Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Máma mě bila za trest
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
27.4.23 08:17
@Alušáček píše:
Možná jsi si na to vzpomela protože plánuje mít děti a chces pro ne byt ta nejlepší máma.. Mě rodiče nebili, biti děti je mi odporné a chápu, ze kdo to zažil, nese si ten špatný pocit v sobě.
Mě mama taky nikdy nebila, ale používala “psychoteror”, byla vždycky strasne dlouho ublížená a nešťastná, pak to chtěla řešit a promlouvat si o tom a dělala mi kázání 
, to jsem si i jako dite naopak i vysloveně prala a modlila se, aby mi nabila a pak už to nechala byt, než toto 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.4.23 08:18
@Serpentini píše:
Tak tobě asi nemá smysl odpovídat podle tvého příspěvku.
Když myslíš…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
27.4.23 08:34
Taky bych to viděla tak, že to bude tím že plánujete děti… znám lidi, které rodiče nebili, ale zase je v podstatě manipulovali, vysvětlovali, zakazovali a ty ti zas kolikrát řeknou, že by radši dostali jednu výchovnou než tohle divadlo okolo… tak si vyber?
Taky jsem dost přemýšlela o výchově mých rodičů, popravdě občas jsme taky jako děti dostaly, ne vždy to bylo fér, ale nakonec jsem dospěla k tomu, že prostě dělali vše, jak nejlépe v dané době uměli…že žádný rodič není perfektní a jen se snaží vychovat dítě, navíc teda, že každé dítě je jiné viz. ty a bratr…
- Citovat
- Upravit
27.4.23 08:37
@Semtex píše:
Mě mama taky nikdy nebila, ale používala “psychoteror”, byla vždycky strasne dlouho ublížená a nešťastná, pak to chtěla řešit a promlouvat si o tom a dělala mi kázání
Já nezažila ani biti ani psychoteror, mám uzasnou hodnou maminku a upřímně lituju každého kdo musel v dětství prožívat násilí fyzické i psychické.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.4.23 08:38
@Semtex píše:
Mě mama taky nikdy nebila, ale používala “psychoteror”, byla vždycky strasne dlouho ublížená a nešťastná, pak to chtěla řešit a promlouvat si o tom a dělala mi kázání
U nás bití nebylo ale také psychoteror a slovní ponižování.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
27.4.23 08:39
@andrasteia píše:
Ahoj, vraci se ti to ted, protoze uvazujes nad zalozenim vlastni rodiny a chces byt co nejlepsi matka
Bohuzel to mam to podobne, teda mama me nebila hodne a nějak casto, ale byla jsem díky její výchově takovy to premiantsky vycepovany dite. Spis nez dite cvicena opicka, kterou se mohla chlubit. Vecne ve vsem nejlepsi, ale nikdy žádná odmena😃. Zanechalo to na me velky nasledky.
Vraci se mi to teď porad
Ahoj, já nejsem Zakladatelka, dítě neplánuji.. Jen jsem se připojila k tématu 
- Citovat
- Upravit
27.4.23 08:44
@Alušáček píše:
Já nezažila ani biti ani psychoteror, mám uzasnou hodnou maminku a upřímně lituju každého kdo musel v dětství prožívat násilí fyzické i psychické.
To jsem nemyslela jako vyloženě psychické týrání, proto jsem to dala do těch uvozovek 
mám super mámu a mám ji moc rada . Jenže jak me nebila, chtěla se mnou vše řešit slovně, promlouvat si o tom a vysvětlovat mi to a pak byla stejně ještě zpruzela a chtěla o tom po case mluvit znova, takže nějaký efekt na její psychickou pohodu to nemělo, zatímco já bych preferovala misto vysvětlování par facek a více následného klidu z toho si nesu do dospělosti to, že vysvětlování něčeho a stourani se v něčem z duše nenávidím, připadá mi naprosto zbytečné, a pro placanec dětem taky nejdu daleko. Možná už se rozcilim jen proto, ze dite začíná zlobit, moje nervy za chvilku rupnou, což vím, a co teď mám dělat? Mám ho začít psychicky mučit vysvětlováním, čili něčím, co fakt nenávidím, nebo ho raději placnout a vyřešeno?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
27.4.23 08:46
Dostávala jsem od táty tresty. Uhlí, dřevo, seno, vytírání. Nesnášela jsem to. Jenže. Byly to jediné chvíle které jsem trávila sama s tátou a nekonec na ně ráda vzpomínám. Díky nim umím nasekat dřevo, vysparovat dlažbu, stáhnout králíka ( k tomu už se asi nikdy nedostanu) a další…
- Citovat
- Upravit
27.4.23 08:52
Nejspíš to tvoje hlava vytáhla, protože planujes vlastní dítě a ať chceme nebo ne, tak často kopirujeme chování rodičů, tak mas strach, abys nebyla jako tvoje Mama. Já třeba některé věci jako dítě neměla moc v lásce a teď se kolikrát přistihnu, ze to dělám taky podvědomě a zarazim se až ve chvíli, kdy mi to docvakne a řeknu si, ze uz jsem jak moje Mama nicméně mě jako díteti fyzické tresty nevadily, plácnutí, rodič si ulevil nervum a jelo se dal, zato moji rodiče nas nemlatili kvůli každé drobnosti, ale spis jeli takové psycho, ze do člověka huceli, až úplně zničili sebevědomí, způsobili ze sem se cítila mizerně, ještě teď po víc jak 20 letech mám bloky a pocity, ze něco nesmím nebo dělám špatně. Zlatých par facek, když to vidím zpětně, takové to zdlouhavé vysvětlování a rozebírání sem nesnasela mnohem víc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
27.4.23 08:52
@Anonymní píše:
Taky bych to viděla tak, že to bude tím že plánujete děti… znám lidi, které rodiče nebili, ale zase je v podstatě manipulovali, vysvětlovali, zakazovali a ty ti zas kolikrát řeknou, že by radši dostali jednu výchovnou než tohle divadlo okolo… tak si vyber?
Taky jsem dost přemýšlela o výchově mých rodičů, popravdě občas jsme taky jako děti dostaly, ne vždy to bylo fér, ale nakonec jsem dospěla k tomu, že prostě dělali vše, jak nejlépe v dané době uměli…že žádný rodič není perfektní a jen se snaží vychovat dítě, navíc teda, že každé dítě je jiné viz. ty a bratr…
Vidím to podobně, neříkám, že jsem byla nějaký andílek. Bráchovi to vždy asi prospělo, ale mě upřímně mohla bít hlava nehlava a stejně sem si z toho nic nevzala. Horší trest pro mě byl „jít se přiznat a omluvit se“. Takže postupem času se to přeformovalo na tento způsob trestu.
Jak jsem tu četla, že měli psychický teror, to já neznám. Naši jsou kouzelní v tom, že když byl problém, jdeme ho řešit, vyřešíme a už se k tomu nevracíme (když pominu to ranné dětství). Žádné výčitky sto let dozadu. Možná i proto jsou spolu už 35 let .
Ať byli jakýkoliv, myslím, že jsem si nakonec vzala s obou to nejlepší. Prakticky jsem si celé dětství přála a doufala, že až vyrostu, změní se to. Možná mě trápilo jako dítě ta bezmoc, slovo silnějšího, žádné diskuze.
Pak už jsme byli klidnější a po letech zase chtěla uplatnit své výchovné metody a
vlastně se vše otočilo ve chvíli, kdy chtěla mého bratra po letech plácnout vařečkou (už mu bylo 15), ten ji vzal, zlomil, položil na linku a šel. A bylo po výchově. Máma nechápala. A u mě to skončilo ve stejnou dobu (13 let), kdy jsem jí tu ruku jednoduše chytla a dlouho sem se na ní mlčky dívala.
Tím to skončilo a od té doby jsme začali normálně fungovat.
Rodiče by si možná měli uvědomit, že děti jednou vyrostou.
Autorka
- Citovat
- Upravit
27.4.23 08:59
@Kriss Tina já jsem se mamku snažila i schválně a cíleně provokovat, když mi začala něco vysvětlovat, tak aby mi dala přes hubu a toho vysvětlování nechala 
ale nedařilo se a musela jsem si to poslechnout vždycky cely a ještě více za to, ze jsem ji provokovala chudák mamka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Capelucia
27.4.23 09:02
Já jednou slyšela hlášku od rodičů, že mé děti jsou tak hodné, že snad ani nepotřebují bít 
. Tak mě to naštvalo, ale radši jsem se kousla do jazyka. Plácnou mé dítě jednou - my tam jezdit nemusíme.
Zakladatelko, je přirozené, že traumata z dětství vylézají. Když budeš mít děti, bude to ještě horší, to otevírá strašně moc vzpomínek. Škoda jenom, že v ČR pořád nejsou fyzické tresty trestné - v tomhle tady pořád přetrvává středověk.
- Citovat
- Upravit
27.4.23 09:03
@Semtex no já když provokovala, tak sem dostala par facek a pak navíc sem ještě zbytek dne průběžně poslouchala čím sem se provinila a proč je to špatně a porad dokola 
ale to je tak dodnes, já už se ji ani s ničím poradně nesveruju, protože se nic neobejde bez komentáře nebo přednášky i když teď už mi aspoň nemlati
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.4.23 09:05
Já to trochu rozšířím. Na základku k nám přišel mladý učitel. Učil tělocvik a hudebku. Hned na začátku nám sdělil, že nám žádné poznámky psát nebude, že si to vyřídí „ručně“, což také přiměřeně činil. Všichni (na tělocvik měl kluky) byli spokojeni a měli jsme ho docela rádi, na rozdíl od zapšklých kantorek a kantorů, kteří se jenom oháněli použitím žákovek.
Mlácení dětí není dobré, ale docela mne vytáčí někteří rodiče, kteří s klidem přehlížejí naprosto neakceptovatelné chování svých dětí a považují to za moderní způsob výchovy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
