda. Ale reálně se většina žen „ráda pitvá“ právě v tom co by kdyby.
jj, to máš pravdu. Ovšem jak moc je i ta pitva ženského nitra reálná a jak odpovídá momentálnímu časovému a jinému rozpoložení, tak někdy těžko říct, jestli je vypovídající. Navíc nemáš tu možnost srovnání, jak by to bylo,kdyby to bylo jinak.
Dětí máme víc, je mi jasné, že s jedináčkem by to bylo jiné, ale kdybych byla spokojená a šťastná, určitě bych nelitovala.
@Annabela11 píše:
@ProfZav Tak teď už to vědí…
@terien píše:
Nemrzí, nikdy jsem po více dětech netoužila. Nejsem kdovíjaký mateřský typ, chci cestovat, pracovat, odpočívat, sportovat,… Prostě lenivý sobeček. Nebudu si pořizovat děti jenom proto, že to ode mě někdo čeká. Jedno dítě mě naplňuje do poslední kapky, nic mi neschází a ani dcerka nikdy nepřišla s tím, že by chtěla sourozence.
Přesně. Já teda jsem ještě schopná reálně zhodnotit, že by mi dokonce nevadil ani bezdětný život, považovala bych ho za naprosto naplněný i tak. Ale chápu, že třeba ženská pracující na poště nebo v továrně, která se dostane nejdál do Chorvatska se spíš v životě realizuje jako Matka. Já mám výbornou práci s profesním postupem, možnost cestovat skoro každý měsíc apod, takže mě by se život bez dítěte zaplnil zážitky, cestováním, „workoholismem“ (i když to samozřejmě není tak horké), koníčky, přáteli (včetně těch zahraničních) atd. Prostě je to úplně jiná forma seberealizace než nemít tyto možnosti.
Já jsem zástankyně, že děti musí být alespoň 2
Sami se učí mezisebou, a hlavně se otrkají před nástupem do školy/školy
.. Jeden je většinou rozmazlován a není to ideální, a nemá návyky, že mu někdo vzdoruje a ve školce/škole by to bylo k nevydržení a neskutečný šok pro něj …
@Nikca_Kad píše:
Já jsem zástankyně, že děti musí být alespoň 2Sami se učí mezisebou, a hlavně se otrkají před nástupem do školy/školy
.. Jeden je většinou rozmazlován a není to ideální, a nemá návyky, že mu někdo vzdoruje a ve školce/škole by to bylo k nevydržení a neskutečný šok pro něj …
Ale ale, to je zas něco. Co slovo, to perla. Moje dítě se otrkalo (do školky nastupovalo ve 2 letech) velice rychle, nevím, co by se naučila od mimina (naopak se učila od děcek ve školce), do školky chodila od prvního dne bez scén, breku, umí se dělit, umí se ozvat, ale zároveň nikoho nemlátí, žádný šok to pro ni nebyl a rozmazlená není. Divné, že to neodpovídá tvým domněnkám… ![]()
Ja myslim, ze neni ceho litovat, at se clovek rozhodne pro to ci ono z kterehokoliv duvodu.
Mit dite je dneska velke stesti a je jedno, jestli bude jedinacek, nebo jich budes mit deset.
Neni to samozrejmost ani neco, na co by byl automaticky narok (i kdyz si to spousta lidi dnes asi mysli), je to pozehnani. Takze i kdyby jsem uz dalsi dite nemela, tak jsem a budu vdecna a stastna za to jedno.
My mame jedno, a otazku druheho nemame jeste uplne uzavrenou, nicmene jedinacek by nam nevadil, neberu to jako neco strasneho, ani neco, co by ostatni meli resit.
Kazdy ma pravo zit podle svych moznosti a predstav. ![]()
Příspěvek upraven 20.06.18 v 09:23
@PaniBovaryovaaa píše:
Přesně. Já teda jsem ještě schopná reálně zhodnotit, že by mi dokonce nevadil ani bezdětný život, považovala bych ho za naprosto naplněný i tak. Ale chápu, že třeba ženská pracující na poště nebo v továrně, která se dostane nejdál do Chorvatska se spíš v životě realizuje jako Matka.Já mám výbornou práci s profesním postupem, možnost cestovat skoro každý měsíc apod, takže mě by se život bez dítěte zaplnil zážitky, cestováním, „workoholismem“ (i když to samozřejmě není tak horké), koníčky, přáteli (včetně těch zahraničních) atd. Prostě je to úplně jiná forma seberealizace než nemít tyto možnosti.
Nemusí to tak být. Další věcí je, co je příčina a co důsledek. I ženy vzdělané či s profesním potenciálem můžou upřednostnit velkou rodinu před kariérou. Je to o vnitřním nastavení, mnohočetné mámy nejsou jen nevzdělané Mařenky od kastrólu.
@Nmdl S jedináčkem je to jednodužsi člověk není tak zapřažen…ano hloupé připomínky kdy bude další slyšel snad každý a myslím že pokud by člověk měl děti 10tak tuto otázku stejně znovu uslyší.....a taky miluju hlášku jedno dítě žádné dítě
…
@PaniBovaryovaaa píše:
Přesně. Já teda jsem ještě schopná reálně zhodnotit, že by mi dokonce nevadil ani bezdětný život, považovala bych ho za naprosto naplněný i tak. Ale chápu, že třeba ženská pracující na poště nebo v továrně, která se dostane nejdál do Chorvatska se spíš v životě realizuje jako Matka. Já mám výbornou práci s profesním postupem, možnost cestovat skoro každý měsíc apod, takže mě by se život bez dítěte zaplnil zážitky, cestováním, „workoholismem“ (i když to samozřejmě není tak horké), koníčky, přáteli (včetně těch zahraničních) atd. Prostě je to úplně jiná forma seberealizace než nemít tyto možnosti.
Vidím to naprosto stejně jako ty, v podstatě to mám obdobně, ale zase chápu, že pro některé je ta vidina toho, aby dítě mělo sourozence a velkou rodinu velmi důležitá.
@Nikca_Kad píše:
Já jsem zástankyně, že děti musí být alespoň 2Sami se učí mezisebou, a hlavně se otrkají před nástupem do školy/školy
.. Jeden je většinou rozmazlován a není to ideální, a nemá návyky, že mu někdo vzdoruje a ve školce/škole by to bylo k nevydržení a neskutečný šok pro něj …
No s tímto moc nesouhlásím. Ono taky potom záleží kolik děti od sebe jsou… když jsou od sebe 7let, tak se moc dělit o hračky atd nemusí. Já vychovávám dceru jakože jedináčky, přítelový dcery jsou u nás je víkendy, prázdniny. Ale ty jsou z ní spíše na měkko a jsou starší o dost. Dcera 2roky, holky 7,11. A rozhodně dceru nerozmazluji. Nesnáším rozmazlené, ufňukané děti. Tak jako jedno jdou rozmazlit i dvě děti. Záleží na přístupu rodiču.
@pe-terka píše:
Nemusí to tak být. Další věcí je, co je příčina a co důsledek. I ženy vzdělané či s profesním potenciálem můžou upřednostnit velkou rodinu před kariérou. Je to o vnitřním nastavení, mnohočetné mámy nejsou jen nevzdělané Mařenky od kastrólu.
Ano, nemusí, ale dle mě je lehčí, když dítě nemáš a neploužíš se jen z práce do práce, počítáš korun a ten život prostě „jen nějak přežiješ“. Když se člověk nemá moc kam dostat (mezi lidi), tak je prostě osamocený, frustrovaný a tím spíš zabředne do nějakých trudných úvah. Když máš tolik aktivit, že nemáš čas přemýšlet na tím, proč jsem sakra neměla dítě, tak se to prostě překlepe líp, tot vše. O upřednostňování rodiny před kariérou nebyla řeč, sama jsem kariéru přerušila a dítě měla (respektive pořád mám).
Zatím mám jedno dítě a určitě mu sourozence pořídím. Měla jsem období, kdy jsem říkala, že další nechci (blbý těhotenství, hroznej porod, šestinedělí…všechny známe), ale nakonec mě stejně válcuje ta mateřská touha mít druhý
Hlavně teď, když už je s dcerou trochu zábava. Nicméně, když bych např. ze zdravotních důvodů další neměla, určitě bych se nehroutila. Obojí má svoje. A hlavně je to každýho věc, jestli se rozhodne pro bezdětný život nebo si dětí naopak pořídí třeba 5 ![]()
@Nikca_Kad píše:
Já jsem zástankyně, že děti musí být alespoň 2Sami se učí mezisebou, a hlavně se otrkají před nástupem do školy/školy
.. Jeden je většinou rozmazlován a není to ideální, a nemá návyky, že mu někdo vzdoruje a ve školce/škole by to bylo k nevydržení a neskutečný šok pro něj …
Dlouho jsem nečetla větší blábol
typicky úzkoprsý pohled na jedináčky. Zajímavé je, že já jedináček nejsem, ale lakomá jsem až to není hezký, mám celý život problémy s navazováním a udržením kontaktů, že bych byla kdovíjak vyrovnaná se taky říct nedá. V dětství jsem se od sourozence naučila že bezcitnější vyhrává, že lhát se docela vyplatí a taky že co si zavčasu neurveš to nemáš.