Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Do tohodle chces druhe dite? Nespadla jsi na hlavu? Protivna, unavena, financni doraz na uctu, zadna rezerva, obcas houknes na dite, domacnost v rozkladu a nutná rekonstrukce?
Umis si predstavit, ze budes na rizikovem tehotenstvi, nedejboze hospitalizovana v nemocnici a do toho manzel onemocní a spadne na 60% prijmu z nemocenske, kdo se postara o dite, zvirata a domacnost? Jak to date s penezma?
Je ti 30, dej si dva tri roky pauzu, trochu se seber s financema, omez zvirata, jestli je nestihas, dejte do kupy barak a az dite bude moct do skolky, tak pak zacni uvazovat o druhem miminu…
@Hanka1 asi jo, asi mám pocit ze jsem se zblaznila. Já si to uvědomuji, myslím ze to je asi čitelné v textu. Nevím jestli mi tikají hodiny nebo co se to se mnou stalo…
Já se hrozne bojím velkého věkového rozdílu, zažila jsem to sama, mám to i v okolí… vždy jsem chtela mít děti blíž k sobě.
Na druhou stranu ani já neříkám, ze bych na to chtela hned skočit. Jen mám pocit, ze mi ujíždí vlak
stačilo by mo, kdybychom se reálně bavili o tom, ze třeba na podzim uvidime, jestli nebude lepší čas…
Mám v hlavě představu, ze by mi mohl víc pomáhat a tím by to ze mě vic spadlo. Trochu to vyvazit. Mám dojem ze skoro všechno stojí na mě a ze by mohl něco málo prebrat. Ale ten problem asi fakt budu spis já ![]()
Synovi jsou dva, za rok bude ve skolce a ty budes mit vic casu minimalne dopoledne. Dovedes si predstavit mit mimino a do toho vecne nemocne dite doma? Co si budem - ten prvni tok ve skolce je to sama nudle a kaslik. Takze mimino, protivny triletak, domacnost, nevim jak prace a zvirata…
Nepomohli by omezit zvirata a usetrene penize investovat do pani na uklid? At se kvuli tomu zbytecne nehadas s muzem, ze dostatecne nepomaha?
A ve 30 ti vlak neujizdi ani nahodou a mit deti blizko sebe vekove nezarucuje, ze si budou rozumet, hrat a ze bude doma pohodicka..
Tak ty si toho na sebe naložíš tolik, že to přestáváš zvládat a naštvaná jsi na manžela, že nemá pro tvé zhroucení pochopení. A do toho ho chceš dotáhnout do poradny, ať mu to tam teda vysvetli a cestou zpátky by ti mohl udělat druhé dítě. Nejsi padlá na hlavu? Proč to všechno děláš?
Dítě bych odložila. Já mám děti 6 let od sebe, je to super, starší pohlídá mladší, když potřebuju do sklepa pro brambory nebo cokoli, jsou to parťáci.
Když oba vyděláváte, zaplať si jednou týdně úklid domácnosti. Nějak bych poresila to hospodaření, není udržitelné a spravedlivé, aby jeden jel na dřeň a druhý šetřil.. i když je to na rekonstrukci. Každý by měl část výdělku dávat na spoření rodinné a i na spoření svoje, protože nikdy nevíš, co se po.. a stát se může cokoli. Když už teda nedáváte peníze dohromady. A chlap by se měl zapojit do péče o domácnost, zejména, když ty pracuješ.
Přidávám se k holkám, další dítě na čas odložit, teď na to proste nemáš vhodné podmínky, časem to půjde..
Teď toho je na Tebe moc, vydrž, bude lépe! Úklid neřeš, ten neuteče, užívej si syna..
1. ne, fakt si nepořizuj další dítě, dokud nebudeš v pohodě a nudit se.
1.1. a už vůbec se teď nepouštějte do rekonstrukce, pokud barák není plesnivý a neteče střechnou tak, že nestačíte vynášet kýbly.
Když otěhotíš a nebo začnete řešit rekosntrukci, bez toho abyte před tím k sobě našli cestu, tak se definitivně rozhádáte a utopíte v každoddení frustraci a neporozumění svým potřebám a potřebám toho druhého.
2. táhneš toho hodně - až bude dítě ve školce, půjde to snáz. Do té doby buď musíš něco škrtnout a nebo to outsourcovat - pomoc se zvířaty, pomoc v domácnosti, dětská skupina pro dítě pár dopolední v týdnu.
3. začněte s manželem zase randit. Domluvte si pravidelé hlídání a vypadněte z toho baráku někam, kde vám bude příjemně a budete děalt věci co těší vás oba a nebudete se bavit ani o dítěti, ani o zvířatech, ani o baráku, ani o financích. Když to pak skončí příjemným sexem, jedině dobře, ale není to nutnost, žejo. Potřebujete zase začít tvořit společné příjemné prožitky, abyste měli z čeho čerpat při dalším kole krizí a frustrace, kterou manželství nutně generuje. Dobrý vztah není ten kde nejsou krize, ale ten, kde se ti dva učí je společně překonat.
4. přestaň se bičovat za to že nesplňuješ to co na tebe řve tvůj vnitřní kritik. I kdyby se stokrát přetrhla, vymyslí si něco dalšího, co splnit nemůžeš. Perfekcionimu není ctnost, ale symptom. Symptom toho co už si pojmenovala - toho že se nemáš ráda, nebreš se taková jaká jsi. Pro začátek mrkni sem do týhle knihy, pokud ti to neuleví, když budeš pracovat se všímavostí a laskavostí vůči sobě, je čas přiznat si že i v tomhle potřebuješ pomoc a najdi si psychoterapeutku a vezmi si na cestu k sobě laskavou průvodkyni.
@Anonymní píše:
@Hanka1 asi jo, asi mám pocit ze jsem se zblaznila. Já si to uvědomuji, myslím ze to je asi čitelné v textu. Nevím jestli mi tikají hodiny nebo co se to se mnou stalo…Já se hrozne bojím velkého věkového rozdílu, zažila jsem to sama, mám to i v okolí… vždy jsem chtela mít děti blíž k sobě.
Na druhou stranu ani já neříkám, ze bych na to chtela hned skočit. Jen mám pocit, ze mi ujíždí vlak
Mám v hlavě představu, ze by mi mohl víc pomáhat a tím by to ze mě vic spadlo. Trochu to vyvazit. Mám dojem ze skoro všechno stojí na mě a ze by mohl něco málo prebrat. Ale ten problem asi fakt budu spis jástačilo by mo, kdybychom se reálně bavili o tom, ze třeba na podzim uvidime, jestli nebude lepší čas…
DALŠÍ MIMÍSEK NEVYŘEŠÍ TVOJE PROBLÉMY, upínáš se na to zejména proto, abys nemusela řešit ten zbytek, který je hlavně o tvém nastavení toho co si myslíš že musíš. No nemusíš. Jako fakt ne.
Je vas vztah s manzelem opravdu ok? Intimita, vzajemnost, komunikace…?
Nebo jsi frustrovana z vaseho vztahu a prenasis to vsude jinam?
Oba pracujete, takže je nefér že on si dává peníze stranou na drahý koníček a ty jsi nule a vyčerpaná. To, že mu to není blbý je dost alarmující… takže s ním bych se do dalších akcí (děti) nepoustela, dokud mu to nedojde.
Sorry, asi nejsem objektivní. Ja neuznávám tohle dělení financí malý velký věci. Ještě bych pochopila 3 účty, kde na společný každý posílá stejný procento že svých příjmů, z toho se jeden provoz a se zbytkem at si každý dělá co chce. Ale ja jsem pro vše na jednu hromadu, jsme rodina.
Spolu bydlíte, žijete, máte dítě, oba pracujete. Takže se podílet na chodu a to fakt není o naplnění myčky.
Druhé dítko si nepořizujte. Něco omezte. Ty chceš, aby ti muž víc pomáhal a víc se zapojoval. On nechce. Nepředělávej ho, nepomůže to. Čeho z toho všeho by ses byla schopná vzdát? Zvířat? Jít bydlet do bytu?
Co ten úklid? Nepořádek? Hromadění věcí nebo jen každodenní provoz?
A co ten tvůj vztah k sobě? Nemáš se ráda a jsi se sebou nespokojená, co třeba začít řešit tohle? Vadí ti nadváha nebo, že jsi neupravená? Nebo co bys chtěla na sobě jinak? Jak vám fungují babičky?
Chtelo by si to vzit treba jeden den voraz, abys mohla zacit uvazovat racionalne.
Je ti 30. Druhe dite opravdu hned nepotrebujes, kdyz to mate takhle. Pokud uz ted mas vseho dost, tak jako s 2 detma budes asi premyslet nad sebevrazdou🤣 kdyz budete mit 2. dite, tak fakt nebudes mit cas uz vubec a budes jeste vic nestastna. A to i manzel. Nejdrive se dej dohromady do psychicke pohody. Zvirata “zlikvidujte”, pokud je tim mysleno hospodarstvi, nebo aspon do nejake podoby, ktera je v pohode udrzitelna. To radsi ten cas venovany zviratum bych venovala diteti nebo praci. A s manzelem bych si taky dost jasne promluvila. Pokud ty mas na starosti dite, domacnost, zvirata a jeste pracujes, tak je peknej sobec. Bych mu to takhle na 1 den predala, aby vedel. Urcite bych si s nekym takovym nedelala druhe dite. A teprve potom, co budete mit odrostlejsi dite, budete mit dorekonstruovano a vse tak nejak zestabilizovane, sla bych do ditete. To muzes udelat klidne az za 5 let.
Ja si myslím, ze uplne nejzásadnější v tvem příběhu je to, ze se nemáš ráda a mozna máš podvedomy pocit, ze více dětí ti dodá i více lásky.
Na tom zapracuj úplně nejdřív
![]()
Jinak, mám zkušenost s menším hospodářstvím i s „neukliditelnou“ domácností.
Také jsem (jako brigádu) chodila uklízet.
A moje rady jsou:
1. pokud tě ta zvěř plně neuspokojuje a není to pro tebe relax, tak to snižte. Jestli máte pět druhů zvířat, nechce si tři, které tě baví nejvíc (případně jsou nejméně náročná).
Případně se na to vykašlete úplně a nechce si jen pár slepic pro vajíčka a na likvidaci domácího „bioodpadu“.
2. udělej si pořádek - ne ve smyslu utření prachu nebo umytí nádobí, ale ve smyslu vyklizení všeho, co nepotřebujete. Cos neměla rok v ruce, to nepotřebuješ. Vyčištěná domácnost se pak uklízí mnohem mnohem líp.
3. pokud tobě nezbývá ani fň, a manžel dává na spořák desetitisíce, tak to trochu porovnejte. Pokud vám neteče střechou nebo neklepete kosu zimou, protože nefunguje topení, není potřeba jít na dřeň.
4. netuším, kolik vás stojí ty koníčky. Jestli je to fakt palba, tak prostě trochu uberte a za ušetřený peníz pořiďte paní na úklid.
Mám zkušenosti z úklidu domácností, a nikdo, kdo si podobný úklid najal, nelitoval. Už za tisícovku měsíčně ti odpadne tolik starostí, že se vyplatí každá investovaná koruna. A pokud nebudeš mít doma tunu pracholepů, je ti taková ženská schopná uklidit patrový dům za tři hodiny sakum prdum včetně umyté linky. Ona se s tím taky nechce crcat celý den, ale přitom si nedovolí to ošulit, takže to bude rychle a dobře. Tobě by to trvalo minimálně šest, protože bys mezitím řešila dítě, muže, telefonáty, večeři, a bůhvícovšechno.
Kolikrát jsem při úklidu koukla z okna a paní domácí s mužem prostě seděli na terase, pili kafe a s úsměvem si povídali
Nebo paní během mé práce jela s dcerkou třeba na plavání.
Dáte dokupy 90 tisíc a nezbývá vám? Chtělo by si to vzít tužku a počítat. Muž má drahý koníček a ty se na sebe nemůžeš ani podívat do zrcadla? TO je špatně.
A až tohle budete mít pořešeno, řešte druhé dítě. Jinak skončíte v nervech, v rozvodu, ty budeš honit podnájem s dvěma dětma, a z plánované rekonstrukce budou jen oči pro pláč
Ahoj, mám dojem, ze budu asi sepisovat elaborát, tak se predem omlouvám. Poslední dobou si uvědomuji, ze mam problem a neumím ho vyřešit, jsem si jistá ze totéž má hodně lidí, tak jdu za vámi, třeba to k něčemu bude…
Je mi 30, mam dvouletého syna s manželem. Doma máme spoustu zvirat, takové menší hospodářství, pracuji po večerech, oba děláme z domu. Poslední týden mam všeho vyloženě plné zuby, až jsem dneska bouchla a vysypala na chlapa, ze mam problem v prakticky každé rovině života a ať se nediví, ze jsem protivna. Jeho nereakce mě víceméně nutí to sem napsat.
Já proste fakt nevím, jak se sebrat, čím si pomoct, jak mu vysvětlit, ze mi má pomoct (a jak).
Jeden velký problem jsou finance… já mam i s rodicakem cca 30 tisíc, manzel bere 60. Platím spoustu malých věcí, jednu půjčku v rodině, phm, svoje koníčky, zvířata. Měsíčně mi proste nezbývá nic. Manzel platí všechny velké veci a hypotéku, taky ma drahy koníček, každý měsíc odkládá úspory (potřebujeme na
rekonstrukci). Ve mě se pere fakt, ze fakt nutně potřebujeme provést rekonstrukci a musíme na to nasetrit s tím, ze mi proste nezbývá nic a rada bych si udělala taky nějakou menší hromádku úspor na “moje” veci. Tohle dojíždění do dna účtu… už jsem z toho asi vyrostla, nechci to. Ale když to chlapovi reknu, nelíbí se mu to. Vždy když bylo třeba (první rok syna jsem měla jen rodicak a penize mi bez problému posílal), tak mi penize dal.
Pracovně jsem vytížená dost, dělám když syn spí, časově jak kdy, 1-4 hodiny denně. Je to náročné, chybí mi takový ten čas kdy dítě spí a já si muzu v klidu něco přečíst nebo něco uklidit.
Domácnost je v polorozkladu… oba nejsme nijak pořádní, ale mě to rozhodne víc rozciluje. Manzel každý den zvládne naložit myčku (to je vše, kuchyň jako takovou neuklidi) a občas poklidí po synovi hračky. Já pak mam pocit, ze mě občas poradně nějaká mánie a musím honem rychle čistit, připadám si jako moje matka a jsem u toho navíc ještě protivnější než jindy. Což máme oba, při úklidu jeden na druhého často vrcime.
Se synem občas ztrácím nervy, houknu. Ale víceméně to je ok, manzel s nim po práci tráví čas, já muzu jít ven za zvířaty nebo čímkoliv co potrebuju nebo chci. To je fakt fajn. Trochu mě štve, ze s nim čas tráví hlavně doma, ale neberu to jako něco hrozného…
Navíc řeším svůj vztah sama k sobě, nemám se rada při pohledu do zrcadla, nelibim se sama sobě.
A do toho všeho bych zcela upřímně chtela druhé dítě
manzel moc nechce… staci mu jedno, ma problem s představou dalšího porodu a sestinedeli, rozhodne jsem to neměla lehké a ani on se mnou. Občas v dobrou chvíli si spolu o tom povídáme a shodneme se, ze máme šikovné, super dítě a ze by bylo fajn mít i druhé takové
myslím ze kdyby se dalo nějak zaridit, ze bych nebyla těhotná a přišlo k nám tříměsíční mimino, jeho protesty přestanou. 
Ale co si budeme, penize potřebujeme (reálně si ale dovedu představit, ze do roka by to uz finančně slo). Ale moje práce je takova, ze si ji dovedu představit dělat i se dvěma detma (kdyby to jedno uz bylo třeba školkové).
Nevím co sama se sebou. Na jednu stranu mam všeho plný zuby, ze všech stran je na mě tlak, s ničím nejsem spokojena. Na druhou stranu, do toho všeho chci druhé dítě. Už mě napadalo i jít do nějaké manželské poradny, ale emimino je první a levnější varianta
jen prosím zanechat anonym, vysypala jsem tu dost veci, které bych nechtěla spojovat se svým profilem či přímo se mnou.