Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Ahoj holky, nemám kamarádku, které bych se mohla úplně svěřit tak se sem jdu vypsat a počíst si Vaše názory a rady.Líbí se mi spolužák z vyššího ročníku, znali jsme se od vidění ze školy, už tam se mi líbil, pokukovali jsme po sobě, úsměvy, občas se dali do řeči, většinou začal rozhovor on.
Pak jsem si začala dělat autoškolu a zjistila jsem, že tam také chodí, ale on už ji dokončoval. Nějak jsme se jednou dali ve škole do řeči a vyměnili si čísla s tím, že jelikož bydlíme kousek od sebe, mohli bychom spolu jezdit autem na praxe. Ty máme 1× týdně (pátky) spolu, jinak v týdnu máme každý rozvrh jinak. A tak jsme spolu začali jezdit na praxe. Vyzvedával mě a pak když jsem i já už měla řidičák, tak jsme se začali střídat. Jednou jede on, další týden já. Jednou když jsme jeli z praxe domů mým autem, tak jsme se u něho před domem zapovídali. A stala se z toho taková tradice - po každé praxi sedíme v autě klidně hodinu a povídáme si o všem možném. I docela osobní věci. Posledně jsme šli i na kafe spolu po té praxi (do kavárny)… no jenže to je nějak tak všechno. Bývala bych ho pozvala na kafe i k sobě, ale mám spolubydlící a nevím, zda se to hodí. On bydlí sám.
Občas mě pošťuchuje a utahuje si ze mě, někdy v tom je dvojsmysl, někdy zdrobnělina. Když měl rozbité auto, vezla jsem ho do školy, i když jsem měla jen odpolední hodiny a vlastně jsem tam jela kvůli němu o x hodin dřív.☺️
Chválím ho, dala jsem mu drobnost k svátku a pozvala na výstavu, kam půjdeme příští týden. O tom už stihl někomu říct, že spolu jdeme na výstavu. Ptala se mě na to spolužačka, že už jedou drby, že to říkal kámošovi, že tam spolu jdeme a že se to celkem rozkřiklo.
Celkově si myslím, že jsem poslala dost signálů, ale v těch jeho se ztrácím. Na jednu stranu mi přijde, že on nic moc neiniciuje, na druhou, proč by semnou trávil čas, kdybych mu byla lhostejná. Asi mě bere jen jako kamarádku a já se v tom snažím hledat něco víc? Co myslíte vy?
Moc děkuji a poprosila bych ponechat anonym, náhoda je blbec.☺️
Není jen stydlivý? ![]()
Prijde mi, ze se neodvazi.
Chtelo by to posunout do te fyzicke roviny, chytit ho za ruku, spontanne libnout… to bys zvladla?
Nebo mu rict, ze je ti s nim dobre a rada by ses vidala casteji
Nebo se pri louceni „pozvat“ k nemu domu, ze dneska nepospichas.
Trochu jsem si ho proklepla. Prý měl nějakou známost pár let zpět, jinak snad nikoho.
Já mám velký strach z odmítnutí, že bych o něj pak přišla i jako o toho kamaráda. Kdybych měla větší jistotu, že mám šanci, něco bych určitě zkusila. Ale to právě nemám.
@Anonymní píše:
Trochu jsem si ho proklepla. Prý měl nějakou známost pár let zpět, jinak snad nikoho.Já mám velký strach z odmítnutí, že bych o něj pak přišla i jako o toho kamaráda. Kdybych měla větší jistotu, že mám šanci, něco bych určitě zkusila. Ale to právě nemám.
On to ma zrejme stejne.
Jeden z vas to musi prolomit, jinak prijde jina, co si pujde za svym, a o toho kamarada stejne prijdes, ver mi.
Těžko říct, trochu se obávám, že to bude další z řady dnešních kluků. Pokec, kamarádství, ale posunout to nechce. Kluci bez testosteronu. Nevím co to s těma klukama dnes je ![]()
@Veselej kluk píše:
Těžko říct, trochu se obávám, že to bude další z řady dnešních kluků. Pokec, kamarádství, ale posunout to nechce. Kluci bez testosteronu. Nevím co to s těma klukama dnes je
Neblbni, nesmeli kluci (zvlast mladi) byli vzdycky. Naopak, casto je lepsi takovy nez frajer, co jde hned na vec.
Děkuji za vaše reakce.
Já se obávám, jestli moc netlačím na pilu. Ale pak si to doma vyčítám, že jsem nic neudělala ![]()
Půjdu proti proudu, ale na nesmělost nevěřím. Dnes je tolik možností, jak se vyjádřit, jak navázat hlubší kontakt atd, apod, že podle mě posunout to zkrátka nechce.
Ale věř mi, že to není životní tragédie - situací, kdy jsem poslala dost signálů a nic se mi nevrátilo, jsem zažila dost. Na to se neumírá
Tak ja ty nesmely zazila. Proste existujou.
I sama jsem byla na zacatku na tehle strane barikady.
Mozna si to po tech letech jenom nepamatujete.
Ve 40+ je snadny byt chytrej.
@Lucie_Sx píše:
Tak ja ty nesmely zazila. Proste existujou.
I sama jsem byla na zacatku na tehle strane barikady.
Mozna si to po tech letech jenom nepamatujete.
Ve 40+ je snadny byt chytrej.
Nikdy jsem nesmělé nezažila, spíš chlapy, co mě jednoduše nechtěli a nereflektovali dost jasné signály z důvodu nezájmu. Nemám po letech sebemenší důvod ani indicii, že bych to vyhodnotila zpětně blbě, byl to opravdu nezájem. A dnes ve světě všelijakých messengerů, smajlíků, emoticonů, mémů už vůbec nevěřím na to, že nejde poměrně jednoznačně vyjádřit zájem. Komunikace nikdy nebyla jednodušší, než teď.
Ať si zakladatelka nenamlouva, co není.
@Mango_Lassi píše:
Nikdy jsem nesmělé nezažila, spíš chlapy, co mě jednoduše nechtěli a nereflektovali dost jasné signály z důvodu nezájmu. Nemám po letech sebemenší důvod ani indicii, že bych to vyhodnotila zpětně blbě, byl to opravdu nezájem. A dnes ve světě všelijakých messengerů, smajlíků, emoticonů, mémů už vůbec nevěřím na to, že nejde poměrně jednoznačně vyjádřit zájem. Komunikace nikdy nebyla jednodušší, než teď.
Ať si zakladatelka nenamlouva, co není.
No a mluvilas s nimi treba po letech?
Nebo proste jenom vyvozujes?
Navic ti chybi ta osobni zkusenost, zes nekoho fakt chtela, ale neodhodlalas se cokoliv i jen naznacit.
Vzdyt zakladatelce je to „taky blby, co kdyby odmitl“.
Ten chlap to muze mit stejne.
Sociální sítě a porno.
To s nima je.
Jediné co je bere je,,zvedat váhy na instagram" a nebo sledovat péčko.
Ahoj holky, nemám kamarádku, které bych se mohla úplně svěřit tak se sem jdu vypsat a počíst si Vaše názory a rady.
Líbí se mi spolužák z vyššího ročníku, znali jsme se od vidění ze školy, už tam se mi líbil, pokukovali jsme po sobě, úsměvy, občas se dali do řeči, většinou začal rozhovor on.
Pak jsem si začala dělat autoškolu a zjistila jsem, že tam také chodí, ale on už ji dokončoval. Nějak jsme se jednou dali ve škole do řeči a vyměnili si čísla s tím, že jelikož bydlíme kousek od sebe, mohli bychom spolu jezdit autem na praxe. Ty máme 1× týdně (pátky) spolu, jinak v týdnu máme každý rozvrh jinak. A tak jsme spolu začali jezdit na praxe. Vyzvedával mě a pak když jsem i já už měla řidičák, tak jsme se začali střídat. Jednou jede on, další týden já. Jednou když jsme jeli z praxe domů mým autem, tak jsme se u něho před domem zapovídali. A stala se z toho taková tradice - po každé praxi sedíme v autě klidně hodinu a povídáme si o všem možném. I docela osobní věci. Posledně jsme šli i na kafe spolu po té praxi (do kavárny)… no jenže to je nějak tak všechno. Bývala bych ho pozvala na kafe i k sobě, ale mám spolubydlící a nevím, zda se to hodí. On bydlí sám.
Občas mě pošťuchuje a utahuje si ze mě, někdy v tom je dvojsmysl, někdy zdrobnělina. Když měl rozbité auto, vezla jsem ho do školy, i když jsem měla jen odpolední hodiny a vlastně jsem tam jela kvůli němu o x hodin dřív.☺️
Chválím ho, dala jsem mu drobnost k svátku a pozvala na výstavu, kam půjdeme příští týden. O tom už stihl někomu říct, že spolu jdeme na výstavu. Ptala se mě na to spolužačka, že už jedou drby, že to říkal kámošovi, že tam spolu jdeme a že se to celkem rozkřiklo.
Celkově si myslím, že jsem poslala dost signálů, ale v těch jeho se ztrácím. Na jednu stranu mi přijde, že on nic moc neiniciuje, na druhou, proč by semnou trávil čas, kdybych mu byla lhostejná. Asi mě bere jen jako kamarádku a já se v tom snažím hledat něco víc? Co myslíte vy?
Moc děkuji a poprosila bych ponechat anonym, náhoda je blbec.☺️