Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Manžel je vozíčkář
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
15.12.12 20:18
Manžel je vozíčkář
Ahoj holky, jistě tu nebudu sama kdo má manžela/partnera na vozíku 
Jak to jako maminky vnímáte? Je to z vašeho pohledu těžší nebo komplikovanější než v rodinách kde jsou oba rodiče zdraví? Berete to jako omezení? Neštve vás to občas? Seznámili jste se když už byl manžel/partner na vozíku? A jak se k tomu staví vaše děti, pokud tedy máte a jsou už natolik velké aby to vnímali…
Pokud chcete, tak se podělte o své příběhy a dobré či špatné zkušenosti 
Budu moc ráda, když budu vědět, že v tom nejsme sami 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
15.12.12 20:29
Trochu o nás, manžel je na vozíku 3 a půl roku, cca rok na mechaničáku, teď už električák. Má roztroušenou sklerozu, když jsme se seznámili, tak chodil občas o 1 holi, když jsme se brali, tak chodil o 2 holích… Na vozík se dostal když jsem byla těhotná s dcerkou… Električák si nejprve kupoval ze svého, poté co jsme se z bytu, který byl v 1.patře bez výtahu, přestěhovali do bezbariérového městského bytu… Letos dostal nový električák od pojišťovny…
Máme 2 děti, dcera necelé 3 roky, syn 3 měsíce a asistenčního psa. Většinou jsem v pohodě, ale když se na mě všechno valí, tak propadám zoufalství a užírám se tím „proč zrovna my“ 
štve mě jak je spousta lidí bezohledných a hnusných nebo když nás řidič autobusu odmítne vzít současně, ale díkybohu je i spousta super lidí co pomůžou díky moc za ně 
Omlouvám se, že si tu takto vylévám srdíčko 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.12.12 20:38
Ahoj, nemám v rodině nikoho na vozíčku, ale chtěla jsem jen napsat, že před tebou smekám, věřím, že to není jednoduché a chci popřát spoustu sil a ohleduplné okolí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
K.Black
15.12.12 20:45
@Mysicka31 taky jsme oba zdraví, ale znám pár lidí co nejsou. RS není žádná sranda, přeji ať se manželovi pozastaví průběh a tobě hodně síly
- Citovat
- Upravit
15.12.12 20:50
Nechci tě strašit, ale bratránek má roztroušenou sklerózu a bohužel to teď zjistili i u jeho dcery. Je jí jako mě a zjistili jí to náhodou, když šla na testy kvůli tátovi. Zjistili jí to v 19ti a je v polovičním invalidním důchodu. Bratránek ja na elektrickým vozíku a je to starej morous, ale nedivím se mu. 
držte se lidičky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.12.12 20:56
Můj muž není na vozíku, ale má RS a tohle je moje noční můra. Teda obou, ale zatím se drží. Jak dlouho po svatbě zůstal na vozíku?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.12.12 21:00
RS u každého postupuje jinak. Někdo zabírá na léčbu super, jinému nepomáhá. Jde hlavně o to, aby ataky nebyly časté a silné. Určitě držím palce, abyste vše zvládali dobře. Manžela nemám na vozíčku, ale prošel si hodně ošklivou nemocí, kdy byl plně odkázaný na mojí pomoc. A vypadalo to, že se stav nezlepší. Takže vím, jak se občas cítíš. Ta bezmoc, beznaděj, ta je ubíjející. Člověk funguje, nemyslí na nic špatného a najednou přijdou chmurné myšlenky a vše je špatně. Smutek, slzičky, střídá se vztek, smutek…Už jsem i uvažovala navštívit lékaře a nechat si napsat léky na zklidnění.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.12.12 21:38
@Mysicka31
Vím, že je to těžké něco psát, když nic takového v rodině nemáme. Ale pár vět Ti napíšu.
Předem bych chtěla před Tebou smeknout. Že je to pro Tebe těžké, to je jasné, ještě s dětmi, které jsou brzy po sobě narozené.
Kiki je teď v první „pubertě“, k tomu malý Samík- ten je opravdu boží a nic ho nerozhází. Přeji Ti, aby to tak pořád bylo- a časem se zklidní i Kiki, uvidíš.
Říkáš si, proč Vás to potkalo… Náš Bůh přece ví, co má udělat, komu má dát třeba zlou ženu, dalšímu člověku nemocného manžela. Kdybys to neměla zvládat, tak se to nestane.
Těžko je říkat co by- kdy by.
Ber to tak, jak to je, a časem možná budeš vzpomínat na všechno jen s nostalgií…
Drž se.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.12.12 21:41
Taky jsem ti chtela napsat, ze te obdivuju. Doufam, ze lide zacnou byt vic ohleduplni
Manzel nema RS, ale taky jsme meli smulu. Jsem v podstate jedina z cele moji rodiny vetne manzela a ditete kdo nema zadnou zivot ohrozujici chorobu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.12.12 21:43
Jseš silná žena, kterou obdivuji. vím, jak jsou dnes někteří lidi zlí, sprostí, neochotní apod…ale naštěstí takoví nejsou všichni…dělala jsem pečovatelku a takže vím, co na Tobě vše leží…dávejte na sebe pozor celá rodina a zlí a hnusní lidi Vám za trápení nestojí… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.12.12 21:55
Také ti nejdřív musím napsat, že jsi silná ženská a že to občas není lehký Zvlášť v dnešní době, kdy každý hrabe jen sám za sebe a na druhé se neohlíží..
Máš ale tu výhodu, že to manžel aspoň psychicky nevzdává a je stále aktivně s vámi. I když bohužel pohybově omezený, ale svoji funkci plní.
RS má moje máma a ta na tom není zatím zdaleka tak jako tvůj manžel, zatím jen chodí o nordic holích. Ale v hlavě to totálně vzdala Sedí zavřená doma a nic nedělá, protože nic nemá ceny, když stejně umře Toto se táhne už 9 let a nikdo s ní nehne Už skončila dvakrát na psychiatrii a chvíli si tam pobyla. Ale nic to nebylo platné. Chvíli potom zase fungovala, ale pak se vrátila do starých kolejí. Šíleně mě štve, že moje děti nebudou mít „funkční“ babičku Závidím „normálním“ babičkám, že pohlídají děti a dělají s něma blbinky. To když jsme na návštěvě u mámy, tak akorát kouká a nic neříká a nic nedělá 
Chápu, že je nemocná, ale mě to vždy vytočí do nepříčetnosti. Jsem spíš zoufalá z toho, že nedokážeme udělat nic s tím, aby se aspoň nějak zapojila zase do života.
Teď byla v Klimkovicích a tři týdny byly v poho a zase je ve svých starých kolejích.
RS je holt sviňa nemoc, ale když to člověk nevzdá, tak může žít jakš takš život 
Také jsem se trocha rozvášnila 
Omlouvám se za dlouhý román
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.12.12 22:52
Můj otec onemocněl Parkinsonem, byly jsme se sestrou ještě děti na základce a jemu bylo sotva 40. let. No, zvládalo se to, muselo… Nemoc postupovala poměrně rychle, brzy byl odkázaný na naší pomoc, pomáhaly jsme my-děti, mamka, prarodiče, byl v ID, později už musel mít neustále někoho u sebe. S mamkou měli moc hezký vztah, snad i proto tu nemoc zvládali společně, měl svoje nálady, ale nebyl mrzout. Někdy u nás vládnul černý humor, když už byly situace na hraně, často jsme se všichni začali chechtat, prostě emoce musely ven. No, jak tu padlo, dneska na to vzpomínám s nostalgií, mrzí mě, že jsem neměla zdravýho tátu jako ostatní, neužila jsem si ho, tak jako ostatní, ale takový je život, on na tom byl hůř, byl mladý a musel se nechat ošetřovat, jsem teď v jeho letech, tak si uvědomuju, jak mu asi bylo. U něj trpěla hlavně fyzická oblast, psychicky byl OK.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.12.12 00:22
Holky díky moc až se cítím blbě jak mě tu „opěvujete“ vůbec si nepřijdu jako silná žena nebo že bych to měla extra těžký… jasně, lehký to není, ale vidím kolem sebe spoustu lidí co jsou na tom o hodně hůře
@zmatek taky to občas tak máme a to když už je fakt zle… občas je atmosféra opravdu napnutá, jsme na sebe naštvaní a nejen to a většinou to končí neskutečným výbuchem smíchu, když nám oběma dojde, jak jsme trapný a chováme se jak děti na pískovišti
@Efulka to mě mrzí on to opravdu každý zvládá jinak, i manžel má stavy, kdy nikam nechce, nic nechce dělat, říká, že nemusí ven, že stačí aby se podíval z okna apod. díkybohu to nemá dlouhého trvání a zase se mi povede ho „rozchodit“, jsem ráda za děti, protože ty mu pomáhají a hlavně tedy Kiki ho nenechá sedět v klidu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.12.12 00:35
@lasička1 je to tak jak píšeš, u každého to postupuje jinak a u každého se jinak projevuje… Bohužel se toho o ní stále ví málo i když už hodně… Manžel měl zpočátku ataky časté a silné a byl víc po doktorech a nemocnicích než doma pak bral interferony, píchal si 3× týdně, teď to má už delší dobu v klidové fázi a nezhoršuje se to, doufejme, že se to třeba i jednoho dne začne lepšit asi trochu science-fiction, ale i zázraky se dějí 
@Loki01 mrzí mě, že máte v rodině takovéto starosti hlavně se držte, myslíme na vás
@fiali držíme palečky ať k tomu nikdy nedojde a manžel „běhá jak srnka“
Brali jsme se v srpnu 2008, mechaničák dostal manžel v červenci 2009, ale asi 3 měsíce stál složený v koutě, pak ho používal venku když jsme šli dál, ale sám to neutáhl, takže jedině s někým, doma chodil o holích. V květnu 2010 si koupil električák… Doma teď jezdí na mechaničáku, venku električák, dává mu to víc „svobody“, blbý je to jen když potřebuje někam autem, my nemáme… takže musí na mechaničáku a s někým kdo mu pomůže… Stačí to takhle?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
