Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Lze to vydržet?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
2.1.15 00:21
Promin, ale co presne Ti chybi?, Sex? Nebo pocatecni zamilovanost? nejak mi to neni uplne jasne…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.15 00:22
Jo děvče, láska není nějaká zamilovanost, co se dostaví sama, ta se musí budovat a na vztahu musíš makat. Chceš snad každý dva roky klukovi pořizovat jinýho tátu?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.15 00:34
Mně hned naskočil jeden citát, snažila jsem se ho najít, ale nenašla. Ale našla jsem podobnej.
„Jestliže tvoje štěstí závisí na tom, co dělá někdo druhej, pak máš, myslím, problém!“
Podle mě není důvod, abys nebyla ve svém vztahu spokojená: sex zjevně máte, o dítě se tatínek stará… a to, že bys ráda ještě něco víc (míň se přizpůsobovat nebo hormonální bouři nebo nevím co), tak to je věc, se kterou můžeš pracovat. Na světě asi jezdí dokonalí muži na bílém koni a můžeš ho jít hledat, ale mně by přišlo mnohem efektivnější najít způsob, jak být spokojená ve vztahu, který máš.
EDIT: A ještě jedna „okřídlená historka“ 
Připadám si tu jako staromilec, ale nějak mám pocit, že hranice „nejsem spokojená, a spokojená maminka je i pro dítě to nejdůležitější, takže jdu o dům dál“ je nějak proklatě nízko…
- „Dědečku, jak se vám to podařilo, že jste s babičkou vydrželi 60 let, aniž byste se rozvedli?“
- „Inu, za našich mladejch let, když se něco rozbilo, tak se to opravilo, a ne vyhodilo.“
Příspěvek upraven 02.01.15 v 00:39
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.15 00:36
@Slečna Ferka píše:
Mně hned naskočil jeden citát, snažila jsem se ho najít, ale nenašla. Ale našla jsem podobnej.„Jestliže tvoje štěstí závisí na tom, co dělá někdo druhej, pak máš, myslím, problém!“
Podle mě není důvod, abys nebyla ve svém vztahu spokojená: sex zjevně máte, o dítě se tatínek stará… a to, že bys ráda ještě něco víc (míň se přizpůsobovat nebo hormonální bouři nebo nevím co), tak to je věc, se kterou můžeš pracovat. Na světě asi jezdí dokonalí muži na bílém koni a můžeš ho jít hledat, ale mně by přišlo mnohem efektivnější najít způsob, jak být spokojená ve vztahu, který máš.
Moc hezky napsáno, podepsala bych se pod to 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.15 00:41
Tak jsem to našla: „Úspěch je dostat to, co chceš, a štěstí chtít to, co dostaneš.“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.1.15 00:45
Chtěla jsem, aby mě bral jako rovnocenou partnerku, když je problém, jeho kamarádi a jejich partnerky ( jsme taková parta) o tom vědí, se mnou to neřeší. Vadí mi, že kolikrát někam jde, rozloučí se jen se synem. Aby jsme byli nejen rodiče ale i partneři. Mezi námi je 20 letý věkokvý rozdíl, chápu, že už má něco za sebou, ale já se pořád přizpůsobovat nemůžu, v týdnu společně jsme minimálně, o víkendech věčně nějaká jeho kace. Snažím se, aby byl co nejvíc se synem, ale o samotě s ním byl za 9 měsíců asi 3× po 20 minutách ( šla jsem k doktorovi, jednou šli na nákup oni a jednou já). Nemám ani chvíli o samotě. Jediný náš fyzický kontakt je, když spolu spíme, jinak žádná pusa a podobně. Nejsme puberťáci, nečekám zamilovanost, ale prostě potřebuji vědět, že ten chlap vedle mě je a je tu i pro mě a nejen pro to dítě. Prostě mám obavy, když už tam není láska, jak to bude vypadat za rok, dva? Neplánuju každé dva roky pořizovat synovi nového tátu, nejsem zrovna typ ženské, která by jen tak střídala chlapi v tom jsem hodně hodně opatrná.
- Citovat
- Upravit
2.1.15 00:56
Docela chápu, že to někdy není lehký, mám to doma do jisté míry podobný, nicméně mě to až tak nevadí, jsem s tím celkem vyrovnaná..na tvým místě bych to kvůli dítěti ještě zkusila..pokud spolu dokážete vycházet, je škoda se vrhat do dalšího dobrodružství..ale zase 100 lidí, 100 názorů, rozhodnout to budeš muset sama
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.1.15 01:00
@slavuska1 Vím, že oproti problémům jiných rodin to asi není nic hrozného, ale já mám prostě obavy z toho co bude dál. Teď je mi 25 let, od 20 jsme spolu, bohužel máme za sebou i problémy, kdy s námi nebyl, když byl syn miminko, nevěděl co chce. Pořád dokola o tom přemýšlím.
- Citovat
- Upravit
2.1.15 01:04
@Anonymní píše:
@slavuska1 Vím, že oproti problémům jiných rodin to asi není nic hrozného, ale já mám prostě obavy z toho co bude dál. Teď je mi 25 let, od 20 jsme spolu, bohužel máme za sebou i problémy, kdy s námi nebyl, když byl syn miminko, nevěděl co chce. Pořád dokola o tom přemýšlím.
tak co bude dál..odejít můžeš vždycky ne? dala bych tomu ještě chvíli, a odešla, jen kdyby to bylo fakt nesnesitelný..a zároveň bych se snažila, aby to do tohohle stadia nedošlo..chápu že máš obavu z budoucnosti, ale nějaký velký vyhrocení se snad konat nebude..a za stavu, jaký je teď, jde odejít vždycky, není třeba hned zítra balit kufry 
ale říkám, třeba ti tu někdo napíše, že za podobného stavu odešel, a teď je šťastný..do budoucnosti bohužel nevidíme, pokud teď odejdeš, možná budeš nakonec šťastná, ale třeba taky budeš litovat. těžký rozhodování.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.15 01:09
Hele, zakladatelko, zcela bez rýpání: proč s ním teda vlastně jsi? Co se Ti na něm líbilo, co Tě k němu přitahovalo, proč sis s ním chtěla pořídit dítě? A tyhle důvody pořád platí, nebo je něco s ním jinak? Nebo jen Ty máš najednou pocit, že Ti to nevadilo a teď najednou vadí? Já si popravdě neumím představit, že si začnu s chlapem, co má každý víkend svoje akce, a pak mi vadí, že tam chodí…
Na druhou stranu, abych nemoralizovala - to, že si malého nevezme, nezabaví, nepostará se, to by mi taky vadilo: jednak kvůli jejich vztahu a fungování, pokud by se mi něco stalo, a druhak i kvůli duševní hygieně, taky občas potřebuju (jak pěkně říkala moje kamarádka) „mít mozek jen pro sebe“, což je s malýma dětma dost vzácný…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.15 01:14
Spousta chlapu si najde cestu k decku az kdyz se s nim da „domluvit“ a neco podnikat…
mate nejake spolecne zajmy, podobne vzdelani? nebo jsou prave tohle veci, ktere hleda u kamaradu…? Mas svoje kamarady?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.15 01:21
No holka, tohle bude asi i tím věkovým rozdílem, malinko jiný náhled na život, buďto v tom chceš být, nebo ne, hele on už jiný nebude, takže buďto se s tím smiř, nebo odejdi, nečekej, že se bude chlap po 40 měnit…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.1.15 01:23
@Slečna Ferka syn nebyl plánovaný i já sama jsem hodně zvažovala, zda do toho jít, přítel dostal strach.. pak se k nám vrátil, dostal na výběr, nenutila jsem ho, tak nějak to přišlo ve chvíli, kdy jsem byla smířená s tím, že prostě budu na malého sama, i to, že chtěl být s námi byl pro mě najednou zase šok. Ty důvody pořád platí, vadí mi, že když mám něco já - musím si zařídit hlídání u mojí mamky a to nemají moc čas hlídat. Ikdyž on jsem tušila, že ty city tam nejsou tak silné, pořád jsem měla pocit, z některých chvíí, že je mu se mnou dobře, má mě pořád rád, prostě to, že tam není lásky mě nějak dostalo. Zase ne, že by syna nezabavil, on prostě funguje jen na to hraní, výchova, starání to prostě musím jen já. Bohužel " mít mozek jen pro sebe" se mi povedlo za půl roku pouze 2× na pár hodin, naši nehlídají přes noc. Možná i proto je to vyčerpávající.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj, píši raději anonymně, je tu část rodiny a zatím nechci aby věděli co se děje. S přítelem máme syna (2r), máme trošku komplikovaný vztah, je to takový samorost, ale poslední rok nám to zase docela klapalo. Poslední dobou si ale přijdu jako kamarádka, člověk, co mu akorát vychovává syna a pro něj naprosto jinak nepodstatná osoba. Došlo na výměnu názorů ( jinak se absolutně nehádáme), on, že nechce absolutně nic měnit a pokud mě to nevyhovuje, tak ať to ukončím. Jako táta má své mouchy, kdo nemá, ale jinak je fajn. Syn je nejšťastnější, když nás má pohromadě. Bohužel, já jsem dospěla do stádia, kdy potřebuji k životu trochu víc, než je otce pro dítě a chlapa na sex. Nevydržela jsem to, začala jsem teda jednat, že bude lepší, když půjdeme od sebe, protože on nezmění opravdu nic. Podle něj nemyslím na syna, ale jen na sebe, nevěří, že dítě cítí napětí, že to může mít vliv na psychiku a syn je hodně citlivý. Zpětně si uvědomuji, že to funguje jen díky tomu, že se maximálně přizpůsobuji aby byl klid a takhle to dál nejde. Je s námi rád, ale z jeho strany tam už není láska. Nechápe, že za této situace bych raději šla dál ( dřív už nějaké problémy také byly), prý čekal, že si někdy někoho najdu, ale až za pár let, až se to synovi bude dát vysvětlit. Nevím, jestli jsem opravdu tak sobecká, ale zůstávat dál, jen proto aby byl on spokojený, syn měl rodiče pohromadě a sama se trápit nebo odejít?