Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Malé sebevědomí, pocit méněcennosti
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
4.8.22 21:44
Neporadím, jen napíšu, že v tom nejsem sama. Pořád strašně přemýšlím o tom, jestli si lidi mysli, ze jsem hezká nebo hnusná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.8.22 21:51
@Anonymní píše:
Zdravím, dávám anonymně, protože j to pro mě citlivé téma. Jsem žena a je mi 23 let. Nkědo by si řekl, co mám ve svém životě za problémy. Jsem zdravá, mám fajn rodinu a teď čerstvě 4 měsíce přítele. Přítel je moje neskutečná podpora ve všem. Někdy si říkám, co se mu na mě mlže tak líbit. A to je právě to, říkám si to moc často. Přítel je moc hezký chlap, vysoký s krásnou postavou, má velkou partu kamarádů, dobrou práci a prostě vidím, že je v životě úspěšný. Bohužel se vedle něj cítím strašně podřadně. Sice cvičím, ale jsem dost oplácaná, ještě studuju, takže finančně nás taky dost táhne on a připadá mi, že prakticky neumím nic jako on. Co se kamarádů týče, v mých náctiletých letech jsem jich měla dost, postupen času samozřejmě opadávali a ve finále nemám ani jednoho pořádného kamaráda. Ráda bych si nějakou kamarádku našla, ale opravdunevím jak, až mi začíná připadat, že čím starší jsem, tím jsem větší introvert. Čas od času jsem měla chvilkovou úzkost, buď z toho jak vypadám, nebo že se cítím, že v životě selhávám. Momentálně nemám nikoho, komu bych se mohla svěřit, tak to zkouším sem. Byla bych ráda, aby tu nebyly připomínky typu, že to není normální apod. Doufám, že v tom aspoň někdy nejsem sama. Nějaké rady jak zvýšit sebevědomí a omezit takové to až moc přemýšlení nad věcí?
On si tě vybral, tak se mu asi líbíš. Jinak by s tebou neztrácel čas.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.8.22 21:54
Ahoj. Mám to stejně jako ty. Přemýšlím nad tím, co si o mně lidi myslí. Abych se nějak neztrapnila, tak radši moc nekomunikuji. Dřív jsem to neřešila a kamarádů bylo hodně. Asi to chce zkusit vykašlat se na to, co si ostatní myslí. Podle mě je hodně lidí na tom stejně jako ty. Akorát to umí maskovat.
- Citovat
- Upravit
4.8.22 22:01
Je Ti 23, máš všechno přes sebou… Chod na různé zajmove aktivity, sportuj, dobře jez, vzdělávej se, získavej praxi. Měj sny a pln si je. 
a zamysli se, jestli je opravdu pritel takovou oporou, když z něj máš takove mindraky…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.8.22 22:04
@Freeandwild píše:
Je Ti 23, máš všechno přes sebou… Chod na různé zajmove aktivity, sportuj, dobře jez, vzdělávej se, získavej praxi. Měj sny a pln si je.
Ano to on opravdu je, kdykoliv může, je semnou, plánuje semnou budoucnost, a prostě když potřebuju, je tady, bohužel toto jsou problémy, které jsou v mojí hlavě a vím že tam jsou a budou, s tímto musím něco udělat hlavně já. Vím, že s tím mám problém a chci ho řešit, to je první krok k úspěchu 
a mco děkuji vám i ostatním za reakci
- Citovat
- Upravit
Anonymní
4.8.22 22:13
@Anonymní píše:
Zdravím, dávám anonymně, protože j to pro mě citlivé téma. Jsem žena a je mi 23 let. Nkědo by si řekl, co mám ve svém životě za problémy. Jsem zdravá, mám fajn rodinu a teď čerstvě 4 měsíce přítele. Přítel je moje neskutečná podpora ve všem. Někdy si říkám, co se mu na mě mlže tak líbit. A to je právě to, říkám si to moc často. Přítel je moc hezký chlap, vysoký s krásnou postavou, má velkou partu kamarádů, dobrou práci a prostě vidím, že je v životě úspěšný. Bohužel se vedle něj cítím strašně podřadně. Sice cvičím, ale jsem dost oplácaná, ještě studuju, takže finančně nás taky dost táhne on a připadá mi, že prakticky neumím nic jako on. Co se kamarádů týče, v mých náctiletých letech jsem jich měla dost, postupen času samozřejmě opadávali a ve finále nemám ani jednoho pořádného kamaráda. Ráda bych si nějakou kamarádku našla, ale opravdunevím jak, až mi začíná připadat, že čím starší jsem, tím jsem větší introvert. Čas od času jsem měla chvilkovou úzkost, buď z toho jak vypadám, nebo že se cítím, že v životě selhávám. Momentálně nemám nikoho, komu bych se mohla svěřit, tak to zkouším sem. Byla bych ráda, aby tu nebyly připomínky typu, že to není normální apod. Doufám, že v tom aspoň někdy nejsem sama. Nějaké rady jak zvýšit sebevědomí a omezit takové to až moc přemýšlení nad věcí?
Ja si o sobe treba nemyslim, ze jsem hloupa, mam vystudovanou tezkou VS, takze asi nebudu uplny dement, jsem podle me hodne prakticka a umim si v hodne vecech poradit. ale pri srovnani s mym manzelem si pripadam jak uplny idiot, on ma strasne velky prehled temer o vsem, je taky velmi uspesny. Taky me to chvilema trapilo, ale dneska uz jsem si na to zvykla - beru to jako jednu z veci, diky kterym k nemu muzu vzhlizet a vazit si ho. Ale ikdyz si treba chvilema pripadas jak hlupana, tak urcite do toho vaseho vztahu prinasis zas neco jineho, co on nema 
nenech se tim semlit, ma duvod proc s tebou je, takze se nepodcenuj a spis zkus najit, co se tobe samotny na tobe libi a za co se ocenujes a to si vzdycky pripomen, kdyz o sobe zacnes pochybovat
- Citovat
- Upravit
4.8.22 22:30
Ono je úplně nejlepší s těmi věcmi, se kterými na sobě nejsi spojená, zkusit začít něco dělat. Něco jde poměrně snadno, jen musíš mít pevnou vůli (např. zbavit se té oplácanosti), něco už je třeba částečně dáno povahou a příliš se s tím dělat nedá (z introverta extroverta neuděláš a nebudeš mít lusknutím prstu kolem sebe najednou 10 skvělých kamarádek). Pokud máš pocit, že “nic neumíš”, zkus se zaměřit na jednu věc a tu pilovat (např. zlepšit angličtinu na vyšší úroveň). A zkusit si najít nějakého koníčka, který tě bude bavit a naplňovat.
S přítelem se nesrovnávej, naopak využij toho, že ho obdivuješ, to tě může motivovat 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.8.22 22:38
Přestaň se schovávat a začni věci zkoušet a dělat. Překonávej sebe sama, ve společnosti lidí, kteér baví to samé co tebe.
Tím že se ti začne dařit překonávat sebe sama, tím že budeš dělat něco co tě bude zajmat a bude ti připadat smysluplné, vybuduješ si i přirozené sebevědomí a nebudeš se jen užírat tím, jak si strašná a určitě na to někdo přidje.
Ale prostě začít jednat, ne se jen schovávat do myšlenek a představ.
Pomalu, postupně, po menších krčkách, nechtít všechno hned a dokonale a nebo nic.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.8.22 22:52
Tak já třeba tohle měla u několika bývalých - kdy jsem řešila, kdo z nás dvou je teda lepší (většinou jsme byli v podobných oborech, takže to šlo celkem jednoduše vyhodnotit), a nebylo fajn ani když jsem byla lepší já, natož oni (obojí mě štvalo). Tak jsem si našla jiného, že jsem si řekla, že když bude z jiného oboru, tak to řešit nebudu a upřímně jsem nechápala, jak někdo může existovat ve vztahu, kde mají oba stejnou kariéru. Očividně to ostatním šlo. 
A pak jsem to pochopila, když jsem potkala toho „pravého“ a najednou jsem vůbec neřešila, kdo je lepší, těšila jsem se z jeho úspěchů a radostně sdílela ty svoje. Takže to není ani tak o člověku, jako o tom, že se potkají správní lidé, a pak je úplně jedno, kdo co dělá.
Tím samozřejmě neříkám, že kdo tohle nemá, je v blbém vztahu, to vůbec, na všem se dá pracovat a něco chce čas - i u mě to z části asi přišlo i věkem, ale prostě, s tou konkrétní osobou to najednou šlo tak nějak samo. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.8.22 23:00
@Anonymní píše:
Ano to on opravdu je, kdykoliv může, je semnou, plánuje semnou budoucnost, a prostě když potřebuju, je tady, bohužel toto jsou problémy, které jsou v mojí hlavě a vím že tam jsou a budou, s tímto musím něco udělat hlavně já. Vím, že s tím mám problém a chci ho řešit, to je první krok k úspěchu
Promiň, nechci ti kazit radost z nového vztahu, ale není možný, že si tě vyhlídnul právě kvůli nedostatku sebevědomí, a začne si tě přetvářet k obrazu svému? Sama vnímáš, že jsi jiná liga, což samozřejmě nemusí být objektivní, ale pokud s tebou takhle brzo plánuje budoucnost, nevím no, mě by to spíš varovalo než potěšilo… Kolik mu je a co má za vztahovou minulost? Jak jste se poznali? Přátele nemáš - pro něj jednodušší.
Fakt se omlouvám za případné neopodstatněné škarohlídství, ale… no bliká mi kontrolka..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Zdravím, dávám anonymně, protože j to pro mě citlivé téma. Jsem žena a je mi 23 let. Nkědo by si řekl, co mám ve svém životě za problémy. Jsem zdravá, mám fajn rodinu a teď čerstvě 4 měsíce přítele. Přítel je moje neskutečná podpora ve všem. Někdy si říkám, co se mu na mě mlže tak líbit. A to je právě to, říkám si to moc často. Přítel je moc hezký chlap, vysoký s krásnou postavou, má velkou partu kamarádů, dobrou práci a prostě vidím, že je v životě úspěšný. Bohužel se vedle něj cítím strašně podřadně. Sice cvičím, ale jsem dost oplácaná, ještě studuju, takže finančně nás taky dost táhne on a připadá mi, že prakticky neumím nic jako on. Co se kamarádů týče, v mých náctiletých letech jsem jich měla dost, postupen času samozřejmě opadávali a ve finále nemám ani jednoho pořádného kamaráda. Ráda bych si nějakou kamarádku našla, ale opravdunevím jak, až mi začíná připadat, že čím starší jsem, tím jsem větší introvert. Čas od času jsem měla chvilkovou úzkost, buď z toho jak vypadám, nebo že se cítím, že v životě selhávám. Momentálně nemám nikoho, komu bych se mohla svěřit, tak to zkouším sem. Byla bych ráda, aby tu nebyly připomínky typu, že to není normální apod. Doufám, že v tom aspoň někdy nejsem sama. Nějaké rady jak zvýšit sebevědomí a omezit takové to až moc přemýšlení nad věcí?
