Manipulace dětí otcem

@Anonymní píše:
Promiňte, ale vy jste asi nikdy u terapeuta nebo psychologa nebyla, že? Takto to opravdu nefunguje, že je to „ponižující“. Ani to není „léčení“. Je to jako povídání si s kamarádkou, která je ale nezaintetesovaná, nikomu nenadržuje a její hlavní motivací je co nejrychleji docílit toho, abyste byli v životě spokojení. A narozdíl od té kamarádky strávila roky studiem lidské povahy a už jen z toho, kolik maminek se tu za takovou chvilku ozvalo, by mělo být zřejmé, že lidé se chovají hodně obdobně. Takže i řešení jsou velmi obdobná 

Nebo snad je ponižující, když si autorka stěžuje a hledá rady tady na internetu? Asi ne, že Neví, jak dál, a když ve svém okolí nenachází řešení, dělá to nejlepší, co může - rozšiřuje oblast hledání řešení.

Nemluvě o tom, že o návštěvě psychologa neví nikdo, komu o ní neřeknete. A fungují i přes telefon nebo třeba videohovor, takže ani není třeba nikam chodit. Jsou vázáni zákonem, že nesmí poskytovat informace nikomu dalšímu. Jedinou výjimkou je páchání trestného činu, které dle stejného zákona musí hlásit na Policii ČR.

Já jsem si prošla celoživotním domácím násilím. A když mne manžel, skrze už našeho dospělého syna, šel na policii udat, že jsem ho chtěla úkladně zavraždit, policie to musela přijmout a vyšetřit. Byl následně soud. Prošla jsem si 2 letým rozpomínáním, kvůli této mužově brutalitě, co jsem v manželství žila, po těch předchozích 40 let. Já vím všechno. Chodila jsem k psychologům a na skupinovou psychoterapii velmi moc ráda. Jen když se mne soud ptal, zda jsem se v manželství chodila léčit, tak jsem byla ráda, že jsem po pravdě mohla říci, že nechodila. Protože jinak by manželův advokát byl na koni, že jsem to já, kdo je blázen. Žít s mužem, který má poruchu osobnosti, vychovat 4 společné děti, které to nezasáhlo nijak podobně, jako to zasahuje tyto děti ve střídavé péči, to je můj životní úspěch. A vy jděte do háje, jak jste chytrá až na půdu.

Samozřejmě, choďte ženy na psychoterapii, jenže já si neumím představit, kdy na ni v denním kolotoči s dětmi můžete mít čas. Dostat se nad věc, to vám z celého srdce přeji. Je mi vás líto, že musíte komunikovat s člověkem, který do hladké komunikace sype písek a štěrk. Přeji vám co nejvíce šťastných dnů, které vám tyto mnohé svízelné životní situace vynahradí.

@canaglia
Ano bydliste zmenil on sam

@Anonymní píše:
Prosím anonymně, citlive tema a byvaleho partnerka sem mozna chodi…
Ani necekam asi radu, protoze tu neni moc moznosti jak se branit. Spis jestli ma nekdo osobni zkusenost, ze deti jednou pochopi, uvidi ze vse neni tak jak je jim podavano? A zacnou zas matku brat a mit k ni duveru, ze neni ta zla a neublizuje tatinkovi??
Abych to vzala strucneji, rozvedeni jsme uz 7 let. Ex se odstehoval pomerne velkou vzdalenost. Deti si bral dle rozsudku, pozdeji jsme styk jeste rozsirili. Nakonec je ma vic jak polovinu vsech vikendu, plus velmi casto deti i omlouvam ze skoly (ted teda jen mladsiho, starsi se uci stejne doma porad) a bere si je i na prodlouzene vikendy.
Kdyz ja potrebovala aby tu deti vyjimecne zustali, byl nejaky plan, nikdy to neslo.
Proste ja vychazim vstric pro klid jak muzu, delam to i kvuli detem aby byly spokojene.
Problem je, ze cim dal tim vic jsou proti mne deti odtazite. Tata je malo vidi, hrozne mu chybi, on je chudak. Musi si pro ne jezdit, plati naftu, nemuze jim koupit co by chteli protoze ja mu je nevozim, jeste mi plati alimenty.
Ted to vygradovalo ze si usmyslel, ze si je zase vezme o par dni driv, s cimz jsem souhlasila, ale nakonec chtel jeste vic a to uz ja s detma mam plany takze jsem nesvolila. Vysledek…dite se mnou pomalu nemluvi, tata je chudak, ja nic nedovolim…opet penize (bohuzel to je ta hlavni bolest ze plati alimenty a jezdi, to mu lezi nejvic v zaludku)
Je to zdatny manipulator a dle znaleckeho posudku ma sklony byt na nekom emocne zavisly, ale i sam potrebuje aby byl nekdo zavisly na nem coz i souhlasi. A na deti to hraje hodne prez city a hlavne starsi mu to strasne veri.Ma nekdo obdobnou zkusenost, ustali jste toto obdobi kdy deti trochu odrostly a pochopily, ze to nebylo vse tak jim bylo podavano???
Sama vlastne nevim co s tim. Mluvim s nimi, ale neslysi. Proste veri jen ty jedny verzi a i kdyz jim jasne vysvetluju ze to tak neni, dam jim k tomu i nevyvratilne argumenty tak proste neveri. A delat to same co otec nechci protoze tim bych tem detem ublizovala jeste vic

Ano, je to možné, že to děti jednou uvidí jinak. Náhled se situaci se může časem změnit, tím, že tatínka prokouknou nebo bohužel i tím, že se jednou i tvé děti nabíji nos ve vztahu s manipulatorem. Ale taky to může zůstat tak, jak to je. Nebo se z dětí můžou stát stejní manipulatori jako je otec. Nebo můžou sice otce prokouknout, ale zároveň být na tebe o to více naštvaní, že jsi je před ním neochranila. Je to prostě loterie. Já vidím jako hlavní problém to, že děti od vás znají jen přístup manipulator-oběť. A ty stále chováš jako oběť nadále a na druhou stranu mi přijde, že se lehce také pokoušís manipulovat. Pak je těžké, aby se děti chovaly jinak, než že sednou manipulatorovi na lep, chovaly se jako oběť, nebo ony samy manipulpvaly. U tvých dětí vidím všechno. Tebou manipulují. Zároveň se od otce nechají citově vydírat… Myslím si, že by se tvé děti potřebovaly naučit, jak komunikovat, naučit se empatii (k otci cítí soucit, to není empatie) a vhodně ji vyjadřovat, naučit se vidět věci z více stran, ověřovat si informace atd. Taky se naučit nějakému sebeuvedomeni (chci k tátovi, protože to chci já, nebo chci k tátovi, protože to chce táta a bude jinak smutný?) Tady nejde jen o to, jak se chová otec. Ale tady jde i o to, jak ty se k tomu stavíš. Případně i o to, jak se stavíš k jiným věcem, je dost pravděpodobné, že tohle chování máš i ve vztahu k dalším lidem, nejspíš i ke svým dětem. Tyhle věci se děti učí hlavně napodobou od rodičů. Pokud chceš mít děti, které se sebou nenechají manipulovat a zároveň nebudou manipulovat ostatními, musíš je to naučit. A počítej s tím, že to nebude lehké. Nejde o to jim něco neustále vysvětlovat ohledně otec, ale jde i o všechno tvé ostatní chování. Ono už i to tvé vysvětlování tě staví do určité velmi nevýhodné role. Zvážila bych nějaký jiný přístup. A dětem bych některé věci nastínila úplně mimo „téma otec“. Třeba ty peníze. Lepší, než vysvětlovat, bych je spíš v běžných situacích zasvecovala do rodinného rozpočtu. Když si to hospodaření „ohmataji“, tak je mnohem větší šance, že si informace od otce samy porovnaji s tou realitou, jak ji znají. Myslím si, že by také neškodilo projevit určitým způsobem otci děti empatii nebo alespoň určité uznání jeho problémů. „Ano, tatínek to nemá lehké, musí hodně šetřit, ale kdyby na vás neposílal alimenty, tak nevyjdeme. Kdyby to bylo možné, ráda je nechám snížit, bohužel to nejde. Je mi líto, že vám to dělá starosti, ale tatínek si poradí“.

@Anonymní píše:
Dopravu uz ma ve vysi alimentu zohlednenou, proto pisi ze z teto castky nejsem schopna a ani casove skrze praci dopravu zajistit.
Kdyz by se zmenila jen forma pece a rozsah styku zustal zachovan tak se nic preci nezmeni… snad jen ze by se musel polovinou podilet i na mimoradnych vydajich a pod???

Změní. Minimálně on nebude mít pocit, že je odstaven na vedlejší kolej, výživné bude stanoveno oběma, takže nebude moc dětem vymývat mozek, že všechno platí on a že ty ho jen obíráš o prachy, děti budou mít pocit, že je to spravedlivější a nebudou mít tendenci chránit „slabšího“ a utlačovaného.

@kacz píše:
Tohle není střídavá péče. Když to přepočítáš na hodiny času s dětmi, trávil by otec s dětmi násobně více času než matka, pokud uvažuju 3 hodiny každý pracovní/školní den (protože zbytek jsou ve škole či na kroužcích a matka je v práci) a 16 hodin každý volný den.

Myslíš 3× za 4 týdny od čtvrtka po škole do pondělí do školy? To je 12 dní z 28 v těch 4 týdnech, kompenzovat lze prázdninami, ale i 12:16 je střídavka ok.
když to vezmeš na denní hodiny, tak ráno hodinu, večer dejme to mu 5 hodin u starších dětí, takže všední den 6 hodin, víkendový 14 hodin, pak je to za jeden kus 5+1+5+14+14+1=40 hodin x 3 je 120 hodin a 4 týdny jsou (5×6+2×14)x4=232, takže víkendový rodič 52 % čistého času a všednodenní 48 %. Za předpokladu, že dítě nemá nějaké samostatné aktivity o víkendech… Takže je to ok.

@canaglia píše:
Myslíš 3× za 4 týdny od čtvrtka po škole do pondělí do školy? To je 12 dní z 28 v těch 4 týdnech, kompenzovat lze prázdninami, ale i 12:16 je střídavka ok.
když to vezmeš na denní hodiny, tak ráno hodinu, večer dejme to mu 5 hodin u starších dětí, takže všední den 6 hodin, víkendový 14 hodin, pak je to za jeden kus 5+1+5+14+14+1=40 hodin x 3 je 120 hodin a 4 týdny jsou (5×6+2×14)x4=232, takže víkendový rodič 52 % čistého času a všednodenní 48 %. Za předpokladu, že dítě nemá nějaké samostatné aktivity o víkendech… Takže je to ok.

Večer 5 hodin u starších dětí? Tyto děti jsou na prvním stupni, tzn. chodí spát kolem 20h. Rodiče chodí z práce obvykle kolem 17h, to jsou 3 hodiny odpoledne.
Ráno například můj syn chodí do školy sám, takže ho vidím tak 10 minut a to je mu 8 let. 6 hodin ve všední den je těžce přestřelené. A víkendový den 14 hodin, to jsi zase ubral. Nebo v týdnu snad malé děti spí 7 hodin a o víkendu 10?

A vůbec, nechápu to. Tatínek přijde s tím, že má pocit křivdy, tak jdeme a napravíme to. Pak ale z nového řešení bude mít pocit křivdy maminka, protože ve „svém“ čase jen zajišťuje denní provoz, starosti a úkoly, nemá s dětmi téměř žádný opravdu volný čas. Tak co se bude dít dál? Budeme zase upravovat ve prospěch maminky?

Pocit křivdy podle mě není žádné objektivní kritérium, podle kterého se rozhodovat, protože manipulátor může mít pocit křivdy pořád a to přece neznamená, že se mu bude pořád ustupovat.

@Anonymní píše:
@Hlaholice
Deti si samy hospodari uz nejaky patek, maji kazdy svuj ucet kam dostavaji kapesne, navic maji moznost si sami vydelat (sber jablek a pod) takze hodnotu penez znaji.
K tomu vysvetlovani… dokazala bys kdyz ti dite rekne, ze mu ctes zpravy, nebo ze kvuli tobe nejeli do kempu nechat to byt, prejit to??? Ja nemam pocit, ze kdyz je v teto myslence necham, nejak to nasemu vztahu prospeje.
K tem alimentum… rekla jsem to sice trochu jinak ale obdobne… odpoved??? Tata rikal ze kdybys chtela tak to jde, staci jen zajit na soud. Penez mas dqqqqqost kdyz mas dve prace… ty proste echces, jinak bys to udelala

Já to chápu, že to nemáš jednoduché. Není snadné vždy přijít s nějakou vhodnou reakcí a zachovat si klidnou hlavu. Já to ale nemyslela tak, že máš přehlížet to, co ti děti říkají. Jen na to reagovat jinak. Když je dítě naštvane nebo třeba smutné, tak je prostě v tu chvíli nesmyslné se mu něco snažit logicky vysvětlit. To dítě v tu chvíli jede na vlně emocí. A emoce si s logikou ne vždy úplně rozumí. V tu chvíli se většinou vyplatí reagovat na ty emoce. Ale nenechat se jimi manipulovat. A pokud jsou od táty proti tobě naockovane, tak nějaké vysvětlování pravděpodobně vůbec nemá cenu. Tím si je akorát ještě víc postavis proti sobě. Ony děti mají o svých rodičích obvykle nějakou představu, vidí je v hodně růžových barvách a nesnášejí, když se jim tu jejich představu snaží někdo narušit. A pokud ten rodič v něčem selhává a svádí to na něco nebo někoho jiného, tak to děti přijímají. A pokud se jim někdo snaží vysvětlit, že to zase až tak není, tak je většinou zle, dítě to nechce slyšet, rodičů se zastává, vyvádí. Ty jsi bohužel v situaci, kdy v růžových barvách děti vidí tátu a ty jsi ta, která může za ta jeho selhání. V okamžiku, kdy se to snažíš vysvětlit, jim narusujes tu jejich představu o tátovi a ony se postaví proti tobě. Já si myslím, že tohle prostě nemůže fungovat. A i když by se ti náhodou povedlo, že je přesvědčis, tak to bude akorát přetahování. Myslím si, že mnohem lepší je, když si k tomu názoru dojdou děti samy. Myslím tím na základě chování. S těmi penězi jsem to nemyslela tak, že znají hodnotu peněz a hospodaří s kapesnym, ale že by měly být seznámeny s hospodařením rodiny. Ono hodně dětí si vlastně vůbec neuvědomuje, kam všechny ty peníze mizí. Vidí, že jogurt stojí pár kaček a už jim nedocvakne, že to za měsíc dělá pěknou sumu. Nevnímají takové ty výdaje jako jsou peníze za energie, pojistky, paušál. O tom, jak moc rodič kolikrát přemýšlí o tom, co koupit a ci nekoupit a co si vše si kolikrát odepře, aby děti měly vše potřebné, ani nemluvě. A i když mají nějakou možnost výdělku, tak rozhodně nemají představu o tom, jaké je to chodit do práce. Což si také myslím, že by asi taky nebylo na škodu je s tím začít seznamovat. Ale ne proto, abys oponovala otci. Když děti uvidí, na co ty peníze za alimenty používáš, když uvidí, za co utracis peníze, které vydělávas ty, tak by jim časem mělo docvaknout, jak to doopravdy je.
Z toho, co píšeš, mi ale jinak stále víc a víc přijde, že to máš v hlavě tak nějak celé špatně nastavené. Příjdeš mi jako takový ten typ, co má pocit, že na něm přece nezáleží. A co snaží za každou cenu být v pohodě. Tak ty máš mít dvě práce, nebrat alimenty a nejlíp ještě detickam zacvakat vše, co chtějí, ne? A tatínek má mít jednu a mít dostatek času na odpočinek, ne? Ale mluvíš někdy s těma dětma o tom? Myslím o tom, že jsi třeba z té práce unavená? Že bys chtěla mít více volna? Že bys s nima chtěla na výlet? Že by sis chtěla někdy něco koupit, ale nemáš na to. Nebo o tom, že tě mrzí, jak se k tobě chovají? Nemyslím stylem nějakého vycitani nebo manipulace jako to dělá otec. Ale prostě jen mluvit o sobě, o tom, jak se máš, jak ti je, co citis, co bys chtěla, jaké jsi měla a máš sny. Ukázat jim, že máma je normální živá bytost, která má taky své potřeby, své pocity. A ne někdo, kdo jen zajišťuje prachy a komfort a na jehož city se nemusí brát zřetel.