Poradna na téma rodinné právo
Mgr. Zoltán Duna
@Anonymní píše:
Ale to je to, co ti vysvetluji. Ja nejsem zkrze zamestnani schopna si deti brat v takovem rozsahu jako ma ted on. Otec ma vice volnych dni, takze dost casu aby si je na ty treba 2 vsedni dny v tydnu vyjel uz rano vzal si je a byl s nimi cele dny.
Ver tomu, ze kdyby bydlel pobliz, tak chci SP jako prvni aby prevzal vice povinosti a ja s detmi mela vice volneho casu na zabavu
SP není otázka uspořádání ani vzdálenosti, ale narovnání právních vztahů. A to je pro řadu otců podstatná věc, stejně jako pro matky výlučná péče. Jak si péči rozvrhnete, je otázka na mediaci.
@canaglia píše:
SP není otázka uspořádání ani vzdálenosti, ale narovnání právních vztahů. A to je pro řadu otců podstatná věc, stejně jako pro matky výlučná péče. Jak si péči rozvrhnete, je otázka na mediaci.
Dobre, reknu to jinak. SP s vyrovnanou peci a povinostmi k detem
@Anonymní píše:
Dobre, reknu to jinak. SP s vyrovnanou peci a povinostmi k detem
SP ale nemusí být s vyrovnanou péčí. Povinnosti a právo ok, ty jsou v SP stejné, ale rozsah nemusí být. Tím se dá praktikovat střídavá péče i při větší vzdálenosti. Je to jen o tom chtít férové uspořádání a nabídnout druhému maximum co nejblíže k polovičce jak v právním smyslu, tak faktické péči. To drtivou většinu otců demilitarizuje. Ku prospěchu dětí.
Také máme společnou péči a děti si bereme podle toho, jak má kdo čas
v podstatě je to péče střídavá, akorát si neplatíme alimenty.
Příspěvek upraven 09.02.21 v 11:08
@poučená píše:
Já jsem si prošla celoživotním domácím násilím. A když mne manžel, skrze už našeho dospělého syna, šel na policii udat, že jsem ho chtěla úkladně zavraždit, policie to musela přijmout a vyšetřit. Byl následně soud. Prošla jsem si 2 letým rozpomínáním, kvůli této mužově brutalitě, co jsem v manželství žila, po těch předchozích 40 let. Já vím všechno. Chodila jsem k psychologům a na skupinovou psychoterapii velmi moc ráda. Jen když se mne soud ptal, zda jsem se v manželství chodila léčit, tak jsem byla ráda, že jsem po pravdě mohla říci, že nechodila. Protože jinak by manželův advokát byl na koni, že jsem to já, kdo je blázen. Žít s mužem, který má poruchu osobnosti, vychovat 4 společné děti, které to nezasáhlo nijak podobně, jako to zasahuje tyto děti ve střídavé péči, to je můj životní úspěch. A vy jděte do háje, jak jste chytrá až na půdu.Samozřejmě, choďte ženy na psychoterapii, jenže já si neumím představit, kdy na ni v denním kolotoči s dětmi můžete mít čas. Dostat se nad věc, to vám z celého srdce přeji. Je mi vás líto, že musíte komunikovat s člověkem, který do hladké komunikace sype písek a štěrk. Přeji vám co nejvíce šťastných dnů, které vám tyto mnohé svízelné životní situace vynahradí.
Vážená paní,
Máte za sebou pohnutý příběh a přeji vám, že jste teď spokojenější. O mém životě ale nevíte vůbec nic. Přesto ho soudíte s výsledkem, že určitě nemám takové zkušenosti a nárok mluvit. To hovoří více o vás než o mně.
Jelikož na slušný popis zkušeností s psychology agresivně vyjedete tím, že vaše zkušenost je jiná, a následně mi nadáváte, tak se nezlobte, ale už na vás nebudu dále reagovat. Navíc váš ani můj celý životní příběh nejsou předmětem diskuze a je to její plevelení.
Pro zakladatelku:
V diskuzi se vám sešly názory a rady z celého spektra. Přeji vám, abyste našla řešení, které vám a rodině bude vyhovovat a budete s ním spokojeni.
@Anonymní píše:
Vážená paní,Máte za sebou pohnutý příběh a přeji vám, že jste teď spokojenější. O mém životě ale nevíte vůbec nic. Přesto ho soudíte s výsledkem, že určitě nemám takové zkušenosti a nárok mluvit. To hovoří více o vás než o mně.
Jelikož na slušný popis zkušeností s psychology agresivně vyjedete tím, že vaše zkušenost je jiná, a následně mi nadáváte, tak se nezlobte, ale už na vás nebudu dále reagovat. Navíc váš ani můj celý životní příběh nejsou předmětem diskuze a je to její plevelení.
Pohnuté příběhy máme každý,: Já, vy, můj manžel, jeho rodiče, vaši rodiče, totéž u zakladatelky a vůbec, pohnuté příběhy má každý člověk, kterého znám, třeba jen zprostředkovaně.
Omlouvám se vám, že jsem vás zarmoutila. Měla jsem v daný moment větší soucit ze zakladatelkou, než s vámi, neboť toto je její téma. O mně, ani o vás v tomto tématu vůbec se nejedná, ač prošel v určité podobě i našimi životy. Vadilo mi, že ji napomínáte, a přišlo mi, že v ní vidíte vaši matku.
Všichni jsme na cestě, i vy, i já, i zakladatelka, i její muž, i jejich děti. Na cestě k sobě.
Omlouvám se vám.
@canaglia píše:
SP ale nemusí být s vyrovnanou péčí. Povinnosti a právo ok, ty jsou v SP stejné, ale rozsah nemusí být. Tím se dá praktikovat střídavá péče i při větší vzdálenosti. Je to jen o tom chtít férové uspořádání a nabídnout druhému maximum co nejblíže k polovičce jak v právním smyslu, tak faktické péči. To drtivou většinu otců demilitarizuje. Ku prospěchu dětí.
Takze se jedna jen a jen o to slovickareni…
Vse zustane stejne, jen nazev pece se zmeni… to mi trochu utika pointa k cemu to je… mne je jedno jestli mam SP, vylucnou peci nebo peci otce. Jedna se mi o to, kdo jak o deti kdy pecuje, kdo co zaplati a zajisti jak tomu budeme pojmenovavat je snad vcelku jedno?
@Anonymní píše:
Takze se jedna jen a jen o to slovickareni…
Vse zustane stejne, jen nazev pece se zmeni… to mi trochu utika pointa k cemu to je… mne je jedno jestli mam SP, vylucnou peci nebo peci otce. Jedna se mi o to, kdo jak o deti kdy pecuje, kdo co zaplati a zajisti jak tomu budeme pojmenovavat je snad vcelku jedno?
No není to jedno, jak se to pojmenuje. Kdyby to bylo jedno, tak se o to nesvádějí tak kruté bitvy. Ale pokud ti pojem střídavá péče nevadí, tak zkus tomu svému navrhnout změnu na střídavou péči s tím, že si na mediaci vyjasníte, kdo a jak a kdy o děti bude pečovat a kdo co zaplatí a zajistí. O tom už se dá bavit konstruktivně.
@canaglia píše:
No není to jedno, jak se to pojmenuje. Kdyby to bylo jedno, tak se o to nesvádějí tak kruté bitvy. Ale pokud ti pojem střídavá péče nevadí, tak zkus tomu svému navrhnout změnu na střídavou péči s tím, že si na mediaci vyjasníte, kdo a jak a kdy o děti bude pečovat a kdo co zaplatí a zajistí. O tom už se dá bavit konstruktivně.
Dobre, pro mne je to jedno. Ze spoustu lidi se dokaze hadat jen kvuli pojmenovani je vec jina, ale pro nas by se nic nezmenilo, jen ten nazev.
O to uz jsem se pokousela.
Jeho myslenka je on stavajici vyzivne, nic nad ramec a cestovani na pul. Styk by zustal zachovan.
Ano, i toto jsme s nimi rozebirali, sice uplne z jineho duvodu, kdy se jednou ptaly na co jsou slozenky ktere videli. Tehdy jsme jim zhruba vypsali na papir jake vsechny poplatky odchazi abychom vubec bydleli, svitili, mohli se koupat, volat si a pod.
To same s dalsi praci… kdyz potom jedeme treba do Mirakula, Cestlic, koupi se nove kolo a pod. jsou stastne. A rikam jim, ze jim rada udelam radost, ale nejdriv se ty penize museji vydelat. Navic se snazim do druhe prace chodit v case kdy tu nejsou, takze tim co nejmin omezit spolecny cas (ale ne vzdy to jde)
V tu chvili kdy se o tom takhle bavime, tak to chapou. Ale potom prijedou s nejakou „myslenkou“ a vse je jinak.
Jak rikas, asi v tu chvili kdy jsou plny emoci nema smysl to rozebirat