Manipulace dětí otcem

Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
9.2.21 05:19
@Hlaholice píše:
Já to chápu, že to nemáš jednoduché. Není snadné vždy přijít s nějakou vhodnou reakcí a zachovat si klidnou hlavu. Já to ale nemyslela tak, že máš přehlížet to, co ti děti říkají. Jen na to reagovat jinak. Když je dítě naštvane nebo třeba smutné, tak je prostě v tu chvíli nesmyslné se mu něco snažit logicky vysvětlit. To dítě v tu chvíli jede na vlně emocí. A emoce si s logikou ne vždy úplně rozumí. V tu chvíli se většinou vyplatí reagovat na ty emoce. Ale nenechat se jimi manipulovat. A pokud jsou od táty proti tobě naockovane, tak nějaké vysvětlování pravděpodobně vůbec nemá cenu. Tím si je akorát ještě víc postavis proti sobě. Ony děti mají o svých rodičích obvykle nějakou představu, vidí je v hodně růžových barvách a nesnášejí, když se jim tu jejich představu snaží někdo narušit. A pokud ten rodič v něčem selhává a svádí to na něco nebo někoho jiného, tak to děti přijímají. A pokud se jim někdo snaží vysvětlit, že to zase až tak není, tak je většinou zle, dítě to nechce slyšet, rodičů se zastává, vyvádí. Ty jsi bohužel v situaci, kdy v růžových barvách děti vidí tátu a ty jsi ta, která může za ta jeho selhání. V okamžiku, kdy se to snažíš vysvětlit, jim narusujes tu jejich představu o tátovi a ony se postaví proti tobě. Já si myslím, že tohle prostě nemůže fungovat. A i když by se ti náhodou povedlo, že je přesvědčis, tak to bude akorát přetahování. Myslím si, že mnohem lepší je, když si k tomu názoru dojdou děti samy. Myslím tím na základě chování. S těmi penězi jsem to nemyslela tak, že znají hodnotu peněz a hospodaří s kapesnym, ale že by měly být seznámeny s hospodařením rodiny. Ono hodně dětí si vlastně vůbec neuvědomuje, kam všechny ty peníze mizí. Vidí, že jogurt stojí pár kaček a už jim nedocvakne, že to za měsíc dělá pěknou sumu. Nevnímají takové ty výdaje jako jsou peníze za energie, pojistky, paušál. O tom, jak moc rodič kolikrát přemýšlí o tom, co koupit a ci nekoupit a co si vše si kolikrát odepře, aby děti měly vše potřebné, ani nemluvě. A i když mají nějakou možnost výdělku, tak rozhodně nemají představu o tom, jaké je to chodit do práce. Což si také myslím, že by asi taky nebylo na škodu je s tím začít seznamovat. Ale ne proto, abys oponovala otci. Když děti uvidí, na co ty peníze za alimenty používáš, když uvidí, za co utracis peníze, které vydělávas ty, tak by jim časem mělo docvaknout, jak to doopravdy je.
Z toho, co píšeš, mi ale jinak stále víc a víc přijde, že to máš v hlavě tak nějak celé špatně nastavené. Příjdeš mi jako takový ten typ, co má pocit, že na něm přece nezáleží. A co snaží za každou cenu být v pohodě. Tak ty máš mít dvě práce, nebrat alimenty a nejlíp ještě detickam zacvakat vše, co chtějí, ne? A tatínek má mít jednu a mít dostatek času na odpočinek, ne? Ale mluvíš někdy s těma dětma o tom? Myslím o tom, že jsi třeba z té práce unavená? Že bys chtěla mít více volna? Že bys s nima chtěla na výlet? Že by sis chtěla někdy něco koupit, ale nemáš na to. Nebo o tom, že tě mrzí, jak se k tobě chovají? Nemyslím stylem nějakého vycitani nebo manipulace jako to dělá otec. Ale prostě jen mluvit o sobě, o tom, jak se máš, jak ti je, co citis, co bys chtěla, jaké jsi měla a máš sny. Ukázat jim, že máma je normální živá bytost, která má taky své potřeby, své pocity. A ne někdo, kdo jen zajišťuje prachy a komfort a na jehož city se nemusí brát zřetel.

Ano, i toto jsme s nimi rozebirali, sice uplne z jineho duvodu, kdy se jednou ptaly na co jsou slozenky ktere videli. Tehdy jsme jim zhruba vypsali na papir jake vsechny poplatky odchazi abychom vubec bydleli, svitili, mohli se koupat, volat si a pod.
To same s dalsi praci… kdyz potom jedeme treba do Mirakula, Cestlic, koupi se nove kolo a pod. jsou stastne. A rikam jim, ze jim rada udelam radost, ale nejdriv se ty penize museji vydelat. Navic se snazim do druhe prace chodit v case kdy tu nejsou, takze tim co nejmin omezit spolecny cas (ale ne vzdy to jde)
V tu chvili kdy se o tom takhle bavime, tak to chapou. Ale potom prijedou s nejakou „myslenkou“ a vse je jinak.
Jak rikas, asi v tu chvili kdy jsou plny emoci nema smysl to rozebirat

  • Citovat
  • Upravit
5508
9.2.21 08:03
@Anonymní píše:
Ale to je to, co ti vysvetluji. Ja nejsem zkrze zamestnani schopna si deti brat v takovem rozsahu jako ma ted on. Otec ma vice volnych dni, takze dost casu aby si je na ty treba 2 vsedni dny v tydnu vyjel uz rano vzal si je a byl s nimi cele dny.
Ver tomu, ze kdyby bydlel pobliz, tak chci SP jako prvni aby prevzal vice povinosti a ja s detmi mela vice volneho casu na zabavu

SP není otázka uspořádání ani vzdálenosti, ale narovnání právních vztahů. A to je pro řadu otců podstatná věc, stejně jako pro matky výlučná péče. Jak si péči rozvrhnete, je otázka na mediaci.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
9.2.21 09:48
@canaglia píše:
SP není otázka uspořádání ani vzdálenosti, ale narovnání právních vztahů. A to je pro řadu otců podstatná věc, stejně jako pro matky výlučná péče. Jak si péči rozvrhnete, je otázka na mediaci.

Dobre, reknu to jinak. SP s vyrovnanou peci a povinostmi k detem

  • Citovat
  • Upravit
5508
9.2.21 10:55
@Anonymní píše:
Dobre, reknu to jinak. SP s vyrovnanou peci a povinostmi k detem

SP ale nemusí být s vyrovnanou péčí. Povinnosti a právo ok, ty jsou v SP stejné, ale rozsah nemusí být. Tím se dá praktikovat střídavá péče i při větší vzdálenosti. Je to jen o tom chtít férové uspořádání a nabídnout druhému maximum co nejblíže k polovičce jak v právním smyslu, tak faktické péči. To drtivou většinu otců demilitarizuje. Ku prospěchu dětí.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
12330
9.2.21 11:05

Také máme společnou péči a děti si bereme podle toho, jak má kdo čas :-) v podstatě je to péče střídavá, akorát si neplatíme alimenty.

Příspěvek upraven 09.02.21 v 11:08

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
9.2.21 11:05
@poučená píše:
Já jsem si prošla celoživotním domácím násilím. A když mne manžel, skrze už našeho dospělého syna, šel na policii udat, že jsem ho chtěla úkladně zavraždit, policie to musela přijmout a vyšetřit. Byl následně soud. Prošla jsem si 2 letým rozpomínáním, kvůli této mužově brutalitě, co jsem v manželství žila, po těch předchozích 40 let. Já vím všechno. Chodila jsem k psychologům a na skupinovou psychoterapii velmi moc ráda. Jen když se mne soud ptal, zda jsem se v manželství chodila léčit, tak jsem byla ráda, že jsem po pravdě mohla říci, že nechodila. Protože jinak by manželův advokát byl na koni, že jsem to já, kdo je blázen. Žít s mužem, který má poruchu osobnosti, vychovat 4 společné děti, které to nezasáhlo nijak podobně, jako to zasahuje tyto děti ve střídavé péči, to je můj životní úspěch. A vy jděte do háje, jak jste chytrá až na půdu.Samozřejmě, choďte ženy na psychoterapii, jenže já si neumím představit, kdy na ni v denním kolotoči s dětmi můžete mít čas. Dostat se nad věc, to vám z celého srdce přeji. Je mi vás líto, že musíte komunikovat s člověkem, který do hladké komunikace sype písek a štěrk. Přeji vám co nejvíce šťastných dnů, které vám tyto mnohé svízelné životní situace vynahradí.

Vážená paní,

Máte za sebou pohnutý příběh a přeji vám, že jste teď spokojenější. O mém životě ale nevíte vůbec nic. Přesto ho soudíte s výsledkem, že určitě nemám takové zkušenosti a nárok mluvit. To hovoří více o vás než o mně.

Jelikož na slušný popis zkušeností s psychology agresivně vyjedete tím, že vaše zkušenost je jiná, a následně mi nadáváte, tak se nezlobte, ale už na vás nebudu dále reagovat. Navíc váš ani můj celý životní příběh nejsou předmětem diskuze a je to její plevelení.

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
9.2.21 11:12

Pro zakladatelku:

V diskuzi se vám sešly názory a rady z celého spektra. Přeji vám, abyste našla řešení, které vám a rodině bude vyhovovat a budete s ním spokojeni.

  • Citovat
  • Upravit
2499
9.2.21 12:02
@Anonymní píše:
Vážená paní,

Máte za sebou pohnutý příběh a přeji vám, že jste teď spokojenější. O mém životě ale nevíte vůbec nic. Přesto ho soudíte s výsledkem, že určitě nemám takové zkušenosti a nárok mluvit. To hovoří více o vás než o mně.

Jelikož na slušný popis zkušeností s psychology agresivně vyjedete tím, že vaše zkušenost je jiná, a následně mi nadáváte, tak se nezlobte, ale už na vás nebudu dále reagovat. Navíc váš ani můj celý životní příběh nejsou předmětem diskuze a je to její plevelení.

Pohnuté příběhy máme každý,: Já, vy, můj manžel, jeho rodiče, vaši rodiče, totéž u zakladatelky a vůbec, pohnuté příběhy má každý člověk, kterého znám, třeba jen zprostředkovaně.

Omlouvám se vám, že jsem vás zarmoutila. Měla jsem v daný moment větší soucit ze zakladatelkou, než s vámi, neboť toto je její téma. O mně, ani o vás v tomto tématu vůbec se nejedná, ač prošel v určité podobě i našimi životy. Vadilo mi, že ji napomínáte, a přišlo mi, že v ní vidíte vaši matku.

Všichni jsme na cestě, i vy, i já, i zakladatelka, i její muž, i jejich děti. Na cestě k sobě.

Omlouvám se vám.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
9.2.21 14:48
@canaglia píše:
SP ale nemusí být s vyrovnanou péčí. Povinnosti a právo ok, ty jsou v SP stejné, ale rozsah nemusí být. Tím se dá praktikovat střídavá péče i při větší vzdálenosti. Je to jen o tom chtít férové uspořádání a nabídnout druhému maximum co nejblíže k polovičce jak v právním smyslu, tak faktické péči. To drtivou většinu otců demilitarizuje. Ku prospěchu dětí.

Takze se jedna jen a jen o to slovickareni…
Vse zustane stejne, jen nazev pece se zmeni… to mi trochu utika pointa k cemu to je… mne je jedno jestli mam SP, vylucnou peci nebo peci otce. Jedna se mi o to, kdo jak o deti kdy pecuje, kdo co zaplati a zajisti jak tomu budeme pojmenovavat je snad vcelku jedno?

  • Citovat
  • Upravit
5508
9.2.21 17:29
@Anonymní píše:
Takze se jedna jen a jen o to slovickareni…
Vse zustane stejne, jen nazev pece se zmeni… to mi trochu utika pointa k cemu to je… mne je jedno jestli mam SP, vylucnou peci nebo peci otce. Jedna se mi o to, kdo jak o deti kdy pecuje, kdo co zaplati a zajisti jak tomu budeme pojmenovavat je snad vcelku jedno?

No není to jedno, jak se to pojmenuje. Kdyby to bylo jedno, tak se o to nesvádějí tak kruté bitvy. Ale pokud ti pojem střídavá péče nevadí, tak zkus tomu svému navrhnout změnu na střídavou péči s tím, že si na mediaci vyjasníte, kdo a jak a kdy o děti bude pečovat a kdo co zaplatí a zajistí. O tom už se dá bavit konstruktivně.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
9.2.21 20:16
@canaglia píše:
No není to jedno, jak se to pojmenuje. Kdyby to bylo jedno, tak se o to nesvádějí tak kruté bitvy. Ale pokud ti pojem střídavá péče nevadí, tak zkus tomu svému navrhnout změnu na střídavou péči s tím, že si na mediaci vyjasníte, kdo a jak a kdy o děti bude pečovat a kdo co zaplatí a zajistí. O tom už se dá bavit konstruktivně.

Dobre, pro mne je to jedno. Ze spoustu lidi se dokaze hadat jen kvuli pojmenovani je vec jina, ale pro nas by se nic nezmenilo, jen ten nazev.

O to uz jsem se pokousela.
Jeho myslenka je on stavajici vyzivne, nic nad ramec a cestovani na pul. Styk by zustal zachovan.

  • Citovat
  • Upravit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Poradna na téma rodinné právo

Ikona - Zoltán Duna

Mgr. Zoltán Duna