Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Plus měla jsem na střední holku co tvrdila že když porodí holku dá jí k adopci protože chce jenom synka učitele to moc překvapilo a zároveň naštvalo nebo jak to říci stejně tak nás žáky…Hádej co má dneska?
Myslím že by se za svoje slova styděla kdyby si vzpomněla
![]()
@nakukovatelka píše:
Nonecti si diskusi „nadava na me v pokojicku“
Já tam píši taky a mám(toho co pyskuje)kluka
. Fakt je to spíše o genech a ty jsou sviňa. Holky „to“ většinou absolvují spíše, ale kluci tomu taky neutečou
. Je mi jedno jestli kluk nebo holka, stejně jsou moji a já je miluji
a to i přesto, že jsou umanutí, hubatí, protivní, někdy otravní…umřela bych pro ně ![]()
Zadej si na emiminu do vyhledávače slovo tchyně, chvilku si počti, a pak budeš tu svoji holčičku nebetyčně zbožňovat okamžitě.
Tak já sem si přála holčičku a když mi dr řekl, že je to kluk jako buk, tak jsem byla zprvu zklamaná. Postupně jak se začaly množit klučicí věcičky, sem se začal těšit víc a víc. Nakonec sem jsem své přání přehodnotila tak, že je supr že máme prvního kluka( velkýho bráchu) a jednou třeba budem mít malou princeznu. ![]()
Nicméně se zvědavosti jsem zavítala do zmiňované diskuze „nadává na mě…“. Tak si říkám, že by nebylo zas tak špatné mít dva kluky ![]()
Neboj, až i uvidíš… ![]()
@dani24687 Ahoj, mám strach, že budu mít podobný problém. Jem v 14+6 tt a oba s přítelem toužíme po holčičce…vnitřní pocity mám, že to bude kluk, snažím se na to připravit, ale vím, že se nevyhnu počátečnímu zklamání…ach jo..jsem špatná budoucí matka…
ale co je špatného na tom něco si přát a toužit po tom? ![]()
Júúúú, já to měla podobně a třikrát. Pokaždé jsem chtěla chlapečka a co myslíte? Jsou to holky. Tu poslední jsem obrečela nejvíc. Pak jsem brečela sama nad sebou, co jsem to za mámu, že si nevážím toho, že je zdravá a že je. No a teď je to benjamínek, zlatíčko, který bych neměnila ![]()
Zaprvé bych chtěla napsat, že teda mě fakt dostal komentář zakladatelky, že už se těší na druhé dítě - kluka, když čeká holčičku… To je fakt zvláštní přístup.¨
Zadruhé jsem chtěla napsat zkušenost (ne tedy mojí vlastní nýmbž z mého blízkého okolí), s manželem čekáme holčičku a měsíc poté, co jsme to oznámili rodině, otěhotněla moje švagrová s tím, že „když oni můžou tak my taky.“ Není to první věc, kterou se po nás opičí, ale to je jiná věc.
Já jsem už podvědomě tušila, že to bude holčička ale brala bych oboje, celý život jsem si říkala, že chci první kluka a pak holku, ale jak jsem otěhotněla, bylo mi to jedno. Moje švagrová do toho šla s tím samým, že budou mít holčičku a ten fakt, že by měli kluka odmítala. Neustále k nám chodila na návštěvy a hladila mi bříško a jak se těší až ona bude mít taky bříško a tak podobně. Když zjistili, že čekají chlapečka, tak to úplně obrátila. Oba s manželem byli zklamaní. Opět přišli na návštěvu a můj manžel si do ní trochu „rejpnul“ a říká, že za chvíli bude mít taky takový břicho jako já (já v 8 měsíci, švagrová v 5 měsíci) a ona že to nechce a kdesi cosi a teďka už jen chodí a neustále si na něco stěžuje a přijde mi, že na jejím nynějším chování se odráží to, že ten fakt, že budou mít kluka nemůže přijmout a tím méně proto, že do toho od začátku šla s tím, že prostě budou mít holčičku a kluka neakceptovala. Což je podle mě špatný přístup a rozhodně prioritou je to, že miminko je zdravé a v pořádku. ![]()
@hanczeska mam uz tri deti, najstarsie a najmladsie su holky
vzdy som chcela mat len samych chlapcov. V poslednom tehotenstve mi v 19 tt povedali ze to vypada skor na holku a do konca tehotenstva sa uz na utz neukazala.. Stale som dufala v kluka. Pri porode som si bola zrazu ista ze je to holcicka a po porode neprisla ani myslienka o nejakom sklamani. Je taky krehky drobek a potrebuje staly telesny kontakt. Je cele dni pri mne a spi so mnou v posteli (to som u starsich odmietala). takze myslim ze po porodu na vsetky tieto pocity uplne zabudnes. Vacsi problem mavaju tie co chcu holcicku a cakaju kluka co tak sledujem na emimine
inak moj syn sa hrava s kuchynkou a holka s puzzle a stavebnicami. Takze ziadne auticka sa u nas nekonaju ![]()
@hanczeska píše:
Ahoj holky. Jsem v 19tt. Ve čt jsem byla na UZ a dozvěděla jsem se, že čekám holčičku. Vyrazilo mi to dech, protože k holčičkám moc nemám vztah a dost se bojím, abych jí měla ráda a uměla se k ní chovat. Máte někdo podobný problém?
Prapodivny pristup, cekala bych spise starost o zdravi ditete, nez o to, co bude mit mezi nohama ![]()
Ahoj,
já taky čekám holčičku, a dokud jsem se to nedozvěděla, věřila jsem, že budeme mít kluka. Kluka jsem si přála hlavně proto, že jsem měla pocit, že je to s nimi pak v životě jednodušší, že to i kluci mají v životě jednodušší atp. Když mi pak doktor řekl, že to je holčička, byla jsem z toho úplně zdrbnutá a v prvních chvílích a dnech mi dalo problém to přijmout. Hodně jsem zkoumala sama sebe uvnitř, proč to tak cítím, a objevila jsem, jak moc se bojím mít holčičku, protože vím, čím jsem si prošla já během puberty a později, trpěla jsem totiž více než 10 let poruchou příjmu potravy a měla jsem obrovský strach, že ji potká to samé, nebo že na ni číhají jiné nástrahy v podobě sexuchtivých úchyláků… Možná bys měla víc zkoumat sama sebe, proč máš takové pocity, a vyřešit si to sama u sebe, zamést si před vlastním prahem a vyrovnat se se svojí minulostí, a věřím, že pak to přijetí faktu, že čekáš holčičku, přijde samo…
@hanczeska Ani netušíš, jak moc Ti rozumím. Já jsem si vždycky přála, abych měla prvního kluka. Stejně tak přítel. Když jsem otěhotněla, od začátku jsem měla vnitřní pocit, že to ten kluk i je. Vlastně jsem si tím byla jistá. Když mně pa doktor řekl, že to vypadá na holčičku, nemohla jsem tomu uvěřit…Navíc to pohlaví dlouho nebylo vidět a ja už měla nakoupené věci spíš na kluka, prostě jsem s ním počítala. Já nemám nic proti holčičkám, i když si si taky myslím, že jsou více zlobivé. Jen jsem chtěla kluka jako prvni dítě a hlavně jsem si byla jistá tím, že to tak bude a vnitřně se na to naladila. Dokonce i můj homeopat a lidé z okolí říkali, že to bude určitě kluk…Copak přátelé.., ale neroumím tomu, že homeopat se spletl.
Samozřejmě, že nejdůležitější je, že to bude naše a zdravé. Jsem si jistá, že jakmile malou uvidím, zapomenu na to, že jsem kdy chtěla kluka..Budu unešená…Štěstím bez sebe.
I tak musím přiznat, že jsme trochu zklamaná. Na malou se těším a smířila jsem se s tím, nebo si ani nepřipouštím, že ne. Možná přeci jen uvnitř stále trochu věřím v chlapce.
Přesti říkám, že hlavně aby to bylo zdravé a jsem si jistá, že nakonec budu štastná tak jako tak..
Drž se!
Ahojky, já jsem zase celý život toužila po holčičce, chtěla jsem ji česat vlásky, navlékat korálky, kreslit si, vyšívat…včera jsem byla na kontrole u doktora a vypadá to, že budeme mít chlapečka. Bála jsem se toho, jaké to bude až se dozvím že to nebude moje vysněná holčička, dokonce jsem si myslela, že budu i brečet. Nakonec je vše uplně jinak, ještě včera jsem měla pocit, že se mi zhroutil celý svět, byla jsme smutná z myšlenky, že se mé přání nesplní. Ale dnes? Krásně jsem se vyspala a ráno jsem vstala s pocitem, že toho malýho chlapečka neuvěřitelně moc chci
Myslela jsem, že se s tím budu vyrovnávat déle, ale přišlo to samo.
Doufám, že všechny dámy, slečny nebo paní, které mají podobný problém, překonají to počáteční zklamání stejně tak rychle a dobře jako já
![]()
Jako nechápu tyhle postoje.. mně to bylo jedno, teda je pravda, že jak mi řekli žče se přiklání k holce, tak jsem se pak modlila aby to tak bylo, mám doma hafo růžové. ale předtím by to bylo jedno úplně