Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jak vytrpěl tolik? Já myslela, že jde jen o ty tvé výbuchy a to snad zažil pomalu každý z nás. Já teda taky dokážu manžílkovi občas udělat pořádnou scénu, když mě vytočí. Pohádáme se a pak jedeme za pár dní dál. Jsem taky docela nervák a schopná házet talíři. Ale jsme spolu dlouho, víme, co od sebe čekat, on už to se mnou umí. Neodešel by kvůli tomu, protože i on má své chyby a nikdo není prostě dokonalý. Tvůj přítel tohle musel zvažovat déle a možná mu toho vadí více než si myslíš. A že je teď takový nedobytný, nemá někoho? Nebál se té svatby a teď se mu to třeba jen hodí?
Já vím, že to není jednoduché, doopravdy, prošla jsem si tím a taky jsem chvíli byla na dně, k psycholožce jsem se objednala 3× a nakonec to zvládla sama, ale za pomocí léků. Brala jsem Lexaurin, přestaneš po něm alespoň brečet, vyspíš se, najíš a hlavně začneš pomalu uvažovat.
Je taky k přemýšlení, jestli by nebylo lepší začít život s někým jiným (časem), kdo v tobě nebude vyvolávat takové pocity vedoucí k agresivnímu vzteku
Jenže v sobě musíš najít tu sílu ![]()
A kluk o tátu nepřijde, určitě se budou stýkat, jen to bude jinak než teď.
@Philippe jo, jde,,jen o ty výbuchy,,. Nikoho nemá, to vím. Možná mu toho vadí víc, to jsem se z něj taky snažila dostat, ale tvrdí mi, že jde o ty výbuchy. On si mě chtěl vzít už dlouho, já odmítala, pak jsem mu napsala mejl s tím že bych už chtěla a jak bych si to představovala a pokd on nechce z jakéhokoliv důvodu, tak prostě budeme dělat, že jsem mu to nikdy nenapsala. On byl rád, hned jsme plánovali, vybírali prstýnky.. Nevím.. ![]()
@nepř. píše:
Já vím, že to není jednoduché, doopravdy, prošla jsem si tím a taky jsem chvíli byla na dně, k psycholožce jsem se objednala 3× a nakonec to zvládla sama, ale za pomocí léků. Brala jsem Lexaurin, přestaneš po něm alespoň brečet, vyspíš se, najíš a hlavně začneš pomalu uvažovat.
Je taky k přemýšlení, jestli by nebylo lepší začít život s někým jiným (časem), kdo v tobě nebude vyvolávat takové pocity vedoucí k agresivnímu vztekuJenže v sobě musíš najít tu sílu
A kluk o tátu nepřijde, určitě se budou stýkat, jen to bude jinak než teď.
Já ale nechci nikoho jiného! Tyhle výbuchy ve mě nevyvolává jen on, ale úplně každý a já se snažím s tím pracovat. Nechci žádné tlumení, chci řešení, a asi bych si to měla i odpykat.. Nevím co s tím. Potřebuju mít nejakou jisotu že by chtěl, já po něm nechci slyšet že se vrátí, jen že by se chtěl vrátit, to mi stačí k tomu abych se vtpamatovala
Připomínáš mi mého manžela a můžu ti ukázat pohled z druhé strany
. Přesně tohle, co děláš ty, mám doma. Teď nemyslím ty výbuchy, ale tu závislost.
MM by byl nejradši pořád se mnou, chodil všude se mnou, když jdu pryč, tak mi píše sms, když je v práci, tak se mu stýská, když je někde přes noc sám, špatně spí… Pořád mě ujišťuje, jak mě miluje, jak jsem žena jeho života, že jsem jen já a nikoho jinýho nechce atd atd. Ale mně místo toho, aby mi to bylo příjemný, tak mi to leze na nervy. Já chci chodit sama ven, s kamarádama apod. a ne s ním všude za ručičku. A chci po něm to samý! Ne, že mu kamarádi nabídnou, ať jde na pivo a on o tom přemýšlí a nejradši by zůstal doma. To je prostě kravina, každej musí mít něco svýho, každej musí žít i sám a ne jen jako půlka někoho dalšího. A myslím si, že přesně tohle zažívá a prožívá tvůj partner, nech ho dýchat, zařiď si život po svém, začni něco dělat, někam chodit, navtěvuj psycholožku, která ti pomůže s těma výbuchama a uvidíš, že se vše spraví a budete zase spolu
. Tvůj přítel tě evidentně rád má, jinak už by odešel dávno.
Jo a ještě jedna věc, to, že bydlí někde jinde neber jako mínus, ale jako plus, zařiď si den po svém, když se nemusíš na nic a nikoho vázat
. Navíc si myslím, že když se celkově zklidníš a najdeš si svoje zájmy, tak budeš víc v pohodě a i ty výbuchy třeba nebudou takové.
Ty teď vidíš jen jeho, jeho a jeho. Koukni se do zrcadla a žij sama za sebe!!!
Ty si to neuvědomuješ, ale musíš být sama sebou a ne jen jeho součást!!!
Anonymní nade mnou, máš určitě pravdu. Ale jsou i páry, co žijí sami pro sebe, mají společné zájmy, společné přátele, na to pivo si zajdou spolu a jejich život je naplněný. Jen to musí vidět takhle oba. Závislá zakladatelka je, to už psala. Na tom nevidím nic až tak špatného, pokud to je v únosné míře. Psala, že mají jinak krásný vztah, takže asi i přítel chtěl trávit čas s ní. Spíše bys mohla zakladatelko ještě zkusit dát si pravidla. Navrhni mu, že to ještě zkusíte a dáte si nějaké pravidla. Že on bude moct klidně jít za rodiči, ale řekne ti např., kdy se vrátí a nebo co pak spolu podniknete. Ty pak budeš mít aspoň čas pro sebe a nebudeš sedět za oknem, čekat na něj a užírat se vzteky. Kdyby zase došlo k nějakému tvému výbuchu, určete si jiné pravidlo, jakým ti zase on může dát najevo, že tohle už je moc. Třeba nějaké slovo, skutek, cokoliv. Nemyslím, že s povahou něco uděláš, ta se těžko mění. Ale pokud tě miluje a chtěl si tě vzít, tak vůbec nevidím důvod, proč by to nemohlo fungovat i jinak. Já někdy řeknu taky pěkně hnusné věci v afektu, ale nikdy manžel neodešel. Prostě mě nechá se vyvztekat nebo se se mnou nebaví. Ale miluje mě. Tvůj partner asi celkově tyhle situace špatně nese, ale věř, že je spousta chlapů, která by tě k šílenství a žárlivosti nedováděla a nebo že by s tebou aspoň uměla zapracovat a přenést se přes to
Proč i on něco do toho neinvestuje, proč ty situace, které tě vytáčí, nechce zkusit řešit jinak, když ví, že jsi horká hlava? Proč celkově nezkusí změnit styl, jakým tě dovádí k šílenství? Musí tě po 6-ti letech znát a ví, co tě točí. Podle mě s tebou fakt tak trochu zametá a ještě pak vypadá jako chudák.