Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@TERMAT píše:
Nedokážu pochopit to, že matka nechce vidět svoje dítě šťastné a spokojené…
A matka nemá nárok být šťastná a spokojená?
@TERMAT Nech to radši na obou rodičích. Ať si to vyřeší oni dva. Ono je to těžké, to takhle posuzovat z „třetí“ strany. Mnohé vůbec nevidíš. Moje holka zase nechtěla chodit k babičce. Od té doby, co jsem se naučila babku přijímat a mít jí ráda i s chybami, tak k ní chodí ráda a dokonce se tam i těší. Nemluvila jsem o tom s ní nahlas, že mám k ní výhrady, chtěla jsem, aby aspoň ony 2 měly se sebou vztah, když mě to s babčou nejde, ale to dítě to vycítilo samo a zaseklo se. Vyřešilo se to opravdu až mým smířením s babčou. Dítě je takový barometr vztahů. Nemůže to být podobné u vás? Nebo taky úplně jinak… ![]()
@andelka83 píše:
@TERMAT tak pokud je opravdu problém v matce, tak je to něco jiného. Na druhou stranu ne každá matka by si posypala hlavu popelem a snažila se změnit tak, aby malá byla spokojena a neměla tendence utíkat. Chápu to tak, že stridavka v podstatě nefunguje a ona od počátku tíhne k otci? Možná bych šla cestou návrhu na svěření do péče otce, podpořené těmi posudky psychologů, psychiatrů a přáním dcery. V tomto věku by měli brát ohled. Na druhou stranu, hodně si ta znepřátelí te matku, bude mít pocit křivdy. Aby to pak pro dítě nebylo ještě horší. Škoda že nemá stejně dobrý vztah s oběma.
Znepřátelení matky je právě ten velký problém, proč malá nemluvila… Ona když cokoliv řekne „proti“ mamce, tak to dostane sežrat. To byl jeden z důvodů proč zpočátku nemluvila o svých citech a pocitech, protože myslela, že tak bude reagovat každý komu se její názory nebudou líbit. A vztah s otcem měla suprový vždy. Otec se jí po narození druhého dítěte 100% věnoval… Jezdily na výlety, vodil jí do školky, školy, dělal jí svačiny a ona si to uvědomuje. Obě holky naučil jezdit na kole, lyžích. Jezdíme na kolech, lyžích… Jezdíme na dovolené. A na druhé straně tohle není. A jí to vadí, chybí…
@Takyjedna píše:
@TERMAT Nech to radši na obou rodičích. Ať si to vyřeší oni dva. Ono je to těžké, to takhle posuzovat z „třetí“ strany. Mnohé vůbec nevidíš. Moje holka zase nechtěla chodit k babičce. Od té doby, co jsem se naučila babku přijímat a mít jí ráda i s chybami, tak k ní chodí ráda a dokonce se tam i těší. Nemluvila jsem o tom s ní nahlas, že mám k ní výhrady, chtěla jsem, aby aspoň ony 2 měly se sebou vztah, když mě to s babčou nejde, ale to dítě to vycítilo samo a zaseklo se. Vyřešilo se to opravdu až mým smířením s babčou. Dítě je takový barometr vztahů. Nemůže to být podobné u vás? Nebo taky úplně jinak…
Nevím jak myslíš z „třetí“ strany? Dva a půl roku s přítelem bydlím. Vidím a slyším to ob týden… Kdyby to mělo být tak jak píšeš, tak by spíš nechtěla chodit k nám…
Tak ve vašem případě je asi problém komunikace s matkou, resp. její neochota situaci řešit.
já jako máma si nedokážu představit, že bych na tohle přistoupila ![]()
Asi by mi z toho bylo hodně smutno, kdyby mi dítě řeklo (bavíme se o takovém dítěti, které už nějaký rozum pobralo), že semnou nechce být, že chce raději bydlet u táty,… ale pokud bych věděla, že otec je OK, asi bych ho nedokázala silou držet u sebe. Tím bych si dítě asi nezískala..
@TERMAT a co ta druhá? Ono, když se mi narodilo druhé dítě, tak se starším byla hodně babička. Od té doby je jeho top. Ono někdo se musí starat o to mimino a je pochopitelné, že staršímu se věnuje někdo jiný.
A maminka je na tom jak finančně? I tohle hraje roli. Až budou mezi mnou a otcem větší rozdíly co do možnosti vyžití, dovolených..tak asi taky to bude svádět k tomu preferovat jeho. Děti se dají koupit celkem snadno, dobře ví kde víc profitují. Možná na sport apod mamka nemá naturu, to se bohužel musí tak brát, že každý rodič je jiný, a ne horší.
@LadyLada píše:
A matka nemá nárok být šťastná a spokojená?
NE, ne na úkor dítěte.
@TERMAT píše:
Nevím jak myslíš z „třetí“ strany? Dva a půl roku s přítelem bydlím. Vidím a slyším to ob týden… Kdyby to mělo být tak jak píšeš, tak by spíš nechtěla chodit k nám…
No očividně k matce kladný vztah nemáte, to dítě to cítí. Možná nastala chyba někde na začátku, s těmi pocity, že nechtěla stranit žádnému z rodičů.
Nesouhlasila bych ani pokud by děti samy chtěly k itci. Nejsem zastáncem ani střídavky. Naštěstí mám děti ve své péči já a ony ode mě nechtějí. Pokud by chtěly, nesouhlasila bych. Nenechala bych si je vzít, nedala bych je jiný ženský. I přesto, že nejsou majetek, trvala bych si na svém. Doufám, že to nebudu nikdy řešit.
@andelka83 píše:
@TERMAT a co ta druhá? Ono, když se mi narodilo druhé dítě, tak se starším byla hodně babička. Od té doby je jeho top. Ono někdo se musí starat o to mimino a je pochopitelné, že staršímu se věnuje někdo jiný.
A maminka je na tom jak finančně? I tohle hraje roli. Až budou mezi mnou a otcem větší rozdíly co do možnosti vyžití, dovolených..tak asi taky to bude svádět k tomu preferovat jeho. Děti se dají koupit celkem snadno, dobře ví kde víc profitují. Možná na sport apod mamka nemá naturu, to se bohužel musí tak brát, že každý rodič je jiný, a ne horší.
Ta druhá, zatím, nic neřeší, ale nikdo jí do hlavy nevidí. Zatím to vypadá, že situaci bere takovou jaká je… Když se narodila, tak té starší se věnoval převážně právě tatínek… Nevím co máš přesně na mysli kupováním, ale rozhodně pod pojmem kupování nemám to, že přítel chce, aby se holky něčemu věnovaly, aby potom lehce nesklouzly do nějaké party, k drogám a podobně… Chápu, že někdo nemusí být na sport, ale dá se věnovat i jinak - procházky, výlety…
@andelka83 píše:
No očividně k matce kladný vztah nemáte, to dítě to cítí. Možná nastala chyba někde na začátku, s těmi pocity, že nechtěla stranit žádnému z rodičů.
Jediná negativní věc vůči matce je ta, že nechce řešit problémy s dcerou. Jinak se o ní nebavíme i když malá kolikrát přijde s tím co se dělo na druhé straně, tak jí vždy říkáme, že nás to nezajímá, že to se dělo tam, že je podstatné jak to bude u nás… Jediné co mohlo být na začátku je to, že matka byla ta, která odešla, protože si našla přítele…
Obávám se, jestli dítě nejde třeba raději i tam, kde si ho „koupí“, kde má lepší hračky, lepší „drahé“ zážitky, apod. Bohužel to tak u menších dětí funguje, jsou kupovány..u rozvedených rodičů je to pak tak, že ty děti jsou rozmazlené, jelikož si je kupujou obě strany, protože chtějí dítě získat do své péče..takže nakonec je dítě takové, že prostě se snaží z toho těžit..jak mu není něco dovoleno, tak řekne, u tatínka či u maminky to mohu a tady ne..a prostě nakonec je dítě rozmazlené a „vyčůrané“. Je to špatné..Střídavá výchova se mi jeví dobrá jen v případě, že dítě nemění kolektivy dětí..a má jednu školu..jinak to musí být schizofrenní a záhul pro dítě..na jeho psychiku..pocity..a sociální vazby..přála bych to dospělým, aby to v dětství zažili..je to bezcitné..
@TERMAT prostě jde o to, že to věnování se je u každého jiné. Jen proto že u jednoho rodiče je vyžití bohatší, protože na to má, baví ho to, umí to, je ten typ..není nutné shazovat přístup druhého rodiče, který toto nepraktikuje. Ve stridavce jsou obě holky? Jak je na tom maminka finančně? Má taky nového partnera?
Věnoval se starší kdy? Nechodil do práce? Předpokládám že přes den se starala matka. Pokud chodila starší do školky, je to snazší, ale i tak je pro někoho péče o mimino náročnější než pro jiného. Že se jeden rodič víc stara a věnuje staršímu je úplně normální.
Něco podobného bylo u nás. Manželův syn měl tenkrát 4 roky a chtěl být u nás, když jsme ho vraceli, byly hrozné scény, vůbec nechtěl jít k matce (jsme na něho přísní). Asi po roce jsme se domluvili na střídavé péči, než se ona odstěhovala k dalšímu příteli. A pak to bylo ok.
Tím chci říct, že se to může časem zlepšit.