Louceni s umirajicim
- Fotoalbum (0)
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Reakce:
Já jsem toto prožila před 14 dní s babičkou. Doteď nemůžu uvěřit,
že to je pravda. Babi měla mrtvici. Doktorka volala, ať se s ní jdeme
rozloučit. Ona už ale nereagovala. Hladila jsem ji po vlasech a řekla, že ji
mám hrozně moc ráda, že na ni nikdy nezapomenu, a že mi bude hrozný smutno
a je 
bulim, co ti to pisi. Hrozně mi chybí i mým
dětem. Ale jsem ráda, že jsem tam šla. Kdybych nešla, vyčítala bych
si to.
Jinak jsi moc hodná a pak taky, když se s tebou chtěl takto rozloučit, měl tě rád.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Nemusí se říkat vůbec nic, stačí tam být. Sevřené hrdlo to kolikrát stejně nedovolí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Pokud dovolí nepříbuznému přijít, asi bych dokázala max držet za ruku a možná vzpomínat na něco hezkého.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Ja treba nemohla vubec mluvit. Jen jsem brecela a vyslo ze me jen „Maminko
moje.“ Vic uz neslo A mama mlcela. Na druhy den umrela.
To se neda naplanovat. Ty emoce jsou tak silne, ze mozek vubec nesepne.
Je od tebe hezke, ze se chces osobne rozloucit 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@Russet
Prave toho se bojim. Ani do nemocnice me nepustili, nejsme pribuzni. Ale tam uz
take bylo jasne, ze umira. Ma syna, ale syn se nestara.
Bohuzel situace je to smutna
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
Doprovázela jsem hodně umírajících, příbuzenský vztah jsme sice
neměli, ale k některým jsem měla silný vztah. Slova jsou kolikrát
zbytečná, stačí být u toho člověka, serdce ti napoví, co máš dělat.
Ti kdo odcházeli, a nebyli v posledním výdechu sami, i když u nich v tu
chvíli nebyli příbuzní, odcházeli celkem klidně. Je důležité, aby
člověk neumíral sám. I když se zdá, že nevnímá, nereaguje, cítí
přítomnost toho druhého. Všichni lidé, co mi umřeli před očima ve mě
zanechali něco velmi hlubokého, co se nedá popsat. Na jejich poslední
výdech nikdy nezapomenu.
Zkus přemluvit sestřičky, aby tě za ním pustili, i kdyby jsi mu neřekla
nic, to nejvíc je být s ním. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Stačí tam být 
to udělá nejvíc. Já se nedávno tak loučila
s maminkou. Mlčela jsem a hladila ji po ruce. Ji už moc mluvit nešlo. Celou
dobu jsem plakala. Když jsem odcházela políbila jsem ji na čelo a řekla
krásně se vyspinkej. Ona mi řekla taky se krásně vyspinkej. Spát jsem
nešla ale jsou to ty nejkrásnější slova na které nezapomenu. Odcházela
jsem a bulela jak želva celou cestu. Věděla jsem, že to bylo naposledy.
Druhý den v noci zemřela ve spánku. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Když jsem se takhle loučila s dědou, řekla jsem mu, že jestli už se
moc trápí, tak ať odejde v klidu, že se mu o babičku postaráme.
když o pár let později umírala babička, řekla jsem jí, že už toho
trápení na tomhle světě bylo dost a že na ní dědeček čeká…
Na rozloučenou jsem řekla to, co oni celý život říkali nám, „dobrou noc
a opatruj se“
Oba už byli ve stádiu, kdy těžko říct, nakolik vnímali, oba bojovali
usilovně a dlouho Nevím, měla jsem u obou pocit, že mají
pořád pocit, že tu ještě musí zůstat a já měla potřebu jim říct, že
už nemusí, že to zvládnem 
Co by měl člověk říct, někdy stačí se posadit, vzít za ruku, dát pusu, a zkouknout v tichosti třeba nějaký film v televizi (pokud je v hospicu, má jistě telku na pokoji, někdy opravdu stačí tam jen být), nebo zavzpomínat, poděkovat, říct, že on nebo ona měla krásný život (zmínit třeba právě takhle někoho z rodiny)
Příspěvek upraven 01.04.21 v 20:24
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@Anonymní píše:
@Russet
Prave toho se bojim. Ani do nemocnice me nepustili, nejsme pribuzni. Ale tam uz take bylo jasne, ze umira. Ma syna, ale syn se nestara.
Bohuzel situace je to smutna
V hospicu možná na tohle nehrajou a pustí tě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@Anonymní píše:
@Russet
Prave toho se bojim. Ani do nemocnice me nepustili, nejsme pribuzni. Ale tam uz take bylo jasne, ze umira. Ma syna, ale syn se nestara.
Bohuzel situace je to smutna
zeptej se. Hospic má jiné podmínky pro návštěvy. My mohli za babičkou jen dvakrát týdně (středa a neděle), ale když se blížil konec, zavolali nám a mohli jsme tam být nonstop, a to to bylo v nejhorší covidové situaci. Sice nejsi rodina, ale jestli jsi nejbližší, Hospic není místo, odkud by tě vyhazovali. My také jen řekli, za kým jdeme a nemuseli sme prokazovat, kdo jsme.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Další podobná témata podle názvu
- Loučení dcery s ex
- Zámek Loučeň s kočárkem?
- Maminky Loučeň a okolí
- Pusa na pusu při loučení
- Loučná nad Desnou info
- Loučení se školkou - vzalo mě to...
- Loučení ve školce
Dobry vecer,
Prosim anonym.
Mam znameho, nejsme pribuzni, ale zname se 20 let, poslednich 10 jsem mu nakupovala, doprovazela ho k lekari (tezce nemocny clovek) byl dlouho v nemocnici, ted v hospicu.
Dnes s pomoci sestry zavolal, rozloucit se. Podekoval mi za vse, rikal, ze uz konci, ze telo odchazi. Na hlase bylo poznat, ze opravdu je na sklonku zivota.
Ja mlcela, brecela, nekolikrat jsem mu podekovala.
Co se rika, nebo jak se louci s clovekem co odchazi?
Rada bych se i pres zakaz tam chtela osobne prijit rozloucit, zavrsit vztahy.
Ale vubec nevim jak se chovat, co rikat.
Omlouvam se pokud dotaz prijde hloupy.